Novela byla motivována snahou o zjednodušení a zrychlení soudních řízení ve věcech obchodního rejstříku. Konečná podoba předpisů a jejich aplikace však ne vždy zcela odpovídá původnímu záměru.

Přesto, že si nedělám velké iluze o možném dopadu těchto několika řádek, chtěl bych tímto článkem přispět k zatím poněkud tiché debatě na téma současné podoby obchodního rejstříku.

ZÁMĚR

Základním, vpravdě revolučním nástrojem se měl stát zápis pro zmeškání lhůty. Pokud soud v zákonné lhůtě nerozhodne, považuje se zápis za provedený podle návrhu. Ruku v ruce s tím mělo jít omezení přezkumu návrhů. Současně měly být zavedeny jednoduché povinné formuláře pro podávání návrhů a vyčerpávající seznam listin, které je třeba k návrhům přikládat. Návrh počítal s tím, že v případě vad návrhu, soud vyzve k jejich odstranění. To byla původní představa.

Návrh doznal při projednávání ve sněmovně řady změn. Nad hotovým dílem panovala napříč sněmovnou bezpříkladná shoda a vesměs byl návrh považován za krok kupředu. Dalším prvkem, který aplikaci novely výrazně ovlivnil, je vyhláška, která stanoví vzory formulářů a seznam příloh a neméně podstatný je samozřejmě výklad nových pravidel soudy. Po necelém půlroce je možná brzy na radikální závěry, nikdo však, myslím, netvrdí, že je nad čím jásat.

ZDÁNLIVÁ POMOC

Nejmarkantnější novinkou, která se navenek projevila již před účinností novely, bylo zavedení povinných formulářů. Ačkoliv se argumentovalo usnadněním podávání návrhů, výsledek je přinejmenším rozporuplný. Povinnost podat návrh na předepsaném formuláři je nepochybně zpřísněním formálních požadavků.

Záměr navrhovatele, používat jednoduché formuláře, nebyl rozhodně naplněn. Správné vyplnění návrhu, bez jediné chyby, je pro nezkušeného uživatele, ale mnohdy i pro odborníka, obtížné. Návrhy jsou tak častěji než dříve zamítány z formálních důvodů, byť z připojených listin je zcela zřejmé, o jaký zápis navrhovatel usiluje.

BEZ VÝZVY

Výše uvedený nepříznivý prvek je dále velmi silně umocněn skutečností, že soud nemá procesní možnost vyzvat navrhovatele k odstranění vad. Je-li ve formuláři jakákoliv nedokonalost, a to i když se jedná o zřejmou chybu v psaní, dává to soudu možnost (zde se neshoduji s názorem, že povinnost), zamítnout návrh, neboť nemá podklad v připojených listinách.

Zatímco podle původního návrhu zákona měl soud vyzvat k odstranění vad, schválilo se znění, ve kterém se s takovým postupem nepočítá. Soud má možnost pouze návrhu vyhovět, nebo nikoliv, jiný úkon se neočekává.

V rámci projevů v poslanecké sněmovně padla slova, že psaní výzev nadměrně zatěžuje soudy. Pokud tomu tak skutečně bylo, o čemž ovšem pochybuji, současná úprava soudům nijak neulevuje, ba naopak. V případě nevyhovění návrhu totiž musí soud ve věci vydat rozhodnutí, které musí řádně odůvodnit. Přitom v naprosté většině případů je zřejmé, že návrh bude podán znovu. Praxe je proto taková, že někteří soudci, jakmile nedostatek zjistí, neformálně na něj upozorní navrhovatele a žádají vzetí návrhu zpět, jeho změnu nebo doložení chybějící listiny. Jistě efektivnější postup než odmítnutí či zamítnutí návrhu, po kterém zpravidla následuje návrh nový.

Ať byl úmysl jakýkoliv, výsledek je mnohdy fatální. Zvrácenost úpravy je obzvláště vidět v případech, kdy návrh nelze znovu podat, neboť uplynula lhůta pro jeho podání (např. návrh na zápis fúze lze podat jen do devíti měsíců od rozhodného dne fúze). Nepovažuji za adekvátní, aby nedoložení jedné listiny, nebo překlep v návrhu, zmařil předcházející roční úsilí řady zúčastněných osob. Taková přísnost jednoduše není na místě a není možné ji nijak ospravedlnit.

