Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen "zákon o silničním provozu"), v § 47 odst. 1 definuje dopravní nehodu jako "událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárii nebo srážku, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu". V odborné literatuře se lze setkat s pojetím, že "silniční dopravní nehodou je nezamýšlená, nepředvídaná událost v silničním provozu na veřejných komunikacích způsobená dopravními prostředky, která měla škodlivý následek na životech zdraví nebo majetku".1)

Jak je zřejmé, obě tato vymezení se shodují mimo jiné v tom, že dopravní nehodu označují jako událost.

EXKURZ K PRÁVNÍ UDÁLOSTI

V odborné literatuře můžeme nalézt členění právních skutečností na dva druhy, jednak na jednání jako vědomé a volní lidské chování (tj. právní jednání a protiprávní jednání) a jednak na právní skutečnosti nezávislé na lidské vůli (tj. právní události a protiprávní stavy). Právní událostí jsou přitom skutečnosti, které nastávají nezávisle na lidské vůli a na které právní normy vážou vznik, změnu nebo zánik subjektivních práv a povinností. Vznikající stav je v souladu s právem. Takovými událostmi jsou např. smrt nebo narození člověka.2)

Na první pohled je zřejmé, že u naprosté většiny dopravních nehod nejde o stav v souladu s právem.3) Naopak, právní následek zde nastává v důsledku kumulace úkonu, nejčastěji protiprávního úkonu (porušení povinnosti) a události. V těchto případech se hovoří o složených právních skutečnostech.4)

Pojem "právní událost" se užívá spíše v oblasti soukromého práva, přesto jej můžeme nalézt také v několika historických právních aktech, které upravovaly chování osob v provozu na silnicích, jako např. § 47 odst. 1 zákona č. 81/1935 Sb. z. a n., o jízdě motorovými vozidly. Ovšem nejen v tomto případě šlo především o normu zabývající se odpovědností za škodu způsobenou provozem motorových vozidel.

V kontextu s legálním vymezením pojmu dopravní nehody nepovažuji za šťastné jeho ozna-čení za událost, neboť výše nastíněný designát této právní skutečnosti může zkreslovat jeho význam.

DOPRAVNÍ NEHODA

Pro upřesnění je vhodné připomenout, že oproti úpravě vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích, je ve stávající podobě zákona o silničním provozu stanovena podmínka, že k "události" musí dojít, nebo "událost" musí být započata na pozemní komunikaci v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.

Za dopravní nehodu lze tedy považovat právní skutečnost, ke které dojde na místech, kde platí v celém rozsahu pravidla obsažená v zákoně o silničním provozu, tj. na dálnicích, silnicích, místních a účelových komunikacích. Rozhodnout o tom, zda taková právní skutečnost je, či není dopravní nehodou, bude v určitých případech možné teprve po přihlédnutí k zákonu č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

UKLÁDÁNÍ SANKCÍ

Přijetím zákona č. 411/2005 Sb. zákonodárce s účinností od 1. 7. 2006 nastolil nový systém trestání přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle § 22 zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o přestupcích").

Podstatnou změnu oproti předchozí úpravě přestupkového zákona nalezneme v § 22 odst. 12 zákona o přestupcích, kde podle této úpravy nelze v rozhodnutí o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích upustit od uložení sankce, s jedinou výjimkou podle odst. 10 bodu 1. Vzhledem k dikci tohoto ustanovení lze soudit, že norma působí speciálně proti § 11 odst. 3 zákona o přestupcích vztahujícímu se ke všem přestupkům podle zvláštní části přestupkového zákona. Podle této úpravy "od uložení sankce lze upustit, jestliže k nápravě pachatele postačí samotné projednání přestupku".

Zákonodárce tak u přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích ustoupil od alternativního určení sankce podle předchozí právní úpravy, kdy ponechával na posouzení správního orgánu, kterou ze sankcí uvedených v příslušném ustanovení zvláštní části či kterou z ostatních sankcí zvolí.

DOPRAVNÍ NEHODA S UBLÍŽENÍM NA ZDRAVÍ

Podle § 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích může přestupek spáchat osoba, která "porušením zvláštního právního předpisu způsobí dopravní nehodu, při které je jinému ublíženo na zdraví".

Z uvedené dikce jednak plyne, že k naplnění znaků skutkové podstaty je nutné porušení některé z povinností uložených zákonem o silničním provozu, jednak, že přestupcem mohou být kromě řidiče také další osoby účastnící se provozu na pozemních komunikacích.

