Ochrana obchodní firmy

Má-li být provedena analýza ochrany obchodní firmy, musí být v první řadě čerpáno z určení obsahu práv k obchodní firmě. Obsah subjektivního práva k firmě obchodní zákoník nevymezuje, ovšem z příslušných ustanovení plynou rysy práva objektivního i práva subjektivního.

Subjektivní právo je ve smyslu pozitivním i negativním bází pro pojednání o ochraně obchodní firmy.

V daných souvislostech je nezbytné:

- určit vznik práva a zánik práva k obchodní firmě,

- dovodit z příslušných ustanovení obchodního zákoníku aktivně legitimované osoby k podání žaloby na ochranu obchodní firmy,

- vytyčit alespoň demonstrativním způsobem okolnosti vedoucí oprávněný subjekt k domáhání se ochrany,

- vyjmenovat právní prostředky ochrany a jejich aplikaci.

PRÁVNÍ PŘEDPISY

Právní předpisy obsahující ustanovení o ochraně obchodní firmy spadají do oblasti práva soukromého i práva veřejného.

Zcela ojedinělé místo zastávají ve výčtu právních předpisů:

- ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, jak vyplývá ze změn a doplnění provedených ústavními zákony č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 395/2001 Sb., č. 448/2001 Sb. a č. 515/2002 Sb.,

- usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, jak vyplývá ze změny provedené ústavním zákonem č. 162/1998 Sb.

Do oblasti soukromého práva náleží především obchodní zákoník a jím daná obecná (absolutní) ochrana prostřednictvím § 12 odst. 1 až 3 a speciální (relativní) ochrana zařazená do právní úpravy práva proti nekalé soutěži, § 44 a násl. obchodního zákoníku.

"Absolutní ochrana firmy spočívá v tom, že podnikatel, do jehož firmy bylo neoprávněně zasaženo, se může u soudu domáhat ochrany proti každému, kdo se takového jednání dopustil. Této ochrany požívá ten podnikatel, který začal firmu užívat po právu jako první." ²⁾

Veřejnoprávní ustanovení jsou zahrnuta do předpisů práva občanského procesního, práva správního³⁾ i do práva trestního.

Opomenout nelze ani hraniční předpis, zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.

Od 29. prosince 1970 byla pro ČSSR a od 1. ledna 1993 je pro Českou republiku platná Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění pozdějších revizí Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví.⁴⁾ Dle čl. 8 Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví je obchodní jméno chráněno ve všech unijních zemích, aniž by bylo třeba je přihlašovat nebo zapisovat; nerozhoduje, zda-li je, či není částí tovární nebo obchodní známky.

Následně není věnována pozornost ochraně jména podnikatele fyzické osoby a názvu podnikatele právnické osoby nezapsaných do obchodního rejstříku, proto ve výčtu předpisů není uveden občanský zákoník. Dlužno však upozornit, že obchodní firma nesmí odporovat dobrým mravům, což je institut především práva občanského.

CHRÁNĚNÉ ÚDAJE

Obchodní firma se skládá z firemního kmene a firemního dodatku, případně firemních dodatků, jež pro účely jejího používání v právních úkonech tvoří nedílný a nedělitelný celek. V souladu se zákonem zvolená a vytvořená obchodní firma se jako celek zapisuje do obchodního rejstříku, přičemž chráněna není jen její písemná podoba, ale rovněž její znění, a to kvůli možnosti konat právní úkony také v ústní formě. Především soukromoprávními předpisy, z nichž zejména obchodním zákoníkem, je přiznána ochrana kompletní podobě (znění) obchodní firmy dle stavu zápisu v obchodním rejstříku.

Tím nemá být řečeno, že zaměnitelným nebo klamavým se sám o sobě nemůže stát jen firemní kmen nebo jen firemní dodatek (snad jen s výjimkou dodatku označujícího právní formu). Způsobil-li firemní dodatek záměnu, nebo je-li k tomu způsobilý, lze proti jeho užívání zakročit stejně jako proti zneužívání firmy vůbec.

Je třeba přihlížet rovněž k názoru veřejnosti a zjišťovat, jakou důležitost přisuzuje jednotlivým slovům, z nichž se firma skládá.

Za zaměnitelnou se zapsaným nebo zveřejněným označením je třeba považovat též podstatnou část víceslovné obchodní firmy, nikoliv pouze její celou podobu (znění).

"Nároky z neoprávněného užití firmy jsou v podstatě identické s nároky plynoucími z nekalosoutěžního jednání. Na rozdíl od nároků při jednání nekalosoutěžním není pro uplatnění práva třeba prokazovat újmu či nebezpečí újmy či stav nebo jednání, které je v rozporu s dobrými mravy."⁵⁾

NEOPRÁVNĚNÉ UŽÍVÁNÍ OBCHODNÍ FIRMY

Neoprávněným užíváním obchodní firmy lze rozumět její užívání v rozporu s právními předpisy, zejména se zásadou výlučnosti normovanou obchodním zákoníkem. Protiprávní užívání obchodní firmy se dotýká:

- zájmu veřejného, neboť je v zájmu veřejnosti, aby jednotliví podnikatelé byli rozeznáváni,

- zájmu soukromého, neboť protiprávním užíváním firmy může být porušeno i soukromé právo jiné osoby.^{6), 7)}

Dikce § 12 obchodního zákoníku napovídá, že "centrem dění" je obchodní firma a s ní kolidující shodná nebo zaměnitelná obchodní firma jiného podnikatele nebo název či jméno a příjmení podnikatele nezapsaného. Dojde-li ke střetu dříve zapsané obchodní firmy a např. později zapsaného zvláštního označení odštěpného závodu, jež není obchodní firmou, pak má dotčená osoba právo domáhat se nároků ve smyslu § 12 obchodního zákoníku. Bude-li tomu naopak, tzn. že dříve bylo zapsáno zvláštní označení odštěpného závodu a později firma podnikatele, pak jsou porušena nebo ohrožena práva majitele tohoto označení a nárok lze vymáhat dle práva proti nekalé soutěži.

Ustanovení § 12 obchodního zákoníku obsahuje termín "užívání". Jakoby tím chtěl zákonodárce naznačit, že se práv proti neoprávněnému uživateli lze domáhat až tehdy, je-li prokázáno, že firma byla užívána dlouhodobě, opakovaně, nepřetržitě, soustavně. Doslovný výklad zde však není na místě. Bude záležet na okolnostech každého konkrétního případu, jaká frekvence a intenzita užívání (užití) obchodní firmy založí právo dotčeného subjektu na domáhání se ochrany.

