K obchodním zvyklostem v systému pramenů a pravidel obchodního práva

Doc. JUDr. Karel Marek, CSc.

Nedávno vyšla v odborné časopisecké literatuře významná, velmi fundovaná a podnětná studie nazvaná Obchodné zvyklosti a zásady obchodného zákonníka. To nás inspirovalo, abychom na ni a na další práce¹⁾ navázali tímto příspěvkem. Vycházíme přitom z našich dřívějších i připravovaných prací.²⁾

Tento příspěvek vzniká v období přípravy rekodifikace soukromého práva, která má mj. přispět k odstranění některých duplicit mezi obecnou úpravou závazků v občanském a obchodním zákoníku.³⁾ Vyjadřuje naše názory, které však nejsou dogmatické; lze je chápat jako vklad do další diskuse.

1. OBCHODNÍ ZVYKLOSTI MEZI PRAMENY A PRAVIDLY OBCHODNÍHO PRÁVA - Schémata

Postavení pramenů a pravidel obchodního práva vyplývá z § 1, § 261 odst. 6, § 263, § 264, § 273 a § 274 obchodního zákoníku. Nejprve pojednáme o uvedených ustanoveních jednotlivě a posléze se pokusíme o jejich syntézu.

V dalším textu budeme používat schematická vyjádření, jejichž velkou výhodou je přehlednost, rubem mince je však určité zjednodušení a nutnost jejich změn, ke kterým musíme zásadně přistupovat i při drobných změnách příslušné právní úpravy.

K § 1 OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

Obchodní zákoník v § 1 stanoví, že upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy související s podnikáním. Zmíněné vztahy se řídí obchodním zákoníkem. Nelze-li některé otázky řešit podle daných ustanovení, řeší se podle předpisů občanského práva. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a nejsou-li, tak podle zásad, na kterých spočívá obchodní zákoník. Uvedené znázorňuje schéma 1.

Schéma 1: K § 1 odst. 2 obchodního zákoníku

Poznámky ke schématu 1:

- Zřetel je třeba brát též na § 756 obchodního zákoníku ("Ustanovení tohoto zákona se použije, jen pokud mezinárodní smlouva, která je pro Českou republiku závazná a byla uveřejněna ve Sbírce zákonů, neobsahuje odlišnou úpravu."), který schéma nezahrnuje.

- Kogentní ustanovení třetí části obchodního zákoníku jsou specifikována v § 263; v jiných částech obchodního zákoníku, ani v občanském zákoníku či jiných občanskoprávních předpisech taková specifikace kogentních ustanovení (jako je v § 263 obchodního zákoníku) obsažena není.

- V souladu s právní úpravou dělíme ve schématu ustanovení obchodního zákoníku a občanskoprávních předpisů na kogentní a dispozitivní (a to pro lepší další vyjádření), přestože to neplyne přímo z § 1 odst. 2 obchodního zákoníku.

K § 261 ODST. 6 OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

V § 261 odst. 6 obchodního zákoníku bylo ve znění platném do harmonizační novely (tj. do 31. 12. 2000) určeno, že smlouvy mezi osobami uvedenými v odst. 1 a 2 § 261, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona (tedy ve Zvláštních ustanoveních o některých obchodních závazkových vztazích) a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí pouze ustanoveními občanského zákoníku. Tento vztah znázorňuje schéma 2.

Schéma 2: K § 261 odst. 6 obchodního zákoníku (podle právního stavu k 31. 12. 2000)

Poznámka ke schématu 2:

- Schéma 2 vyjadřuje po tzv. technické novele (provedené zákonem č. 501/2001 Sb.) zjednodušeně i vztah vyjádřený v § 261 odst. 7. Toto ustanovení totiž určuje, že se pojistná smlouva řídí občanským zákoníkem a zvláštními předpisy.

K § 263 OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

Zásada smluvní volnosti je vyjádřena v § 263 obchodního zákoníku. Strany se mohou odchýlit od ustanovení této části zákona nebo její jednotlivá ustanovení vyloučit s výjimkou kogentních ustanovení zde uvedených. Tuto zásadu znázorňuje schéma 3.

Schéma 3: K § 263 obchodního zákoníku

Poznámky ke schématu 3:

- Kogentní ustanovení třetí části obchodního zákoníku jsou specifikována v § 263 - viz poznámka u schématu 1.

- Na smluvní typy podle obchodního zákoníku (tzv. pojmenované smlouvy) se použijí ustanovení upravující jednotlivé smluvní typy (viz § 269 odst. 1 obchodního zákoníku).

