Technická novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu

Sice platí, že změny převážně diktuje evropské právo, nicméně přesto jsem toho názoru, že tuzemská legislativní aktivita v této oblasti je větší, než jaká by byla nezbytně nutná. V poslední době byla regulace kapitálového trhu podstatně změněna přijetím nových zákonů o podnikání na kapitálovém trhu a o kolektivním investování, které vstoupily v účinnost k okamžiku našeho vstupu do Evropské unie.

Již v době jejich přijetí však bylo zřejmé, že především zákon o podnikání na kapitálovém trhu bude nutné záhy novelizovat, a to jednak proto, aby se odstranily jeho legislativně-technické chyby, ale i proto, že, byť označen při projednávání v parlamentu jako tzv. transpoziční, netransponoval veškeré relevantní evropské právní předpisy. Z tohoto důvodu začalo ministerstvo financí připravovat po přijetí zákona o podnikání na kapitálovém trhu jeho novelu, která je odbornou veřejností označována jako "technická novela", která byla v minulých dnech schválena parlamentem. Její povaha však v žádném případě není pouze "technická".¹⁾ Naopak, jedná se o novelu, která podstatně mění úpravu některých institutů. Lze podotknout, že označení této novely jako "technické" lze porozumět v souvislosti s další připravovanou novelou zákona o podnikání na kapitálovém trhu, která by měla nejpozději k 30. 4. 2006 transponovat směrnici o trzích finančních nástrojů (č. 2004/39/ES).

Protože tato další novela bude znamenat podstatně větší zásah do stávající úpravy než technická novela, bývá označována jako "velká". Vezmeme-li v úvahu další legislativní změny, které mají podstatný vliv na kapitálový trh (tzv. sqeeze-outy, novelu zákona o kolektivním investování, zákon o finančních konglomerátech, připravovanou integraci dozoru), nelze než doufat, že věčné přestavby budovy regulace kapitálového trhu nedonutí její obyvatele k výpovědi. Tato stať si klade za cíl informovat v obecné rovině o podstatě hlavních změn, které technická novela přináší. Její ambicí není obsáhnout všechny změny, ale pouze ty, které považuji za nejvýznamnější - transpozici směrnice č. 2003/71/ES o prospektu, změny týkající se evidence investičních nástrojů, ochranu před zneužitím trhu a garančního systému.

Úvodem bych rád podotkl, že legislativně-technické zpracování tohoto předpisu je podstatně lepší než zpracování zákona, který tento předpis novelizuje a nelze než doufat, že zákonodárce tento pozitivní trend udrží i do budoucna.

TRANSPOZICE SMĚRNICE O PROSPEKTU

Změny zákona o podnikání na kapitálovém trhu vynucené směrnicí o prospektu představují co do svého rozsahu i obsahu nejpodstatnější část technické novely. Byť byla směrnice o prospektu přijata již v červenci 2003 a vládní návrh zákona o podnikání na kapitálovém trhu byl sněmovně předložen teprve v listopadu 2003, nepodařilo se existenci této směrnice v návrhu zákona plně zohlednit.

Nepodařilo se tak ani dodržet její transpoziční lhůtu, která uplynula 1. července 2005. Technická novela zcela nahrazuje právní úpravu obsaženou ve čtvrté části zákona o podnikání na kapitálovém trhu, kterou nově dělí do dvou hlav. První se věnuje veřejné nabídce cenných papírů, druhá obsahuje právní úpravu prospektu cenného papíru.

PROSPEKT

Technická novela opouští dosavadní koncepci dvou různých druhů prospektu: tzv. užšího (vyhotovovaného podle dosavadního § 35 zákona o podnikání na kapitálovém trhu pro účely veřejného nabízení cenného papíru mimo regulované trhy) a prospektu (vyhotovovaného podle dosavadního § 50 zákona o podnikání na kapitálovém trhu pro účely kótace cenného papíru na regulovaném trhu), a nahrazuje oba tyto dokumenty dokumentem jediným, nazývaným prostě "prospekt", který má být napříště vyhotovován jak pro účely veřejného nabízení cenných papírů, tak při jejich uvádění na regulované trhy.

Náležitosti obsahu prospektu stanoví nově na obecné úrovni zákona o podnikání na kapitálovém trhu s tím, že zákonodárce zrušením vyhlášky č. 263/2004 Sb., o minimálních náležitostech prospektu cenného papíru a užšího prospektu cenného papíru, reflektuje skutečnost, že k provedení směrnice o prospektu bylo v březnu 2004 vydáno nařízení Evropské komise č. 809/2004, které tyto otázky upravuje a které je na území členských států přímo účinné. Konkrétní obsah prospektu se tedy bez dalšího řídí přímo nařízením č. 809/2004.

