Informování veřejnosti o podezřelém

Informování veřejnosti je upraveno v Listině základních práv a svobod (dále jen "Listina") i v trestním řádu.

Právo na informace je zaručeno (čl. 17 odst. 1 Listiny) a cenzura je nepřípustná (čl. 17 odst. 3 Listiny). Státní orgány jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti, přičemž podmínky a provedení stanoví zákon (čl. 17 odst. 5 Listiny).

Poskytování informací o trestním řízení ve sdělovacích prostředcích upravuje § 8a trestního řádu. Podle § 8a odst. 1 věta první trestního řádu orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací sdělovacím prostředkům, jimiž se rozumí především tisk, rozhlas, televize a zpravodajský film, stejně jako internet, zejména pak služba WWW (World Wide Web).²⁾ Podle § 8a odst. 1 věta druhá trestního řádu přitom dbají toho, aby neohrožovaly objasnění skutečností důležitých pro posuzování věci, nezveřejňovaly o osobách, které mají účast v trestním řízení údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2 trestního řádu).

Z důvodů uvedených v § 8a odst. 1 trestního řádu orgány činné v trestním řízení odepřou poskytnutí informací (§ 8a odst. 2 trestního řádu).

POVINNOSTI ORGÁNŮ ČINNÝCH V TRESTNÍM ŘÍZENÍ PŘI POSKYTOVÁNÍ INFORMACÍ

Orgány činné v trestním řízení, které tedy zásadně mají povinnost poskytovat informace, musejí jejich poskytnutí sdělovacím prostředkům z důvodů uvedených v § 8a odst. 1 věta druhá trestního řádu odepřít, protože jsou povinny:

- neohrožovat objasňování skutečností důležitých pro posouzení věci, neboť předčasné zveřejnění konkrétních skutečností a výsledků trestního řízení, zejména ve stadiu přípravného řízení, by mohlo ztížit nebo dokonce zmařit objasnění věci a usvědčení pachatele - proto je třeba zvažovat jaké informace a v jakém rozsahu budou podány;

- nezveřejňovat o osobách, které mají účast v trestním řízení, údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností; zde je chráněna osobnost a osobní údaje všech osob, které se na trestním řízení zúčastňují (obviněného, svědka, znalce, tlumočníka, zúčastněných osob apod.) - jde zejména o provedení čl. 10 Listiny, který mimo jiné stanoví, že každý má právo na ochranu před neoprávněným za-sahováním do soukromého a rodinného života a právo na ochranu před neoprávněným zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě (§ 12 odst. 2 občanského zákoníku); proto je třeba omezit se na podstatné informace týkající se věci, které jsou dosud provedenými důkazy dostatečně prokázány;

- odepřít informace také tehdy, když by mohlo dojít k porušení zásady presumpce neviny.³⁾

Je třeba ještě zdůraznit, že povinnost informovat veřejnost o své činnosti a povinnost odepřít poskytnutí informací z důvodů uvedených v § 8a odst. 1 trestního řádu má kterýkoliv orgán činný v trestním řízení, tedy policejní orgán, státní zástupce (nebo tiskový mluvčí příslušného orgánu).

TRESTNÍ ŘÍZENÍ V SOUČASNOSTI

Protože orgány činné v trestním řízení mají dle § 8a odst. 1 věta první trestního řádu povinnost poskytovat informace o své činnosti sdělovacím prostředkům, je vhodné připomenout pojem "trestní řízení".

Trestním řízením je řízení podle trestního řádu (§ 12 odst. 10 trestního řádu). Začíná již okamžikem, kdy orgán činný v trestním řízení zjistí první signál o podezření ze spáchání trestného činu. Daný pojem označuje veškeré řízení upravené trestním řádem, tedy jak postup před zahájením trestního stíhání dle § 158 až § 159b trestního řádu (šetření dle § 158 odst. 3 trestního řádu a prověřování podezření ze spáchání trestného činu), tak i trestní stíhání.

Přípravné řízení

Novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. došlo v § 12 odst. 10 k významné změně, kterou je nové vymezení přípravného řízení a jeho typů.

Prvním úsekem přípravného řízení je "postup před zahájením trestního stíhání", který zahrnuje objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin (§ 158 až § 159b trestního řádu). Druhým úsekem je pak "vyšetřování" - § 160 až § 170 trestního řádu. Přípravné řízení v obou těchto úsecích vykonávají policejní orgány.

Přípravné řízení začíná buď sepsáním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, nebo provedením neodkladných a neopakovatelných úkonů, které mu bezprostředně předcházejí (§ 158 odst. 3 trestního řádu). Pokud tyto úkony nebyly provedeny, začíná zahájením trestního stíhání (tj. současně s počátkem trestního stíhání - § 160 trestního řádu).

Záznam o zahájení úkonů trestního řízení jednak vymezuje začátek přípravného řízení, a tudíž i trestního řízení (§ 158 odst. 3 věta třetí), a jednak informuje státního zástupce, který je po doručení záznamu obeznámen s prováděním úkonů trestního řízení v dané věci⁴⁾ a provádí dozor i nad postupem před zahájením trestního stíhání, tedy nad první fází přípravného řízení.

Vymezením přípravného řízení bylo odstraněno přísné rozlišování mezi tzv. prověřováním oznámení a řízením po sdělení obvinění. Důvodem byla snaha podřídit i prověřování oznámení dozoru státního zástupce (§ 157 odst. 2 trestního řádu) a také umožnit, aby úkony provedené v rámci prověřování oznámení (§ 158 až § 158e trestního řádu) byly v širší míře použitelné i v dalším řízení.

Postup před zahájením trestního stíhání

Postup před zahájením trestního stíhání je prvním stadiem trestního řízení a zároveň i přípravného řízení, protože orgány činné v trestním řízení v něm již postupují zásadně podle ustanovení trestního řádu (§ 158 až § 159b). V nich je obsažena poměrně podrobná úprava zahrnující objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin.