- Nepojmenované (inominátní) smlouvy viz § 269 odst. 2 obchodního zákoníku: "Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není."

K § 264 OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

Na § 263 navazuje § 264 odst. 1 obchodního zákoníku, který stanoví, že se při určení práv a povinností ze závazkového vztahu přihlíží i k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu s obsahem smlouvy nebo se zákonem.

Vztah zákona a smlouvy k "odvětvovým" obchodním zvyklostem znázorňuje schéma 4. Zákonem přitom nerozumíme jen obchodní zákoník, ale zákon obecně (srovnej např. znění zákona o ochranných známkách či zákona o veřejných zakázkách, které s pojmem obchodní zvyklosti ve vztahu k zákonu také pracují). Tento náš přístup uplatňujeme - na rozdíl od některých jiných názorů - pro celou úpravu obchodního zákoníku. Upravuje-li obchodní zákoník některou otázku slovy "tento zákon", stojíme na pozici, že jde o "obchodní zákoník", pokud však obchodní zákoník hovoří o "zákonu", rozumíme tím jakýkoliv zákon (s obchodním zákoníkem na prvním místě v souladu s § 1 odst. 2 obchodního zákoníku).

Schéma 4: K § 264 odst. 1 obchodního zákoníku

Odstavec 2 § 264 obchodního zákoníku pak praví, že obchodní zvyklosti, ke kterým se má přihlížet podle smlouvy, se použijí před těmi ustanoveními obchodního zákoníku, jež nemají donucovací povahu. Toto ustanovení znázorňuje schéma 5.

Schéma 5: K § 264 odst. 2 obchodního zákoníku

Poznámky ke schématům 4 a 5:

- Na smluvní typy podle obchodního zákoníku (tzv. pojmenované smlouvy) se použijí ustanovení upravující jednotlivé smluvní typy (viz § 269 odst. 1 obchodního zákoníku).

- Nepojmenované (inominátní) smlouvy viz § 269 odst. 2 obchodního zákoníku

- Viz též § 730 obchodního zákoníku: "Podle § 264 se přihlédne k obchodním zvyklostem obecně zachovávaným v mezinárodním obchodě v příslušném obchodním odvětví."

- Obchodní zvyklosti a odvětvové obchodní zvyklosti nechápeme jako dvě různé množiny. Obchodní zvyklosti chápeme jako množinu obecnou, která zahrnuje jak obchodní zvyklosti obecné, tak obchodní zvyklosti odvětvové (např. ve výstavbě, v bankovnictví, při leasingu) nebo obchodní zvyklosti místní (např. na některé komoditní burze).

K § 273 OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

Jak stanoví § 273 odst. 1 obchodního zákoníku, část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené, přičemž odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek - viz § 273 odst. 2 obchodního zákoníku. To znázorňuje schéma 6.

Schéma 6: K § 273 odst. 1 obchodního zákoníku

Poznámky ke schématu 6:

- Na smluvní typy podle obchodního zákoníku (tzv. pojmenované smlouvy) se použijí ustanovení upravující jednotlivé smluvní typy (viz § 269 odst. 1 obchodního zákoníku).

- Nepojmenované smlouvy viz § 269 odst. 2 obchodního zákoníku.

K § 274 OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

Další z dílčích zobrazení vychází z § 274 obchodního zákoníku. Použijí-li strany ve smlouvě některé z doložek upravených v užívaných vykládacích pravidlech, má se za to, že touto doložkou zamýšlely dosáhnout právních účinků stanovených vykládacími pravidly, na něž se strany ve smlouvě odvolaly, jinak vykládacími pravidly, která se s přihlédnutím k povaze smlouvy obvykle používají. To zjednodušeně znázorňuje schéma 7.

Schéma 7: K § 274 obchodního zákoníku

Poznámky ke schématu 7:

- Na smluvní typy podle obchodního zákoníku (tzv. pojmenované smlouvy) se použijí ustanovení upravující jednotlivé smluvní typy (viz § 269 odst. 1 obchodního zákoníku).

- Nepojmenované smlouvy viz § 269 odst. 2 obchodního zákoníku.

SHRNUTÍ

Po grafickém znázornění dílčích vztahů můžeme přistoupit k jejich společnému vyjádření.

Nejprve se nám jeví vhodné spojit schéma 1 a 3 tak, že místo zobrazeného obchodního zákoníku doplníme vztah kogentních ustanovení obchodního zákoníku, smlouvy a dispozitivních ustanovení obchodního zákoníku - viz schéma 8.