Prospekt obsahuje údaje o emitentovi, cenném papíru a nově i tzv. shrnutí prospektu. Shrnutí prospektu představuje jeho specifickou část, která má srozumitelnou formou krátce shrnout obsah prospektu tak, aby i méně poučený investor mohl získat základní přehled o podstatě nabízeného cenného papíru a o rizicích s ním spojených. Požadavek nového § 36 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu na "srozumitelnou" formulaci shrnutí je nutné chápat především jako požadavek, aby se shrnutí vystříhalo odborného jazyka, jakým musejí být sepsány ostatní části prospektu, které musejí umožňovat "zasvěcené" posouzení.²⁾

Shrnutí tvoří součást celého prospektu a musí být tedy posuzováno v souvislosti s ním. Tomu odpovídá i poučení povinně obsažené ve shrnutí podle nového § 36 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

Největší změnou obsahových náležitostí prospektu, kterou technická novela přináší, je možnost vyhotovit prospekt též jako soubor tří samostatných dokumentů, z nichž se pak každý z regulatorního hlediska chová podobně jako jednotný prospekt. Tímto způsobem může být obsah prospektu rozdělen na "registrační dokument", který obsahuje informace o emitentovi cenného papíru, "doklad o cenném papíru", který se zabývá cenným papírem, jehož se prospekt týká, a "shrnutí". Shrnutí tak může představovat jednak část prospektu vyhotoveném ve formě jednoho dokumentu, jednak samostatný dokument, který spolu s registračním dokumentem a dokladem o cenném papíru tvoří složený prospekt. Emitent tak například může použít schválený registrační dokument v rámci dvou prospektů tak, že k němu pokaždé přiřadí jiný doklad o cenném papíru a shrnutí. Je-li prospekt složen z několika dokumentů, lze je uveřejnit a šířit samostatně za podmínek stanovených pro uveřejnění prospektu. Každý dokument však musí obsahovat informaci o tom, kde lze získat ostatní dokumenty tvořící prospekt.

Nová právní úprava prospektu umožňuje, aby dluhové cenné papíry, vydávané na základě tzv. nabídkového programu a cenné papíry typu hypotečních zástavních listů vydávaných průběžně nebo opakovaně, byly nabízeny na základě jednoho prospektu, tzv. základního prospektu, a nemusel se tak s každou jejich "tranší" vyhotovovat nový prospekt. Nabídkový program zákona o podnikání na kapitálovém trhu sice definuje v § 34 odst. 2 písm. c) jako plán na průběžné emitování cenných papírů v emisním období, nicméně blíže tento institut neupravuje. Jak vyplývá ze změn zákona č. 190/2004 Sb., o dluhopisech, které přinesla technická novela, je nabídkovým programem především dluhopisový program podle § 13 zákona o dluhopisech. Ten má být schvalován spolu se základním prospektem, přičemž s ním může tvořit jeden dokument. Otázka, zda mohou existovat i jiné emisní programy, je otevřená, nicméně lze zřejmě uzavřít, že jejich existenci by musel předvídat obecně závazný předpis.

Shodně jako podle dosavadní právní úpravy může dozorový úřad povolit zúžení prospektu o informace, které nejsou pro investory podstatné, jsou v rozporu s veřejným zájmem nebo by mohly významně poškodit emitenta. V souladu s úvahou, že kdo není schopen poskytnout o cenném papíru dostatečné informace, nemá jej nabízet veřejnosti, se nově již neumožňuje zúžit prospekt o údaje, které nemá nabízející k dispozici (§ 36e zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Podobně se umožňuje schválit tzv. předběžný prospekt, nicméně zatímco dosavadní právní úprava umožňovala schválit prospekt bez jakéhokoliv údaje, který nebyl k okamžiku schvalování známý, umožňuje nová úprava vynechat pouze údaje o konečné ceně a počtu cenných papírů (§ 36d zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Poměrně významnou změnou je, že tyto informace nemusejí být uveřejněny zároveň s prospektem, ale kdykoliv později za předpokladu, že investorům bude dána nejméně dvoudenní lhůta k tomu, aby po uveřejnění informací o konečné ceně a velikosti emise odvolali svoji akceptaci veřejné nabídky.

Zcela nový je institut tzv. doby platnosti³⁾ prospektu, která podle § 36i zákona o podnikání na kapitálovém trhu trvá 12 měsíců od prvního uveřejnění (nikoliv tedy schválení) prospektu, za předpokladu, že je po tuto dobu řádně aktualizován v souladu s § 36j zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Výjimkou je základní prospekt cenných papírů typu hypotečních zástavních listů, který je platný tak dlouho, dokud se cenné papíry na jeho základě vydávají, což může být i několik let. Po uplynutí doby platnosti prospektu jej nebude možné pro účely veřejného nabízení nebo kótace použít a bude tedy nutné vyhotovit a nechat schválit prospekt jiný.

Jisté problémy může působit dikce § 36h zákona o podnikání na kapitálovém trhu, podle které se prospekt uveřejňuje bez zbytečného odkladu po jeho schválení. Domnívám se, že v souladu se zněním směrnice o prospektu (čl. 14) je výraz "bez zbytečného odkladu" nutné vykládat tak, že prospekt by měl být uveřejněn v rozumné době před zahájením veřejného nabízení, nejpozději v okamžiku jeho zahájení. Nelze shledat žádný rozumný důvod, proč by nabízející nemohl posečkat se zahájením nabídky, ohledně které již byl schválen prospekt, a nabídku zahájit, až mu to bude vyhovovat. Pokud totiž dojde v době mezi uveřejním prospektu k podstatným změnám skutečností uvedených v prospektu, musí být prospekt aktualizován podle § 36j zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

Nový § 36f zákona o podnikání na kapitálovém trhu transponuje ustanovení směrnice o prospektu zajišťující tzv. jednotný evropský pas pro prospekty schvalované dozorovými úřady v členských státech EU. Na rozdíl od předchozí úpravy, která vyvolávala otázky co do rozsahu své aplikace,⁴⁾ je tak dnes již jasné, že jsou uznávány všechny "evropské" prospekty bez ohledu, zda jsou vyhotoveny za účelem veřejné nabídky nebo za účelem kótace. V souladu s požadavky směrnice o prospektu se opouští požadavek, aby byl prospekt předkládán Komisi a uveřejňován v českém jazyce a umožňuje se i alternativní vyhotovení v anglickém jazyce, s výjimkou shrnutí prospektu, které musí být vždy uveřejněno v českém jazyce.

