Soud pro veřejnou službu EU zahájil činnost

Při vzniku Evropských společenství reprezentoval komunitární soudní systém pouze Soudní dvůr Evropského společenství uhlí a oceli, později přejmenovaný na Soudní dvůr Evropských společenství (dále jen "Evropský soudní dvůr"). Postupem času se ale začalo ukazovat, že jeden soudní orgán není schopen při narůstajícím počtu podání zajistit účinnou a rychlou právní ochranu požadovanou zakládacími smlouvami.

Proto již Jednotný evropský akt z roku 1986 předpokládal vytvoření dalšího soudního orgánu - Soudu prvního stupně. Ten byl následně zřízen rozhodnutím Rady Evropských společenství z 24. října 1988.¹⁾ Pokračující nárůst objemu agendy obou výše uvedených soudních orgánů se pak zcela zákonitě odrazilo také v Niceské smlouvě z roku 2001, která mj. doplnila do Smlouvy o založení Evropského společenství (SES) čl. 225a a do Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii (SESAE) čl. 140b. Podle těchto ustanovení je Rada Evropské unie oprávněna na návrh Evropské komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Evropským soudním dvorem, anebo na žádost Evropského soudního dvora a po konzultaci s Evropskýmparlamentem, jednomyslným rozhodnutím vytvořit soudní komory příslušné rozhodovat v prvním stupni v určitých kategoriích věcí ve zvláštních oblastech. Rozhodnutí Rady Evropské unie o zřízení soudní komory musí obsahovat pravidla pro její složení a upřesnění působnosti svěřené soudní komoře.

ZŘÍZENÍ A VĚCNÁ PŮSOBNOST SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EU

Rada Evropské unie využila výše uvedeného zmocnění a jako odpověď na výzvu obsaženou v prohlášení č. 16 k čl. 225a SES, přijatého při podpisu Niceské smlouvy dne 26. února 2001, svým rozhodnutí (2004/752/ES, Euratom) ze dne 2. listopadu 2004²⁾ zřídila při Soudu prvního stupně zvláštní soud pro spory z veřejné služby s názvem "Soud pro veřejnou službu Evropské unie" (dále jen "Soud pro veřejnou službu").

Z hlediska věcné působnosti má Soud pro veřejnou službu pravomoc rozhodovat v prvním stupni spory mezi Evropskými společenstvími a jejich zaměstnanci podle čl. 236 SES a čl. 152 SESAE včetně sporů mezi každou institucí nebo subjektem a jeho zaměstnanci, které náležejí do jurisdikce Evropského soudního dvora. Pro řešení těchto sporů byl doposud příslušný Soud prvního stupně.

PERSONÁLNÍ SLOŽENÍ A VÝBĚR KANDIDÁTŮ NA SOUDCE

Po personální stránce se Soud pro veřejnou službu skládá ze sedmi soudců jmenovaných Radou Evropské unie na období šesti let s možností opakovaného jmenování. V případě, že se místo soudce uvolní před skončením funkčního období, je nový soudce jmenován vždy na dobu šesti let. Na žádost Evropského soudního dvora může Rada Evropské unie kvalifikovanou většinou rozhodnout o zvýšení počtu soudců Soudu pro veřejnou službu.

Členové Soudu pro veřejnou službu jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu soudcovské činnosti. Každá osoba, jež má občanství Evropské unie a splňuje tyto podmínky, může předložit svou kandidaturu. Podmínky a postupy pro předkládání a vyřizování kandidatur stanoví Rada Evropské unie na doporučení Evropského soudního dvora kvalifikovanou většinou, což Rada Evropské unie učinila 18. ledna 2005 rozhodnutím (2005/150/ES, Euratom) o podmínkách a postupech pro předkládání a vyřizování kandidatur ke jmenování soudců Soudu pro veřejnou službu Evropské unie.³⁾

Za účelem usnadnění rozhodování Rady Evropské unie při jmenování soudců je zřízen nezávislý sedmičlenný poradní výbor složený z osob z řad bývalých členů Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně a obecně uznávaných právníků, který odborně posuzuje kvality kandidátů na výkon funkce soudce Soudu pro veřejnou službu. O jmenování členů tohoto výboru a pravidlech jeho fungování rozhoduje Rada Evropské unie na doporučení předsedy Evropského soudního dvora kvalifikovanou většinou.