Předmětem ochrany dle § 47 obchodního zákoníku není jen obchodní firma, ale rovněž zvláštní označení podniku užívané již po právu jiným soutěžitelem, zvláštní označení či úprava výrobků, výkonů nebo obchodních materiálů, jež v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné, a práva k řadě dalších výsledků tvůrčí lidské činnosti.

Pro aplikaci příslušných ustanovení je rozhodující, komu právo k firmě, názvu nebo zvláštnímu označení svědčilo dříve, tzn. kdo je měl dříve zapsané nebo je začal dříve užívat. Jedná-li se o jiné označení než obchodní firmu, které bylo dříve zapsáno nebo užíváno, je dotčený subjekt oprávněn podat žalobu v rámci práva proti nekalé soutěži. Ochrany dříve zapsané obchodní firmy proti později zapsanému nebo užívanému zvláštnímu označení je oprávněn se domáhat ve smyslu § 12 obchodního zákoníku subjekt, jemuž svědčí právo k obchodní firmě.

UŽÍVÁNÍ ZKRESLENÉ NEBO ZKOMOLENÉ PODOBY OBCHODNÍ FIRMY

Za neoprávněné užívání obchodní firmy lze rovněž považovat její zkreslenou nebo zkomolenou podobu (znění) v právních úkonech i mimo ně, a to tak, že je tím navozena klamná domněnka o osobě podnikatele.

Je-li zkreslená nebo zkomolená firma shodná nebo podobná s firmou dříve zapsanou, je dotčený subjekt oprávněn podat žalobu na ochranu obchodní firmy dle § 12 obchodního zákoníku. Pro aplikaci nároku bude rozhodující, v jakých souvislostech je nesprávně znějící firma užívána. Bude-li se takto objevovat pouze mimo právní úkony (reklama, obchodní dopisy), je možné podat zdržovací žalobu, jež bude spočívat v upuštění takového jednání a odstranění nesprávné podoby firmy z příslušných nosičů. Nelze podat žalobu na odstranění závadného stavu směřující k výmazu firmy z obchodního rejstříku, neboť v něm je firma zapsána ve znění, které je v souladu se zákonem.

ZAMĚNITELNOST ČI KLAMAVOST OBCHODNÍ FIRMY

Dle § 200da občanského soudního řádu provede rejstříkový soud zápis do obchodního rejstříku, jestliže navrhovaná obchodní firma není zaměnitelná s jinou již existující obchodní firmou, případně není-li klamavá. Otázka zní, jaké důsledky přinese porušení této povinnosti soudem, který i přes znění zákona zapíše zaměnitelnou anebo klamavou firmu. Vztáhněme tento problém na obchodní společnost, aniž by bylo rozlišováno, zda se jedná o firmu zaměnitelnou a současně klamavou, nebo firmu zaměnitelnou, nikoli však i klamavou a naopak.

Po vzniku společnosti, tzn. po jejím zápisu do obchodního rejstříku, nelze zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku, a nelze se domáhat určení, že společnost nevznikla.⁸⁾ "Neplatnost společnosti" může prohlásit jen soud, a to i bez návrhu, jestliže jsou naplněny podmínky uvedené v § 68a odst. 2 obchodního zákoníku, mezi které náleží absence údaje o firmě společnosti, tedy nikoliv firma klamavá či zaměnitelná, ale firma vůbec neuvedená.

Na první pohled se jeví, že uvedené ustanovení není možné aplikovat. Tento závěr však nelze takto jednoduše zastat bez řádné argumentace. Pokud soud posoudí firmu uvedenou v zakladatelském dokumentu jako klamavou či zaměnitelnou, pak je povinen vyzvat účastníky řízení k doplnění podání a ve vztahu k firmě, kterou zvolili zakladatelé, musí konstatovat a argumentovat právní názor svědčící o zaměnitelnosti anebo klamavosti zvolené obchodní firmy. Nebude-li k takové výzvě doložen bezvadný zakladatelský dokument, pak je tento zakladatelský dokument nutné posoudit za vadný, tedy za neuzavřený, neboť mu bude chybět jedna z podstatných náležitostí - bezvadná obchodní firma. Založená společnost nebude moci být zapsána do obchodního rejstříku a nikdy nevznikne. V případě, že by soud výše uvedenou otázku posoudil odchylně a podnikatele přes zvolenou zaměnitelnou anebo klamavou obchodní firmu zapsal, nemůže být jen kvůli tomu závěr posouzení opačný. Zápis do obchodního rejstříku nemůže konvalidovat původní klamavost či zaměnitelnost obchodní firmy.

Ustanovení § 68a obchodního zákoníku není formulováno nejšťastněji, ale problém lze překlenout interpretací. Důvody uvedené v odst. 2 citovaného ustanovení zcela zjevně směřují ke zkoumání otázek souladu právních skutečností s požadavky obchodního zákoníku ke dni vzniku společnosti. Proto se na klamavou anebo zaměnitelnou obchodní firmu vztahují hned dva důvody: nebyla uzavřena společenská smlouva (či jiný zakladatelský dokument) o právem předepsaném obsahu, v konkrétním případě pak i důvod uvedený pod písm. c), neboť v zakladatelském dokumentu chybí údaj o firmě, která by byla v souladu se zákonem. Tato podmínka sice v textu zákona výslovně uvedena není, ale smysl uvedeného ustanovení je zřejmý. Jiné stanovisko není v souladu s principem rovnosti ve vztahu k posuzování zaměnitelnosti nebo klamavosti obchodní firmy.

Z opačného pohledu lze konstatovat, že nově zapsaný subjekt ani navrhovatelé se nebudou domáhat opravným prostředkem zpětného posouzení klamavosti anebo zaměnitelnosti. Soud, který danou otázku takto jednou (při zápisu) zhodnotil, patrně rovněž později nebude měnit svůj názor, ačkoli mu § 68a obchodního zákoníku dává možnost rozhodnout i bez návrhu. Nezbývá tedy než očekávat, že ochrany své obchodní firmy se bude domáhat dříve zapsaný subjekt, či subjekt, jenž svůj název či označení po právu užíval před zápisem závadné obchodní firmy do obchodního rejstříku.