Ohledně tuzemského prospektu se umožňuje, aby, má-li být cenný papír nabízen nebo kótován pouze mimo území ČR, byl prospekt vyhotoven pouze v jazyce akceptovaném dozorovými úřady dotyčných států nebo v angličtině. Má-li být však nabízen nebo kótován zároveň i v ČR, pořád platí, že musí být vyhotoven i v českém jazyce. Zákon ponechal Komisi diskreční pravomoc povolit vyhotovení i prospektu pro nabízení cenného papíru v ČR pouze v angličtině, je-li to v zájmu investorů.

Dosavadní § 50 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu stanovil, že za správné vyhotovení prospektu odpovídá osoba uvedená v prospektu, přičemž za správnost údajů uvedených v prospektu pak odpovídá emitent. Na odpovědnost za tzv. užší prospekt jej bylo nutné vztahovat analogicky. V původním znění zákona o podnikání na kapitálovém trhu tedy zákonodárce rozlišoval mezi odpovědností osoby fakticky zpracovávající prospekt (což mohla být např. poradenská společnost, ale i zaměstnanec emitenta) a odpovědností osoby žádající o kótaci cenného papíru, příp. osoby veřejně cenný papír nabízející. Podle § 36b zákona o podnikání na kapitálovém trhu odpovídá za správnost a úplnost údajů uvedených v prospektu osoba, příp. osoby, které prospekt vyhotovily. Podle nového § 36 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu vyhotovuje prospekt emitent, případně jiná osoba či osoby cenný papír nabízející nebo žádající o jeho kótaci.

Zákonodárce tedy zjevně rezignoval na původní snahu přičíst odpovědnost za zpracování prospektu konkrétní osobě fakticky prospekt připravující a tuto omezil pouze na toho, kdo prospekt veřejnosti předkládá. Zákon nově upravuje i postavení tzv. ručitele za prospekt. Jedná se o osobu, která výslovným prohlášením převezme odpovědnost za správnost údajů uvedených v prospektu. V takovém případě tato osoba odpovídá stejně jako ten, kdo prospekt vyhotovil. Lze podotknout, že shodně jako původní právní úprava, zákon neřeší, za jakou škodu takto vlastně dotčené osoby odpovídají a jak bude zjišťována její výše, a tyto otázky přenechávají aplikační praxi.⁵⁾

VEŘEJNÁ NABÍDKA A UVEŘEJNĚNÍ PROSPEKTU PŘI KÓTACI

Technická novela zpřesňuje definici veřejné nabídky (§ 34 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Definici jazykově zjednodušuje (opouští například krkolomné "jednání, kterým se sděluje" a nahrazuje jej jednoduše pojmem "sdělení"), ale i obsahově upřesňuje. Především mění dosavadní formulaci, podle které musí veřejná nabídka obsahovat informace "které investor potřebuje pro své rozhodnutí", tak, že veřejná nabídka obsahuje informace, které jsou "dostatečné k tomu, aby investor učinil rozhodnutí", čímž zdůrazňuje, že podstatou veřejné nabídky není sdělení veškerých informací o obchodu, které se mohou objektivně vyžadovat,⁶⁾ ale i sdělení pouze takových informací, které běžnému investorovi umožní získat představu o hlavních parametrech obchodu, zvážit jeho výhodnost a učinit investiční rozhodnutí.

V souladu s požadavky směrnice o prospektu technická novela nově formuluje tzv. "safe harbours", tedy případy, na které se úprava nabídek převzetí neuplatní. Předně lze upozornit na odlišnou formulaci povahy těchto výjimek. Zatímco dosavadní právní úprava konstatovala, že tyto případy nejsou veřejnou nabídkou, současná právní úprava je v tomto ohledu poněkud složitější. Jednak stanoví skupinu výjimek, na které se vůbec nevztahují ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu o veřejné nabídce a prospektu (absolutní exempce), jednak skupinu výjimek, kdy neplatí pouze povinnost uveřejnit prospekt, z čehož lze dovozovat, že ostatní povinnosti (především níže zmíněná úprava propagačních sdělení) se na tyto případy vztahují (částečná exempce). První z uvedených skupin odpovídá skupině výjimek, na které se nevztahuje směrnice o prospektu, druhá skupina výjimek kopíruje stejně formulovanou výjimku podle čl. 4 směrnice o prospektu.

Nejdůležitější změnou v rozsahu výjimek z povinnosti uveřejňovat prospekt je uzákonění výjimky vztahující se na veřejnou nabídku určenou výhradně tzv. kvalifikovaným investorům. Dosavadní právní úprava snímala povinnosti vyplývající z regulace veřejných nabídek pouze z nabídek činěných institucionálním investorům a obchodníkům s cennými papíry, tedy ve smyslu § 5 zákona o Komisi pro cenné papíry prakticky pouze finančním institucím. Technická novela však okruh těchto osob podstatně rozšířila. V § 34 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu definovala skupinu kvalifikovaných investorů tak, že zahrnuje kromě finančních institucí podléhajících dozoru a veřejných institucí i osoby, jejichž rozhodující činností je nabývání účasti na jiných společnostech (tzv. holdingové společnosti), ale především i jakékoliv právnické osoby, které vykazují hospodářskou pozici opravňující předpoklad o jejich kvalifikovanosti, a ostatní právnické osoby (malé a střední podniky), které se nechaly u dozorového úřadu v EU zapsat do zvláštního seznamu kvalifikovaných investorů. Do seznamu kvalifikovaných investorů se může zapsat i fyzická osoba, která provádí po určitou dobu na regulovaných trzích transakce značné velikosti, která disponuje velkým investičním portfoliem, popřípadě která má zkušenosti s výkonem odborné činnosti ve finančním sektoru.