K naplnění tohoto požadavku přijala Rada Evropské unie dne 18. ledna 2005 rozhodnutí (2005/49/ES, Euratom) o pravidlech fungování výboru stanoveného v čl. 3 odst. 3 přílohy I Protokolu o statutu Soudního dvora⁴⁾ a rozhodnutí (2005/151/ES, Euratom) o jmenování členů výboru stanoveného v čl. 3 odst. 3 přílohy I Protokolu o statutu Soudního dvora.⁵⁾

Členové výboru jsou jmenováni na dobu čtyř let, přičemž po uplynutí tohoto období mohou být jmenováni opakovaně. V čele výboru stojí předseda jmenovaný k tomuto účelu Radou Evropské unie. Po administrativní stránce zajišťuje činnost výboru Generální sekretariát Rady Evropské unie.

Pro činnost výboru platí následující základní procesní pravidla:

- podmínkou usnášeníschopnosti výboru je přítomnost nejméně pěti členů výboru;

- rozhodnutí se přijímá prostou většinou přítomných členů; v případě rovnosti hlasů je rozhodující hlas předsedy.

Na dobu čtyř let, počínaje dnem 10. listopadu 2004, jmenovala Rada Evropské unie členy tohoto výboru následující osoby: Leif Sevón (Finsko - předseda), Sir Christopher Bellamy (Velká Británie), Yves Galmot (Francie), Peter Grilc (Slovinsko), Gabriele Kucsko-Stadlmayerová (Rakousko), Giuseppe Tesauro (Itálie) a Miroslaw Wyrzykowski (Polsko).

Kromě základních předpokladů (záruk nezávislosti, způsobilosti k výkonu soudcovské činnosti a občanství Evropské unie) výbor při posuzování vhodnosti jednotlivých kandidátů přihlíží zejména ke způsobilosti pracovat ve sboru v mnohonárodním a mnohojazyčném prostředí, jakož i k povaze, rozsahu a délce jejich zkušeností odpovídajících funkci, která má být vykonávána.

Každý kandidát musí ke své kandidatuře přiložit životopis, motivační dopis a fotokopie podkladů a veškeré tyto dokumenty zaslat na adresu Generálního sekretariátu Rady Evropské unie (uzávěrka pro podání kandidatury byla 15. dubna 2005).

JMENOVÁNÍ A POSTAVENÍ SOUDCŮ

Soudce Soudu pro veřejnou službu jmenuje Rada Evropské unie po konzultaci s výborem jednomyslným usnesením. Výbor předkládá Radě Evropské unie stanovisko ke vhodnosti kandidátů na výkon funkce soudce Soudu pro veřejnou službu a k tomu vždy připojí seznam kandidátů, kteří mají nejvhodnější zkušenosti na nejvyšší úrovni. Seznam musí obsahovat počet kandidátů rovnající se nejméně dvojnásobku počtu soudců, které má Rada Evropské unie jmenovat.

V souvislosti s veřejnou výzvou k podávání kandidatur ke jmenování soudců Soudu pro veřejnou službu Evropské unie zveřejněnou dne 23. února 2005⁶⁾ bylo předloženo celkem 243 kandidatur, z nichž výbor na svých zasedáních v průběhu května a června 2005 nakonec vybral a zařadil do seznamu předloženého Radě Evropské unie čtrnáct kandidátů. Rada Evropské unie z tohoto seznamu kandidátů, za respektování stanoveného požadavku na to, aby při jmenování soudců dbala na vyvážené složení Soudu pro veřejnou službu na co nejširším zeměpisném základě z řad státních příslušníků členských států a z hlediska zastoupení vnitrostátních právních systémů, jmenovala soudci Soudu pro veřejnou službu tyto osoby: Irena Borutová (Polsko), Stéphane Gervasoni (Francie), Heikki Kanninen (Finsko), Horstpeter Kreppel (Německo), Paul J. Mahoney (Velká Británie), Charisios Tageras (Řecko) a Sean Van Raepenbusch (Belgie).⁷⁾

Poněvadž po prvním jmenování soudců má předseda Rady Evropské unie po složení přísahy všemi soudci losováním určit tři soudce Soudu pro veřejnou služby, kteří přestanou vykonávat své funkce uplynutím prvních tří let funkčního období, byli čtyři z těchto soudců jmenováni na dobu šesti let od 1. října 2005 do 30. září 2011 a ostatní tři soudci na dobu tří let od 1. října 2005 do 30. září 2008.

