U většiny pozemků nacházejících se mimo zastavěné území obce nejsou v terénu hranice znatelné. S tím, jak roste cena za metr čtvereční pozemku, stoupá i zájem vlastníků na ochraně svého vlastnického práva a na jednoznačném určení hranice mezi pozemky. Cílem tohoto příspěvku je přiblížit čtenářům možnosti řešení nejasností týkajících se hranic pozemků a sporů o ně.

ZÁKONNÁ DEFINICE POZEMKU

Pozemek je podle § 119 odst. 2 občanského zákoníku věcí nemovitou. V souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "katastrální zákon"), je každý pozemek evidován v katastru nemovitostí, a to v podobě parcely. Definici pozemku nalezneme v § 27 písm. a) katastrálního zákona. Pozemkem je část zemského povrchu oddělená od sousedních částí hranicí územní správní jednotky nebo hranicí katastrálního území, hranicí vlastnickou, hranicí držby, hranicí druhů pozemků, případně rozhraním způsobu využití pozemků. Podle § 20 katastrálního zákona je geometrické určení nemovitosti závazným údajem pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru nemovitostí. Právě geometricky je pozemek určen svými hranicemi. Zaměřme se na hranici vlastnickou, neboť právě té se týká nejvíce sporů.

VEŘEJNOPRÁVNÍ ÚPRAVA HRANIC POZEMKŮ

Úpravu hranic pozemků ve veřejnoprávních předpisech nalezneme na úseku správy katastru nemovitostí. Katastrální zákon a jeho prováděcí vyhláška zmiňují hranice pozemků ve dvou případech. Tím prvním je zjišťování průběhu hranic, upravené v § 14 katastrálního zákona, druhým pak vytyčování hranic pozemků, upravené v § 19a katastrálního zákona. Pokud jde o zjišťování hranic, je nutné si uvědomit, že jde o řízení, které se nezahajuje na návrh, ale z moci úřední. Řešit tedy hranici mezi pozemky tímto způsobem, i kdyby mezi vlastníky panovala shoda, není možné, pokud nebude probíhat obnova katastrálního operátu novým mapováním. Jiná je situace při vytyčování hranic pozemků, neboť v tomto případě se tak děje na základě objednávky vlastníka, případně vlastníků pozemků.

