Zlogiky věci totiž vyplývá, že rozhodnutí, která plnění neukládají, nelze jinak vykonat. Jedním ze způsobů, jak mohou být správní rozhodnutí vykonána, je exekuce na peněžitá plnění.

Přitom dle § 106 odst. 3 správního řádu, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2006, platí, že "pro exekuci, vybírání a evidenci peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní." Pro exekuci správních rozhodnutí tedy není možné správní řád použít ani subsidiárně vzhledem ke kogentnosti příslušných ustanovení zákona o správě daní a poplatků.2)

ZÁKLADNÍ ZÁSADY ŘÍZENÍ

Ohledně použití základních zásad činnosti správních orgánů je nutné říci, že § 177 odst. 1 správního řádu stanoví: "Základní zásady činnosti správních orgánů uvedené v § 2 až § 8 se použijí při výkonu veřejné správy i v případech, kdy zvláštní zákon stanoví, že se správní řád nepoužije, ale sám úpravu odpovídající těmto zásadám neupravuje."3)

Protože zákon o správě daní a poplatků v § 2 upravuje základní zásady daňového řízení, bude při aplikaci základních zásad s ohledem na výše uvedené nutné sledovat jejich vyjádření jak ve správním řádu, tak v zákoně o správě daní a v případě střetu těchto zákonných úprav přednostně použít zásady daňového řízení. K tomu poznamenávají H. Veberová a E. Pechová: "Ve vztahu k zákonu o správě daní a poplatků, který vylučuje použití správního řádu zcela, bude zřejmě třeba základní zásady nového správního řádu aplikovat, a to v případech, kdy zákon o správě daní a poplatků úpravu odpovídající těmto zásadám neobsahuje."4)

DORUČOVÁNÍ

Problematika doručování je plně upravena v § 17 až § 20 zákona o správě daní a poplatků, čímž je aplikace příslušných ustanovení správního řádu zcela vyloučena. Důležitost řádného doručení spočívá v tom, že dle § 32 zákona o správě daní a poplatků je řádné doručení podmínkou toho, aby rozhodnutí správního orgánu nabylo právních účinků vůči adresátovi. Dle § 31 odst. 8 písm. a) tohoto zákona prokazuje doručování úředních písemností správce daně, resp. pro sledovaný účel exekuční správní orgán. Ten bude v případě vymáhání peněžitých plnění doručovat následujícími způsoby:

- vlastními pracovníky, nebo

- prostřednictvím držitele poštovní licence.

Doručit lze v bytě, provozovně, obchodní místnosti, kanceláři anebo pracovním místě, kde se osoba, jíž má být doručeno, zdržuje. Mimo tyto místnosti je doručení platné, nebylo-li odepřeno.

Do vlastních rukou se doručuje při exekucích správních rozhodnutí na peněžitá plnění tehdy, stanoví-li tak zákon nebo vymáhající orgán, nebo je-li den doručení rozhodný pro počátek běhu lhůty, jejíž nesplnění může znamenat pro příjemce právní újmu.

Lze rovněž doručit na elektronickou adresu příjemce, pokud ji uvede jako adresu, kam mu má být doručováno. Pokud správní orgán nebo zákon stanoví pro určitou písemnost požadavek doručení do vlastních rukou a doručení probíhá elektronicky, je nutné, aby adresát potvrdil přijetí takto doručované písemnosti zprávou opatřenou zaručeným elektronickým podpisem.5) Pokud adresát takto do pěti dnů od doručení oznámení o uložení elektronické zásilky určené do vlastních rukou nepotvrdí elektronické podatelně správního orgánu, doručuje se písemnost na adresu příjemce pro doručování poštou.

V případě, že exekuční správní orgán doručuje dlužníkovi nebo jinému subjektu do ciziny, postupuje podle § 18 zákona o správě daní a poplatků. Pokud bude doručovat do vlastních rukou příjemce, musí se správní orgán ubezpečit, že takové doručení dovoluje země určení. Pokud ano, zašle písemnost na mezinárodní doručenku. V ostatních případech musí správní orgán využít doručení prostřednictvím ministerstva financí diplomatickou poštou.