Každý soudce je povinen před nástupem do své funkce složit na veřejném zasedání před Evropským soudním dvorem slib, že bude vykonávat funkci zcela nestranně a svědomitě a že bude zachovávat tajnost porad Soudu pro veřejnou službu. Nově jmenovaní soudci Soudu pro veřejnou službu složili požadovaný slib na slavnostním zasedání Evropského soudního dvora dne 5. října 2005 v Lucemburku. V návaznosti na to pak předseda Rady Evropské unie dne 12. října 2005 losem určil, že své funkce uplynutím prvních tří let funkčního období přestanou vykonávat Irena Borutová, Horstpeter Kreppel a Sean Van Raepenbusch.⁸⁾

V otázkách vyloučení z projednávané věci, bydliště, výsad a imunit, výkonu politické, správní a profesionální činnosti, zániku funkce, zbavení funkce a odnětí nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky, podléhají soudci Soudu pro veřejnou službu stejným pravidlům jako soudci Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně. Platy, důchody a náhrady soudců a tajemníka Soudu pro veřejnou službu upravuje nařízení Rady

Evropské unie (ES, Euratom) č. 202/2005 ze dne 18. ledna 2005, kterým se mění nařízení č. 422/67/EHS a č. 5/67/Euratom o platových poměrech předsedy a členů Komise, předsedy, soudců, generálních advokátů a tajemníka Soudního dvora a předsedy, členů a tajemníka Soudu prvního stupně.⁹⁾

VNITŘNÍ ORGANIZACE SOUDU A ZÁKLADNÍ PRAVIDLA ROZHODOVÁNÍ

Soudci volí ze svého středu předsedu Soudu pro veřejnou službu, jakož i předsedy senátů složených ze tří soudců na dobu tří let s možností opakovaného zvolení. Pro ustanovení prvního předsedy Soudu pro veřejnou službu však byla Rada Evropské unie zmocněna ho jmenovat na dobu tří let jednomyslným usnesením, pokud se nerozhodne, že předsedu zvolí soudci Soudu pro veřejnou službu. V tomto případě Rada Evropské unie svého oprávnění nevyužila a členové Soudu pro veřejnou službu zvolili předsedou Paula J. Mahoneyho.

Soud pro veřejnou službu zasedá ve dvou senátech o třech soudcích (prvními předsedy těchto senátů byli zvoleni Horstpeter Kreppel a Sean Van Raepenbusch) a ve věcech vymezených jednacím řádem může také rozhodovat v plénu, v senátu o pěti soudcích nebo jako samosoudce. Předseda Soudu pro veřejnou službu předsedá plénu a senátu o pěti soudcích, a pokud je přidělen senátu o třech soudcích, předsedá i tomu.

Soud pro veřejnou službu vykonává činnost nepřetržitě s výjimkou období soudních prázdnin, jejichž trvání stanoví Soud pro veřejnou službu s ohledem na své úřední potřeby.

K platnému rozhodování Soudu pro veřejnou službu se vždy vyžaduje přítomnost soudců v lichém počtu. Platnost rozhodnutí senátů složených ze tří nebo pěti soudců je podmíněna skutečností, že takové rozhodnutí bylo přijato třemi soudci. V případě překážky účasti jednoho soudce senátu může být za podmínek stanovených jednacím řádem povolán soudce, který je členem jiného senátu.

Pravomoci a usnášeníschopnost pléna, jakož i složení senátů a přidělování věcí jednotlivým senátům upraví jednací řád. Soud pro veřejnou službu přijímá svůj jednací řád po dohodě s Evropským soudním dvorem a takto přijatý jednací řád musí následně schválit Rada Evropské unie kvalifikovanou většinou.