MEZE PŘEZKUMU

Pokud jde o meze přezkumné činnosti soudů, lze vymezit dva okruhy problémů: vymezení listin, které mají být přikládány k návrhu a význam notářských zápisů. Původní návrh novely počítal v prvé řadě s tím, že bude existovat vyčerpávající seznam listin, které je potřeba doložit pro každý typ návrhu. Přehledný vyčerpávající seznam dokumentů, které jsou dostatečným podkladem pro návrh, který by byl závazný pro soudy, však neexistuje. Vyhláška ministerstva spravedlnosti se jím zdá být, ale není, zřejmě proto, že soudci jsou podle ústavy vázáni zákonem, nikoliv vyhláškou. Faktem je, že soudy vyžadují předkládání i takových listin, které vyhláška nezmiňuje.

Dále původní návrh stavěl na myšlence, že věcný přezkum některých skutečností bude omezen. Podle návrhu neměl soud zkoumat splnění těch požadavků, jejichž splnění je prokázáno notářským zápisem. Měl pouze ověřit shodu návrhu s obsahem notářského zápisu. Současná podoba § 200da odst. 3 obchodního zákoníku se zdá být s tímto návrhem konformní, praxe je však naprosto odlišná. Soudy se v rejstříkovém řízení často necítí nijak vázány právními závěry notářů o ověření jednotlivých skutečností, uvedenými v notářských zápisech a zkoumají i skutečnosti, jejichž existenci a soulad se zákonem již jednou ověřil notář. Tento trend je zcela zřejmý a zdá se, že nezvratný.

Příkladem může být situace kolem squeeze-outu (právo výkupu účastnických cenných papírů dle § 183i obchodního zákoníku). Obchodní zákoník nestanoví lhůtu pro svolání valné hromady. Vzhledem k tomu, že valná hromada je svolávána na žádost akcionáře, postupovala řada společností podle § 181 a svolala valnou hromadu ve lhůtě kratší než třicet dnů od uveřejnění oznámení. Notář, pokud zastával totožný názor jako představitelé společnosti, takto svolanou valnou hromadu osvědčil. Jediným podkladem pro zápis rozhodnutí do obchodního rejstříku je právě notářský zápis a existovala proto mylná představa, že o návrhu nelze rozhodnout jinak, než v souladu s osvědčením obsaženým v notářském zápise. Přesto někteří soudci vyslovili názor, že valná hromada měla být svolána ve lhůtě nejméně třiceti dní od oznámení o jejím konání a zápis usnesení valné hromady do obchodního rejstříku zamítli z důvodu nedodržení lhůty pro svolání valné hromady. Výsledek je pozoruhodnější tím, že rozhodnutí soudu nemá váhu rozhodnutí o neplatnosti valné hromady, podle usnesení valné hromady však nelze dále postupovat.

Nezbývá, než si položit otázku, jaký význam vůbec má notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby podle § 80a a násl notářského řádu, který je od účinnosti zákona č. 370/2000 Sb., povinnou formou řady rozhodnutí orgánů právnických osob. Podle notářského řádu je notář povinen osvědčit existenci právních jednání a formalit, ke kterým je právnická osoba, popřípadě její orgán povinen a při kterých byl notář přítomen včetně jeho vyjádření o souladu s právními předpisy, a současně je povinen osvědčit, zda rozhodnutí orgánu právnické osoby, o němž sepisuje notářský zápis, bylo přijato, a uvést své vyjádření, zda obsah rozhodnutí je či není v souladu s právními předpisy a zakladatelskými dokumenty právnické osoby.

Pokud soudce v rejstříkovém řízení může jednou větou pečlivou činnost notáře zcela negovat, nemá takový notářský zápis pro navrhovatele jiný význam, než úhledně svázaná složka příloh k návrhu. Jinými slovy, pokud právní názor notáře uvedený v osvědčení o rozhodnutí nemá v řízení ve věcech obchodního rejstříku žádnou váhu, je tento zvláštní druh notářského zápisu naprosto zbytečný.