ZJIŠŤOVÁNÍ PRŮBĚHU HRANIC

Zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu novým mapováním podle skutečného stavu v terénu je zjišťování průběhu hranic územních správních jednotek, hranic katastrálních území, hranic pozemků a vnějšího obvodu staveb. K takovému zjišťování průběhu hranic však u nás nedochází příliš často. Zjišťování průběhu hranic provádí komise složená z pracovníků katastrálního úřadu a ze zástupců obce a dalších orgánů určených katastrálním úřadem. Předsedou komise je pracovník katastrálního úřadu, určený ředitelem katastrálního úřadu. Zjišťování hranic se provádí za účasti pozvaných vlastníků a jiných oprávněných nebo jejich zástupců. Podrobnosti pozvánky stanoví § 55 odst. 2 a 3 vyhlášky č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, (katastrální vyhláška) - dále jen "katastrální vyhláška". Podle § 10 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona jsou vlastníci a jiní oprávnění povinni označit ve stanovené lhůtě, ne však kratší než třicet dnů, trvalým způsobem a na vlastní náklad nesporné hranice svých pozemků. Pokud vlastníci nemohou vyznačit v terénu předepsaným způsobem hranice svých pozemků ani jejich úseky, protože jsou neznatelné, nebudou tyto hranice předmětem zaměření a budou do obnoveného katastrálního operátu doplněny podle dosavadního zobrazení v katastrální mapě, případně podle operátu dřívější pozemkové evidence. Podle § 56 odst. 1 katastrální vyhlášky jsou podkladem pro zjišťování hranic, které jsou obsahem katastru, dosavadní katastrální operát a operáty dřívějších pozemkových evidencí. Při zjišťování hranic se tedy vyšetří skutečný průběh hranice v terénu, který se poté porovná s jejím zobrazením v katastrální mapě nebo v mapě dřívější pozemkové evidence. Výsledek může být následující: - Lomové body vlastnické hranice označené trvalým způsobem, jejíž průběh v terénu odpovídá zobrazení v katastrální mapě nebo v mapě dřívější pozemkové evidence a vlastníci s ní souhlasí, se v terénu označí barvou. - U vlastnické hranice, s jejímž trvalým označením v terénu vlastníci souhlasí, ale její průběh neodpovídá zobrazení v katastrální mapě nebo u pozemků evidovaných zjednodušeným způsobem v mapě dřívější pozemkové evidence, prověří komise příčinu tohoto stavu. Je-li příčinou chybné zobrazení hranice, vyznačí se v náčrtu její oprava příslušným způsobem a v soupisu nemovitostí potvrdí vlastníci svým podpisem souhlas s průběhem a vyznačením opravy hranice. Pokud je příčinou zřetelný posun hranice způsobený přírodními vlivy, s výjimkou změn podle vodního zákona, zobrazí se změna hranice v náčrtu příslušným způsobem a v soupisu nemovitostí se poznamená důvod změny hranice a skutečnost, že se nejedná o chybu v katastru. Jestliže je důvodem vědomě provedená změna průběhu hranice v terénu, vyznačí se v náčrtu hranice příslušným způsobem, přičemž vlastníci se vyzvou k předložení příslušných listin a tato skutečnost se poznamená v soupisu nemovitostí. - Pokud dojde k rozporu v tvrzení vlastníků a jiných oprávněných o průběhu hranic pozemků, považují se za platné ty hranice, které jsou obsahem katastrálního operátu. Ve výsledcích zjišťování průběhu hranic a v obnoveném katastrálním operátu se potom takové hranice vyznačí jako sporné. Komise v takovém případě poučí vlastníky o možnosti řešit spor o vlastnictví příslušné části pozemku občanskoprávní cestou. O výsledcích zjišťování hranic sepíše předseda komise protokol. Vlastníci a jiní oprávnění nebo jejich zástupci následně svým podpisem v protokolu stvrdí souhlas s průběhem a označením vlastnických hranic v terénu. V případě, že vlastník s výsledky zjišťování hranic nesouhlasí, vyjádří svůj důvod nesouhlasu v soupisu nemovitostí s připojením podpisu a jeho data.