ZABEZPEČENÍ ČINNOSTI SOUDU

Technickou, administrativní a další nezbytnou podporu poskytují útvary Evropského soudního dvora a Soudu prvního stupně. Předseda Evropského soudního dvora, případně předseda Soudu prvního stupně, určí vzájemnou dohodou s předsedou Soudu pro veřejnou službu, za jakých podmínek budou úředníci a ostatní zaměstnanci Evropského soudního dvora nebo Soudu prvního stupně poskytovat potřebné služby Soudu pro veřejnou službu, aby zajistili jeho řádné fungování. Někteří úředníci nebo jiní zaměstnanci těchto soudů jsou za tímto účelem podřízeni tajemníkovi Soudu pro veřejnou službu pod dohledem předsedy tohoto soudu.

Stejně jako Evropský soudní dvůr a Soud prvního stupně, tak i Soud pro veřejnou službu jmenuje svého tajemníka a upravuje jeho postavení. Tajemník stejně jako soudci skládá před Evropským soudním dvorem slib týkající se výkonu jeho funkce a musí mít bydliště v místě sídla Soudu pro veřejnou službu. V případě překážky účasti tajemníka zajistí Soud pro veřejnou službu jeho zastupování. Dne 9. listopadu 2005 byla v souladu s čl. 3 odst. 4 rozhodnutí Rady Evropské unie ze dne 2. listopadu 2004 o zřízení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (2004/752/ES, Euratom), jakož i články 20 a 7 Jednacího řádu Soudu prvního stupně, do této funkce jmenována na šestileté období Waltraud Hakenbergová (Německo)¹⁰⁾ a po složení předepsaného slibu se ujala funkce 30. listopadu 2005.

ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM

Na řízení před Soudem pro veřejnou službu se vztahují, s výjimkou čl. 22 a 23, ustanovení hlavy třetí statutu Soudního dvora a jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, který upraví potřebné podrobnosti řízení (ten však dosud nebyl přijat a schválen). Kromě toho úpravu řízení před Soudem pro veřejnou službu obsahují také ustanovení přílohy I Protokolu o statutu Soudního dvora, jež byla k tomuto protokolu doplněna rozhodnutím Rady Evropské unie o zřízení Soudu pro veřejnou službu. Pro používání jednacích jazyků platí pravidla uvedená v čl. 35 Jednacího řádu Soudu prvního stupně.

Řízení před Soudem pro veřejnou službu má zpravidla dvě části: písemnou a ústní. Písemná část řízení zahrnuje podání návrhu a žalobní odpovědi, nerozhodne-li Soud pro veřejnou službu o nezbytnosti druhé výměny písemných podání. Pokud se uskutečnila druhá výměna písemných podání, je dána Soudu pro veřejnou službu možnost, aby se souhlasem stran rozhodl bez ústního jednání. V každém stadiu řízení, a to včetně podání návrhu, může Soud pro veřejnou službu zkoumat možnosti smírného narovnání a může se pokusit o jeho usnadnění.

Soud pro veřejnou službu rozhoduje o nákladech řízení. S výhradou zvláštních ustanovení jednacího řádu nese náklady každá strana, které nebylo ve sporu vyhověno, jestliže o tom Soud pro veřejnou službu rozhodne.

PŘEDÁVÁNÍ PROCESNÍCH PÍSEMNOSTÍ A POSTUPOVÁNÍ VĚCÍ

Pro Soud pro veřejnou službu, a stejně tak i pro Evropský soudní dvůr a Soud prvního stupně platí následující pravidla pro předávání procesních písemností a postupování věcí:

- je-li návrh nebo jiná procesní písemnost určená Soudu pro veřejnou službu omylem podána tajemníkovi Evropského soudního dvora nebo Soudu prvního stupně, předá ji tento neprodleně tajemníkovi Soudu pro veřejnou službu;

- je-li návrh nebo jiná procesní písemnost určená Evropskému soudnímu dvoru nebo Soudu prvního stupně omylem podána tajemníkovi Soudu pro veřejnou službu, předá ji tento neprodleně tajemníkovi Evropského soudního dvora nebo Soudu prvního stupně;

- pokud Soud pro veřejnou službu zjistí, že není příslušný k řízení ve věci, ve které je příslušný Evropský soudní dvůr nebo Soud prvního stupně, postoupí věc Evropskému soudnímu dvoru nebo Soudu prvního stupně;

- pokud Evropský soudní dvůr nebo Soud prvního stupně zjistí, že je k řízení příslušný Soud pro veřejnou službu, postoupí věc Soudu pro veřejnou službu, který již poté nemůže prohlásit svou nepříslušnost.