U úkonů, jejichž soulad se zákonem osvědčuje notář, tak máme dvojí přezkum prováděný jak notářem, tak soudem. Vedle toho, že se tím doba příprav návrhu prodlužuje, je to i nákladný a nadbytečný luxus, jak ostatně zaznělo již při projednávání předmětné novely. Tedy zbytečná administrativní překážka podnikání, jak má vypadat. Ze strany notářů, kteří jistě uvítali tento druh notářského zápisu a zejména jeho povinnou širokou aplikaci, postrádám k této problematice společné stanovisko.

LHŮTY

Zavedení nového druhu lhůty podstatně ovlivnilo rozhodování v rejstříkových věcech. Je otázka, zda pozitivně. Soudci na sebe kladou vysoké nároky, když se v poměrně krátkých lhůtách snaží detailně přezkoumat i obsáhlé návrhy v celém rozsahu. Přitom je nabíledni, že si nikdo z nich nedovolí, aby se uplatnila fikce zápisu. Proto se jejich úsilí navenek může jevit jako snaha najít chybu v návrhu, aby se dal snadno zamítnout či odmítnout a připojit dovětek: "S ohledem na hospodárnost řízení se soud návrhem dále nezabýval."

Nikoliv nepodstatnou je otázka, zda soud přímo provede zápis, nebo vydává rozhodnutí a zápis provádí až poté, co rozhodnutí nabude právní moci. Přesto, že se na první pohled zdá, že § 200da odst. 3 občanského soudního řádu stanoví široký okruh případů, kdy se zápis provádí bez rozhodnutí, soudy prakticky ve všech případech, kdy má zápis konstitutivní účinky, rozhodují usnesením.

Bohužel novela nezměnila nic na tom, že pro rozhodování o opravných prostředích žádné lhůty neplatí. Není tajemstvím, že Vrchní soud v Praze rozhoduje o odvoláních v těchto věcech ve lhůtě půl až tři čtvrtě roku. Z hlediska podnikatelské praxe je taková lhůta naprosto neúnosná. Poučení o možnosti podat odvolání tak bohužel vyznívá jako nechtěná invektiva. Navrhovatel, který stojí tváří v tvář rozhodnutí, které je evidentně v rozporu se zákonem, proto často raději volí cestu nového návrhu a splnění nestandardních požadavků, pokud to je alespoň trochu možné. Důsledkem pomalého rozhodování tak je faktické omezení možnosti přezkumu prvoinstančních rozhodnutí.

SHRNUTÍ

Přestože jednotlivé instituty novely by bylo možné hodnotit pozitivně, jejich složením a aplikací odchylnou od záměru vychází naprosto opačný výsledek než zamýšlel předkladatel. Zavedení povinných formulářů zpřísnilo formu, zvýšilo pracnost vypracování návrhu a ve svém výsledku ztížilo zápis do obchodního rejstříku. Přitom v řadě případů zřejmě ani neusnadnilo rozhodování soudů. Vyloučení postupu, kterým by soud vyzval k odstranění vad návrhu, dále snížilo úspěšnost návrhu na zápis do obchodního rejstříku.

Neexistuje přehledný seznam dokumentů, které by spolehlivě byly dostatečným podkladem pro návrh. Notářské zápisy o rozhodnutích orgánů právnických osob, přestože kladou vysoké nároky na notáře a značně zatěžují i samotné navrhovatele, nemají v rejstříkovém řízení váhu osvědčení o souladu rozhodnutí s právními předpisy, ale pouhého zápisu pozorovaných skutečností provedeného nezúčastněným pozorovatelem.

AKTUÁLNÍ NÁVRH

Abych nezůstal jen u nářků, dovolím si předestřít návrh jednoduché revize pravidel pro obchodní rejstřík. Změna je nutná bezodkladně, proto se nejedná o žádnou změnu koncepce:

- Opětovné zavedení povinnosti soudu vyzvat k odstranění vad návrhu před zamítavým rozhodnutím. Lhůta pro rozhodnutí nechť se výzvou soudu staví.

- Opuštění povinných formulářů pro návrhy. Kdo chce, nechť dále podává návrhy na formulářích.