Jedná se o počátek trestního procesu, jehož úlohou je zjišťovat podmínky, na jejichž základě může být učiněn závěr o přechodu věci do dalšího úseku trestního řízení, nebo závěr o tom, že tu potřebné podmínky chybí a je nutno věc řešit mimo rámec trestního řízení.⁵⁾

Účelem postupu před zahájením trestního stíhání je rozhodnout, zda na základě trestního oznámení, či jakéhokoliv jiného podnětu, bude, nebo nebude zahájeno trestní stíhání. Proto se v něm musejí odhalit a prověřit skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu a směřující ke zjištění pachatele, jakož i shromáždit podklady nutné pro rozhodnutí, zda se zahájí trestní stíhání a sdělí obvinění určité osobě (§ 160 odst. 1 trestního řádu) nebo zda pro tento postup důvody nejsou, a proto bude vydáno jiné rozhodnutí, jímž je odložení nebo jiné vyřízení věci (§ 159a trestního řádu) nebo dočasné odložení trestního stíhání (§ 159b trestního řádu).

NELZE ZVEŘEJŇOVAT, ŽE BUDE SDĚLENO OBVINĚNÍ

Orgány činné v trestním řízení, které mají dle § 8a odst. 1 věta první trestního řádu zásadně povinnost poskytovat informace, musejí sdělovacím prostředkům odepřít poskytnutí informací (§ 8a odst. 2 trestního řádu), jestliže je dán některý z důvodů uvedený v § 8a odst. 1 věta druhá trestního řádu (postačí naplnění jen jednoho z nich).

Podle komentáře k trestnímu řádu vydaného nakladatelstvím Beck (dále jen "Beckův komentář") je třeba zejména ve fázi ověřování podezření z trestného činu zajistit utajení určitých informací o podezřelém (později obviněném), aby byl co nejvíce omezen difamující účinek trestního řízení na podezřelého, u něhož nebude podezření z trestného činu v dalším řízení potvrzeno. Proto je nepřípustné zveřejňovat, že určité osobě bude sděleno obvinění ještě předtím, než bude tento úkon proveden.⁶⁾ Přesto, že výklad § 8a trestního řádu je v Beckově komentáři jednoznačný, dochází v praxi ke zveřejňování informací. Dokladovat to lze řadou případů.

ORGÁNY ČINNÉ V TRESTNÍM ŘÍZENÍ PŘESTO VEŘEJNOST INFORMOVALY

V celostátním deníku byl uveřejněn článek, v jehož titulku byla jména advokátů, které státní zástupci a detektivové Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality podezírali z trestné činnosti.⁷⁾ K zahájení trestního stíhání a sdělení obvinění advokátům, tedy dvěma z opakovaně jmenovaných podezřelých osob, však ani s časovým odstupem nedošlo, protože prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti nenasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin, a nebyl odůvodněn závěr, že jej spáchaly tyto osoby. Přesto bylo v denním tisku opakovaně uvedeno, že se proti advokátům konalo vyšetřování - i když to nebylo zahájeno ani v době napsání článku, ani později.

Jindy byli čtenáři informováni, že na úřadu vlády byl nalezen určitý dokument, o němž se policie domnívá, že souvisí s jinou trestní věcí. Ve zprávě je citován státní zástupce, který jmenoval dva vysoké státní úředníky a sdělil, že jmenovaní budou během následujících dvou týdnů obviněni.⁸⁾ Obličeje obou podezřelých si veřejnost prohlédla den předtím ve zpravodajství některé ze tří televizních stanic a poté opakovaně i v dalších dnech předcházejících obvinění.

Další státní zástupce uvedl, že pro podezření z porušení autorských práv policie podezírá z trestné činnosti soudce Nejvyššího soudu ČR, státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, další soudkyni a prorektora jedné brněnské vysoké školy. Státní zástupce, který dané trestní řízení dozoroval, čtenáře výslovně informoval, že konkrétní osoby, které přesně jmenoval, dosud nebyly obviněny.⁹⁾

Dne 16. 3. 2005 sdělil mluvčí Městského státního zastupitelství v Praze agentuře ČTK, že z trestné činnosti je podezřelý ministr, který bude po "doladění spisu" nejpozději do 5. 4. 2005 obviněn z trestné činnosti, která nebyla blíže specifikována. Dne 4. 4. 2005 informovala ČTK a Česká televize, že Policie ČR již splnila pokyn státního zástupce a zpracovala obvinění ministra, aniž bylo uvedeno, jakého trestného činu se měl dopustit.¹⁰⁾ Bezmála tři týdny spekulovaly sdělovací prostředky o tom, z jakého trestného činu by mohl být ministr obviněn. Dotčený ministr proto požádal, aby mu bylo buď sděleno čím, kdy a jak měl porušit zákon, čímž by získal možnost se řádně hájit, nebo aby státní zástupce jasně a veřejně sdělil, že není podezřelý z porušení zákona.

Ve zmíněných, stejně jako v dalších obdobných případech, nelze hovořit o úniku informací, protože orgány činné v přípravném řízení (konkrétně státní zástupce a policejní orgán) podaly veřejnosti oficiální informaci o trestním řízení proti konkrétním osobám, a to na základě zjištěných, operativně pátracích poznatků o podezření těchto osob z trestné činnosti. Informaci veřejnosti poskytly prostřednictvím sdělovacích prostředků v době, kdy nebylo zahájeno trestní stíhání sdělením obvinění těmto podezřelým osobám a za situace, kdy 3. i 4. vydání Beckova komentáře k trestnímu řádu výslovně uvádělo, že "je nepřípustné zveřejňovat, že určité osobě bude sděleno obvinění ještě předtím, než bude tento úkon proveden". ¹¹⁾

PRÁVO NA OBHAJOBU JE PRÁVEM OBVINĚNÉHO

Obviněný, tedy osoba, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání (§ 32, § 160 odst. 1 trestního řádu), má právo na obhajobu, tj. právo hájit se sám a prostředky podle vlastního rozhodnutí, právo mít obhájce a radit se s ním o způsobu obhajoby a právo vyžadovat od orgánů činných v trestním řízení, aby objasňovaly se stejnou pečlivostí také okolnosti svědčící v jeho prospěch. Také zadržený podezřelý (§ 76 odst. 1 trestního řádu) má právo si zvolit obhájce, hovořit s ním bez přítomnosti třetí osoby již v průběhu zadržení, přičemž má právo požadovat, aby byl obhájce přítomen při výslechu dle § 76 odst. 3 trestního řádu, s výjimkou případů, kdy je obhájce ve lhůtě 24 hodin nedosažitelný. Obviněný i zadržený podezřelý musejí být o svých zákonných právech poučeni a musí jim být poskytnuta plná možnost jejich uplatnění.