Schéma 8: Vztah kogentních ustanovení obchodního zákoníku, smlouvy a dispozitivních ustanovení obchodního zákoníku

Poznámky ke schématu 8

- Kogentní ustanovení třetí části obchodního zákoníku, od nichž se strany nemohou odchýlit, jsou specifikována v § 263 - viz poznámka u schématu 1.

- Dispozitivní ustanovení obchodního zákoníku platí, pokud smlouva nestanoví jinak.

- Na smluvní typy podle obchodního zákoníku (tzv. pojmenované smlouvy) se použijí ustanovení upravující jednotlivé smluvní typy (viz § 269 odst. 1 obchodního zákoníku).

- Nepojmenované smlouvy viz § 269 odst. 2 obchodního zákoníku.

Pokud by některou otázku neupravovalo dispozitivní ustanovení obchodního zákoníku, budou mít kogentní ustanovení občanskoprávních předpisů přednost před smlouvou. Tato situace je ve schématu 8 znázorněna slabou přerušovanou čarou.

Do tohoto zobrazení pak promítneme vztah vyjádřený ve schématech 4 a 5.

Ke smlouvě tedy doplníme možnost odkazu na obchodní zvyklosti podle schématu 5 a více nemusíme měnit (pokud "odvětvové obchodní zvyklosti" považujeme za pojem, který je zahrnut v obchodních zvyklostech jako v pojmu širším), neboť vyjádření skutečnosti, že zákon a smlouva mají přednost před obchodními zvyklostmi obecně (na které smlouva neodkazuje), již zachyceno máme. Výsledkem je schéma 9.

Schéma 9: Schéma 8 doplněné odkazem na obchodní zvyklosti

Poznámky ke schématu 9:

- Kogentní ustanovení třetí části obchodního zákoníku, od nichž se strany nemohou odchýlit, jsou specifikována v § 263 - viz poznámka u schématu 1.

- Dispozitivní ustanovení obchodního zákoníku platí, pokud smlouva nestanoví jinak.

- Na smluvní typy podle obchodního zákoníku (tzv. pojmenované smlouvy) se použijí ustanovení upravující jednotlivé smluvní typy (viz § 269 odst. 1 obchodního zákoníku).

- Nepojmenované smlouvy viz § 269 odst. 2 obchodního zákoníku.

Tak jako jsme doplnili možnosti odkazu ve smlouvě na obchodní zvyklosti, doplníme též možnost odkazu na obchodní podmínky a vykládací pravidla (viz schéma 6 a 7). Celý vztah pak znázorňuje schéma 10.

Schéma 10: Schéma 8 doplněné odkazem na obchodní zvyklosti, obchodní podmínky a vykládací pravidla

Poznámky ke schématu 10:

Kogentní ustanovení třetí části obchodního zákoníku, od nichž se strany nemohou odchýlit, jsou specifikována v § 263 - viz poznámka u schématu 1.

- Dispozitivní ustanovení obchodního zákoníku platí, pokud smlouva nestanoví jinak.

- Na smluvní typy podle obchodního zákoníku (tzv. pojmenované smlouvy) se použijí ustanovení upravující jednotlivé smluvní typy (viz § 269 odst. 1 obchodního zákoníku).

- Nepojmenované smlouvy viz § 269 odst. 2 obchodního zákoníku.

Pro přehlednost jsme řadili možnosti odkazů ve smlouvě na stejné místo a doplňujeme vyjádření ve schématu 2. Celé zobrazení je znázorněno ve schématu 11.

Schéma 11: Navazující na schéma 10 a 2, vyjadřující uspořádání do 31. 12. 2000

PO HARMONIZAČNÍ NOVELE

Harmonizační novela (tzv. "druhá velká novela") obchodního zákoníku mj. změnila i § 261 odst. 6 obchodního zákoníku. První věta tohoto ustanovení byla nahrazena větou: "Smlouvy mezi osobami uvedenými v odst. 1 a 2 [rozuměj v odstavcích § 261 - pozn. aut.], které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem." Po harmonizační novele je tedy potřeba upravit schéma 2.

Schéma 2 po harmonizační novele (s účinností k 1. 1. 2001)

Schéma 11 po harmonizační novele (s účinností k 1. 1. 2001)

Jsme si vědomi, že naše výsledné schéma nemůže zachytit celou složitost pramenů a pravidel obchodního práva stanovených obchodním zákoníkem a vyjádřené vztahy nutně zjednodušuje. Počítat je totiž třeba i s kogentními ustanoveními zvláštních předpisů, mezinárodními úmluvami i s předpisy Evropských společenství. Výhodou grafického znázornění však může být přehlednost.

