K tomu je třeba důrazně uvést, že ministerstvo práce a sociálních věcí nikdy nepředpokládalo a nepředpokládá, že by institut agenturního zaměstnávání byl považován za pracovní cestu zaměstnance.

Dočasně přidělovaným zaměstnancům agentury práce k uživateli nelze v žádném případě přiznávat stravné, případně jiné náhrady, protože se nejedná o pracovní cestu. Agenturní zaměstnávání je samostatný právní institut bez jakékoliv závislosti na pracovních cestách zaměstnanců. Protože však podle § 38b odst. 5 zákoníku práce musí být zabezpečeno rovné postavení mezi dočasně přiděleným zaměstnancem a kmenovým zaměstnancem uživatele, není vyloučeno, že by uživatel nevyslal i dočasně přiděleného zaměstnance na určitou pracovní cestu. Pouze v takovémto případě, pokud budou splněny podmínky stanovené zákonem o cestovních náhradách vznikne i dočasně přidělenému zaměstnanci nárok na náhrady cestovních výdajů podle citovaného zákona, protože za takové situace se již bude jednat skutečně o pracovní cestu.

Předmětná problematika je totiž významná především z hlediska daňového, konkrétně, zda by zmíněné náhrady přiznané dočasně přidělenému zaměstnanci mohl zaměstnavatel či uživatel zahrnout do daňově uznatelných nákladů, jak vyjadřují výše zmíněné domněnky. Je pravda, že zprostředkování zaměstnání formou dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce pro jinou právnickou nebo fyzickou osobu, se opírá o uzavřenou dohodu mezi agenturou práce a uživatelem, u kterého bude dočasně přidělený zaměstnanec agentury práce vykonávat práci, neboť obsah této dohody a obsah pokynů, na základě kterých agentura práce svého zaměstnance přiděluje k uživateli, upravila již novela zákoníku práce v roce 2004.

Zahrnula i společnou odpovědnost agentury práce a uživatele k tomu, že bude zajištěna rovnost mezi dočasně přiděleným zaměstnancem a kmenovým zaměstnancem, tedy že pracovní a mzdové podmínky dočasně přiděleného zaměstnance agentury práce nebudou horší než pracovní a mzdové podmínky srovnatelného zaměstnance uživatele. Tato okolnost je důležitá nejen z hlediska ochrany dočasně přiděleného zaměstnance, ale i kmenových zaměstnanců uživatele, aby nedocházelo k jejich nahrazování méně placenými a nedostatečně chráněnými cizími zaměstnanci. Současně je z toho zřejmé, že uživatel ukládá přidělenému zaměstnanci pracovní úkoly, organizuje, řídí a kontroluje jeho práci a dává mu k tomu účelu pokyny a může tudíž tohoto zaměstnance vyslat i na pracovní cestu. Podmínkou ovšem je, že se taková možnost sjedná v pracovní smlouvě uzavřené mezi agenturou práce a zaměstnancem, a to na základě § 38 odst. 1 zákoníku práce, případně by zaměstnanec s vykonáváním takové pracovní cesty musel jednotlivě souhlasit.

Náhrady cestovních výdajů však nemůže poskytovat nikdo jiný než agentura práce, která je právním zaměstnavatelem zaměstnance. Proto je nezbytné, aby i možnost vysílání dočasně přidělených zaměstnanců uživatelem na pracovní cesty bylo mezi uživatelem a agenturou práce výslovně dohodnuto. Samotné poskytování náhrad cestovních výdajů se může stát pro dočasně přidělené zaměstnance dosti problematické, protože zaměstnance bude vysílat na pracovní cestu uživatel, ale náhrady by měl poskytovat zaměstnavatel (tj. agentura práce).

V těchto případech bude zřejmě docházet k refundaci poskytnutých cestovních náhrad uživatelem agentuře práce. Daňově by postup podléhal § 24 odst. 2 písm. zc) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.

BEZPLATNÉ UBYTOVÁNÍ DOČASNĚ PŘIDĚLENÝCH ZAMĚSTNANCŮ

Samostatnou záležitostí je v této souvislosti určitá možnost zajištění bezplatného ubytování dočasně přidělených zaměstnanců k jiné právnické nebo fyzické osobě agenturou práce - nutno zdůraznit, že zabezpečovat by ho mohla buď agentura práce jako zaměstnavatel nebo uživatel, podle toho, jaká bude mezi těmito subjekty dohoda.