Ve výše zmíněných případech nebyli advokáti, ministr, státní úředníci, soudci a další osoby obviněni a nebyli ani jako podezřelí zadrženi v době, kdy státní zástupce informoval sdělovací prostředky o podezření vůči nim a o jejich budoucím obvinění. Bylo proto vyloučeno, aby využili svého práva na obhajobu, neboť obvinění proti nim neexistovala, a oni proto nevěděli, proti jakému obvinění se mají hájit.

Osoby, o jejichž budoucím obvinění, respektive o podezření z trestné činnosti, sdělovací prostředky informovaly veřejnost, byly proto ve složitější situaci než obviněný. Zatímco obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnosti k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce, osoby, o nichž byla zveřejněna informace, že jsou podezřelé a budou obviněny, byly nuceny odpovídat po zveřejnění těchto zpráv sdělovacím prostředkům na bezpočet otázek. Na otázky týkající se budoucího obvinění však nemohly uvést nic konkrétního, protože neměly k dispozici usnesení o zahájení trestního stíhání, které dosud (a v případě advokátů vůbec) nebylo vypracováno.

POVINNOST ODEPŘÍT POSKYTNUTÍ INFORMACE

Proti informaci o "vyšetřování advokátů podezřelých z trestné činnosti" se ohradila jak Česká advokátní komora, tak advokáti v článku jmenovaní. Proto byla věc prověřena ředitelem odboru trestního řízení Nejvyššího státního zastupitelství, který sdělil, že státní zástupce nedodával deníku Právo informace, pouze odpovídal na dotazy, které mu redaktor Práva položil. Státní zástupce odpověděl Právu velmi obecně a bez záměru kohokoliv poškodit.¹²⁾

Zdůvodnění, že státní zástupce "nedodával novináři informace", neboť pouze "odpovídal na dotazy novináře", nelze akceptovat. Není totiž podstatné, zda orgán činný v přípravném řízení (lhostejno, zda státní zástupce či policejní orgán) poskytuje informace z vlastní iniciativy, tudíž sám dodává informace, nebo zda odpovídá na otázky novináře. V obou případech je totiž povinen respektovat § 8a odst. 2 trestního řádu, dle něhož orgány činné v trestním řízení odepřou poskytnutí informací z důvodů uvedených v § 8a odst. 1 trestního řádu.

Pokud se novinář na cokoliv táže, potom žádá o poskytnutí informací. Proto je státní zástupce povinen odepřít poskytnutí informace, tedy odpověď na otázku týkající se podezřelých osob, a to buď obecně s odkazem na § 8a odst. 2 trestního řádu, nebo se zdůvodněním, že se ve věci koná šetření dle hlavy deváté trestního řádu a zatím nedošlo k zahájení trestního stíhání sdělením obvinění. Nic nebrání tomu, aby dodal, že pokud ve věci, na niž se novinář táže, dojde k obvinění určité osoby, bude novináře informovat.

V odpovědích státního zástupce poskytnutých novináři ve zmíněném případu dvou advokátů nelze spatřovat žádný záměr. Ukazuje se však, že orgány činné v trestním řízení nejsou na zasvěcené a cílené dotazy novinářů ve všech případech dostatečně připraveny. Proto mohou být zaskočeny otázkou kladenou se znalostí věci, tedy při vědomí faktu, že se koná šetření ve věci dle § 158 odst. 3 trestního řádu.¹³⁾

K ÚNIKU INFORMACÍ DOCHÁZÍ JEŠTĚ PŘED ZAHÁJENÍM TRESTNÍHO STÍHÁNÍ

V této souvislosti však nutí k zamyšlení další otázky:

Jak může novinář vědět, že policejní orgány prověřují trestní oznámení (či jiný podnět), z něhož plyne podezření z trestné činnosti konkrétní osoby?

Jak může novinář vědět, že právě státní zástupce XY vykonává dozor nad prvním stadiem přípravného řízení, konkrétně nad postupem před zahájením trestního stíhání?

Aby novinář mohl klást určitému státnímu zástupci zasvěcené otázky, např. zda jsou prověřovány skutečnosti důvodně nasvědčující tomu, že dva konkrétní advokáti spáchali trestný čin, musí být někým předem neoficiálně informován, že bylo podáno trestní oznámení či podnět na advokáty, které proto policejní orgány prošetřují. Pokud by novinář věděl jen o podání trestního oznámení, mohl jej informovat sám oznamovatel, pokud však disponuje detailními informacemi, mj. o tom, který policejní orgán provádí šetření, či dokonce který státní zástupce vykonává dozor nad přípravným řízením, potom muselo dojít k nežádoucímu úniku informací.

Neveřejné informace však nemusel poskytnout policejní orgán, který provádí šetření postupem dle § 158 trestního řádu, ani státní zástupce vykonávající dozor nad trestním řízením, nýbrž někdo další, kdo se s nimi na státním zastupitelství či na policejním orgánu seznámil.

Nelze také vyloučit, že novinář si chce na základě odpovědí poskytnutých orgánem činným v trestním řízení pouze ověřit poznatky, jimiž před rozhovorem disponoval, ovšem ze zdroje, který v zájmu další spolupráce nechce odhalit, a tudíž ani citovat.¹⁴⁾ V takovém případě může nepřipravený státní zástupce posloužit jako duplicitní zdroj k odpoutání pozornosti od původního zdroje informací.

Jak výše uvedené případy, tak mnohé další, ukazují vhodnost poskytování informací novinářům od fundovaného a proškoleného zdroje, jímž je tiskový mluvčí příslušného orgánu činného v trestním řízení. Nic však nebrání státnímu zástupci či policejnímu orgánu, aby na konkrétní otázku novináře sdělil, že šetření věci postupem podle § 158 trestního řádu probíhá a policejní orgán po jeho skončení zváží, zda jsou důvody k zahájení trestního stíhání sdělením obvinění podezřelým osobám, nebo v případě, že se podezření neprokáže, k odložení věci.