2. OBCHODNÍ ZVYKLOSTI

Obchodní zvyklosti nejsou právními obyčeji,⁴⁾ v souladu s prof. R. Dominikem (který působil na brněnské právnické fakultě před 2. světovou válkou) je můžeme považovat za faktický pramen.

Pokud bychom obchodní zvyklosti považovali za pramen práva, nemusel by na ně obchodní zákoník v § 1 odst. 2 odkazovat, jelikož by tato pravidla platila samostatně. Proto jako správný názor shledáváme, že obchodní zvyklosti jako takové nejsou právní normou; svou regulativní schopnost neuplatňují samy, nýbrž na základě příslušného ustanovení obchodního zákoníku.

Lze tedy shrnout, že obchodní zvyklosti obsahují pravidla chování, jejichž dodržování má právní důsledky, avšak realizace pravidel i vznik následků nevyplývá ze zvyklostí samotných, nýbrž z jejich spojení s textem zákona. Obchodní zvyklosti nelze považovat za prameny práva.⁵⁾

Od těchto zvyklostí - obchodních zvyklostí, které mají normativní obsah, je však nutné odlišit zvyklosti, jež se dodržují v obchodním styku, avšak tuto normativní povahu nemají. Například se ustálilo pravidlo, že podepisují-li smlouvu za účastníka dvě fyzické osoby, signuje se osoba významnější na dokumentu vlevo. Nebude-li však tato zvyklost dodržena, nemá to žádné právní důsledky. Nejde o obchodní zvyklost.

OBCHODNÍ ZVYKLOSTI POUŽITELNÉ PODLE SMLOUVY

Úprava obchodních zvyklostí použitelných podle smlouvy je zakotvena v § 264 odst. 2 obchodního zákoníku, dle kterého se tyto obchodní zvyklosti stávají součástí smluvního ujednání, mají tedy stejný právní význam jako smluvní ustanovení.

Smlouva musí obsahovat výslovný odkaz na tyto zvyklosti; ty pak mají přednost před dispozitivními ustanoveními právních předpisů. Zvyklosti mohou být ve smlouvě výslovně uvedeny, postačí však i prostý odkaz na ně.

Smluvní strana, která v souladu s § 264 odst. 2 ujednala s druhou smluvní stranou odkaz na obchodní zvyklosti, se pak může těžko dovolávat toho, že tyto obchodní zvyklosti nezná.

VZTAH OBCHODNÍCH ZVYKLOSTÍ DLE § 1 A § 264 OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

Ze systematiky obchodního zákoníku je patrné, že § 1 je obecný pro celý obchodní zákoník, zatímco § 264 odst. 1 se týká jenom závazkových vztahů; § 264 je tedy speciálním ustanovením k § 1.

Je otázkou, v jakém vzájemném vztahu je aplikace obchodních zvyklostí podle § 1 a podle § 264 obchodního zákoníku. Obchodní zvyklosti, které se použijí podle § 1 odst. 2, jsou dle našeho názoru širší množinou obchodních zvyklostí stanovených v § 264 odst. 1. Ustanovení § 264 odst. 1 je pouze konkrétnější, jelikož zmiňuje jen obchodní zvyklosti zachovávané v příslušném obchodním odvětví. Ustanovení § 1 mluví o obchodních zvyklostech zcela obecně - bez ohledu na to, zda se zachovávají jenom v určitém odvětví, obecně nebo jen v užším rozsahu. Vzhledem k tomu, že § 264 odst. 1 zřejmě nevylučuje aplikaci § 1, bylo by možné soudit, že obsah závazkového vztahu může být spoluurčen nejen zvyklostmi, které mají znaky § 264 odst. 1, ale také dalšími zvyklostmi podle § 1 odst. 2.

VZTAH OBCHODNÍCH PODMÍNEK A OBCHODNÍCH ZVYKLOSTÍ

V praxi se vyskytují různé názory na vztah mezi obchodními zvyklostmi a obchodními podmínkami. Rozpor spočívá zejména v tom, zda obchodní zvyklosti, jež mají přednost před dispozitivními ustanoveními obchodního zákoníku, platí přednostně i před obchodními podmínkami, nebo tomu tak není.

Z výkladu § 264 odst. 2 a § 273 obchodního zákoníku vyplývá, že jak obchodní zvyklosti, tak obchodní podmínky neslouží jen k výkladu smlouvy, ale spoluurčují její obsah. Smlouva tedy může odkázat jak na obchodní zvyklosti, tak na obchodní podmínky, případně i na vykládací pravidla podle § 274 obchodního zákoníku. Tyto prvky mají podle našeho názoru souřadné (stejné) postavení; odkáže-li totiž smlouva na obchodní podmínky, mají i ony přednost před dispozitivními ustanoveními obchodního zákoníku. Z tohoto hlediska tak mezi obchodními podmínkami a obchodními zvyklostmi není žádný rozdíl.