Nová právní úprava (novela zákona o přestupcích provedená zákonem č. 215/2007 Sb.) vzbuzuje rozpaky. Zejména proto, že pojem "ublížení na zdraví" je znakem skutkové podstaty některých trestných činů podle trestního zákona (např. § 223, § 224). K interpretaci tohoto pojmu existuje poměrně obsáhlá soudní judikatura (Rt II/65, Rt 2/66, Rt 16/86, Rt 21/84 atd.), ovšem pokud bychom přijali tento ustálený výklad, znamenalo by to s ohledem na hmotněprávní rozlišení mezi trestnými činy a správními delikty jediné: způsobí-li řidič svým protiprávním jednáním dopravní nehodu, při které dojde k ublížení na zdraví u jiné osoby, potom v důsledku aplikace práva shodné s výše uvedeným ustáleným výkladem s vysokou pravděpodobností dospějeme k závěru, že byl spáchán trestný čin.

Pokud však měl zákonodárce na mysli jinou, zřejmě nižší intenzitu poruchy zdraví, bylo by bývalo vhodné užít jinou terminologii. Nelze podceňovat, že důležitým znakem speciálních právních pojmů je jejich stálost, což vede k tomu, že se ustálená a obecně vžitá terminologie stává nedílnou součástí právního povědomí a zároveň i jedním z předpokladů účinnosti právní normy.5) Navíc z důvodové zprávy k novele zákona lze vyčíst jen tolik, že "zákon upravuje skutkovou podstatu tak, aby byl řidič potrestán v případě, kdy způsobí zranění jiné osoby, nikoliv sám sobě".

V praxi půjde zejména o to, zda za zranění osoby bude možné pokládat jakoukoliv újmu na zdraví, např. nepatrnou pohmožděninu, nebo zda bude pro přestupek požadována určitá intenzita. Lze očekávat případy, kdy osoba bude trestána sankcemi vztahujícími se k předmětnému přestupku jen proto, že poškozený utrpí poranění nepatrných účinků, ačkoliv bez tohoto následku by účastníci nebyli povinni dopravní nehodu ohlásit policistovi.

OD SANKCÍ NELZE UPUSTIT

Ke vztahu přestupce a poškozeného lze uvést určité srovnání zahrnující současně úvahu de lege ferenda. Půjde o případy, kdy podezřelý nebo obviněný z přestupku dobrovolně a aktivně nahradí škodu způsobenou poškozenému. Například zaplatí poškozenému, jehož zranění nedosahuje ani intenzity stanovené trestním zákonem pro těžkou újmu nebo ublížení na zdraví, nadstandardní lékařskou péči nebo mu poskytne finanční prostředky ke zmírnění následků nehody. Současná úprava přestupkového zákona vylučuje, aby i přes tuto snahu obviněného správní orgán od uložení sankce(í) upustil. Nabízí se tu analogie s trestním řádem, kdy kupříkladu soud (nebo v přípravném řízení státní zástupce) může v takových případech podle § 307 trestní stíhání osoby za stanovených podmínek podmíněně zastavit. Úprava trestního procesu u určitých trestných činů takto motivuje obviněného, aby se aktivně podílel na zmírnění následků svého protiprávního jednání.

Zdá se nepřiměřené, když právní úprava zabývající se řízením o společensky závažnějších a nebezpečnějších deliktech poskytuje osobě prostor k nápravě škod s vyhlídkou možného odklonu od uložení trestu při splnění určitých podmínek, a naproti tomu právní předpis upravující postih činů, jejichž nebezpečnost podle trestněprávní dikce dosahuje pouze nepatrného stupně společenské nebezpečnosti, vybízí správní orgán k uložení poměrně vysoké sankce(í).

Za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. h) zákona o přestupcích se uloží pokuta v rozmezí od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti na dobu od jednoho roku do dvou let. Z této dikce zákona je patrné, že výše pokut i doba zákazu činnosti jsou nyní upraveny "rámcově". Je stanovena jak dolní, tak horní hranice těchto sankcí, přičemž se ponechává na uvážení správního orgánu, v jaké výši vyměří sankci "v rámci" těchto sazeb. V důsledku toho je správní orgán při rozhodnutí o uložení této sankce vázán minimální výší pokuty stanovenou zákonem.