Přestože k užívání zaměnitelné nebo klamavé firmy dochází na základě porušení povinnosti rejstříkovým soudem, může soud ve sporu o ochranu obchodní firmy rozhodnout ve prospěch žalobce a uložit žalovanému změnu závadné obchodní firmy. Rozhodne-li soud, že užíváním později zapsané obchodní firmy byla porušena (ohrožena, dotčena) práva dříve zapsaného subjektu, bude rušitel povinen odstranit závadný stav, případně též poskytnout přiměřené zadostiučinění (i v penězích) nebo nahradit škodu.

Pokud se bude skutečně aplikovat § 68a obchodního zákoníku, nemá soud ani možnost dát lhůtu k nápravě podnikateli užívajícímu zaměnitelnou či klamavou obchodní firmu. Tento závěr, postavený na § 68a obchodního zákoníku, byl inspirován judikaturou z počátku minulého století. V současné době se může jevit jako překonaný a neaplikovatelný, neboť § 29 odst. 6 obchodního zákoníku tuto otázku řeší. Jestliže obsah zápisu v obchodním rejstříku odporuje donucujícímu ustanovení zákona a nelze dosáhnout nápravy jinak, rejstříkový soud vyzve podnikatele ke zjednání nápravy. Jde-li o právnickou osobu a tato osoba ve stanovené lhůtě nezjedná nápravu, může soud i bez návrhu, je-li takový postup v zájmu ochrany třetích osob, rozhodnout o jejím zrušení s likvidací.

NÁHRADA ŠKODY

Kdo však nahradí škodu žalovanému či společníkům ve společnosti (jako investorům), jež může spočívat nikoliv v nákladech na svolání valné hromady za účelem přijetí usnesení o změně obchodní firmy, ale v nákladech na provedení likvidace po této neplatné společnosti a založení společnosti nové, a to včetně vzniku, vybudování podnikatelské pověsti atp.?

Domnívám se, že poškozený žalobce může uplatnit nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů. Podle stejného předpisu pak budou postupovat rovněž investoři (společníci v neplatné společnosti), nebudou-li postupovat podle právního předpisu speciálního - např. podle některé ze smluv o podpoře a ochraně investic, kterými je Česká republika vázána.

Za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za škodu způsobenou při výkonu státní moci, tedy za škodu, kterou způsobily mj. státní orgány rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním a dále za škodu, jež tyto orgány způsobily nesprávným úředním postupem. Ve věcech náhrady škody a o regresních náhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní orgány, v daném případě by se jednalo o ministerstvo spravedlnosti. Citovaný zákon rovněž normuje, že nahradil-li stát škodu, která vznikla z nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, na nichž se podílel soudce, může požadovat regresní úhradu pouze tehdy, pokud byla vina soudce zjištěna v kárném nebo trestním řízení. U vyšších soudních úředníků, kteří rozhodují většinu rejstříkových věcí, tato podmínka pro regres stanovena není.

Dlužno připomenout, že uvedený předpis nabyl účinnosti o sedm let dříve než novela občanského soudního řádu účinná od 1. 7. 2005,⁹⁾ konkrétně její § 200da odst. 1, a že na popsaný případ nemohlo být výslovně pamatováno. Případná analogická aplikace zákona č. 82/1998 Sb. na zápis zaměnitelné a klamavé obchodní firmy nebude z nejjednodušších. Konečné stanovisko je nutné očekávat od budoucí aplikační praxe soudů.

ABSOLUTNÍ OCHRANA OBCHODNÍ FIRMY

Obchodní zákoník používá v § 12 odst. 1 obchodního zákoníku formulace "kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy", z čehož plyne, že:

- předmětem práva na ochranu je obchodní firma, ale

- ochrana není zajištěna pouze firmě podnikatele zapsaného do obchodního rejstříku, ale i dříve užívanému názvu právnické osoby nezapsané do obchodního rejstříku bez ohledu na to, zda je, či není podnikatelem, vlastníkovi zapsané ochranné známky, fyzické osobě ve smyslu nároků na ochranu jména a příjmení či jiných osobních atributů, užívá-li podnikatel svou firmu v rozporu s právy k těmto nehmotným statkům.

Ochrana obchodní firmy podle § 12 se nazývá ochranou absolutní (působí proti všem - erga omnes). Každý subjekt, do jehož práv k firmě bylo neoprávněně zasaženo (jehož práva k firmě byla porušena nebo jen ohrožena), se může u soudu domáhat ochrany proti těm, kdo se takového jednání dopustili.

"Aktivně legitimovanou osobou je ten, ,kdo byl dotčen na svých právech neoprávněným užíváním firmy'. Zpravidla a nejčastěji bude touto osobou podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku, který má svoji firmu. Absolutní ochrany firmy může využít zásadně ten podnikatel, který začal firmu oprávněně užívat jako první (má právo priority k firmě)." ¹⁰⁾

Plně se též ztotožňuji s názorem E. Večerkové, že je-li v § 8 - § 12 obchodního zákoníku upraveno tzv. firemní právo, včetně právní ochrany obchodní firmy, pak "nelze použít rozšiřující výklad, podle něhož právní ochranu obchodní firmy mohou využít různé podnikatelské a nepodnikatelské subjekty, které byly dotčeny na svých právech, tedy na jakýchkoli právech, např. na právech k ochranné známce, právech ke svému jménu (jsou-li fyzickými osobami) nebo názvu (jsou-li právnickými osobami), na autorských právech apod.". ¹¹⁾

Opačné stanovisko prezentuje H. Heroldová, která tvrdí, že "nároku z § 12 se může domáhat nejen jiný podnikatel - soutěžitel, kupříkladu na základě svých prioritních práv či práv k ochranné známce, ale jakákoli třetí osoba, jejíž práva jsou dotčena užitím firmy, tedy i nepodnikatelský subjekt, jehož název je jinak chráněn podle ustanovení § 19b ObčZ, či fyzická osoba ve smyslu svých nároků na ochranu jména a příjmení či jiných osobních atributů. V neposlední řadě se může domáhat svých nároků kupříkladu i autor v důsledku porušení jeho osobních či majetkových autorských práv." ¹²⁾ Pokud by tomu tak bylo, ztrácel by § 12 obchodního zákoníku, potažmo institut obchodní firmy vůbec, na svém významu a účelu. Aplikaci ochrany jména a příjmení fyzické osoby a názvu právnické osoby by postačilo učinit prostřednictvím příslušných ustanovení občanského zákoníku a práva proti nekalé soutěži.