Naproti tomu podle jiných názorů mají obchodní zvyklosti uvedené ve smlouvě podřadné postavení vůči obchodním podmínkám, což je vyvozováno z formulace § 264 odst. 2, podle něhož se ke zvyklostem smluvně předvídaným pouze přihlíží a tyto odvětvové zvyklosti nesmějí být v rozporu s obsahem smlouvy, jenž je utvářen i obchodními podmínkami, které jsou součástí smlouvy. Tento názor nesdílíme.

Jak je vidět, nepanuje v odborné veřejnosti v tomto směru shoda.⁶⁾ Je to dáno právní úpravou (viz § 1, § 264, § 273, § 274 obchodního zákoníku), která v příslušných ustanoveních používá různá slovní vyjádření ("řeší se", "posoudí se", "řídí se", "přihlédne se"...). V tomto ohledu lze de lege ferenda doporučit, aby zákonodárce nedával přednost stylistické pestrosti na úkor jednotnosti pojmů.

EXISTENCE OBCHODNÍCH ZVYKLOSTÍ

V souvislosti s nadepsaným konstatováním je vyjadřován názor, zda obchodní zvyklosti existují. Na to odpovídáme kladně s tím, že je jich poměrně značný počet, a to mj. při určení obsahu jednotlivých používaných pojmů a z toho pak vyplývajících práv a povinností subjektů. Jako příklad můžeme zvolit odvětví výstavby.

Smluvním stranám nic nebrání, aby si pojmy, které nejsou stanoveny obchodním zákoníkem, definovaly (pro účely smlouvy) ve smlouvě. To považujeme za velmi vhodné. Stanovení obsahu pojmu přitom může být pochopitelně různé. Z vymezení obsahu pojmu pak může vyplývat i povinnost smluvní strany. Ze smluvní praxe (i mezinárodní) se ukazuje, že by normování pojmů měla být věnována značná část smlouvy.

Pokud obsah použitých pojmů nebude stanoven smlouvou, pak tam, kde se tento pojem vytvořil a kde jde o obchodní zvyklost, bude použita obchodní zvyklost. Obchodní zvyklosti se přitom vytvářely a vytvářejí postupně.

Obsah některých pojmů se vytvořil ještě před jejich pozdějším uvedením v příslušném právním předpisu (např. obsah pojmu finální dodávka se ustálil ještě před vydáním pozdějších vyhlášek č. 147/1959 Sb., č. 44/1977 Sb. a č. 13/1985 Sb.). Obsah jiných pojmů byl nejprve konstituován právním předpisem (např. finální poddodávka) a i po zrušení příslušného předpisu se dále používá jako obchodní zvyklost (přičemž se vyskytují i případy, kdy se definice obsahu těchto pojmů stává opět součástí právního předpisu, např. u pojmů rekonstrukce a modernizace) a další stále vznikají bez přímého vztahu k právním předpisům.

K dalšímu svému vývoji totiž tyto zvyklosti nebudou již potřebovat permanentní novely právních předpisů.

3. obsah pojmů ve výstavbě daný obchodními zvyklostmi

Zejména ve výstavbě je počet pojmů, jejichž obsah je dán obchodními zvyklostmi, dosti široký. Můžeme proto uvést jen některé (základní) obchodní zvyklosti z tzv. pojmové oblasti (viz např. následně uvedené pojmy provozní celek, provozní soubor, komplexní vyzkoušení a další) a v dalších odkázat na slovníky, kde bývají pojmy, které nejsou stanoveny právními předpisy, definovány.⁷⁾

Uvědomění si obsahu pojmů může přispět k lepšímu provádění zakázek těch, kteří nemají s procesem výstavby větší zkušenosti. Na povaze těchto obchodních zvyklostí přitom nemění nic skutečnost, že jejich původ lze často spatřovat v dřívějších (zrušených) právních předpisech.

Ať již půjde o obsah pojmů při členění stavby, dokumentaci, dodavatelském systému, zkouškách apod., zdůrazněme, že je na obchodní zvyklosti možné odkázat ve smlouvě podle § 264 odst. 2 obchodního zákoníku; v případě absence takového odkazu bude možnost vycházet z § 264 odst. 1 obchodního zákoníku. Přednost však dáváme jednoznačnému odkazu.

OBSAH POJMŮ PŘI ČLENĚNÍ STAVBY, DOKUMENTACI, DODAVATELSKÉM SYSTÉMU

Stavební část stavby členíme na stavební objekty. Stavební objekt je definován jako prostorově ucelená část stavby, která je její základní částí.