DOPRAVNÍ NEHODA SE ŠKODOU NAD 50 000 KORUN

Přestupku se podle § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích dopustí osoba, jež porušením některé z právních norem popsaných zákonem o silničním provozu "způsobí dopravní nehodu, při které je způsobena na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech hmotná škoda převyšující zřejmě částku 50 000 Kč". Pojem "způsobí dopravní nehodu" lze chápat pouze tak, že vznik hmotné škody na věci či více věcech v požadované výši je v příčinném vztahu k jednání osoby, která má být podle tohoto ustanovení přestupkového zákona za přestupek postižena.

Z dikce přestupkového zákona lze učinit závěr, že vzniklou škodu je nutné posuzovat individuálně na každém ze zúčastněných automobilů včetně škody na přepravovaných věcech a rovněž individuálně škodu na jiných věcech. Pro posuzování celkové výše hmotné škody tudíž nelze sčítat škodu způsobenou na více vozidlech, respektive na v nich přepravovaných věcech, nelze ji ani sčítat se škodou způsobenou na jiných věcech. Některá ze způsobených škod musí samostatně "zřejmě převyšovat" stanovený limit.

Není jasné, jaký konkrétní účel zákonodárce očekává od konstrukce stanovující výši škody, když před slova "částku 50 000 Kč" zakotvil slovo "zřejmě". Tato terminologie sice koresponduje s úpravou obsaženou v § 47 odst. 4 zákona o silničním provozu, ovšem ta se vztahuje k chování účastníka dopravní nehody na místě po jejím vzniku - škoda vyšší než 50 000 Kč je zde limitující pro další možné chování účastníků dopravní nehody. U účastníků dopravní nehody je toto pojetí pochopitelné, neboť ihned po dopravní nehodě nemusejí být schopni správně odhadnout skutečnou výši škody. Proto jim zákon ukládá, aby ji posuzovali ex ante, tj. jak se to jevilo v době jejího posuzování (dodatečně se může ukázat, že byla způsobena škoda větší než výše uvedená.)

Určité pochybnosti lze mít též o tom, proč stejný způsob hodnocení, zda škoda přesahuje zákonný limit, či nikoliv, poskytuje zákonodárce také správnímu orgánu. Ten si přece v průběhu řízení může bez obtíží zajistit dostatek podkladů, aby přesně poznal skutečnou výši způsobené škody. Jistě není žádoucí, aby správní orgán prováděl subsumpci pod zákonnou skutkovou podstatu toho kterého z § 22 odst. 1 písm. i) až l) zákona o přestupcích pouze podle toho, jak se mu jeví výše způsobené škody.

Pokud během řízení o přestupku vyjde dodatečně najevo, že škoda způsobená na věcech při dopravní nehodě je nižší než požadavek obsažený v předmětném ustanovení přestupkového zákona, bude nutné zkoumat, nakolik je možné případné jednání osoby subsumovat pod § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích.

NESPLNĚNÍ POVINNOSTÍ PO DOPRAVNÍ NEHODĚ

U přestupku podle § 22 odst. 1 písm. j) půjde o nesplnění povinností po dopravní nehodě, tj. povinnosti neprodleně zastavit vozidlo a prokázat totožnost jiným účastníkům dopravní nehody, včetně sdělení údajů o vozidle, povinnosti ohlásit dopravní nehodu policistovi, neopustit místo dopravní nehody, není-li to zákonem dovoleno, vrátit se na místo dopravní nehody po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo po ohlášení dopravní nehody.

Subjektem tohoto přestupku [oproti § 22 odst. 1 písm. h) a i) zákona o přestupcích] může být nejen osoba, jejíž jednání je v příčinném vztahu s hmotnou škodou způsobenou při dopravní nehodě, ale mohou jím být i další osoby, kterým přestupkový zákon (stejně tak zákon o silničním provozu) v souvislosti se vzniklou dopravní nehodou ukládá určité povinnosti.

Přestupkový zákon pro tento případ stanoví podmínku, že způsobená škoda na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech musí být nejvýše 50 000 Kč. Je proto nutné, aby správní orgán v řízení objektivně zjistil výši škody (tedy nikoliv podle toho, jaká výše škody se mu ze zjištěných podkladů pro rozhodnutí jeví), respektive aby potvrdil, že způsobená škoda nepřesahuje uvedený limit.