DŮSLEDKY POSKYTNUTÍ INFORMACÍ MOHOU BÝT VELMI ZÁVAŽNÉ

Pokud orgán činný v trestním řízení, ať již z vlastní iniciativy, či po dotazech novináře, poruší své povinnosti uvedené v § 8a odst. 1 a 2 trestního řádu a neodepře poskytnutí informací o podezřelém, či sdělí, že určitá osoba bude obviněna, může způsobit podezřelému, jehož se zveřejněné informace dotýkají, nenapravitelné osobní, rodinné i pracovní důsledky.

Na tom nic nemůže změnit fakt, že na porušení povinností uvedených v citovaném ustanovení může dotčený podezřelý reagovat podáním žaloby na ochranu osobnosti (§ 13 a § 16 občanského zákoníku) i dalšími zvláštními prostředky.¹⁵⁾

POČTY TRESTNÝCH ČINŮ SE VÝRAZNĚ ODLIŠUJÍ OD POČTU PODEZŘELÝCH

Dle § 158 odst. 1 a 2 trestního řádu jsou policejní orgán a státní zástupce povinni vycházet jak z trestních oznámení, tak i z vlastních poznatků a podnětů jiných osob a orgánů, na jejichž podkladě lze učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu. Počty osob, proti nimž se provádí v kalendářním roce šetření postupem před zahájením trestního stíhání dle § 158 an. trestního řádu, nejsou zveřejňovány. Nedisponuji proto údajem o počtu osob, které jsou v průběhu jednoho roku prošetřovány pro podezření ze spáchání trestné činnosti. Ministerstvo vnitra však zveřejňuje údaje o počtu trestných činů spáchaných na území České republiky v průběhu každého kalendářního roku, lze proto vyjít z těchto údajů.

V roce 2005 bylo zjištěno spáchání 344 060 trestných činů.¹⁶⁾ Je možné, že podezřelých bylo více než 344 060 osob (pokud se trestných činů dopouštěli spolupachatelé), nebo méně (pokud se někteří pachatelé dopustili více trestných činů). Po šetření podle § 158 an. trestního řádu bylo zahájeno trestní stíhání 87 008 osob jako obviněných.¹⁶⁾ V průběhu tohoto roku však mohlo směřovat podezření ze spáchání 344 060 trestných činů k několika stům tisíců osob. V takovém případě nebyla naprostá většina osob podezřelých z trestné činnosti po potřebném šetření postupem dle § 158 a násl. trestního řádu obviněna z trestného činu.¹⁷⁾

JEN OJEDINĚLE LZE OKAMŽITĚ ZAHÁJIT TRESTNÍ STÍHÁNÍ

Z praxe je známo, že existuje jen omezený okruh případů, kdy policejní orgán může ihned, nebo po krátké době po zjištění skutku, učinit závěr o podezření ze spáchání trestného činu a o tom, že jej spáchala určitá osoba - a tedy krátce po spáchání činu zahájit trestní stíhání sdělením obvinění určité osobě. Tak je tomu např. u ublížení na zdraví, krádeží a loupeží a dalších trestných činů, při jejichž spáchání byl útočník zadržen nebo jejichž svědky bylo více osob a jejich výpověď byla podpořena záznamem průmyslové kamery apod.

Ve většině případů tomu tak není, protože neexistují věrohodní svědkové činu ani jiné skutečnosti, které by svědčily o spáchání trestného činu. Pokud poznatky svědčí spáchání trestného činu, neexistují poznatky o důvodném podezření určité osoby z jeho spáchání, nebo je naopak širší nebo dokonce široký počet podezřelých osob. Proto policejní orgán nejdříve koná potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zároveň, nebo následně, šetření směřující ke zjištění jeho pachatele.

JEN MALÁ ČÁST PODNĚTŮ VEDE K TRESTNÍMU STÍHÁNÍ

Celá řada podnětů k trestnímu stíhání přichází od operativně pátracích orgánů Policie ČR, od kontrolních, finančních a mnoha dalších orgánů. Všechny podněty musejí policejní orgány nejprve prověřit, což může v případech hospodářské a majetkové trestné činnosti podle hlavy druhé a deváté trestního řádu znamenat několikaměsíční šetření, prováděné navíc s odstupem řady měsíců i několika let od skutku, na který podnět upozornil.

Jen část podnětů a trestních oznámení po jejich prověření vede ke zjištění, že byl spáchán trestný čin, a k dostatečnému odůvodnění závěru, že jej spáchala určitá osoba, což umožňuje zahájení trestního stíhání sdělením obvinění osobě důvodně podezřelé z jeho spáchání (§ 160 odst. 1 trestního řádu) a konání vyšetřování jako druhé fáze přípravného řízení, následujícího po postupu před zahájením trestního stíhání.

U ostatních podnětů a trestních oznámení se však po několika týdnech, měsících případně i letech prověřování zjistí, že nejde o trestný čin, případně že se jedná o trestný čin, jehož se nedopustila podezřelá osoba, a proto dojde k odložení věci. V těchto případech se až po určitém čase ukáže, že obsahem podnětu či trestního oznámení byly domněnky, představy, polopravdy a nejednou i vědomé nepravdy, jejichž cílem bylo poškodit určitou osobu nebo obchodní společnost.

PŘEDČASNÉ A/NEBO NEPRAVDIVÉ INFORMACE MOHOU POŠKODIT PODEZŘELÉ OSOBY

Pokud se obsah takového podnětu či trestního oznámení stane obecně známým, protože byl zveřejněn ve sdělovacích prostředcích v době, kdy na počátku šetření, či dokonce před jeho zahájením nelze ještě posoudit, zda skutečnosti zjištěné prověřováním podle § 158 trestního řádu nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a že je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, potom může dojít ke značnému poškození podezřelé osoby.

Tak je tomu v případech, kdy dojde ke zveřejnění podezření ze spáchání trestného činu určitou osobou a až s časovým odstupem se zjistí, že se podezřelý trestného činu nedopustil, případně, že skutek, jehož se měl dle podnětu či trestního oznámení dopustit, není trestným činem. Dojde-li k odložení věci nebo policejní orgán rozhodne o zahájení trestního stíhání jiné osoby jako obviněného, potom jsou zprávy zveřejněné ve sdělovacích prostředcích v předcházejících měsících o podezřelém, vůči němuž se podezření neprokázalo, nebo bylo vyvráceno, a který čin nespáchal, formou jeho očernění na veřejnosti.