VYTYČENÍ HRANIC POZEMKU

 Spíše než se zjišťováním průběhu hranice pozemku se v praxi setkáme s vytyčením hranic pozemku. Vytyčit si můžeme nechat např. stávající hranice pozemku, které nejsou v terénu znatelné, nebo novou hranici, a to zpravidla při prodeji části stávajícího pozemku. Podle § 19a odst. 1 katastrálního zákona platí, že "vytyčování hranic pozemků je zeměměřickou činností, při které se v terénu vyznačí poloha lomových bodů hranic pozemků podle údajů katastru o jejich geometrickém a polohovém určení". Vytyčení hranice pozemku provádí zákonem k tomu určená osoba, tj. úředně oprávněný zeměměřický inženýr. Ten je při své činnosti povinen jednat odborně, nestranně a vycházet vždy ze spolehlivě zjištěného stavu věci při ověřování výsledků zeměměřických činností. Fyzická osoba s úředním oprávněním samozřejmě odpovídá za odbornou úroveň jí ověřených výsledků zeměměřických činností, za dosažení předepsané přesnosti a za správnost a úplnost náležitostí podle právních předpisů. Svěří-li samotné fyzické vytyčení jiné osobě, nezbavuje se tím své odpovědnosti za jeho výsledek. Podkladem pro vytyčení hranice pozemku je digitální mapa, geometrický plán, který je součástí listiny o právních vztazích k nemovitostem evidovaným v katastru, záznam podrobného měření změn a dokumentace o vytyčení hranice pozemku podle dříve platných předpisů, nebo digitalizovaná mapa, analogová mapa, případně jiný mapový podklad zobrazující pozemky, k nimž jsou evidovány právní vztahy. Jestliže existuje více podkladů, využijí se v uvedeném pořadí, pokud z hlediska přesnosti není vhodnější jiné pořadí. Podklady pro vytyčení hranice pozemku poskytne způsobilé osobě katastrální úřad. Přesnost vytyčení hranice v terénu je samozřejmě dána přesností dosavadních údajů katastru o geometrickém a polohovém určení pozemků, když nelze srovnávat přesnost měření dnes a před několika desítkami let. Prostředky moderní techniky jsou totiž na mnohem vyšší úrovni, než byly dříve. Správnost vytyčení hranice pozemku se vždy ověřuje také kontrolním měřením. Namísto vytyčení hranice je možné provést zaměření dosavadní hranice označené trvalým způsobem, jejíž průběh byl v terénu vlastníky upřesněn, která vizuálně odpovídá zobrazení v katastrální mapě, přičemž poloha lomových bodů může být upřesněna do vzdálenosti stanovené katastrální vyhláškou. Podle § 86 odst. 1 katastrální vyhlášky přizve způsobilá osoba vykonávající vytyčení hranice pozemku písemnou pozvánkou k účasti na projednání vytyčené hranice všechny vlastníky pozemků, jejichž hranice má být vytyčena, nebo na jejichž hranici má být vytyčen alespoň jeden lomový bod. Náležitosti pozvánky obsahuje § 86 odst. 1 katastrální vyhlášky.1) Písemnou pozvánku vytyčovatel prokazatelně doručí všem vlastníkům. Seznámení vlastníků s průběhem vytyčené hranice provede vytyčovatel ústním jednáním. Zpřesněné geometrické a polohové určení pozemku a jemu odpovídající zpřesněnou výměru parcely katastrální úřad do katastru zapíše na základě listiny, ze které je zřejmý souhlas vlastníků všech změnou dotčených pozemků s vytyčenou nebo vlastníky upřesněnou hranicí (například stejnopis protokolu o vytyčení hranice pozemku, souhlasné prohlášení o uznání průběhu hranice pozemků, jednostranné uznání vlastníků všech dotčených pozemků). Neoddělitelnou součástí takové listiny je geometrický plán pro průběh vytyčené nebo vlastníky upřesněné (zaměřené) hranice. Katastrální úřad při zápisu zpřesněného geometrického a polohového určení pozemku a jemu odpovídající zpřesněné výměry považuje projev vůle osob za zjištěný, jestliže v protokolu o vytyčení hranice pozemku způsobilá osoba vykonávající vytyčení výslovně potvrdila, že vlastníci dotčených pozemků, jejichž totožnost zjistila, před ní tento protokol podepsali, nebo pokud jsou podpisy na výše uvedené listině ověřeny. Způsob ověření podpisů upravuje § 37 odst. 6 katastrální vyhlášky, ale k nejčastějším bude patřit ověření na matrice nebo u notáře. Zpřesněné geometrické a polohové určení pozemku a jemu odpovídající zpřesněnou výměru parcely katastrální úřad do katastru nemovitostí nezapíše, pokud nebude dán souhlas vlastníků všech změnou dotčených pozemků s vytyčenou nebo vlastníky upřesněnou (zaměřenou) hranicí. V takovém případě je možné spor vlastníků o průběhu vlastnické hranice a o rozsahu vlastnického práva ke sporné části pozemku řešit pouze občanskoprávní cestou, stejně jako tehdy, dojde-li k rozporu v tvrzení vlastníků a jiných oprávněných o průběhu hranic pozemků při zjišťování průběhu hranic pro obnovu katastrálního operátu novým mapováním.