Ostatní výjimky z povinnosti uveřejnit prospekt jsou formulovány v zásadě podobně, jako podle dosavadní úpravy. Lze myslím shrnout, že tyto výjimky byly v zásadě zpřísněny. Shodně se směrnicí o prospektu se zvyšuje hranice minimální investice a jmenovité hodnoty cenného papíru, která zakládá vyjmutí z této povinnosti, ze 40 000 eur na 50 000 eur. Nově se formuluje výjimka týkající se nabídek převzetí. Podle směrnice o prospektu platí, že nabízejí-li se v rámci nabídky převzetí jako protiplnění cenné papíry, není nutné vyhotovit prospekt pouze tehdy, pokud je v rámci nabídky převzetí vyhotovován jiný dokument obsahující informace, které podle názoru dozorového úřadu odpovídají informacím, které by měly být uveřejněny v prospektu. Nový § 35 odst. 3 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu vychází doslovně z dikce směrnice a požaduje, aby byl tento dokument předložen Komisi a byl k dispozici v sídle emitenta. Uvádí, že o dostatečnosti "dokumentu" rozhoduje Komise a pokud "neodešle emitentovi do 15 pracovních dnů ode dne doručení dokumentu rozhodnutí, platí, že údaje v tomto dokumentu považuje za rovnocenné údajům v prospektu; pokud je řízení o prospektu přerušeno, tato lhůta neběží."

Podle mého názoru by se nemělo jednat o samostatné řízení o schválení jakéhosi zvláštního dokumentu. Zákonodárce měl spíše na mysli řízení o souhlasu s uveřejněním nabídky převzetí, nicméně nelze zřejmě vyloučit ani možnost, že takto bude schválen jiný dokument. V takovém případě by bylo nutné výkladem dovodit, že tento dokument musí být schválen a uveřejněn v sídle navrhovatele ještě před zahájením nabídky převzetí. To, že zákon hovoří o umístění dokumentu a o zasílání rozhodnutí emitentovi, může vyvolávat praktické potíže v případech, kdy osoba činící nabídku převzetí bude nabízet jako protiplnění cenné papíry, které sama neemitovala. Je zřejmé, že účastníkem řízení podle § 35 odst. 3 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu by měl být navrhovatel a pokud zákon hovoří o emitentovi, má na mysli navrhovatele. Nevhodné je též stanovení patnáctidenní lhůty k rozhodnutí, která není v souladu s osmidenní lhůtou podle § 183 odst. 8 a 10 obchodního zákoníku.

Obdobně konstruuje technická novela i výjimku týkající se nabízení cenných papírů v souvislosti s přeměnou společnosti. Ani v této situaci není jasné, jaký dokument by měla takto Komise schvalovat a bude záležet zřejmě na praxi, jakou cestu zvolí. Opět absentuje úprava otázky, kdy má být tento dokument uveřejněn a lze plédovat pro výklad, že se tak s ohledem na účel úpravy a chráněné zájmy musí stát v zásadě shodně s uveřejněním návrhu smlouvy o fúzi, projektu rozdělení či smlouvy o převzetí. V případě výjimek vztahujících se na cenné papíry nabízené bezplatně případně jako dividenda akcionářům nebo cenné papíry nabízené managementu nebo zaměstnancům stanoví v souladu se směrnicí o prospektu technická novela požadavek, aby, má-li se výjimka aplikovat, byl v sídle emitenta a doručen Komisi dokument obsahující údaje o počtu, druhu cenných papírů a údaje o nabídce. Komise v těchto případech tento dokument, který nemusí již být svým obsahem srovnatelný s prospektem, neschvaluje.

Zákonodárce liberalizoval výjimku z povinnosti vyhotovit při veřejné nabídce prospekt týkající se nabízení cenných papírů o nízké celkové hodnotě, kterou dosud obsahoval dosavadní § 36 odst. 1 písm d) zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Podle nového § 34 odst. 3 písm. g) zákona o podnikání na kapitálovém trhu tato povinnost nedopadá na veřejné nabídky, jejichž celková nabízená prodejní cena za období 12 měsíců nepřesáhne hranici 200 000 eur (dosud 40 000 eur). Stanovení této hranice představuje regulatorní rozhodnutí českého zákonodárce, protože směrnice o prospektu umožňuje stanovit tuto výjimku již na hranici 2,5 mil. eur (nikoli však níže než 100 000 eur).

Dosavadní § 34 zákona o podnikání na kapitálovém trhu nahrazuje § 36k zákona o podnikání na kapitálovém trhu, který stanoví, že jakákoliv propagační sdělení týkající se veřejné nabídky nebo kótace cenného papíru musejí obsahovat odkaz na prospekt a nesmějí s ním být v rozporu. Pokud se vyhotovení prospektu v důsledku existence jakékoli výjimky nevyžaduje, musí tato sdělení obsahovat všechny podstatné údaje, které musejí být sděleny všem adresátům, kterým je nabídka určena.