Někteří podnikatelé dokonce podávají rozličné podněty nebo trestní oznámení jen proto, aby dosáhli zveřejnění nepříznivých informací o jiných firmách nebo členech jejich statutárních orgánů ve sdělovacích prostředcích (nejlépe na prvních stranách novin či v nejsledovanějším vysílacím čase a s fotografiemi podezřelých), a tím snížili jejich konkurenceschopnost.¹⁸⁾ Nejednou předem počítají s tím, že po čase dojde k odložení věci, což se však veřejnost nedozví buď vůbec, nebo jen stručnou notickou na desáté, či dvanácté straně novin, nebo mimo hlavní vysílací čas televize.

Kdokoliv poskytne neověřené informace o podezřelých, i když podezření vůči nim nebylo prověřeno postupem před zahájením trestního stíhání, stejně jako ten, kdo je zveřejnění, podporuje tuto odsouzeníhodnou tendenci unfair vedeného konkurenčního boje. Přesto jsme svědky toho, že na sebe stále častěji podávají vzájemná trestní oznámení nejen konkurenti v podnikání, ale dokonce i v politice.¹⁹⁾

ZVEŘEJŇOVAT INFORMACE LZE PROTO AŽ PO ZAHÁJENÍ TRESTNÍHO STÍHÁNÍ

Proto lze zveřejňovat informace ve sdělovacích prostředcích až poté, co skutečnosti zjištěné prověřováním dle § 158 trestního řádu nasvědčují, že byl spáchán trestný čin, je dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, a policejní orgán neprodleně rozhodne o zahájení trestního stíhání takové osoby jako obviněného (§ 160 odst. 1 trestního řádu).

Účinky usnesení o zahájení trestního stíhání vůči podezřelému nastávají až doručením usnesení obviněnému, bez možnosti uložení doručované zásilky [§ 64 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a) trestního řádu, § 160 odst. 1 trestního řádu a § 32 trestního řádu].

Považuji za vhodné, aby orgány činné v trestním řízení podávaly informace o trestním řízení až v okamžiku, kdy obviněný toto usnesení převezme. Teprve převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání totiž dává obviněnému možnost seznámit se s podstatou obvinění, tedy od tohoto okamžiku ví, proti jakému obvinění se má či může s využitím svého práva na obhajobu hájit.

PODÁNÍ VYSVĚTLENÍ

Při objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, opatřuje policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení podle § 158 odst. 3 trestního řádu. Mimo jiné vyžaduje vysvětlení od fyzických a právnických osob a státních orgánů. Podání vysvětlení kteroukoliv osobou, ať již vnímala svými smysly spáchání trestného činu, nebo je osobou podezřelou, je proto běžnou formou postupu před zahájením trestního stíhání. Každý, kdo podává vysvětlení, má právo na právní pomoc advokáta (§ 158 odst. 4 trestního řádu).

Pokud podezření směřovalo proti advokátům, ministrovi, soudci, stejně jako proti jiné osobě, měl je policejní orgán buď požádat o vysvětlení, nebo zahájit trestní stíhání sdělením obvinění konkrétním osobám, pokud byly splněny podmínky uvedené v § 160 odst. 1 trestního řádu. Faktem však je, že výše zmíněné osoby byly ve sdělovacích prostředcích označeny za podezřelé z trestné činnosti (advokáti dokonce za vyšetřované osoby, přičemž by do stadia vyšetřování mohlo přípravné řízení dospět až po zahájením trestního stíhání sdělením obvinění, k čemuž nedošlo). Veřejnost byla opakovaně informována, že dojde k jejich obvinění. To je vzhledem k právní úpravě obsažené v § 8a odst. 1 a 2 trestního řádu nepřijatelné v každém jednotlivém případě, ať již byli podezřelí požádáni o podání vysvětlení, či nikoliv. Obzvláště nepřijatelné je to však tehdy, když informace sdělovacích prostředků byly zveřejněny v době, kdy podezřelí ještě nedostali od orgánů činných v přípravném řízení možnost vyjádřit se k věci, sdělit svůj názor a podat vysvětlení. Státní zástupce (či policejní orgán) tak sdělovacím prostředkům dodával informace, v nichž žádným způsobem nemohl zohlednit vyjádření podezřelých, které neznal.

Vysvětlení podle § 158 odst. 3 písm. a) trestního řádu může být vyžadováno od kohokoliv, s výjimkou osoby, která by podáním vysvětlení porušila státem výslovně uloženou nebo uznanou povinnost mlčenlivosti, pokud jí nebyla zproštěna příslušným orgánem nebo tím, v jehož zájmu tuto povinnost má. Osoba podávající vysvětlení, s výjimkou podezřelého, je povinna vypovídat pravdu a nic nezamlčet; vysvětlení může odepřít, pokud by jím způsobila nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým (§ 100 odst. 2, § 158 odst. 7 trestního řádu).

Pokud by advokáti či ministr byli vyzváni k podání vysvětlení jako podezřelí, nemuseli by vypovídat. Z jejich vyjádření v tisku však jasně vyplynulo, že se cítili poškozeni právě tím, že informace o podezření z trestné činnosti se novináři dozvěděli bez toho, že by tito podezřelí, netušící, že jsou podezřelými z trestné činnosti, byli požádáni o podání vysvětlení, které mohlo napomoci objasnění věci. Advokáti, jichž se informace týkaly, se zachovali profesionálně a nijak nezpochybnili právo státních orgánů provádět šetření, vyslovili však zásadní nesouhlas s tím, že nedostali možnost podat své vysvětlení k tvrzením a indiciím získaným z neznámých zdrojů, přičemž veřejnosti byla tato tvrzení předložena jako by se jednalo o ověřená fakta odůvodňující trestní stíhání.²⁰⁾

Pokud je o kterékoliv osobě zveřejněno, že je podezřelá z trestné činnosti a bude obviněna, aniž je vyžádáno její vysvětlení, potom státní zástupce de facto sděluje, že názor podezřelého považuje za nepodstatný a podezřelému v usnesení o zahájení trestního stíhání sdělí obvinění bez ohledu na obsah vysvětlení, který by mohl podezřelý sdělit. Přitom je známo, že v důsledku vyjádření mnohých podezřelých dochází v praxi k zásadní změně směru šetření, k následnému vyvrácení podezření směřujícího vůči podezřelému a buď k odložení věci, nebo k zahájení trestního stíhání vůči jiné osobě, která byla původně mimo jakékoliv podezření.