RELATIVNÍ OCHRANA OBCHODNÍ FIRMY

Právní úprava nekalé soutěže je obsažena v závěrečných ustanoveních první části obchodního zákoníku, v § 44 až § 54. Ustanovení § 44 obchodního zákoníku se nazývá generální klauzulí úpravy nekalé soutěže a je jak samostatnou skutkovou podstatou, tak interpretačním vodítkem pro ostatní, demonstrativně vypočtené speciální (dílčí) skutkové podstaty. K tomu, aby mohlo být určité jednání kvalifikováno jako nekalosoutěžní, je nutné kumulativní naplnění tří podmínek:

- jednání musí probíhat v hospodářské soutěži,

- jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže,

- jednání je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům.

Je nepochybné, že neoprávněné užívání obchodní firmy či jiného již po právu užívaného označení kolidujícího s obchodní firmou je v rozporu s dobrými mravy soutěže. Oproti ochraně dané § 12 obchodního zákoníku je vyžadováno, aby se "soupeřící" strany nacházely v soutěžním vztahu. Podmínka soutěžního vztahu plyne i z § 53 obchodního zákoníku. Nežádoucím důsledkem soutěžního vztahu mohou být porušena práva třetích osob, jak je tomu právě v souvislosti s obchodní firmou, respektive jinými označeními dle § 47 obchodního zákoníku.

Dalším zásadním rozdílem je to, že dle § 12 k neoprávněnému užívání již došlo (neoprávněné užívání proběhlo nebo probíhá), zatímco dle § 44 postačí, aby jednání bylo způsobilé přivodit újmu jinému subjektu, aniž by tím porušitel nutně musel získat materiální či jiný prospěch. Na rozdíl od nekalé soutěže nepostačuje k aplikaci sankcí vypočtených v § 12 obchodního zákoníku pouhé ohrožení práv.

AKTIVNÍ LEGITIMACE

Ochrany dle práva proti nekalé soutěži se mohou domáhat osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, případně "jen" dotčena. Ochrany firmy v rámci ochrany proti nekalé soutěži lze využít jen ve vztahu mezi soutěžiteli.

Mimo případy uvedené v § 48 - § 51 mohou právo, aby se rušitel protiprávního jednání zdržel a odstranil závadný stav, uplatnit i osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, jež nejsou v řízení jejich zástupci, ale přímo účastníky řízení. Proti neoprávněnému užívání firmy mohou výjimečně zasáhnout i jiné osoby než soutěžitel.

Okruh aktivně legitimovaných osob k uplatnění nároků z nekalé soutěže je užší než okruh osob předpokládaných § 12 obchodního zákoníku.

Před novelou § 54 odst. 2 obchodního zákoníku nepanovala názorová jednota na výčet aktivně legitimovaných osob k domáhání se nároků z porušení práv z nekalé soutěže. Na tento problém poukazoval v roce 1998 ve své stati D. Raus.¹³⁾ Tehdy uvedl, že podle Knapova výkladu jsou k podání žaloby pro nekalosoutěžní jednání aktivně legitimováni výhradně soutěžitelé a právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů a spotřebitelů. Pokud by tomu tak bylo, a spotřebiteli by jednáním, jež nese znaky nekalé soutěže, byla způsobena újma, přičemž by právnická osoba oprávněná hájit jeho zájmy neexistovala, neměl by možnost domáhat se ochrany před takovým jednáním dle obchodního zákoníku. Předpisem, jež by mohl aplikovat, by byl občanský zákoník - § 415 a násl., k němuž by dospěl prostřednictvím § 11 a násl. Jak uvádí D. Raus, zastáncem extenzivnějšího pojetí byl P. Hajn, podle kterého bylo celkem bez obtíží možné dovodit aktivní legitimaci skutečně pro "všechny osoby", jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena. Extenzivní interpretace odpovídá téměř doslovně dikci § 53 obchodního zákoníku. Pokud by byl za správný považován výklad restriktivní, nebylo by jisté, zda je splněn účel obchodního zákoníku o ochraně proti nekalé soutěži.

Novela obchodního zákoníku potvrdila závěry P. Hajna, když v souladu s evropským právem výslovně zařadila do § 54 odst. 2 obchodního zákoníku právo poškozeného spotřebitele domáhat se, aby se rušitel zdržel protiprávního jednání a odstranil závadný stav v případech uvedených v § 44 až § 47 a § 52 obchodního zákoníku. Podává-li žalobu spotřebitel, přenáší se důkazní břemeno na žalovaného, který musí prokázat, že se jednání nekalé soutěže nedopustil. Výši způsobené škody, závažnost a rozsah jiné újmy, povahu a rozsah bezdůvodného obohacení však musí prokázat vždy žalobce, i když jím je spotřebitel.

Aktivní legitimaci pro jednotlivé subjekty lze dovodit následovně.

- SOUTĚŽITEL

Ve všech případech nekalosoutěžního jednání je aktivně legitimovaný soutěžitel. Legislativní zkratka "soutěžitel" je součástí formulace § 41 obchodního zákoníku, podle něhož jsou jí míněny fyzické a právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé. Z hlediska posuzování skutečnosti, kdy lze a kdy nelze označit vzájemný vztah subjektů, z nichž jeden je "dotčeným" a druhý "rušícím", za soutěžní, lze považovat rozsudek Nejvyššího soudu ČR,¹⁴⁾ z něhož cituji: "Soutěžní vztah nelze omezovat pouze na vztah dvou podnikatelských subjektů s totožným obchodním zaměřením, soutěžní vztah je dán již mezi osobou a kolektivem fyzických osob připravujících založení nového podnikatelského subjektu a konkurujícím subjektem ... Soutěžní vztah ... bude dán i při jednání soutěžitele vůči jinému, který se sice určitou obchodní činností dosud nezabýval, avšak vzhledem ke všem okolnostem lze výkon takové činnosti u něho ... předpokládat." Dle Vrchního soudu v Olomouci¹⁵⁾ je dále nerozhodné, zda žalovaná je podnikatelkou v jiném oboru než žalovaný. V neposlední řadě lze připomenout i rozsudek Vrchního soudu v Praze,¹⁶⁾ v němž se uvádí, že "...je nerozhodné pro existenci soutěžního vztahu, zda nekalosoutěžně jednající subjekt jedná v rozsahu svých podnikatelských oprávnění či nikoli".