Doručení veřejnou vyhláškou uplatní správní orgán tehdy, pokud mu není znám pobyt nebo sídlo příjemce a není-li příjemci ustanoven zákonný zástupce (opatrovník). Stejně tak se doručuje veřejnou vyhláškou, pokud se adresát v místě pobytu, sídla, anebo na adrese pro doručování, které ohlásil správnímu orgánu, nezdržuje.

Doručení se provede tak, že se způsobem v místě obvyklým vyvěsí na dobu patnácti dnů oznámení o místě uložení písemnosti s jejím přesným označením. Poslední den výše uvedené lhůty se považuje za den doručení.

VYMÁHÁNÍ DLUŽNÝCH PENĚŽITÝCH PLNĚNÍ

Samotný proces vymáhání rozhodnutí na peněžitá plnění je upraven v § 73 zákona o správě daní a poplatků, následující § 73a se zabývá náhradou nákladů vzniklých při exekuci. Exekuci činí exekuční správní orgán: ten správní orgán, který na žádost správního orgánu, jenž vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo schválil smír ve věci, nebo osoby z exekučního titulu (rozhodnutí) oprávněné provádí exekuci na peněžitá plnění. Podle obecné úpravy správního řádu6) je exekučním orgánem místně příslušný finanční úřad, pokud zákon nestanoví, že jím je správní orgán, který rozhodnutí vydal. Tento druhý případ platí pro obecní, resp. krajské úřady a jejich rozhodnutí. Na žádost obecního nebo krajského úřadu pak exekuci učiní místně příslušný finanční úřad. R. Ondruš k tomu poznamenává, že: "Je tedy na úvaze obecního či krajského úřadu, zda exekuci jako exekuční správní úřad provede či zda o provedení exekuce požádá obecného správce daně. Obecný správce daně není oprávněn žádost o provedení exekuce odmítat s poukazem, že obecní nebo krajský úřad je způsobilý si exekuci provést sám, neboť tato povinnost vyplývá z jeho postavení obecného exekučního úřadu tohoto typu exekuce."7) Předchozí řečené neomezuje správní orgán, který rozhodnutí vydal, aby je vymáhal prostřednictvím soudu nebo soudního exekutora.

Pokud osoba, jíž je pravomocným a vykonatelným rozhodnutím uloženo plnit, v daném termínu dobrovolně nesplní, je na místě zahájit exekuci. Exekuce na peněžité plnění může být zahájena vydáním výzvy podle § 73 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků. Exekuční správní orgán vyzve dlužníka, aby plnění zaplatil v dodatečně určené lhůtě, jež zákon stanoví nejméně na osm dní, a upozorní ho, že po uplynutí této lhůty přikročí bez dalšího k vymáhání peněžitého plnění. Opravným prostředkem proti výzvě je odvolání, které může dlužník podat ve lhůtě patnácti dnů od doručení výzvy. Dlužníkovu případnému odvolání odnímá zákon odkladný účinek. Výzvy není třeba, hrozí-li, že účel vymáhání bude zmařen, jestliže se k vymáhání neprodleně nepřistoupí.

Nedošlo-li ani po vyhotovení a zaslání výzvy správním orgánem ke splnění povinnosti v náhradním termínu dlužníkem, učiní další kroky směřující k vymožení rozhodnutím uloženého plnění sám správní orgán, který vydal rozhodnutí ukládající peněžité plnění, popřípadě jím dožádaný exekutor nebo soud. Exekuční správní orgán může využít několika možností, které mu nabízí zákon o správě daní a poplatků v § 73 odst. 6. Všechny dále uvedené možnosti exekuce mají společné to, že exekuční správní orgán musí vydat exekuční příkaz, který se doručuje dlužníkovi a dalším osobám, jimž se příkazem ukládají povinnosti (např. plátce mzdy). Všechny tyto osoby mohou proti příkazu podat do patnácti dnů námitky, o nichž rozhoduje správní orgán, který exekuční příkaz vydal. Pokud bylo vymáhání zahájeno bez předchozí výzvy, má dlužník proti příkazu možnost odvolání. Pro výkon správní exekuce na peněžitá plnění se použije přiměřeně občanského soudního řádu.8) Exekuci správního rozhodnutí pak lze, obdobně jako ve správním řádu účinném do 31. 12. 2005,9) realizovat následujícími formami:

- přikázání pohledávky z účtu u banky,

- přikázání jiné pohledávky,

- srážka ze mzdy nebo jiné obdobné odměny nebo náhrady za pracovní příjem,

- prodej movitých věcí,

- prodej nemovitostí.