Technická novela ve shodě s konstrukcí směrnice o prospektu nově upravuje v § 44 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu i výjimky z povinnosti uveřejnit prospekt při přijímání cenného papíru k obchodování na oficiálním trhu. Dosavadní právní úprava obsahovala pouze jedinou takovou výjimku, podle které nebylo nutné vyhotovovat prospekt v případech, kdy byl přijímán cenný papír kótovaný již na některém z ostatních regulovaných trhů. Tyto výjimky v zásadě kopírují výjimky upravené pro účely veřejné nabídky s výjimkou těch, které se týkají maximálního počtu oslovených osob a minimální výše investice. Na rozdíl od úpravy výjimek pro veřejné nabízení, kde podobnou výjimku upravuje směrnice o prospektu, zákonodárce stanovil, že vyhotovení prospektu se nevyžaduje, jsou-li na trh přijímány akcie, jejichž souhrnný objem za dvanáct měsíců představuje méně než deset procent celkového počtu těchto akcií, které jsou na daném trhu kótovány. Dosavadní výjimka ve vztahu k již kótovaným cenným papírům zůstává v zásadě zachována, byť ji nově zákon podmiňuje tím, že takové cenné papíry jsou kótované minimálně po dobu osmnácti měsíců, při jejich přijímání byly dodrženy předpisy EU a splňují podmínky pro obchodování stanovené trhy, kde jsou kótovány.

EVIDENCE INVESTIČNÍCH NÁSTROJŮ

Další oblastí, kterou technická novela podstatně mění, je právní úprava tzv. evidence investičních nástrojů. Nemění však základní principy této úpravy, ale pouze ji v některých směrech "upřesňuje" a doplňuje. Ta proto zůstává založena na poněkud svébytném pojetí, podle kterého je evidování cenných papírů zvláštním druhem činnosti pojímaném jako nezávislé na soukromoprávních vztazích k evidovaným cenným papírům. Toto pojetí vyvolává mnohé z nejasností, které podstatně ztěžují praktickou aplikovatelnost této právní úpravy. Pokud je záměrem technické novely tyto problémy řešit, nelze než poznamenat, že v důsledků setrvání na původním pojetí regulace evidencí investičních nástrojů nemůže být toto řešení než poloviční.⁷⁾

Technická novela věnuje značnou pozornost centrálnímu depozitáři, který dosud nefunguje. Nově podmiňuje možnost nabýt významný podíl na centrálním depozitáři, tento zvýšit nebo centrální depozitář ovládnout předchozím souhlasem Komise, obdobně, jak je tomu u obchodníků s cennými papíry. Nový § 104a zákona o podnikání na kapitálovém trhu obsahující tuto úpravu je pak v zásadě s drobnými výjimkami zkopírovaný § 11 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. V § 104b zákona o podnikání na kapitálovém trhu se předchozím souhlasem Komise podmiňuje možnost výkonu funkce vedoucí osoby centrálního depozitáře. Ustanovení § 104b odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu upravuje zákaz střetu zájmů, který mimo jiné zakazuje souběh výkonu funkce vedoucí osoby centrálního depozitáře a vedoucí osoby nebo zaměstnance jiného centrálního depozitáře nebo provozovatele vypořádacího systému. Podmínky udělení souhlasu a náležitosti žádosti se řídí podle úpravy schvalování vedoucích osob obchodníků s cennými papíry (§ 10 zákona o podnikání na kapitálovém trhu).⁸⁾

Specificky se upravují některé otázky spojené s úpadkem centrálního depozitáře (§ 107a zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Správci konkursní podstaty centrálního depozitáře se ukládá jednak povinnost zajistit po celou dobu trvání konkursního řízení výkon činnosti centrálního depozitáře, jednak povinnost prodat jinému centrálnímu depozitáři oddlužený podnik centrálního depozitáře smlouvou podle § 27a zákona o konkursu a vyrovnání. Technická novela stanoví, že nepodaří-li se správci konkurzní podstaty prodat oddlužený podnik centrálního depozitáře jinému centrálnímu depozitáři, odkoupí jej stát za cenu stanovenou na základě znaleckého posudku. Podle poněkud nejasných posledních dvou odstavců § 107a zákona o podnikání na kapitálovém trhu by pak měl stát zřejmě vykonávat činnost centrálního depozitáře až do doby, kdy se mu podaří zajistit vedení převzatých evidencí včetně archivu, novým centrálním depozitářem.

Z formulace posledního odstavce § 107a zákona o podnikání na kapitálovém trhu vyplývá, že stát má povinnost "převést evidence" obdobně jako Středisko cenných papírů, podle stávající právní úpravy nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy bude novému centrálnímu depozitáři uděleno povolení. Domnívám se, že uvedené ustanovení nelze vykládat tak, že také nový centrální depozitář je povinen tyto evidence převzít. Takovou povinnost by musel zákonodárce stanovit explicitně.

Další změny úpravy evidencí investičních nástrojů, které přináší technická novela, jsou vedeny spíše snahou dosavadní úpravu upřesnit, než ji měnit či doplňovat. Tak se např. výslovně stanoví, že vyhláška upravující vedení tzv. samostatné evidence se nevztahuje na evidenci vedenou Českou centrální bankou. Technická novela opravuje chybnou formulaci domněnky vlastnictví v § 94 odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu tak, že se má za to, že vlastníkem cenného papíru je osoba, na jejímž účtu vlastníka je cenný papír veden. Zajímavé jsou nové § 94 odst. 5 a § 100 odst. 1 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Smyslem jejich nové formulace se zdá být snaha vyjádřit, že centrální depozitář vede centrální evidenci cenných papírů, tedy ve smyslu § 92 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu eviduje, s výjimkou podílových listů a cenných papírů v evidenci ČNB, všechny zaknihované cenné papíry vydané v ČR.