OPUŠTĚNÍ MÍSTA NEHODY

Z dikce uvedených povinností není dostatečně srozumitelné, co zákonodárce míní porušením povinnosti spočívajícím v "nedovoleném opuštění místa dopravní nehody". Nedovolené případy opuštění zde měly být buď přímo stanoveny, nebo měla být v přestupkovém zákoně, podobně jako v zákoně o silničním provozu, zahrnuta povinnost pro účastníky dopravní nehody setrvat na místě dopravní nehody až do příjezdu policisty.

Využít pro daný přestupek povinnosti obsažené v § 47 odst. 4 písm. c) zákona o silničním provozu ("setrvat na místě dopravní nehody až do příchodu policisty nebo se na toto místo neprodleně vrátit po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo ohlášení dopravní nehody") nelze pro jeho vazbu se zcela určitými následky dopravní nehody odlišnými od toho, jak jsou koncipovány v předmětném ustanovení přestupkového zákona.

OZNAMOVACÍ POVINNOST

Zákon o silničním provozu koncipuje odlišně případy, kdy mají účastníci dopravní nehody splnit oznamovací povinnost. První z těchto povinností podle § 47 odst. 3 písm. b) zákona o silničním provozu platí obecně a stanovuje, že účastníci dopravní nehody mají povinnost nehodu "oznámit policii". Poněkud odlišně je oznamovací povinnost účastníků dopravní nehody upravena, dojde-li při ní k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě ve výši požadované zákonem. Účastníci takové dopravní nehody mají podle speciálního § 47 odst. 4 písm. a) zákona povinnost ohlásit dopravní nehodu "neprodleně policistovi". Rozdíl v obou typech povinností účastníků dopravní nehody je možné přiblížit na nijak neobvyklém případu z praxe, kdy při nočním parkování automobilu na sídlištním parkovišti podnapilý řidič poškodí při zajíždění do řady zaparkovaných vozidel obě sousední vozidla, vyhodnotí vzniklou škodu jako nepřevyšující 50000 Kč a poté dodrží zákon tím, že odejde spát a "někdy v pozdější době" oznámí dopravní nehodu policistovi.6) V této souvislosti je nutné poznamenat, že zákonodárce v odst. 2 písm. b) a odst. 4 § 47 zákona užívá různou právní terminologii, tj. jednak "oznámit dopravní nehodu policii" a také "ohlásit dopravní nehodu policistovi", přičemž není jasné, zda se tímto liší obsah stanovené povinnosti účastníka nebo zda měl zákonodárce v úmyslu rozlišit subjekt, který má být o události informován.

VÝŠE ŠKODY

Zákon o silničním provozu v § 47 odst. 5 dále rozlišuje dopravní nehodu, při níž došlo ke hmotné škodě na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech ve výši 50 000 Kč a nižší. Takovou dopravní nehodu nemusejí její účastníci ohlásit policistovi, jestliže se dohodnou na míře účasti na způsobení vzniklé škody a dopravní nehodou nebyla způsobena hmotná škoda na majetku třetí osoby.

Zákon v tomto ustanovení striktně podmiňuje postup účastníků výší hmotné škody na majetku. Ta musí být vždy reálně nižší, než je uvedený limit - na rozdíl od výše škody popsané v § 47 odst. 4 zákona, kde postačí, že se za daných okolností vzniklá škoda takto odůvodněně jeví. Takový požadavek na účastníky dopravní nehody se zdá být poněkud nelogický, neboť i účastníci dopravní nehody, jejíž následek nepřesahuje mez danou § 47 odst. 5 zákona, se nacházejí v obdobné situaci, budou tedy obvykle sami posuzovat výši hmotné škody na majetku na místě dopravní nehody. V naprosté většině takových případů půjde o laické posuzování, přičemž přesné vyčíslení škody bude možné teprve po opravě vozidla. Pokud by po opravě vozidla, respektive po vyčíslení škody na majetku pojišťovnou, vyšlo najevo, že škoda na některém ze zúčastněných vozidel nebo jiném majetku přesáhla výši 50 000 Kč, potom by účastníkům vznikla povinnost (respektive by nikdy předtím nezanikla) dodatečně ohlásit dopravní nehodu policistovi, a to i přesto, že nároky účastníků mohly být do té doby vypořádány. Takový postup účastníků očividně postrádá smysl.

PŘESTUPEK DLE § 22 ODST. 1 PÍSM. K)

Tento přestupek může spáchat osoba zúčastněná na dopravní nehodě blíže vymezené v § 22 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích, která se dopustí jednání uvedeného v § 22 odst. 1 písm. j) zákona o přestupcích.