EXEKUČNÍ PŘÍKAZ

Podkladem, na základě kterého je exekuce zahájena, je exekuční příkaz vydaný exekučním správním orgánem. Tento příkaz se podle § 73 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků doručí dlužníkovi nebo ručiteli a dalším osobám, kterým se exekučním příkazem ukládají povinnosti. Všechny tyto osoby proti němu mohou do patnácti dnů podat námitky. O oprávněnosti podaných námitek rozhodne správní orgán, který exekuční příkaz vydal. Neuplatní se zde tedy suspensivní ani devolutivní účinek opravného prostředku. K otázce, zda podléhá exekuční příkaz soudnímu přezkumu, zaujal v zásadě kladné stanovisko Ústavní soud ČR.10)

Proti exekučnímu příkazu, který byl vydán bez předchozí výzvy k zaplacení v náhradní lhůtě může dlužník podat odvolání. Stejně jako u námitek, ani při odvolání nelze napadat pravomocné exekuční tituly. O odvolání rozhoduje exekuční správní orgán.

ODLOŽENÍ EXEKUCE

Exekuci pravomocného rozhodnutí správního orgánu znějícího na plnění exekuční správní orgán fakultativně odloží, jsou-li zde předpoklady presumované § 73 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků. Je to tehdy, pokud dlužník požádá o splátky, o posečkání nebo o prominutí dluhu.

Druhá z možností fakultativního odložení exekuce je bez žádosti tehdy, šetří-li se skutečnosti rozhodné pro částečné nebo úplné zrušení exekuce. Pokud exekuční správní orgán exekuci odloží, zůstávají úkony učiněné do té doby v platnosti.

J. Kobík k tomu uvádí: "Na odložení výkonu rozhodnutí však není právní nárok a správce daně (srov. exekuční správní orgán - pozn. autora) nemusí své zamítavé rozhodnutí odůvodňovat. Dlužník se takovému postupu může bránit pouze podáním námitky."11)

PORUŠENÍ POVINNOSTÍ PŘI EXEKUCI ROZHODNUTÍ NA PENĚŽITÉ PLNĚNÍ

Exekuční správní orgán ukládá exekučním příkazem povinnosti směřující k účinnému vymožení částky stanovené pravomocným rozhodnutím. Adresátem těchto povinností může být jak dlužník, tak i jiný subjekt, např. dlužníkův zaměstnavatel, banka, nebo ten, kdo má u sebe dlužníkovu movitou věc. Na tomto místě je nutné opět připomenout, že to budou povinnosti uvedené v občanském soudním řádu u jednotlivých typů výkonu rozhodnutí. Správní právo stanoví za porušení uložených povinností sankci: přestupek dle § 46 odst. 1 zákona o přestupcích, kde je trestem pokuta až do třiceti tisíc korun.12)

Stejně tak je to správní orgán, resp. jeho pracovníci, který může během exekučního řízení porušit své povinnosti. Jednalo by se zde například o postup nad rámec zásady zákonnosti vyjádřené v § 2 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků,13) nebo nad rámec zásady rovnosti subjektů,14) případně by mohl být porušen postup správního orgánu presumovaný zásadou předvídatelnosti správního rozhodování.15) Pracovníci exekučního správního orgánu se mohou dopustit nesprávného úředního postupu dle zákona č. 82/1998 Sb.,16) a tím způsobit dlužníkovi nebo jinému subjektu zúčastněnému na řízení škodu.