Provozní celek (PC) je souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající úplný technologický proces, případně úplný technologický proces speciální, jednoho druhu, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. Provozní celek je v hlavních rysech charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován.

Provozní celek se člení na provozní soubory, a to obvykle na několik provozních souborů strojního, elektrotechnického a dalšího zařízení (u technologických staveb) pro základní technologický proces (respektive technologický proces speciální) a z dalších provozních souborů pro doplňkově technologické procesy. Za provozní celek se považují úplná technologická zařízení např. pro úpravnu nerostů, válcovnu, slévárnu, strojírenský závod, teplárnu, rafinérii, pneumatikárnu, závod pro výrobu polyamidového vlákna, textilní závod, tiskárnu, lakovnu, spalovnu odpadů, úpravnu odpadních vod, cementárnu, panelárnu, výrobu dřevotřískových desek, pivovar, cukrovar, pekárnu, dálkovou pásovou dopravu, automatizovaný sklad apod. U složitých výrobních staveb lze provozní celek členit na dílčí provozní celky. Provozní celek těchto staveb je charakterizován kompletností technologie od vstupu surovin, polotovarů a jiných materiálů určených ke zpracování až po výstup finálních výrobků, případně včetně balení a expedice.

Dílčí provozní celek (DPC) je souhrn vzájemně funkčně navazujících provozních souborů, vykonávající dílčí část úplného technologického procesu, případně dílčí část úplného technologického procesu speciálního, určený dokumentací stavby a uváděný do provozu zpravidla v souvislém čase. Dílčí provozní celek je v hlavních rysech charakterizován druhem procesu, pro který je pořizován. Dílčí provozní celek u výrobních staveb je charakterizován uzavřeným technologickým procesem, který je na vstupu a výstupu obvykle ukončen jeho částečným přerušením (mezisklad, silo, skládka atd.). Při návrhu členění je třeba vycházet ze zajištění komplexnosti funkce příslušného dílčího provozního celku tak, aby bylo možné zajistit samostatná komplexní vyzkoušení dílčích provozních celků a jejich postupné předávání a přípravu pro následný zkušební provoz (garanční zkoušky). Dílčí provozní celek se člení na provozní soubory, a to obvykle na několik provozních souborů strojního, elektrotechnického a dalšího zařízení (u výrobních staveb) pro základní technologický proces (respektive technologický proces speciální) a z dalších provozních souborů pro doplňkové technologické procesy zajišťující jeho funkci. Má obvykle i vlastní provozní soubory silnoproudu (např. rozvodnu, napájecí rozvody atd.) a slaboproudu (telefonní ústředny, datové sítě, elektrické zabezpečovací systémy, požární signalizaci, uzavřený okruh měření a regulace atd.).

Provozní soubor (PS) je funkčně ucelená část provozního celku, dílčího provozního celku nebo technologické části stavby (soubor strojů a zařízení tvořící samostatný funkční celek), tvořená souhrnem technologických zařízení, vykonávající ucelený dílčí technologický, tj. samostatný proces, případně technologický speciální proces, nebo úplný technologický proces doplňkový, určená dokumentací stavby a uváděná do provozu zpravidla v souvislém čase. Provozní soubor se zpravidla člení na provozní jednotky nebo na provozní jednotky a základní jednotky anebo přímo na základní jednotky. Pokud je to účelné (např. pro dodavatelské zajištění stavby), člení se provozní soubor na dílčí provozní soubory, nebo na dílčí provozní soubory a provozní jednotky, případně přímo na základní jednotky.

Dílčí provozní soubor (DPS) je funkčně ucelená část provozního souboru, tvořená souhrnem technologických zařízení a vykonávající samostatný dílčí technologický proces (případně technologický proces speciální nebo doplňkový), určená dokumentací stavby a uváděná do provozu zpravidla v souvislém čase. Používá se jen výjimečně u velmi členitých a složitých zařízení, kdy je účelné nebo potřebné vložit mezi provozní soubor a provozní jednotku další mezistupeň. Člení se na provozní jednotky nebo na provozní jednotky a základní jednotky anebo přímo na základní jednotky.

Provozní jednotka (PJ) je funkčně ucelená část provozního souboru nebo dílčího provozního souboru, tvořená souhrnem technologických zařízení a vykonávající ucelenou část dílčího technologického procesu určeného dokumentací stavby. Provozní jednotka se může členit na základní jednotky. Funkční skladba provozní jednotky se stanoví v dokumentaci stavby a její funkci lze ověřit jen současným vyzkoušením všech základních jednotek, které ji tvoří.