Považuji za nepochybné, že zveřejněním neověřených faktů v době, kdy se teprve prošetřují trestní oznámení a jiné podněty šetřením dle § 158 an. trestního řádu, tudíž nedošlo k obvinění podezřelé osoby, lze poškodit podezřelé již samotným zveřejněním takové zprávy ve sdělovacích prostředcích, zejména v případech, kdy jsou uvedena jména a zaměstnání těchto osob. Tak lze poškodit nebo dokonce bez zlého úmyslu zdiskreditovat kteroukoliv osobu, a to třeba jen na základě anonymního oznámení, které je, či není motivováno snahou způsobit jiné osobě problémy, ať již v podnikatelské sféře, v rodině, či jinak.

PROČ SE PÍŠE JEN O NĚKTERÝCH PODEZŘELÝCH?

Výše uvedené poznatky o podezřelých osobách nutí k několika otázkám.

Proč jsou o některých podezřelých zveřejňovány informace ve sdělovacích prostředcích a o jiných nikoliv? Proč jsou o některých podezřelých zveřejňovány informace před zahájením trestního stíhání sdělením obvinění opakovaně a poměrně podrobně s uvedením jejich jmen a evidentním odkrytím jejich totožnosti, o jiných podezřelých jen obecně a neadresně a o dalších podezřelých vůbec?

Mnohé nasvědčuje tomu, že informace o trestním řízení jsou zveřejňovány před zahájením trestního stíhání proti určité osobě jen v případě, že jde o osobu tak obecně známou, že informace o ní přispěje ke sledovanosti televizního vysílání, poslechu určité rozhlasové stanice, prodeji konkrétní tiskoviny nebo k návštěvě internetového deníku.²¹⁾ Proto sdělovací prostředky informují o podezřelých osobách, jež mají být, či dokonce budou obviněny zejména v případě ministra, známých advokátů,²²⁾ soudce Nejvyššího soudu ČR, státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, prorektora vysoké školy a podobně známých osob.

Informace o trestním řízení vedeném proti mediálně neznámým osobám jsou podávány sdělovacími prostředky před zahájením trestního stíhání jen zcela výjimečně, zejména v případech, kdy jde o mimořádně závažné trestné činy se značnými následky na životech, zdraví či majetku. Informují tak např. o manželské dvojici Daně a Jaroslavu Stodolových v době, kdy začali být podezřelí ze spáchání osmi vražd bezbranných důchodců a dalších trestných činů ve středních a jižních Čechách (pro něž byli později uznáni vinnými a byl jim uložen doživotní trest odnětí svobody). Obdobně byla informována veřejnost o Petru Zelenkovi podezřelém ze spáchání osmi vražd v nemocnici v Havlíčkově Brodě (z nichž byl posléze obviněn).

Je třeba dodat, že ani podezření ze spáchání více vražd není bez prošetření postupem před zahájením trestního stíhání důvodem pro zveřejnění informace o osobách z těchto vražd podezřelých. Nelze totiž vyloučit, že podezření směřuje vůči nevinné osobě třeba proto, že k ní odpoutá podezření skutečný pachatel. Pokud by bylo zveřejněno, že určitá osoba je podezřelá z několika vražd, mohlo by to mít pro ni i její rodinu nedozírné důsledky, bez ohledu na fakt, že by z těchto činů nikdy nebyla obviněna. Proto je třeba i po spáchání nejzávažnějších trestných činů vyčkat na výsledky prověřování daného podezření dle § 158 an. trestního řádu. Pokud se šetřením zjistí, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, policejní orgán zahájí trestní stíhání dané osoby jako obviněného (§ 160 odst. 1 trestního řádu) a od okamžiku, kdy obviněný toto usnesení převezme, nic nebrání informování veřejnosti.

Na základě podaného trestního oznámení či jiného podnětu není možno bez dalšího posoudit, zda jde o skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán určitý trestný čin, a která osoba se jej dopustila, nebo zda jde o jednání, které je v souladu s trestním zákonem. Proto je nepřijatelné, aby orgány činné v přípravném řízení podávaly informace o postupu před zahájením trestního stíhání, v nichž jsou obsažena jména podezřelých osob, případně sdělení, že tyto osoby mají být, či dokonce v určitou dobu budou policejním orgánem obviněny z trestného činu. Jasný a zdůvodněný výklad je obsažený v Beckově komentáři k § 8a odst. 1 trestního řádu, dle něhož je třeba ve fázi ověřování podezření ze spáchání trestného činu zajistit utajení informací o podezřelém.³⁾

Orgán činný v přípravném řízení (policejní orgán, státní zástupce), eventuálně tiskový mluvčí příslušného orgánu činného v trestním řízení, informuje podle § 8a odst. 1 trestního řádu o své činnosti veřejnost poskytováním informací sdělovacím prostředkům a podle § 8a odst. 2 trestního řádu je pak povinen odepřít poskytnutí informací z důvodů uvedených v § 8a odst. 1 trestního řádu. Zejména ve fázi ověřování podezření z trestného činu musí zajistit utajení určitých informací o podezřelém, aby byl co nejvíce omezen znevažující a zostuzující účinek trestního řízení na podezřelého, u něhož nebude podezření z trestného činu v dalším řízení potvrzeno. Proto je nepřípustné zveřejňovat, že určité osobě bude sděleno obvinění ještě předtím, než bude tento úkon učiněn.

Zdůvodnění, že státní zástupce "nedodával novináři informace o podezřelém", neboť pouze "odpovídal na dotazy novináře", nelze akceptovat. Je nepodstatné, zda orgán činný v přípravném řízení poskytuje informace z vlastní iniciativy (tzn. dodává informace) nebo zda odpovídá na otázky novináře. V obou případech musí respektovat § 8a odst. 2 trestního řádu a informace odepřít.