To by pak zřejmě mělo vést k závěru, že centrální depozitář může být v ČR pouze jeden, což však zákon výslovně nestanoví, a naopak některá ustanovení mohou vést k jinému závěru (např. § 104b odst. 1 písm. d) nebo § 107a odst. 3 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Poněkud nešikovně ("evidence ... se vedou v evidenci") upravuje § 94 odst. 9 zákona o podnikání na kapitálovém trhu výslovně, že evidence emise je evidencí investičních nástrojů a nikoli evidencí jiné povahy a je jí tedy nutné přiznávat odpovídající právní účinky. Upřesňuje se, jaké informace tvoří evidenci emise a že je vedena na základě smlouvy s emitentem.

Nový § 202 odst. 7 zákona o podnikání na kapitálovém trhu pak řeší problém spjatý s převodem evidencí ze Střediska cenných papírů a Centrálního depozitáře tak, že emitentovi stanoví povinnost uzavřít s centrálním depozitářem do šesti měsíců poté, co převzal evidence, smlouvu o vedení emise. Neuzavře-li ji, nemůže se dožadovat vydání výpisu z emise ani jakéhokoliv zápisu do evidence emise.⁹⁾ Technická novela stanoví osobám vedoucím evidenci investičních nástrojů povinnost archivovat dokumenty týkající se údajů v evidenci po dobu dvanácti let.

Technická novela doplnila právní úpravu centrálního depozitáře o zvláštní ustanovení, které upravuje odpovědnost centrálního depozitáře za vedení evidence (§ 100 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Podle tohoto ustanovení odpovídá centrální depozitář za škodu, která vznikla osobám, pro něž vede účty, v důsledku chyb v evidenci a kterou "způsobil". Vzhledem k tomu, že vztahy týkající se evidence investičních nástrojů se řídí zásadně obchodním zákoníkem (srov. § 109 odst. 7 a 8 a § 94 odst. 9 zákona o podnikání na kapitálovém trhu), se zřejmě jedná o absolutní odpovědnost ve smyslu § 373 obchodního zákoníku vyplývající se závazkového vztahu založeného smlouvou o vedení daného účtu.

Podle mého názoru tedy centrální depozitář neodpovídá za škody, které vznikly v důsledku chyb v evidenci, které nezpůsobil. Tomu nasvědčuje i další věta tohoto ustanovení, podle které za škody vzniklé v důsledku informací předaných mu osobami vedoucími navazující evidenci odpovídají tyto osoby. Odpovědnost osob vedoucích evidenci tak nelze chápat jako absolutní odpovědnost za správnost evidovaných dat, ale pouze jako absolutní odpovědnost za škody vzniklé v důsledku těch chyb, které samy způsobily, tzn. tam, kde porušily svoji povinnost k řádnému vedení evidence. V tomto ohledu tedy nové ustanovení nepřináší nic nového, protože k tomuto závěru by bylo možné dojít i aplikací obecných zásad smluvní odpovědnosti.

Změna § 103 odst. 4 zákona o podnikání na kapitálovém trhu upravujícího povolení k činnosti centrálního depozitáře umožňuje dozorovému úřadu stanovit v povolení i podmínky, které se musejí splnit před tím, než centrální depozitář zahájí svoji činnost. To působí poněkud rozpačitě, uvědomíme-li si, že udělení tohoto povolení se řídí zásadou povolovací (nikoliv koncesní) a úřad je tedy povinen povolení udělit, pokud žadatel splní zákonné podmínky, a naopak povolení udělit nemůže, pokud tyto splněny nejsou. Změna provedená technickou novelou nemůže opravňovat úřad k tomu, aby udělil dané povolení v okamžiku, kdy nejsou splněny podmínky stanovené zákonem, především pokud žadatel nesplňuje nezbytné věcné, organizační a personální předpoklady pro provozování činnosti centrálního depozitáře. Jako podmínky ve smyslu § 103 odst. 4 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu tak tedy v úvahu připadají pouze ty, jejichž nesplnění nemá za důsledek nesplnění předpokladů pro udělení povolení.

Nový § 202 odst. 8 a 9 zákona o podnikání na kapitálovém trhu umožňuje, aby investiční společnosti pověřily vedením evidence zaknihovaných podílových listů jiné osoby, především banky, které vedou zaknihované podílové listy v tzv. oddělených částech evidence Střediska cenných papírů, a ty začaly vést tyto evidence nezávisle na Středisku cenných papírů v samostatné evidenci investičních nástrojů. Nový § 202a zákona o podnikání na kapitálovém trhu se snaží řešit problematickou situaci, kdy centrální depozitář převezme ze Střediska cenných papírů účty osob, se kterými není ve smluvním vztahu. Jak vyplývá z důvodové zprávy, neměl by centrální depozitář těmto osobám umožňovat převody cenných papírů ani zápisy jakýchkoliv změn do evidence.

Tento závěr z jazykového výkladu daného ustanovení jednoznačně neplyne, protože z ničeho nelze dovozovat, že by se pod pojmem vedení evidence nemělo rozumět i zapisování změn v evidenci včetně převodů.¹⁰⁾ Je otázkou, zda taková právní úprava neznamená v podstatě vyvlastnění stávajících majitelů cenných papírů evidovaných ve Středisku cenných papírů.