Základní jednotka (ZJ) je výrobek dodávaný jedním výrobcem, který má jako celek samostatné určení, plní určitou vymezenou a trvalou provozně technickou funkci hlavní nebo pomocnou a tvoří konstrukčně uzavřenou jednotku, kterou nelze beze zbytku rozdělit na dvě nebo více funkčních jednotek. Základní jednotka se v dokumentaci stavby dále nečlení.

Pojem základní jednotka má v podstatě charakter kusové dodávky, jde o označení samostatného stroje nebo zařízení.

OBSAH POJMŮ PŘI ZKOUŠKÁCH A SPLNĚNÍ ZÁVAZKŮ

Ve smlouvě bychom neměli opomenout ani ujednání o zkouškách a splnění závazku. Přitom i zde vytvořily obsah použitých pojmů obchodní zvyklosti.

Zkouškami se ověřují vlastnosti zkoušených plnění a jejich způsobilost. Existují různé druhy zkoušek, od technicky poměrně jednoduchých až po zkoušky složité.

Stanovené zkoušky jsou zkoušky zpravidla stanovené právními předpisy, technickými předpisy či technickými normami.

Individuální vyzkoušení je v praxi používaný pojem pro smluvní povinnost zhotovitele, respektive dodavatele, dodávky smontovaného výrobku nebo montáže, případně montážních prací. Rozumí se jím vyzkoušení stroje, zařízení nebo technického systému v rozsahu nutném pro prověření jeho úplnosti a jeho funkcí a současně ověření řádného provedení montáže, případně jen ověření řádného provedení montáže (jedná-li se jen o montáže nebo montážní práce). Pokud má být individuální vyzkoušení smluvní povinností zhotovitele, musí být jako takové ve smlouvě sjednáno.

Komplexním vyzkoušením jsou zkoušky díla, které zásadně tvoří soubor strojů a zařízení. Dodavatel, zhotovitel, jím prokazuje, že dílo je kvalitní a že je schopno zkušebního provozu (pokud je sjednán). Pojem komplexní vyzkoušení určuje, že se komplexně zkoušejí všechny části předmětu plnění.

Zkušební provoz navazuje na komplexní vyzkoušení (doporučujeme přesně sjednat, kdo jej bude provádět, bez výslovného sjednání bychom při interpretaci podle ostatních ustanovení smlouvy mohli docházet k různým závěrům; obecně je přitom tendence vývoje od zajišťování zkušebního provozu objednatelem k povinnosti zhotovitele) a ověřuje, zda zařízení bude za předpokládaných provozních podmínek schopno provozu v rozsahu stanoveném pro zkušební provoz v dokumentaci. Zkušební provoz je počáteční fáze užívání (provozu) stavby. Během zkušebního provozu se obvykle realizuje náběhová křivka, tj. trajektorie (dráha), po níž se postupně naplňují cíle projektu. Spojuje komplexní vyzkoušení s garančními zkouškami nebo jiným způsobem prokázání a zhodnocení splnění cílů projektu.

Garanční zkoušky prokazují, zda zařízení dosahuje ve smlouvě výslovně sjednaných hodnot a ukazatelů.

Zda se uskuteční individuální vyzkoušení, komplexní vyzkoušení, zkušební provoz a garanční zkoušky, případně zda proběhnou některé či všechny tyto zkoušky postupně, je věcí smluvního ujednání a vyplývá to z charakteru díla.

Jestliže má být podle smlouvy řádné provedení díla prokázáno zkouškami, považuje se dílo za dokončené až poté, co zkoušky úspěšně proběhly.

4. obchodní zvyklosti při rozhodování sporů

V článku J. Suchoži a J. Husára citovaném v poznámce č. 1 je mj. kladena otázka, zda se obchodních zvyklostí užívá při rozhodování sporů. Naše zkušenosti z rozhodčího řízení (autor je rozhodcem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky) nám dovolují na tuto otázku odpovědět kladně.

Z řady případů (např. i z leasingu) uveďme opět příklad z výstavby. Strana žalující žádala o vydání rozhodnutí, že v rámci komplexního vyzkoušení musí zhotovitel dosahovat plných projektovaných parametrů. Vzhledem k tomu, že smlouva v tomto směru neobsahovala podrobnější ujednání a jen použila pojem komplexní vyzkoušení, vycházeli rozhodci z obchodních zvyklostí, které určují obsah tohoto pojmu, a strana žalující proto neměla ve sporu úspěch.