Konkrétně se jedná o aplikaci § 6 odst. 9 písm. k) a § 24 odst. 2 písm. zu) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 545/2005 Sb. Jde o to, že podle zmíněného § 6 odst. 9 písm. k) může zaměstnavatel zaměstnancům poskytovat jako nepeněžní plnění hodnotu přechodného ubytování, nejde-li o ubytování při pracovní cestě, v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí, kde má zaměstnanec bydliště.

Podle doplněného § 24 odst. 2 o nové písmeno zu) zákonem č. 545/2005 Sb. s účinností od 1. 1. 2006 může zaměstnavatel zahrnovat do daňově uznatelných nákladů mimo jiné také výdaje (náklady) na přechodné ubytování zaměstnance, s výjimkou přechodného ubytování v rodinném domě nebo bytě, a to maximálně do výše 3500 korun měsíčně, nejde-li o ubytování při pracovní cestě, poskytované jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí, kde má zaměstnanec bydliště. Z toho tedy vyplývá, že pokud zaměstnavatel splní podmínky stanovené ve výše zmíněném § 24 odst. 2 písm. zu) při poskytování přechodného ubytování zaměstnanců, bude to pro něj do výše 3500 korun za zaměstnance měsíčně vždy od 1. 1. 2006 daňově uznatelný náklad. Na straně zaměstnance je nepeněžní příjem z tohoto titulu v plném rozsahu osvobozen od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Pokud by předmětné ubytování poskytoval dočasně přiděleným zaměstnancům uživatel a tento výdaj refundoval zaměstnavateli (agentuře práce), daňově by bylo možné tento postup opět podřazovat pod § 24 odst. 2 písm. c) výše citovaného daňového zákona. Kdyby tak činila sama agentura práce, bude pro ni tento výdaj daňově uznatelným nákladem přímo podle § 24 odst. 2 písm. zu) téhož daňového zákona.

Předmětnou záležitost lze tedy shrnout tak, že na straně zaměstnance je vždy zaměstnavatelem zajištěné ubytování (hodnota přechodného ubytování) formou nepeněžního plnění v souvislosti s výkonem práce, pokud nejde o pracovní cestu, avšak v místě, které není obcí bydliště zaměstnance osvobozené od daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Na straně zaměstnavatele je tento výdaj na předmětné vymezené přechodné ubytování zaměstnance (mimo pracovní cesty formou nepeněžního plnění poskytované v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí, kde má zaměstnanec bydliště) od 1. 1. 2006 daňově uznatelným nákladem do výše 3500 korun měsíčně za každého zaměstnance za předpokladu, že toto ubytování nebude zajištěno v rodinném domě nebo bytě a všechny ostatní podmínky budou splněny.

NAVAZUJÍCÍ OTÁZKY

V souvislosti s uplatňováním agenturního zaměstnávání se často pokládají navazující otázky, a to především, zda může agentura práce při přijetí agenturního zaměstnance využít § 6 odst. 1 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, a dále zda je pro agenturní zaměstnance po dobu jejich dočasného přidělení platný § 6 odst. 2 téhož zákona o cestovních náhradách, nebo zda se zrušením § 38 odst. 4 zákoníku práce stal tento odstavec mrtvým.

K tomu je třeba uvést následující. Samozřejmě že agentura práce jako skutečný zaměstnavatel může aplikovat i všechny instituty stanovené zmíněnými ustanoveními zákona o cestovních náhradách. Pokud se týká souvztažnosti § 6 odst. 2 zákona o cestovních náhradách a zrušením § 38 odst. 4 zákoníku práce (platného do 30. 9. 2004), zcela určitě nelze chápat § 6 odst. 2 zákona o cestovních náhradách jako mrtvý, ale nepochybně je nutné poskytování těchto náhrad zaměstnanci sjednat v dohodě o dočasném přidělení k uživateli. Přesněji vyjádřeno, vzhledem ke shodné terminologii použité v § 6 odst. 2 zákona o cestovních náhradách a v platné právní úpravě agenturního zaměstnávání § 38a a § 38b zákoníku práce, je nutné, aby pokud bude zaměstnavatel, tj. agentura práce, chtít dočasně přidělit svého zaměstnance s poskytováním náhrad podle zmíněného § 6 odst. 2 zákona o cestovních náhradách v rámci dočasného přidělení podle zákoníku práce, musí tuto skutečnost výslovně a jasně sjednat v dohodě o dočasném přidělení zaměstnance agentury práce. Automaticky, to znamená bez výslovného ujednání, není možné náhrady podle § 6 odst. 2 zákona o cestovních náhradách přiznávat a poskytovat. Totéž platí i o § 6 odst. 1 zákona o cestovních náhradách.

Marie Salačová
Ladislav Jouza
právníci, Praha

Související