ZNEUŽITÍ TRHU

Změny, které se omezují v zásadě pouze na skutečně technické úpravy předcházející právní úpravy, přináší technická novela i do oblasti ochrany před zneužíváním trhu. Jejich cílem je jednak odstranit určité nedostatky transpozice směrnice o zneužití trhu, jednak umožnit transpozici dalších směrnic, které tuto směrnici provádějí.

Technická novela ve shodě s dikcí směrnice o zneužití trhu rozšiřuje předmět úpravy ustanovení týkajících se ochrany před zneužitím trhu. Dosavadní znění zákona o podnikání na kapitálovém trhu v této souvislosti hovořilo zásadně o "investičních nástrojích", které byly přijaty, nebo ohledně nichž bylo požádáno o přijetí k obchodování na evropských regulovaných trzích. Nová právní úprava se však vztahuje nejen na kótace cenného papíru na regulovaném trhu kótované investiční nástroje, ale i na jakékoliv jiné kótované nástroje, tedy i ty, které nejsou investičními nástroji ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

Novelizované znění § 124 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu rozšiřuje ve shodě s čl. 9 směrnice o zneužití trhu definici vnitřní informace tak, že jde o informace vztahující se nejen k finančnímu nástroji, ale i k nástrojům povahy derivátu, jehož podkladovým aktivem je finanční nástroj. V § 124 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu a § 126 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu upravujících povinnost oznamovat transakce podezřelé z využívání vnitřních informací nebo z manipulace s trhem se upřesňuje, že ve shodě se směrnicí č. 2004/72/ES¹¹⁾ se osobou profesionálně se podílející na obchodech s cennými papíry rozumí finanční instituce, resp. obchodníci s cennými papíry, banky, spořitelní a úvěrní družstva, tzv. instituce elektronických peněz a institucionální investoři. Novela v § 124 odst. 7 a § 126 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu reflektuje přímo účinné nařízení Evropské komise č. 2273/2003 o výjimkách z úpravy zneužití trhu týkajících se programů zpětného odkupu a stabilizace finančních nástrojů. Poslanecký návrh opravuje nepřesné¹²⁾ určení rozsahu osob, na které dopadá povinnost hlásit tzv. manažerské obchody, o které se pokusila technická novela. Tato definice v podstatě kombinuje definice v čl. 1 odst. 1 a 2 směrnice č. 2004/72/ES.

Novou formulaci § 125 odst. 6 zákona o podnikání na kapitálovém trhu týkajícího se rozšiřování a tvorby tzv. investičních doporučení vyvolala potřeba transponovat směrnici č. 2003/125/ES,¹³⁾ protože úprava toho, co je vlastně investičním doporučením, na úrovni pouhé vyhlášky, se jevila jako nedostatečná. Vyhláška by pak měla stanovit povinnosti osob tvořících nebo rozšiřujících investiční doporučení jako např. povinnost označovat zdroje informací, povinnost oddělit faktická tvrzení od spekulace, povinnost upozornit na okolnosti, které by zpochybnily nezávislost doporučení, nebo povinnost uvést, zda bylo původní doporučení osobou jej šířící pozměněno. Vyhláška bude klást přísnější požadavky na doporučení prezentovaná bankami, obchodníky s cennými papíry či analytiky.¹⁴⁾ Zdá se, že § 125 odst. 6 zákona o podnikání na kapitálovém trhu je poněkud užší než směrnice č. 2003/125/ES, jejíž některá ustanovení (čl. 2 odst. 1 a čl. 8 odst. 1) dopadají na jakékoliv osoby, nikoliv pouze na osoby kvalifikované ve smyslu první věty § 125 odst. 6 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Technická novela dále doplňuje dosud chybějící zmocnění Komisi pro vydání prováděcí vyhlášky a odpovídající sankční ustanovení [§ 187 písm. g) a § 190 odst. 1 písm. g) zákona o podnikání na kapitálovém trhu].

GARANČNÍ SYSTÉM

Technická novela reaguje též na problémy, které v praxi vyvolává dosavadní právní úprava náhrad z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, především pak úprava postupu při úpadku obchodníka s cennými papíry. Nově doplněná definice zákaznického majetku v § 2 písm. h) zákona o podnikání na kapitálovém trhu opětovně¹⁵⁾ stanoví, že zákaznickým majetkem nejsou bankovní klady.

Toto ustanovení spíše než zvláštní povahu pohledávky z vkladu reflektuje zvláštní režim pojištění bankovních vkladů a jejich chování v konkursu. Také podle této definice se zákaznickým majetkem rozumí investiční nástroje a peněžní prostředky svěřené obchodníkovi s cennými papíry za účelem poskytnutí investiční služby a investiční nástroje a prostředky pro zákazníka za tyto prostředky získané.

Zákaznický majetek je převážně chápán jako zvláštní majetková kategorie, která nachází výraz především v povinnosti obchodníka s cennými papíry, příp. správce konkursní podstaty obchodníka s cennými papíry, vydat hodnoty tvořící zákaznický majetek zákazníkovi. Zákazník má tedy vůči zákaznickému majetku právo věcné povahy, nicméně mezi odbornou veřejností (resp. té její malé části, která se tomuto problému kdy věnovala) panuje v zásadě konsensus, že toto právo nelze směšovat s vlastnictvím.¹⁶⁾ Technická novela v tomto ohledu nepřinesla nic nového.