- SPOTŘEBITEL

Přestože žádné ustanovení obchodního zákoníku výslovně neuvádí, kdy může být aktivně legitimován spotřebitel, lze s ohledem na text zákona, jeho účel a důvodovou zprávu přijmout stanovisko, že spotřebitel může uplatnit svůj nárok pouze v případě, jde-li o takovou skutkovou podstatu, jejímž naplněním může být dotčen jeho zájem. Aktivní legitimace je tedy vyloučena u parazitování na pověsti, podplácení, zlehčování a porušení obchodního tajemství.

- PRÁVNICKÉ OSOBY OPRÁVNĚNÉ HÁJIT ZÁJMY SOUTĚŽITELŮ A SPOTŘEBITELŮ

Právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů a spotřebitelů jsou aktivně legitimovány pro podání zdržovací a odstraňovací žaloby v případech klamavé reklamy, klamavého označení zboží a služeb, vyvolání nebezpečí záměny a ohrožování zdraví a životního prostředí.

- JINÉ OSOBY

Jiné osoby, které nejsou soutěžiteli spotřebiteli, ani právnickými osobami, ale nekalou soutěží byly dotčeny (svazy podnikatelů či spotřebitelů aj.).

Lze shrnout, že aktivně legitimované osoby lze odvodit z § 53 a § 54 obchodního zákoníku a ze znění jednotlivých skutkových podstat. V případě vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 obchodního zákoníku) jsou aktivně legitimovány všechny osoby, jejichž práva byla porušena nebo ohrožena; v případě parazitování na pověsti (§ 48 obchodního zákoníku), jež rovněž souvisí s obchodní firmou, jsou výhradě aktivně legitimováni pouze soutěžitelé, případně právnické osoby oprávněné hájit jejich zájmy. V případě jednání postižitelného dle generální klauzule jsou aktivně legitimovány všechny dotčené subjekty. Aktivní legitimaci jednotlivých subjektů je navíc nutné posuzovat též s ohledem na možnost uplatnění jednotlivých žalobních nároků.

VYVOLÁNÍ NEBEZPEČÍ ZÁMĚNY

Nejtypičtější skutkovou podstatou nekalé soutěže bude v daném případě jednání vymezené v § 47 obchodního zákoníku nazvané "Vyvolání nebezpečí záměny". Má-li být protiprávní jednání jednáním nekalosoutěžním, pak je třeba aplikovat právě toto ustanovení.

Aby bylo možné hovořit o vyvolání nebezpečí záměny, musí být předmět ochrany především zaměnitelný. To na druhé straně vyžaduje, aby byl dostatečně individualizovatelný, což je u obchodní firmy samozřejmý předpoklad. Jinak ovšem, pokud jde o jeho užití v rámci a za účelem nekalé soutěže, postačí, jestliže je provedeno takovým způsobem, aby vyvolalo zcela obecně u spotřebitelů dojem, že je tu dána hospodářská nebo jiná souvislost s podnikem jiného soutěžitele, který obchodní firmu po právu užívá. Tím je pak naplněn i zákaz klamavosti, neboť veřejnost je takovým užitím uvedena v omyl. Poněvadž se jedná o posuzování nekalosoutěžního jednání, nevyžaduje se, aby k záměně skutečně došlo.¹⁷⁾ K tomu, aby se soutěžitel mohl domáhat ochrany, není zapotřebí jakýkoliv subjektivní prvek a rovněž postačí, že vyvolání nebezpečí záměny teprve hrozí. Již z toho je patrno, že ochrana obchodní firmy je při nekalé soutěži nepřímá.¹⁸⁾

Ze slova "užití" lze dovodit závěr, že postačí použití obchodní firmy či jiného označení v jediném případě; není třeba jeho trvalejšího užívání, pokud by i jediné použití nasvědčovalo tomu, že se bude jednání opakovat. Zneužití obchodní firmy může nastat již pouhým podáním návrhu subjektu na zápis do obchodního rejstříku. Má-li být zákonem sankcionováno užití, tím spíše musí být postiženo užívání (a minori ad maius).

PARAZITOVÁNÍ NA POVĚSTI

Od ochrany obchodní firmy je třeba odlišovat případy, kdy podnikatel označí svůj podnik nebo jeho část dalším zvláštním pojmenováním nebo grafickým označením, které se může stát příznačným a pro účely reklamy přitažlivým. V daných případech dojdou uplatnění pouze předpisy práva proti nekalé soutěži, a to zejména § 48 - parazitování na pověsti. Vyloučena není ani srovnávací reklama (§ 50a obchodního zákoníku), klamavé označení zboží a služeb (§ 46 obchodního zákoníku), rovněž tak generální klauzule (§ 44 obchodního zákoníku).

Stěžejními pojmy § 48 obchodního zákoníku jsou:

- parazitování na pověsti, neboť má-li být tato skutková podstata naplněna, musí především pověst existovat, a to jak pověst toho, na jehož pověsti má být parazitováno, tak pověst toho, kdo by se měl parazitování dopouštět,

- pověst podniku - jednak jako celku, jednak pověst podniku dílčí nebo velmi specifická, a dále pověst výrobků nebo služeb,

- jiný soutěžitel, tj. fyzická nebo právnická osoba, která se účastní hospodářské soutěže, i když není podnikatelem či působí ve zcela odlišném oboru a má jinou právní formu.¹⁹⁾

Jak plyne z interpretace aktivně legitimovaných osob, nároků se může domáhat pouze soutěžitel nebo právnické osoby oprávněné hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, nikoliv spotřebitel. Soutěžitel se může domáhat všech nároků uvedených v § 53 obchodního zákoníku, právnická osoba oprávněná hájit zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů pouze zdržení se protiprávního jednání nebo odstranění závadného stavu.

Absolutní ochrany firmy se může domáhat podnikatel - majitel firmy proti jakékoliv osobě, která sice nemá svou firmu, ale užívá své jméno, název nebo jiné označení nesprávně tak, že tím může vyvolat zaměnitelnost s jeho firmou.²⁰⁾

SOUKROMOPRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY OBCHODNÍ FIRMY

Katalog práv, která může oprávněný uplatnit u soudu, je v § 12 odst. 1 a 2 a § 53 obchodního zákoníku shodný. Výčet zahrnuje:

- zdržení se protiprávního jednání,

- odstranění závadného stavu,

- vydání bezdůvodného obohacení,

- požadavek přiměřeného zadostiučinění,

- náhradu škody.