V případě, kdy jsou Soudu pro veřejnou službu i Soudu prvního stupně předloženy věci týkající se stejné otázky výkladu nebo otázky platnosti stejného právního aktu, může Soud pro veřejnou službu po vyslechnutí stran přerušit řízení, dokud Soud prvního stupně nevynese rozsudek. Jestliže ale Soud pro veřejnou službu i Soud prvního stupně obdrží věci, které mají stejný předmět, prohlásí Soud pro veřejnou službu svou nepříslušnost, aby umožnil Soudu prvního stupně o věcech rozhodnout.

OPRAVNÝ PROSTŘEDEK A ŘÍZENÍ O NĚM

Procesní pravidla řízení před Soudem pro veřejnou službu upravují rovněž podmínky pro podání opravného prostředku. Proti rozhodnutím Soudu pro veřejnou službu lze podat opravný prostředek k Soudu prvního stupně, jehož rozhodnutí může být výjimečně přezkoumáno Evropským soudním dvorem. Opravným prostředkem je možné napadnout v první řadě tato rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu:

- konečná rozhodnutí;

- rozhodnutí, která řeší věc pouze částečně;

- rozhodnutí o procesní otázce týkající se nepříslušnosti soudu nebo nepřípustnosti žaloby.

Lhůta pro podání opravného prostředku je dvouměsíční a začíná plynout dnem následujícím po dni oznámení napadeného rozhodnutí. Aktivní legitimace k podání tohoto opravného prostředku přísluší kterékoliv straně, jejímž návrhům nebylo zcela, nebo zčásti vyhověno. Jiní účastníci než členské státy a orgány Evropských společenství mohou podat opravný prostředek pouze, pokud se jich rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu přímo týká.

Dále je možné opravný prostředek uplatnit proti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu, kterým byla zamítnuta žádost o přistoupení k řízení. V tomto případě je oprávněna k podání opravného prostředku osoba, jejíž žádost byla zamítnuta, a to ve lhůtě dvou týdnů od oznámení rozhodnutí o zamítnutí.

Poslední skupinu rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu, proti nimž je možné podat opravný prostředek, představují rozhodnutí o nařízení odkladu provádění napadeného aktu, o nařízení nezbytných předběžných opatření a o pozastavení výkonu rozhodnutí. Proti těmto rozhodnutím mohou strany soudního řízení podat opravný prostředek ve lhůtě dvou měsíců od jejich oznámení.

O opravných prostředcích směřujících proti rozhodnutím Soudu pro veřejnou službu, jejichž předmětem jsou zamítnutí žádosti o přistoupení k řízení, nařízení odkladu provádění napadeného aktu, nařízení nezbytných předběžných opatření nebo pozastavení výkonu rozhodnutí, může předseda Soudu prvního stupně rozhodnout ve zkráceném řízení, které se v nezbytném rozsahu může odchylovat od určitých pravidel obsažených v příloze I Protokolu o statutu Soudního dvora a které bude upraveno jednacím řádem Soudu prvního stupně.

Podání opravných prostředků proti rozhodnutím Soudu pro veřejnou službu je omezeno pouze na právní otázky, a to z důvodu nepříslušnosti Soudu pro veřejnou službu, kvůli nedostatkům řízení před tímto soudem, které poškozují zájmy dotčené strany, nebo z důvodu porušení komunitárních právních předpisů Soudem pro veřejnou službu. Opravný prostředek jen proti určení výše náhrady nákladů řízení nebo proti rozhodnutí, která ze stran je má platit, není přípustný.

Podání opravného prostředku k Soudu prvního stupně nemá zásadně odkladný účinek. Soud prvního stupně však může, má-li za to, že to okolnosti vyžadují, nařídit odklad provádění napadeného aktu nebo nařídit nezbytná předběžná opatření.

Řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu před Soudem prvního stupně se skládá zpravidla také ze dvou částí: písemné a ústní. Za podmínek stanovených v jednacím řádu Soudu prvního stupně ale může tento soud poté, co vyslechne zúčastněné strany, rozhodnout bez ústního jednání.