ÚVAHY DO BUDOUCNA

Z dlouhodobého hlediska lze jistě zvažovat řadu podob řízení ve věcech obchodního rejstříku včetně přenesení této agendy na jiný orgán nebo dokonce soukromý subjekt. Tak daleko ve svých úvahách ale jít nechci. Přesto považuji za potřebné zdůraznit, že rozhodování ve věcech obchodního rejstříku může probíhat před soudem, správním úřadem nebo dokonce soukromoprávním subjektem nadaným k tomu potřebnými pravomocemi. Možné je kterékoliv řešení, v každém případě však tento druh řízení musí respektovat účel, ke kterému má sloužit. V našich poměrech je rozhodování svěřeno soudům s tím, že tento druh řízení má řadu specifických prvků. Tyto odlišnosti od jiných druhů soudních řízení je podle mého nutné dále prohloubit, aby řízení vyhovovalo potřebám podnikatelské praxe. Ve směru k připravované rekodifikaci se mohou úvahy ubírat těmito směry:

Již nyní jsou řízení rozdělena podle toho, zda o návrhu musí rozhodovat výhradně soudce nebo zda může rozhodovat jiný zaměstnanec soudu. Mám za to, že tuto hranici je vhodné dále prohloubit, zejména pokud bude zachován neomezený přezkum. Je zřejmé, že u některých rozhodnutí, u kterých převažuje zájem na nemožnosti jejich dodatečné revize (např. zápis fúze), je správné, aby zápisu předcházel důkladný přezkum. Dokáži si proto představit, že v některých věcech budou platit přísnější procesní pravidla včetně delší lhůty pro rozhodnutí.

- Vzhledem k tomu, že je zachován soudní přezkum v neomezeném rozsahu, není důvod, aby notáři předběžně povinně kontrolovali skutečnosti, které mají být zapsány. Jsem proto přesvědčen, že je vhodné zúžit okruh rozhodnutí, o kterých musí být pořizován notářský zápis.

- Za potřebné považuji zavedení krátkých lhůt pro rozhodování o opravných prostředcích. Bez efektivního rozhodování o odvoláních i dovoláních bude ochrana práv navrhovatelů v řízení slabá a žádná novela nebude mít naději na to, aby byla v rozumné době úspěšně zavedena.

REALIZACE

Při projednávání novely bylo řečeno, že v poslední době před předložením návrhu zákona došlo v rejstříkových věcech k podstatnému zrychlení řízení, byť se toto zrychlení týkalo prakticky výhradně Městského soudu v Praze. Z toho je myslím dobře vidět, že otázka realizace zákona a zejména organizace práce soudu je důležitější než konkrétní podoba právní úpravy. Tedy lze vystopovat několik okruhů problémů, počínaje vyhotovováním rozhodnutí, přes jejich doručování až k vyznačení právní moci rozhodnutí a zanesení změny do informačního systému.

Písemné rozhodnutí je vydáno okamžikem, kdy je soudce písemně zachytí. Následuje mnohdy dlouhá cesta spisovnou a než rozhodnutí opustí budovu soudu, uplyne několik dní, někdy i týden či více. Proti ostatním řízením to je lhůta nesporně kratší, nikoliv však dostatečná. Ani nemluvím o vracení doručenek a vyznačování právní moci.

Myslím, že nikdo nepochybuje o tom, že méně formální cestou by bylo možné věc vyřídit rychleji i hospodárněji. Na řadě úřadů se lze běžně setkat s tím, že úředník telefonem kontaktuje navrhovatele, sdělí mu nedostatky návrhu a dohodne s ním způsob jejich odstranění. Nepředstavitelné? Naopak. Pokud má obchodní rejstřík fungovat, je myslím naprosto nezbytné uvažovat o méně formálních postupech komunikace. Předpokládané podávání návrhů v elektronické podobě je krok správným směrem, za daleko potřebnější však považuji, aby obdobně postupovaly i soudy vůči navrhovatelům (např. na základě jejich souhlasu uvedeného v návrhu).

Jak jsem napsal již v úvodu, nejde mi o samoúčelnou kritiku. Uvítám jakýkoliv věcný příspěvek na toto téma, byť bude mé úvahy zpochybňovat či vyvracet.

Ondřej Surga
advokát, Praha

Související