Při průběhu exekuce mají pracovníci exekučního správního orgánu postavení veřejného činitele, mají tedy zvýšenou trestněprávní ochranu. Na druhé straně mohou být trestně stíháni pro porušení povinností, které by bylo možné kvalifikovat jako některou ze skutkových podstat trestných činů veřejných činitelů uvedených v hlavě třetí trestního zákona.17)


Poznámky:

1) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. Správní řád byl ještě před nabytím účinnosti novelizován zákonem č. 413/2005 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

2) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 99 tohoto zákona přímo uvádí, že pro daňové řízení se správní řád nepoužije; to ovšem neznamená, že podle správního řádu nebude správce daně postupovat v případě, že vede jiné než daňové řízení.

3) K tomu srov. Ondruš, R., Správní řád. Nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami, Linde Praha 2005, komentář k § 177 zákona.

4) Veberová, H., Pechová, E., Několik poznámek k novému správnímu řádu, in Nový správní řád, zákon č. 500/2004 Sb., ACT of 24th June 2004 Code of Administrative Procedure. ASPI Praha 2005, str. 240.

5) Srov. § 17a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších přepisů a zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů.

6) Ustanovení § 106 odst. 1, 2 správního řádu. Podle příslušných ustanovení zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, provádí exekuci na peněžitá plnění pro všechny orgány státní správy finanční úřady.

7) Ondruš, R., Správní řád. Nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami. Linde Praha 2005, Komentář k § 106 odst. 2 zákona.

8) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Pokud je určitá část exekuce upravena jak v zákoně o správě daní a poplatků, tak v občanském soudním řádu, má přednost úprava obsažená v zákoně o správě daní a poplatků. Střet souběžně probíhajících exekucí řeší zákonodárce v zákoně č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí.

9) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů.

10) Ústavní soud, sp. zn. III. ÚS 358/99: "Protože provedení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí zpravidla bývá citelným zásahem do vlastnických práv povinného, je vyloučen závěr obecného soudu, že realizace nuceného výkonu práva nezasahuje do subjektivních práv a povinností a že v důsledku toho je exekuční příkaz na prodej nemovitostí vydaný finančním orgánem rozhodnutím procesní povahy vyloučeným ze soudního přezkumu." Z výše vyjádřeného plyne, že je nutné individuálně posuzovat, zda exekuční příkaz citelně zasahuje do práv a povinností individuálně určeného subjektu natolik, že je zde veřejný zájem na jeho přezkumu obecným soudem.

11) Kobík, J., Správa daní a poplatků s komentářem. Komplexní pohled na problémy správy daní, Anag Olomouc 2005, str. 518.

12) Ustanovení § 46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů: "Přestupkem je porušení i jiných povinností, než které jsou uvedeny v § 21 až 45, jestliže jsou stanoveny zvláštními právními předpisy včetně nařízení obcí, okresních úřadů a krajů." Autor se domnívá, že podle tohoto ustanovení lze postupovat, neboť povinnosti vyplývající z exekučního příkazu jsou uložené na základě zvláštního právního předpisu - zákona o správě daní a poplatků.

13) Ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů: "Při správě daně jednají správci daně v řízení o daních (dále jen "daňové řízení") v souladu se zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy, chrání zájmy státu a dbají přitom na zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů a ostatních osob zúčastněných a daňovém řízení."

14) Ustanovení § 2 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků: "Všechny daňové subjekty mají v daňovém řízení před správcem daně stejná procesní práva a povinnosti."

15) Ondruš, R., Správní řád, Nový zákon s důvodovou zprávou a poznámkami, Linde Praha 2005, str. 35: "Tato zásada by měla vyloučit, aby nedůvodné rozdíly existovaly nejen v rámci působnosti jednoho ústředního správního úřadu mezi jeho orgány, ale i mezi jednotlivými ústředními správními úřady. Účastník řízení by se měl dovolat jednotného postupu všech správních úřadů ve správním řízení bez ohledu na příslušné ministerstvo či jiný správní úřad a kraj či okres působení."

16) Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

17) Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Hynek Pečinka
právník, Olomouc

Související