Pokud dospěje Soud prvního stupně k závěru, že podání opravného prostředku je opodstatněné, zruší rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu a vydá rozhodnutí ve věci sám. Jestliže však předmětný spor nedovoluje meritorně rozhodnout ve věci, vrátí ji zpět k rozhodnutí Soudu pro veřejnou službu, jenž je v takovém případě vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudu prvního stupně.

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ

Poněvadž Soud pro veřejnou službu vznikl jako zcela nový soudní orgán, mají pro jeho činnost rovněž zásadní význam přechodná ustanovení obsažená v rozhodnutí Rady Evropské unie o zřízení Soudu pro veřejnou službu, která se vztahují na:

- dokončení řízení zahájených u Soudu prvního stupně - věci, týkající se sporů mezi Evropskými společenstvími a jejich zaměstnanci, předložené Soudu prvního stupně ke dni zveřejnění rozhodnutí o řádném zřízení Soudu pro veřejnou službu (tj. 12. prosince 2005) a u nichž písemná část řízení dosud neskončila ve smyslu čl. 52 Jednacího řádu Soudu prvního stupně, postoupí Soud prvního stupně Soudu pro veřejnou službu;

- používání některých procesních pravidel - Soud pro veřejnou službu používá až do vstupu svého jednacího řádu v platnost obdobně jednací řád Soudu prvního stupně, s výjimkou ustanovení týkajících se samosoudce.

Zřízení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie, který řádně zahájil svoji činnost dne 12. prosince 2005,¹¹⁾ představuje významný krok při uskutečňování reforem soudního systému požadovaných Niceskou smlouvou. Jeho existence umožní zkrátit délku trvání řízení a zlepšit rozhodování věcí nejen v oblasti veřejné služby, ale rovněž i v agendě Soudu prvního stupně, jemuž částečně odlehčí. Celkový přínos vytvoření Soudu pro veřejnou službu však bude možné vyhodnotit až po určité době jeho fungování.

Poznámky:

¹⁾ Rozhodnutí Rady Evropských společenství č. 88/591/ESUO, EHS, Euratom ze dne 24. října 1988, Úřední věstník Evropských společenství L 319 ze dne 25. listopadu 1988, str. 1.

²⁾ Rozhodnutí Rady Evropské unie bylo zveřejněno pod č. L 333 Úředního věstníku Evropské unie ze dne 9. listopadu 2004, přičemž nabylo účinnosti dnem následujícím, tj. 10. listopadu 2004, s výjimkou článku 1 přílohy I statutu Soudního dvora, jehož znění je uvedeno v příloze tohoto rozhodnutí, které nabylo účinnosti 12. prosince 2005, tj. dnem, kdy došlo v Úředním věstníku Evropské unie ke zveřejnění rozhodnutí předsedy Soudního dvora o tom, že Soud pro veřejnou službu Evropské unie byl řádně zřízen.

³⁾ Úřední věstník Evropské unie L 50 ze dne 23. února 2005, str. 7.

⁴⁾ Úřední věstník Evropské unie L 21 ze dne 25. ledna 2005, str. 13.

⁵⁾ Úřední věstník Evropské unie L 50 ze dne 23. února 2005, str. 9.

⁶⁾ Úřední věstník Evropské unie C 47 A ze dne 23. února 2005, str. 1.

⁷⁾ Rozhodnutí Rady Evropské unie č. 2005/577/ES, Euratom ze dne 22. července 2005 o jmenování soudců Soudu pro veřejnou službu Evropské unie, Úřední věstník Evropské unie L 197 ze dne 28. července 2005, str. 28.

⁸⁾ Úřední věstník Evropské unie C 262 ze dne 21. října 2005, str. 1.

⁹⁾ Úřední věstník Evropské unie L 33 ze dne 5. února 2005, str. 1.

¹⁰⁾ Úřední věstník Evropské unie C 296/76 ze dne 26. listopadu 2005, str. 39.

¹¹⁾ Rozhodnutí předsedy Soudního dvora, které uvádí, že Soud pro veřejnou službu Evropské unie byl řádně zřízen, ze dne 2. prosince 2005, Úřední věstník Evropské unie L 325 ze dne 12. prosince 2005, str. 1.

Miloslav Havlín
Univerzita obrany v Brně