Z dikce ustanovení lze dovodit, že přestupcem v tomto případě nemusí být jen osoba, která dopravní nehodu způsobila, ale i další osoby s účastí na dopravní nehodě. Zákon o silničním provozu v § 47 užívá pojem "účastník dopravní nehody". Blíže jej ale nespecifikuje, není tedy zřejmé, zda může být za účastníka dopravní nehody považován i spolujezdec. Tento nedostatek se může promítnout také do aplikace předmětného ustanovení přestupkového zákona.

ZBYTKOVÁ SKUTKOVÁ PODSTATA

Podle § 22 odst. 1 písm. l) se přestupku dopustí ten, kdo "jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až k), poruší zvláštní právní předpis". Jde o souhrnnou (zbytkovou) skutkovou podstatu, pod niž lze podřadit další způsoby porušení zákona o silničním provozu.7) Půjde o přestupky subsidiární povahy, neboť je lze spáchat porušením ustanovení zákona o silničním provozu jiným jednáním, než které je stanoveno v § 22 odst. 1 písm. a) až k) zákona o přestupcích a samozřejmě též § 22 odst. 2 nebo 3 zákona o přestupcích, což také znamená jiným jednáním, než bylo uvedeno výše. Subjekt přestupku je podle § 22 odst. 1 písm. l) zákona o přestupcích stanoven obecně. Od pachatele se nepožaduje zvláštní vlastnost, způsobilost či postavení. Proto může být pachatelem tohoto přestupku kdokoliv.

Co se týče dopravních nehod, půjde o ty případy, kdy hmotná škoda způsobená na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech nepřevyšuje částku 50 000 Kč a účastník(ci) dopravní nehody věc ohlásí policistovi. Podle § 47 odst. 5 jsou tak povinni učinit, "jestliže se nedohodnou na míře účasti na způsobení vzniklé škody nebo byla-li hmotná škoda způsobena na majetku třetí osoby". Nicméně v praxi nejsou neobvyklé případy, kdy účastník(ci) ohlásí dopravní nehodu policistovi, aniž má(mají) takovou povinnost. Určitou pochybnost vzbuzuje právní následek tohoto postupu, když orgán policie poté účastníka dopravní nehody odpovědného za přestupek potrestá uložením blokové pokuty ve výši 2000 Kč, případně věc oznámí správnímu orgánu, který přestupci uloží pokutu v rozmezí od 1500 Kč do 2500 Kč.


Zakotvení speciálních norem do přestupkového zákona, jež se zabývají postihem protiprávních jednání, v jejichž důsledku byla dopravní nehoda způsobena nebo která se vzniklou dopravní nehodou určitým způsobem úzce souvisejí, lze chápat jako logické vyústění dlouhodobé snahy orgánů veřejné moci o vypořádání se s tímto negativním společenským jevem.

Smyslem tohoto článku nebylo provést detailní popis a rozbor vybraných ustanovení přestupkového zákona a zákona o silničním provozu, nýbrž poukázat na některé jejich problematické části a případně vyvolat diskusi na toto téma.


Poznámky:

1) Chmelík, J.: Silniční dopravní nehoda. In: Porada, V. a kol: Silniční dopravní nehoda v teorii a praxi. Praha: Linde Praha, a. s., 2000, str. 104.

2) Boguszak, J., Čapek, J., Gerloch, A.: Teorie práva, 2. vydání, Praha: ASPI Publishing 2004, str. 131.

3) Pokud nevznikly jako tzv. jiné výsledky působení přírodních sil, např. technickou závadou na automobilu, o které jeho řidič nevěděl, ani ji nemohl předpokládat. V takovém případě by jistě šlo o událost.

4) Knapp, V., Knappová, M.: Občanské právo hmotné. Obecná část. Praha: CODEX, 1995, str. 115, 116.

5) Srov. Knapp, V.: Teorie práva, 1. vydání. Praha: C. H. Beck 1995, str. 120.

6) Právní normu, která stanoví povinnost takto oznámit dopravní nehodu (přestupek) pro pachatele přestupku lze označit v oblasti správního trestání, ale i v oblasti trestního práva, jako netypickou. Srov. § 168 trestního zákona (neoznámení trestného činu), kde pachatelem tohoto trestného činu nemůže být ten, kdo trestný čin spáchal, ani ten, kdo se stal účastníkem trestného činu, který je třeba oznámit.

7) Ustanovení odkazuje na zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).


Jan Zůbek
advokátní koncipient, Praha

Související