Přestávky na pracovní cestě se započítávají

Nařízení vlády č. 168/2002 Sb. stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky.

Mezi skupiny zaměstnanců, kteří musejí mít bezpečnostní přestávky v práci, patří řidiči tzv. z povolání nebo zaměstnanci, kteří řídí vozidlo v pracovní době a nemají tento druh práce sjednán v pracovní smlouvě. K zaměstnanci, který řídí dopravní prostředek a který neprovozuje dopravu jako předmět své podnikatelské činnosti (např. řidič referentského vozidla, zaměstnanec s vlastním vozidlem na pracovní cestě, apod.) má zaměstnavatel několik povinností:

- Zaměstnanec nesmí překročit maximální dobu řízení, která činí čtyři a půl hodiny (za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než patnáct minut).

- Po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně třicet minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu.

- Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně patnáct minut zařazených do doby řízení.

- Během bezpečnostní přestávky nesmí řidič vykonávat žádnou jinou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad.

- Bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech podle zákoníku práce se mohou slučovat a neposkytují se na začátku a na konci pracovní doby.

V praxi nastávají případy, kdy se bezpečnostní přestávka řidičů nebo zaměstnanců, kteří na pracovní cestě řídí vozidlo, kryje (je stanovena) s přestávkou v práci na jídlo a oddech podle zákoníku práce.

Přestávky v práci jsou charakterizovány jako přestávky na jídlo a oddech. Zaměstnavatel je musí za zákonem stanovených podmínek poskytnout nejdéle po šesti hodinách nepřetržité práce. Přestávky v práci mohou být poskytnuty i v době kratší než je šest hodin nepřetržité práce.

Bezpečnostní přestávky znamenají pro řidiče přerušení řízení vozidla z důvodu bezpečnosti práce nejméně na dobu třiceti minut po čtyřech hodinách nepřetržité doby řízení. Oproti přestávkám v práci se uplatňuje jiné, širší hledisko - bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnance i ostatních uživatelů pozemních komunikací, případně přepravovaných osob. Tohoto účelu se dosáhne i když budou obě přestávky sloučeny. Bezpečnostní přestávka není totiž určena na jídlo a oddech, i když ani tato nepracovní činnost není v jejím průběhu vyloučena, neboť řidič během této přestávky může vykonávat jen dozor na vozidlo a jeho náklad. Může však této přestávky rovněž využít na jídlo a oddech. Bezpečnostní přestávku lze rovněž rozdělit na několik částí, z nichž nejkratší musí trvat nepřetržitě alespoň deset minut. Také tato doba může být sloučena s kratšími přestávkami poskytovanými podle § 89 zákoníku práce.

Doba poskytnutí bezpečnostní přestávky je na rozdíl od přestávky v práci ovlivněna zahájením výkonu práce řidiče. Tento začátek se nemusí shodovat s počátkem pracovní doby u příslušného zaměstnavatele. Zahájení výkonu práce řidiče nemůže tento zaměstnanec ovlivnit. Zejména u řidičů městské hromadné dopravy s pevně stanoveným jízdním řádem je tato skutečnost rozhodující. V případě, že by bezpečnostní přestávka připadla na dobu přestávky v práci, není možné postupovat jinak, než obě přestávky sloučit.

Dojde-li za okolností uvedených výše ke sloučení obou přestávek v rozsahu třiceti minut nebo v kratší době, započítává se bezpečnostní přestávka do pracovní doby řidiče nebo zaměstnance. Není vyloučeno ani započítávání většího počtu přestávek. To je však ovlivněno délkou nepřetržité doby řízení vozidla a pracovní dobou zaměstnance v příslušné směně.

Odpovědi na dotazy zpracovali

Petr Kolman, právník, PF MU, Brno
Ladislav Jouza, právník, Praha