Protože je skutečností, že většina osob podezřelých z trestné činnosti není po potřebném šetření postupem dle § 158 a násl. trestního řádu obviněna z trestného činu, nelze o podezřelých zveřejňovat informace, pokud nejsou poznatky obsažené v trestním oznámení či jiném podnětu následným šetřením odůvodněné tak, že zakládají důvod pro zahájení trestního stíhání sdělením obvinění určité osobě dle § 160 odst. 1 trestního řádu.

Ukazuje se, že část orgánů činných v přípravném řízení nevychází ze zdůvodněného výkladu § 8a trestního řádu obsaženého v Beckově komentáři k trestnímu řádu. Proto nerozlišuje mezi informováním o postupu před zahájením trestního stíhání, kdy není možné informace o podezřelém poskytovat, a mezi vyšetřováním, kdy informace o obviněném poskytovat lze. Proto by bylo vhodné, aby s ohledem k výkladu § 8a trestního řádu v Beckově komentáři k trestnímu řádu bylo de lege lata judikováno: "Informace o podezřelém, ani o tom, že bude obviněn, nelze ve fázi ověřování podezření z trestného činu sdělovat. Je přípustné zveřejňovat, že určité osobě bylo sděleno obvinění, a to poté co převzala usnesení o zahájení trestního stíhání."

De lege ferenda pak navrhuji novelizaci § 8a odst. 1 trestního řádu (s novými pasážemi mnou psanými kurzívou), takto:

Orgány činné v trestním řízení informují o své činnosti veřejnost poskytováním informací sdělovacím prostředkům, a to o osobě, proti níž se řízení vede, od zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného dle § 160 odst. 1 trestního řádu. Přitom dbají toho, aby neohrožovaly objasnění skutečností důležitých pro posouzení věci, nezveřejňovaly o osobách, které mají účast v trestním řízení, údaje, které přímo nesouvisejí s trestnou činností, a aby neporušily zásadu, že dokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem není vina vyslovena, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen (§ 2 odst. 2 trestního řádu).

Poznámky:

¹⁾ Úniku informací o trestním řízení byl věnován samostatný článek: Vantuch, P.: Úniky informací o trestním řízení z vyšetřovacího spisu. Bulletin advokacie č. 4/2007, str. 17-30.

²⁾ World Wide Web neboli WWW nebo také zkráceně web, ve volném překladu "Celosvětová pavučina", je označení pro aplikace internetového protokolu HTTP. Je tím myšlena soustava propojených hypertextových dokumentů. V češtině se pojem WWW nebo web používá nejen pro označení celosvětové sítě dokumentů, ale také pro označení jednotlivé soustavy dokumentů dostupných na tomtéž webovém serveru nebo na téže internetové doméně nejnižšího stupně (internetové stránce). Srovnej blíže Wikipedia, otevřená encyklopedie, pojem World Wide Web. Výraz World Wide Web se postupně stává pro laickou veřejnost synonymem pro internetové aplikace.

³⁾ "Je totiž třeba zajistit zejména ve fázi ověřování podezření z trestného činu utajení určitých informací o podezřelém (později obviněném), aby byl co nejvíce omezen difamující účinek trestního řízení na takového podezřelého, u něhož nebude podezření z trestného činu v dalším řízení potvrzeno. Proto je nepřípustné zveřejňovat, že určité osobě bude sděleno obvinění ještě předtím, než bude tento úkon proveden." Šámal, P. a kolektiv: Trestní řád. Komentář. 5. vydání, díl I. Praha. C. H. Beck, 2005. str. 92-93.

⁴⁾ Do okamžiku sepsání záznamu o úkonech trestního řízení byly policejní orgány oprávněny provádět pouze úkony podle zákona č. 283/1993 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, zejména odhalovat trestné činy dle § 2 odst. 1 písm. d) zákona o Policii ČR.

⁵⁾ Musil, J., Kratochvíl, V., Šámal, P.: Kurs trestního práva, Trestní právo procesní. 1. vydání. Praha. C. H. Beck, 1999. str. 333.

⁶⁾ Srovnej 5. vydání komentáře k trestnímu řádu cit. v poznámce č. 3, str. 93. Shodný výklad je u § 8a trestního řádu také v předcházejících vydáních tohoto komentáře (4. vydání z roku 2002, I. díl. str. 74; 3. vydání z roku 2001, I. díl. str. 76).

⁷⁾ Blažek, P.: Sokola a Nováka vyšetřuje policie, Právo, 21. 4. 2004, str. 1 a 5.

⁸⁾ Blažek, P.: Na úřadu vlády nalezen překvapivý dokument, Právo, 4. 5. 2004, str. 3.

⁹⁾ Blažek, P.: V kauze Berka přibývají podivnosti, Právo, 5. 5. 2004, str. 3.

¹⁰⁾ Zprávy ČTK z 16. 3. 2005 a ze 4. 4. 2005.

¹¹⁾ Srovnej blíže pozn. č. 6.

¹²⁾ Policie vychází z trestního oznámení, Právo, 28. 4. 2004, str. 3.

¹³⁾ Existuje řada dalších situací, kdy orgán činný v trestním řízení nemůže odpovědět na otázky novináře, i když ten argumentuje snahou o informování veřejnosti. Tak je tomu v případě utajení totožnosti svědka. Vypovídá-li v kterékoli věci jako svědek osoba, jíž osobně nebo osobě jí blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, může orgán činný v trestním řízení utajit totožnost i podobu svědka (§ 55 odst. 2 trestního řádu). Pokud by se novinář dotazoval státního zástupce na jméno a příjmení svědka, potom by dotazovaný státní zástupce nemohl totožnost svědka sdělit ani názor novináře na totožnost svědka potvrdit, jinak by postupoval v rozporu s § 55 odst. 2 trestního řádu. Pokud by státní zástupce totožnost svědka novináři v rozhovoru prozradil, nemohlo by obstát tvrzení, že pouze odpovídal na dotazy, které mu položil redaktor. Na negativním důsledku odhalení totožnosti svědka by nic nezměnilo tvrzení, že státní zástupce odpovídal bez záměru kohokoliv poškodit.