Novelizací § 130 odst. 8 zákona o podnikání na kapitálovém trhu se výslovně stanoví, za co se vlastně zákazníkům poskytuje náhrada z Garančního fondu, což dosud kupodivu muselo být dovozováno výkladem. Změněná formulace následujícího odstavce pak zřejmě dává Garančnímu fondu možnost, aby nepřihlížel k zvláštním smluvním ujednáním, a to i tehdy, kdy by nebylo možné jednoznačně tvrdit, že dané ujednání není neobvyklé. Formulace však stále obsahuje výraz "skutečně připsané úroky", který není jasný, přičemž se zdá, že vhodnější, než zavedení diskrece Garančního fondu (který není vykonavatelem veřejné správy), by bylo zpřesnění tohoto aspektu právní úpravy. Ustanovení § 130 odst. 11 zákona o podnikání na kapitálovém trhu zpřesňuje svoji dikci tak, aby bylo nepochybné, že podklady pro výplaty náhrad z Garančního fondu je povinen poskytnout i nucený správce nebo správce konkursní podstaty obchodníka s cennými papíry. Nový § 130 odst. 13 zákona o podnikání na kapitálovém trhu konkretizuje, o jaké podklady se jedná.

Technická novela zavádí mechanismy umožňující zvýšenou kontrolu nad správci konkursních podstat obchodníků s cennými papíry nad rámec dozorové činnosti konkursního soudu. Jedná se především o uzákonění přestupku, kterého se dopustí správce konkursní podstaty, který nebude podnikat kroky směřující k vydání zákaznického majetku (§ 189 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu) a přestupku, kterého se dopustí kdokoliv, kdo nesplní povinnost poskytnout Garančnímu fondu podklady nezbytné pro výpočet náhrady (§ 190 odst. 1 písm. h) zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Komisi se umožňuje navrhnout soudu odvolání správce konkursní podstaty.

Poslaneckým pozměňovacím návrhem byla technická novela doplněna novou právní úpravu výpočtu a hrazení příspěvků do garančního fondu.

Nově se tento příspěvek nebude vypočítávat z objemu svěřeného zákaznického majetku, ale z objemu poplatků a provizí uhrazených obchodníkovi s cennými papíry zákazníky za poslední rok. Toto řešení by mělo jednak lépe rozdělit náklady na záruční systém, které dosud dopadaly nepřiměřeně hlavně na obchodníky poskytující služby typu úschovy, jednak fakticky odstranit značnou část dosavadních problémů vyplývajících z nejasné povahy zákaznického majetku.


Poznámky:

¹⁾ V dalším textu používám pro tuto novelu bez dalšího označení "technická novela".

²⁾ Český překlad směrnice o prospektu (dostupný z http://europa.eu.int/eur-ux) správně uvádí, že shrnutí prospektu má být sepsáno "obecně srozumitelným jazykem" (čl. 5 odst. 2 směrnice o prospektu).

³⁾ Jedná se o zvláštní "veřejnoprávní" platnost, kterou nelze směšovat s platností či neplatností právního jednání.

⁴⁾ Srov. Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol., Kurz obchodního práva, Právo cenných papírů, čtvrté vydání, Praha, C. H. Beck, 2005, str. 109.

⁵⁾ Blíže viz Kotásek, J., Pokorná, J., Raban, P. a kol., op. cit. sub 5, str. 105.

⁶⁾ Srov. formulaci požadavků na obsah prospektu v novém § 36 odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu, podle které má prospekt obsahovat veškeré údaje, které jsou "nezbytné pro investory" k zasvěcenému posouzení nabízeného cenného papíru. Je nutné tedy rozlišovat informace nezbytné pro pečlivé a odpovědné zvážení investice a informace, které mohou být pouze dostatečné k tomu, aby běžný investor bez pečlivého posouzení učinil investiční rozhodnutí.

⁷⁾ Blíže viz Pihera, V., Evidence investičních nástrojů - Středisko cenných papírů v novém hávu, Právní rozhledy, 2005, č. 1.

⁸⁾ Nešťastně formulovaný odkaz na obdobné použití celého § 10 v § 104b odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu podle mého názoru nelze vykládat doslovně tak, že by se na vedoucí osoby vztahoval i jeho třetí odstavec, který upravuje neslučitelnost funkcí týkající se vedoucí osoby obchodníka s cennými papíry. Takový závěr by byl v rozporu s jednoznačným smyslem § 104b odst. 1 zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

⁹⁾ Není jasné, zda se emitent může dožadovat těchto služeb před uplynutím lhůty pro uzavření smlouvy.

¹⁰⁾ Srov. systematickou konstrukci třetího dílu I. hlavy sedmé části zákona o podnikání na kapitálovém trhu.

¹¹⁾ Směrnice Evropské komise implementující směrnici č. 2003/6/ES Evropského parlamentu a Rady pokud jde o obecně přijímané tržní postupy, definici vnitřní informace ve vztahu ke komoditním derivátům, vedení seznamu zasvěcených osob a oznamování manažerských obchodů a podezřelých transakcí.

¹²⁾ Šlo především o opominutí členů dozorčí rady a dále právnických osob se shodnými finančními zájmy.

¹³⁾ Směrnice Evropské komise implementující směrnici č. 2003/6/ES Evropského parlamentu a Rady pokud jde o poctivou prezentaci investičních doporučení a uveřejňování střetu zájmů.

¹⁴⁾ Návrh vyhlášky uveřejnila Komise na www.sec.cz k veřejné diskusi.

¹⁵⁾ Srov. § 81b odst. 1 zákona o cenných papírech ve znění účinném do 1. 5. 2004.

¹⁶⁾ Opačně viz Pihera, V., K některým aspektům majetkových práv k cenným papírům, Právník, 2004, č. 1.

Vlastimil Pihera
právník, Praha