ZDRŽOVACÍ A ODSTRAŇOVACÍ ŽALOBA

Je-li později zapsaná obchodní firma shodná nebo zaměnitelná s obchodní firmou zapsanou dříve, nelze se domáhat zdržení se protiprávního jednání spočívajícího v jejím užívání, neboť by tím byla zmařena veškerá podnikatelská činnost rušitele. Návrh žalobce na uložení povinnosti žalovanému zdržet se užívání shodné nebo zaměnitelné firmy, která byla zapsána do obchodního rejstříku na základě pravomocného rozhodnutí rejstříkového soudu, musí být zamítnut, neboť takový zákaz by představoval ukončení činnosti podnikatele.

Zdržovací žalobu lze uplatnit např. v případě, kdy:

- je právo porušováno tím, že někdo užívá cizí firmu v reklamě, k označování výrobků, na obalech atd., přestože jeho zapsaná firma je odlišná; pod cizí firmou však nečiní rušitel právní úkony,

- rušitel užívá svou firmu zkresleně nebo zkomoleně, přičemž je tato nevěrohodná podoba shodná nebo zaměnitelná se zapsanou firmou jiného podnikatele.

Pro zdržovací žalobu je příznačný její preventivní charakter a směřování do budoucnosti. Z povahy věci plyne, že je obecně garantovaná možnost aplikace zdržovací žaloby eliminována, což dokládá i řada soudních rozhodnutí.²¹⁾ Je-li do obchodního rejstříku zapsaná a subjektem užívaná obchodní firma shodná nebo zaměnitelná s obchodní firmou dříve zapsaného podnikatele, může žaloba směřovat k odstranění protiprávního (závadného) stavu. Soud uloží později zapsanému subjektu povinnost změnit obchodní firmu cestou změny zakladatelského dokumentu a podáním návrhu na zápis nové firmy do obchodního rejstříku.²²⁾ Zápis změny firmy má konstitutivní účinky; do doby pravomocného rozhodnutí soudu je povinný oprávněn a povinen užívat "závadnou" firmu.²³⁾

Odstraňovací žaloba se vyznačuje povahou spíše restituční, vyplývající z orientace na odstranění závadného stavu v minulosti již vzniklého.²⁴⁾

VYDÁNÍ BEZDŮVODNÉHO OBOHACENÍ, ZADOSTIUČINĚNÍ, NÁHRADA ŠKODY

Vydání bezdůvodného obohacení se řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením v případě neoprávněného užívání obchodní firmy je majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Nárok spočívající ve vydání bezdůvodného obohacení byl do § 12 zařazen novelou obchodního zákoníku účinnou od 1. 1. 2001, provedenou zákonem č. 370/2000 Sb.

Přiměřené zadostiučinění (satisfakce) nahrazuje obvykle újmu nemajetkovou, ale vyloučena není ani újma majetková. Satisfakce za nemajetkovou újmu může spočívat např. ve veřejné omluvě či dementi; satisfakce za újmu majetkovou může být vyjádřena v penězích. Jak z pojmenování tohoto nároku plyne, částka musí být újmě přiměřená, tzn. nemusí být shodná se skutečnou výší škody a stanoví se odhadem.

Náhrada škody za neoprávněné/protiprávní užívání obchodní firmy se ve smyslu § 757 obchodního zákoníku řídí § 373 a násl. obchodního zákoníku. Je třeba rozlišovat, zda oprávněný požaduje náhradu škody dle § 12 nebo dle § 53 obchodního zákoníku.

Zatímco § 12 obchodního zákoníku předpokládá kolizi firem dvou profesionálních subjektů, spor z nekalé soutěže může být zahájen na návrh spotřebitele - laika.

Dle § 12 obchodního zákoníku je oprávněná strana povinna dokázat porušení povinnosti, vznik škody a příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Ustanovení § 54 odst. 2 obchodního zákoníku přináší s ohledem na postavení žalobce výjimku. Pro vznik nároků uvedených v § 53 obchodního zákoníku není třeba zavinění, odpovědnost má objektivní charakter.

Ve věcech ochrany práv porušených nebo ohrožených nekalým soutěžním jednáním a ve věcech ochrany práv spotřebitelů může soud účastníkovi, jehož žalobě vyhověl, přiznat na jeho návrh ve výroku rozsudku právo rozsudek uveřejnit na náklady neúspěšného účastníka; podle okolností případu soud stanoví též rozsah, formu a způsob uveřejnění.²⁵⁾ Uvedený nárok je společný oběma oblastem: ochraně obchodní firmy dle § 12 obchodního zákoníku i její ochraně dle práva proti nekalé soutěži.

DE LEGE FERENDA

Návrh paragrafovaného znění obchodního zákona (§ 7 odst. 2) opětovně zařazuje do právní úpravy tzv. procesního práva nekalé soutěže, že "soud může straně, která ve sporu uspěla, přiznat v rozsudku právo rozsudek uveřejnit na náklady strany, která ve sporu neuspěla, a určit i rozsah, formu a způsob zveřejnění".

Dle důvodové zprávy k § 2 - § 8 má zůstat ochrana proti neoprávněným zásahům do práva k firmě nezměněna. Rozdíl má být v tom, že právo na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení a právo na ochranu podle ustanovení o nekalé soutěži nebudou řešeny výslovně, ale implicitně bude odkázáno na občanský zákoník. Všechny tyto instituty mají být napříště upraveny jednotně právě v občanském zákoníku.

PRÁVO PRIORITY

Dle práva proti nekalé soutěži a v souladu s čl. 8 Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví lze rozlišovat okamžik rozhodný pro porušení priority.

Při používání firmy a zvláštního označení podniku rozhoduje okamžik, kdy firma a zvláštní označení začaly být fakticky užívány. Zejména u obchodní firmy se nevyžaduje, aby ji veřejnost vnímala jako příznačnou pro určitého podnikatele. Rovněž nerozhoduje, zda se pozdější uživatel opírá o formální právo, tzn. o zápis do obchodního rejstříku (srov. užívání názvu právnické osoby nezapsané do obchodního rejstříku a po jejím zápisu její obchodní firma v podobě nezměněného názvu).

Při používání označení uvedeného sub písm. b) a eventuálně i písm. c) § 47 obchodního zákoníku je pro prioritu rozhodující okamžik, kdy v zákaznických kruzích začalo pro určitý podnik platit jako příznačné. Není tedy rozhodující, kdy bylo fakticky zahájeno jeho užívání.