Stejně je tomu v případě, kdy je dle zákona č. 137/2001 Sb., o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením, ohroženým osobám poskytována zvláštní ochrana a pomoc. Platí to zejména při přestěhování chráněné osoby včetně příslušníků její domácnosti do nového bydliště a při zastírání skutečné totožnosti chráněné osoby. V případě, že by státní zástupce či jiný orgán činný v trestním řízení totožnost svědka v rozhovoru prozradil, nemohl by se taktéž odvolávat na skutečnost, že pouze odpovídal na dotazy novináře. Negativním důsledkem odhalení totožnosti svědka či jiné osoby by potom bylo buď to, že chráněná osoba by odmítla podat vysvětlení, svědeckou výpověď nebo vypovídat jako obviněný anebo jinak napomáhat podle ustanovení trestního řádu k dosažení účelu trestního řízení nebo dokonce realizování hrozby ohroženým osobám s neodčinitelnými důsledky.

¹⁴⁾ Vantuch, P.: Mohou orgány činné v trestním řízení informovat veřejnost o trestním řízení proti osobě, jež není stíhána jako obviněný? Bulletin advokacie č. 7-8/2004, str. 9-17.

¹⁵⁾ Zvláštními prostředky na ochranu fyzické osoby ve vztahu ke správci nebo zpracovateli osobních údajů, které jsou v rozporu s ochranou soukromého a osobního života subjektu údajů nebo v rozporu se zákonem, zejména jsou-li osobní údaje nepřesné s ohledem na účel jejich zpracování, je právo osoby požádat správce nebo zpracovatele osobních údajů o vysvětlení nebo požadovat, aby správce nebo zpracovatel odstranil takto vzniklý stav, a to podle § 21 an. zákona č. 101/2001 Sb., o ochraně osobních údajů a změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nebo požadovat zveřejnění odpovědi a dodatečného sdělení podle § 10 an. zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a změně dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

¹⁶⁾ Statistické údaje o spáchaných trestných činech za rok 2005, Ministerstvo vnitra ČR.

¹⁷⁾ Vycházím z faktu, že v roce 2005 bylo zahájeno trestní stíhání 87 008 osob jako obviněných, a z hypotézy, že v roce 2005 bylo ze spáchání 344 060 trestných činů podezřelých 200 000 až 400 000 osob. Za tohoto předpokladu bylo v roce 2005 při zahájení trestního stíhání sděleno obvinění jen 20 až 40 procentům z celkového počtu osob, které byly podezřelé z trestné činnosti. Proto naprostá většina osob podezřelých z trestné činnosti (60-80 procent) nebyla po potřebném šetření postupem dle § 158 a násl. trestního řádu obviněna z trestného činu.

¹⁸⁾ Orgánům činným v trestním řízení je známo, že někteří podnikatelé považují podání trestního oznámení na své konkurenty za možný způsob, jak se jich zbavit obecně, nebo za účinnou formu jejich diskreditace v době konání veřejné či jiné soutěže nebo v jiných situacích, kdy záleží mj. na mediální podobě veřejně činných osob.

¹⁹⁾ Tak tomu bylo mj. v případě dvou předcházejících ministrů financí. Srovnej blíže: Tlustý a Sobotka na sebe podávají trestní oznámení, Právo, 16. 2. 2006.

²⁰⁾ Usuzuji, že nezájem o vyjádření podezřelého úzce souvisí s náležitostmi obžaloby. Po novelizaci trestního řádu provedené zákonem č. 292/1993 Sb. je obsah obžaloby výrazně jednodušší než v minulosti. Ustanovení § 177 trestního řádu nevyžaduje, aby státní zástupce do odůvodnění obžaloby zahrnul také obhajobu obviněného a připojil své stanovisko k argumentům obhajoby (s uvedením skutečností, pro které pokládá obhajobu za vyvrácenou nebo za doklad dvou skupin důkazů, které si odporují a rozpory mezi nimi nelze dostupnými prostředky v přípravném řízení odstranit). Před uvedenou novelou, tj. do 31. 12. 1993, se prokurátor musel z úřední povinnosti zabývat v celém rozsahu obhajobou obviněného. Musel uvést, v čem konkrétně spatřuje vyvrácení obhajoby, nebo proč je nerozhodná. Vzhledem k tomu, že od 1. 1. 1994 nemá státní zástupce povinnost uvádět v obžalobě obhajobu obviněného a vypořádat se s ní, jsou v praxi obžaloby formulovány státními zástupci jednostranně v neprospěch obžalovaného. Pravidlem je paušální zdůvodnění "obžaloba je odůvodněna provedenými důkazy". Odůvodnění jsou u obžalob podávaných na různé obviněné obdobná, mnohdy i bez ohledu na důkazní situaci. Dovozuji, že nedostatečný zájem státních zástupců o argumenty obhajoby v obžalobě se promítá i do podcenění názorů podezřelého v době postupu před zahájením trestního stíhání. To, že státní zástupce není povinen vypořádat se v obžalobě s názorem obhajoby, se v praxi u některých policejních orgánů i státních zástupců odráží v apriorním podceňování názoru podezřelého, zejména v případech, kdy se argumenty obsažené v trestním oznámení jeví přesvědčivými, mnohdy však jen do doby jejich ověření následným šetřením obecně nebo vysvětlením podaným podezřelým konkrétně.

²¹⁾ Nejnavštěvovanějším internetovým deníkem (portálem) a projektem roku 2006 je Aktuálně.cz. Dalšími vysoce navštěvovanými internetovými deníky jsou centrum.cz, idnes.cz ihned.cz a další.

²²⁾ Informace o podezřelých advokátech přispěly k prodeji nejrůznějších deníků i časopisů, stejně jako ke sledovanosti televizního vysílání. V okamžiku, kdy novináři zjistili, že k obvinění advokátů není důvod, ztratilo jejich téma typu "sólokapr" na zajímavosti a nebyla mu věnována další pozornost. To, že dvojice advokátů nebyla nikdy obviněna, uvedly jen některé sdělovací prostředky, a to velmi stručně a jaksi mimochodem, zatímco většina deníků, rozhlasových a televizních stanic skutečnost, že důvody k zahájení trestního stíhání advokátů nevznikly, vůbec nezveřejnila.

Pavel Vantuch
advokát, Brno