Považujeme za správné, že právní úprava umožňuje při uzavírání a realizaci obchodněprávních smluv použití obchodních podmínek, obchodních zvyklostí a vykládacích pravidel, a to na úkor dřívější podrobné předpisové úpravy. Jak obchodní zvyklosti, tak obchodní podmínky či vykládací pravidla se přitom mohou měnit bez novelizace právních předpisů.

Při tvorbě nového občanského a obchodního zákoníku bychom měli respektovat evropské trendy,⁸⁾ komunitární úpravu a počítat s rozšiřujícím se počtem mezinárodních úmluv i rozvíjející se mezinárodní úpravou. Zároveň bychom měli přihlížet k některým obchodním zvyklostem a obchodním podmínkám, které se používají jak v mezinárodních, tak i tuzemských vztazích (např. u akreditivů či inkas, bankovních záruk apod.). V zájmu právní kontinuity bychom ovšem neměli opomíjet ani dosavadního znění tuzemské právní úpravy (zejména smluvních typů podle III. části obchodního zákoníku - řada těchto zákonných textů může být při rekodifikaci využita),⁹⁾ kterou v části upravující závazkové vztahy hodnotíme kladně. Nutné je rovněž prohloubit provádění srovnávacího výzkumu.¹⁰⁾

To přitom neznamená, že by nebylo možné čerpat též z výsledků již učiněných legislativních prací.

Poznámky:

¹⁾ Suchoža, J., Husár, J.: Obchodné zvyklosti a zásady obchodného zákonníka, Právník č. 11/2007, str. 1189-1210; Bejček, J., Hajn, P., Eliáš, K. a kol.: Kurs obchodního práva, Obecná část, Soutěžní právo, C. H. Beck, 4. vydání, 2004; Bejček, J., Eliáš, K., Raban, P. a kol.: Kurs obchodního práva, Obchodní závazky, C. H. Beck, 4. vydání, 2007.

²⁾ Marek, K.: Smluvní obchodní právo, Kontrakty, 3. aktualizované a rozšířené vydání, MU Brno 2007; Marek, K., Žváčková, L.: Obchodní podmínky, obchodní zvyklosti a vykládací pravidla, ASPI Praha 2008, v tisku.

³⁾ Pracovní návrh nového občanského zákoníku (z pera prof. JUDr. Karla Eliáše, Dr. a kol.) přitom zřejmě počítá s tím, že by byla vypuštěna celá III. část obchodního zákoníku.

⁴⁾ Pokorná, J., Marek, K.: Obchodní zvyklosti - důležitý prvek regulace právních vztahů. Právní rádce, 1999, č. 2, str. 8.

⁵⁾ Pokorná, J., Marek, K.: Obchodní zvyklosti - důležitý prvek regulace právních vztahů. Právní rádce, 1999, č. 2, str. 9.

⁶⁾ K těmto otázkám viz Bejček, J.: Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva). 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1994, str. 43.

⁷⁾ Např. Vích, J.: Slovník rozhodujících pojmů obchodních závazkových vztahů, Knihovna právního poradce podnikatele, 1994; Vích, J.: K problematice vyšších dodávek technologických zařízení pro investiční výstavbu, ICB Brno, 1995; Matějka, V., Mokrý, J. a kol.: Slovník pojmů ve výstavbě, Informační centrum České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Praha, 2000.

⁸⁾ Zajímavé přitom je, že se obchodní zvyklosti - tam, kde na ně smlouva přímo neodkáže - používají ve vyspělých zemích hned po smlouvě a ostatní prameny teprve následují.

⁹⁾ Náměty ke změnám ve III. části obchodního zákoníku viz mj. Bejček, J. v Eliáš, K. a kol.: Kurs obchodního práva, Obchodní závazky, Cenné papíry, C. H. BECK Praha, 1996, 2. vydání 1999 a 3. vydání 2003; Bejček, J.: Obchodní závazky (obecná úprava a kupní smlouva), MU Brno, 2. aktualizované a doplněné vydání, 1994, str. 217 a násl.; Ke změnám jednotlivých ustanovení v Pelikánová, I.: Komentář k obchodnímu zákoníku, 3., 4. a 5. díl, Linde Praha, 1996, 1997, 1999; Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M.: Obchodní zákoník, Komentář, 10. rozšířené a přepracované vydání, C. H. Beck Praha, 2005, 11. vydání 2006; Suchoža, J.: Úvahy o dimenziách obchodných záväzkov, v Pocta Miloši Tomsovi, vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň 2006, str. 374-380.

¹⁰⁾ Pelikánová, I.: Návrh občanskoprávní kodifikace, Právní fórum č. 10/2006, str. 343-354.