"Uplatňování nároků z titulu nekalé soutěže u soudu má několik nevýhod. Na místo nejpřednější patří jeho délka a zdlouhavost. Co je platná sebekrásnější sestavená a důkazy podložená žaloba, když přijde na řadu tak za rok po jejím podání. To už je leckdy nejen po nekalosoutěžním jednání, ale i po firmě. Druhá nevýhoda je něco, co bych nazvala obavou z rozhodnutí. Zejména tehdy, jestliže se soudí podle generálních klauzulí, není precedenční případ a na straně žalovaného stojí advokát, který zpochybňuje každý předložený důkaz a řízení všemožně protahuje."²⁶⁾

PŘEDPISY VEŘEJNÉHO PRÁVA

V rámci pojednání o ochraně obchodní firmy je vhodné připomenout, že do speciálních právních předpisů je přenesena zásada výlučnosti obchodní firmy pro určité skupiny podnikatelských subjektů, a to jak ve smyslu pozitivním, tak ve smyslu negativním. Uvedené předpisy neurčují podobu (znění) firemního kmene, ale obligatorního věcného dodatku, jenž je nedílnou součástí obchodní firmy jako celku a jako takový je pro tyto subjekty chráněn.

Speciální předpisy stanoví na straně jedné povinnost subjektu konkrétní označení užívat, na straně druhé zakazují jeho užívání kýmkoliv jiným. Tím je zajištěna zákonem vyžadovaná zásada nezaměnitelnosti a zásada zákazu klamavosti. Jedná se o označení investiční společnost, investiční fond, penzijní fond, burza cenných papírů, komoditní burza, banka, spořitelna, spořitelní a úvěrní družstvo, družstevní záložna, spořitelní družstvo, úvěrní družstvo aj.

ZÁKON O PŘESTUPCÍCH

Z oblasti správního práva je poskytnuta ochrana obchodní firmě, a ostatně též veřejnosti, zákonem č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Jeho § 24 odst. 1 normuje: "Přestupku se dopustí ten, kdo:

c) poruší povinnost používat při podnikání obchodní firmu, a nemá-li ji, jméno a příjmení nebo název a uvádět na všech objednávkách, obchodních dopisech a fakturách údaje o své obchodní firmě, a nemá-li ji, o jménu a příjmení nebo názvu, sídle nebo místu podnikání, zápisu do obchodního nebo živnostenského rejstříku nebo jiné zákonem stanovené evidence včetně spisové značky, případně o zápisu organizační složky podniku nebo podniku zahraniční osoby do obchodního rejstříku včetně spisové značky, podle zvláštního právního předpisu..."²⁷⁾

TRESTNÍ ZÁKON

Ustanovení proti nekalé soutěži v trestním zákoně bylo uzákoněno v souvislosti s čl. 10 bis a 10 ter Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví. Systematicky je zařazeno do hlavy druhé, oddílu čtvrtého označeného "Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi". Konkrétně se jedná o § 149 - § 152 trestního zákona. Trestný čin nekalé soutěže obsahoval trestní zákon od samého počátku své účinnosti, avšak teprve novela č. 175/1990 Sb. a přechod k tržnímu hospodářství podstatně zvýšily význam a použitelnost těchto ustanovení. Určitá nekalosoutěžní jednání mohou být kvalifikována také jako jiný trestný čin.

Dle § 149 trestního zákona se trestného činu nekalé soutěže dopustí ten, kdo "jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklosti soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele...".

Stručné vymezení pojmů:

- "Kdo" - Pachatelem trestného činu nemusí být jen podnikatel, případně jiný soutěžitel, může jím být kdokoliv, kdo např. v dohodě se soutěžitelem nebo i bez takové dohody naplňuje některou ze skutkových podstat nekalé soutěže. Trestní zákon však dosud postihuje pouze pachatele - fyzické osoby.

- "Jednání" - Obvykle bude spočívat v konání pachatele, vyloučit však nelze ani případy opomenutí. U trestného činu nekalé soutěže vyžaduje trestní zákon úmysl.

- "Předpisy upravující soutěž" - Veřejnoprávním předpisem je zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, soukromoprávním předpisem obchodní zákoník.

- "Zvyklosti soutěže" - Legální definice pojmu není podána obchodním zákoníkem ani trestním zákonem, lze jej interpretovat pouze výkladem. Čl. 10 bis Pařížské unijní úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví používá pojem "poctivé zvyklosti". Zvyklosti soutěže jsou vytvářeny samotnými soutěžiteli. Nelze je zaměňovat s "dobrými mravy soutěže" dle obchodního zákoníku. Vývoj (změna) zvyklostí soutěže je závislá na čase, druhu soutěže a typů soutěžitelů.

- "Poškození dobré pověsti" - Dobrou pověst fyzické osoby chrání čl. 10 Listiny základních práv a svobod a dále § 11 a násl. občanského zákoníku. Ochranu dobré pověsti právnické osoby obsahuje § 19b občanského zákoníku, listinou chráněna není. Zásadním předpokladem poškození dobré pověsti je skutečnost, že poškozený soutěžitel vůbec nějakou, objektivně zjistitelnou, dobrou pověst měl. Trestní zákon nepožaduje určitý stupeň či rozsah poškození dobré pověsti, proto není rozhodující, jakým způsobem nebo v jakém rozsahu byla pověst poškozena, avšak rozsah a způsob bude významným faktorem pro stanovení trestu. Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je zakotven v § 3 odst. 3 trestního zákona. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že dobrá pověst musí být porušena, oproti tomu

- "u chodu nebo rozvoje podniku" postačí jeho ohrožení. To znamená, že porucha nemusí nastat. Pokud by již nastala, pak taková okolnost opět zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.

- "Soutěžitel" - Pro účely hospodářské, potažmo nekalé soutěže je tento pojem vymezen v obchodním zákoníku. V pojetí trestního práva mu může být dán i jiný význam a obsah.²⁸⁾

Sankce za porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu (firmě) a chráněnému označení původu jsou stanoveny v § 150 trestního zákona. S ohledem na to, že část dispozic uvedených trestních norem je obsažena v obchodním zákoníku, je nutno tuto skutečnost při jejich výkladu zohlednit. Při aplikaci § 149 a § 150 trestního zákona dochází nejprve k převzetí podmínek stanovených obchodním zákoníkem a následně k jejich logickému zpřísnění v zákoníku trestním, a to např. stanovením následku, úmyslu, stupně nebezpečnosti činu pro společnost.

Poznámky:

¹⁾ Blíže viz Zdražil, M. Významný atribut podnikání. Ekonom, 1995, č. 42, s. 61 an.

²⁾ Bartošíková, M. In Eliáš, K., Bejček, J., Hajn, P., Ježek, J. a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 120.

³⁾ Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

⁴⁾Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 64/1975 Sb. ze 13. ledna 1975.

⁵⁾ Heroldová, H. In Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 - § 92e. Praha: Polygon, 2002, str. 89.

⁶⁾ "Firmy jest používati přesně tak, jak zní, respektive jak jest zapsána v obchodním rejstříku. Neoprávněné užívání firmy (na př. s dodatky, jež nejsou zapsány, zkracováním slov, jež zákon zkracovati zakazuje) stihá soud obchodními tresty pořádkovými (Čl. 26 obch. zák.) Stejně tak jest stíhati i protiprávní užívání firmy těmi osobami, jimž právo firmu užívati vůbec nepřísluší. Neoprávněným užíváním firmy jest však rozuměti nejen ty případy, když někdo užívá firmy sice oprávněně utvořené, ale příslušející třetí osobě, nebo užívá správné firmy v jiné úpravě než jest zapsána v rejstříku, nýbrž také, když někdo užívá firmy, která odporuje zákonným předpisům o tvoření firmy dle čl. 16 a násl. obch. zák. V tom je nauka za jedno a na toto stanovisko se postavil i Nejvyšší soud v rozh. Č. 7165." Štěpina, J., Obchodníci a obchodní společnosti se zvláštním zřetelem k právu firemnímu, Praha: Nakladatel Josef Svoboda, 1935, str. 17.

⁷⁾ "...protiprávním užíváním je užívání, jsou-li jím porušeny předpisy positivního práva. Předpisy těmito mohou být především předpisy zákoníku obchodního o tvoření a užívání firem... Protiprávním užíváním firmy je, užívá-li někdo firmy ve formě odchylné od znění protokolovaného. Protiprávním užíváním firmy je též užívání firmy, příčí-li se předpisům jiných zákonů ... Protiprávní užívání firmy se dotýká zájmu veřejného, neboť v zájmu veřejnosti je, aby jednotliví podnikatelé byli přesně rozeznáváni; protiprávním vedením firmy může být též porušeno soukromé právo jiné osoby ... Byl-li kdo protiprávným užíváním firmy zkrácen ve svých právech, může žalovati toho, jenž firmy bezprávně byl užíval, na to, aby firmy více nevedl a škodu mu nahradil." Wenig-Malovský, A. In Kolektiv autorů. Slovník veřejného práva Československého. Svazek I. A až CH. Brno: Polygrafia - Rudolf M. Rohrer, 1929, str. 656-657.

⁸⁾ Srov. Rozhodnutí Adler/Clemens 2 656 (z roku 1907): "Je-li obchodní firma v rozporu se zásadou pravdivosti, nemůže společnost vůbec vzniknout."

⁹⁾ Ustanovení § 200da občanského soudního řádu bylo změněno zákonem č. 79/2006 Sb.

¹⁰⁾ Večerková, E. In Faldyna, F. a kol. Obchodní právo. Praha: ASPI, a. s. MERITUM - výkladová řada, 2005, str. 40.

¹¹⁾ Večerková, E. In Faldyna, F. a kol. Obchodní právo. Praha: ASPI, a. s., MERITUM - výkladová řada, 2005, str. 40-41.

¹²⁾ Heroldová, H. In Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 - § 92e. Praha: Polygon, 2002, str. 90.

¹³⁾ Blíže viz Raus, D. Spory o nekalou soutěž a aktivní legitimace. Právní rádce, 1998, č. 3, str. 12 an.

¹⁴⁾ Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 11. 9. 1992, sp. zn. 36/1992.

¹⁵⁾ Srov. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 1995, sp. zn. 3 Cmo 328/1994.

¹⁶⁾ Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze z 8. 2. 1996, sp. zn. 3 Cmo 788/1994.

¹⁷⁾ "Jestliže podnikatel navrhuje zapsání obchodního jména, které sice není v přímém rozporu s obchodním zákoníkem, ale mohlo by vyvolávat mylný dojem o povaze podnikatelského subjektu (např. klamnou představu o zahraniční majetkové účasti ve společnosti), je možné domáhat se ochrany podle ustanovení o nekalé soutěži." Pelikánová, I. Firemní právo v praxi rejstříkových soudů. Právní zpravodaj, 1992, č. 10.

¹⁸⁾ Blíže viz Munková, J. Ochrana obchodního jména a hospodářská soutěž. Průmyslové vlastnictví, 1994, č. 1, str. 20.

¹⁹⁾ Blíže viz Hajn, P. Právo nekalé soutěže. Brno: Masarykova univerzita, 1994, str. 80 an.

²⁰⁾ Abusus non tollit usum.

²¹⁾ Srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z 21. 10. 1994, sp. zn. 3 Cmo 808/93.

²²⁾ Srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze Rc 20/1998 3 Cmo 808/93.

²³⁾ Srov. usnesení Krajského obchodního soudu 3 Cmo 234/1993 In Právní rozhledy, 1994, č. 8, str. 289.

²⁴⁾ Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2000, sp. zn. 29 Cdo 603/2000.

Srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 1994, sp. zn. 3 Cmo 808/93.

²⁵⁾ Srov. § 155 odst. 4 občanského soudního řádu.

²⁶⁾ Munková, J. Případy nekalé soutěže - Obchodní jméno, ochranná známka. Bulletin advokacie, 1998, č. 1, str. 28.

²⁷⁾ Zvláštním právním předpisem je zde míněn obchodní zákoník, výslovně § 8 - § 11 a § 13a. Za přestupek podle odst. 1 písm. a) lze uložit pokutu do 5000 Kč, za přestupek podle odst. 1 písm. b) pokutu do 10 000 Kč a za přestupek podle odst. 1 písm. c) pokutu do 50 000 Kč; zákaz činnosti do 1 roku lze uložit za přestupek podle odst. 1 písm. a) a c).

²⁸⁾ Blíže viz Jedlička, str. Nekalá soutěž jako trestný čin. Právní rádce, 1997, č. 6, str. 25 an.

Ludmila Lochmanová
právnička, odborná asistentka
pro obor obchodní právo PF UP v Olomouci