SOUKROMOPRÁVNÍ ÚPRAVA HRANIC POZEMKŮ

Ve veřejnoprávních předpisech na úseku správy katastru nemovitostí nalezneme prostředky, kterými lze řešit nespornou cestou nejasnosti ohledně hranic mezi pozemky. Nedojde-li ale na základě soukromoprávních úkonů vlastníků k dohodě2) na poli veřejnoprávním, musíme se k vyřešení přesunout z roviny veřejnoprávní a soukromoprávní do roviny čistě soukromoprávní. Kdo a jak by měl spor týkající se hranic mezi pozemky řešit?

ÚPRAVA HRANIC POZEMKŮ V OBČANSKÝCH ZÁKONÍCÍCH

Podle § 850 obecného zákoníku občanského platilo, že "byly-li mezníky mezi dvěma pozemky čímkoli porušeny tak, že by se mohly státi naprosto neznatelnými, nebo jsou-li hranice skutečně neznatelné nebo sporné, jest každý ze sousedů oprávněn žádati, aby hranice byly soudem obnoveny nebo opraveny. Proto buďte sousedé obesláni k jednání v řízení nesporném s upozorněním, že hranice bude stanovena a vymezena i tehdy, když by obeslaný se nedostavil". Ustanovení § 851 potom stanovilo, že "staly-li se hranice skutečně již neznatelnými nebo spornými, budou stanoveny podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistiti, rozdělí soud spornou plochu podle slušného uvážení." Obecný zákoník občanský tedy umožňoval, aby soud rozhodl o určení hranice mezi pozemky. V případě, kdy hranice vůbec nebylo možné zjistit, bylo na úvaze soudu, jak hranice mezi pozemky určí. Občanský zákoník z roku 1950 však již úpravu určení hranice mezi pozemky neobsahoval, ač zákon o řízení ve věcech občanskoprávních z roku 1950 v § 410 odst. 1 obsahoval ustanovení, podle kterého "pro řízení, v němž jde o věcné právo k nemovité věci, nebo v němž se takové právo popírá, anebo v němž se žádá rozdělení nemovité věci nebo úprava hranic, je příslušným soud, u něhož se vede veřejná kniha o této nemovité věci". Dnes platný občanský zákoník a občanský soudní řád úpravu určení hranice mezi pozemky neobsahují.

HRANICE POZEMKŮ V SOUČASNÉ JUDIKATUŘE

K otázce určení hranic mezi pozemky byla publikována řada článků.3) Tento příspěvek se v následující části zaměří na to, jak se k určení hranic mezi pozemky staví recentní judikatura našich soudů. Rozlišuje dva základní případy určení hranice mezi pozemky. V prvním se jedná o subjektivní spor vlastníků, kdy každý z nich tvrdí, že hranice vede jinudy, ovšem soud má objektivně možnost, zpravidla za pomoci znalce, průběh hranice zjistit. Druhým případem jsou pak spory o hranice pozemků, kdy objektivně nelze zjistit, kudy hranice vede, a žalobci se tak domáhají nikoliv určení průběhu hranice, ale de facto stanovení nové hranice mezi pozemky.

URČENÍ PRŮBĚHU HRANICE

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2409/2002, je-lipodána žaloba na určení hranice mezi pozemky, která je však za pomoci znalce objektivně zjistitelná, je nutné vhodným procesním poučením vést žalobce ke změně žalobního petitu tak, aby odpovídal § 126 občanského zákoníku, případně § 80 písm. c) občanského soudního řádu, ovšem s požadavkem na určení vlastnictví k přesně specifikované části pozemku. Rozhodnutí o takto formulované určovací žalobě by mělo deklaratorní charakter. V takovém případě je žaloba o určení vlastnictví k části pozemku přesná a určitá nejen tehdy, jestliže je část pozemku označena na připojeném geometrickém plánu, ale také tehdy, jestliže je indentifikována jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, jaké části pozemku se žaloba týká. Geometrický plán je tak možné předložit až v průběhu řízení. Ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR též v usnesení ze dne 29. 7. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2035/2003, v němž rovněž řešil situaci, kdy soud žalobce nevyzval ke změně žalobního petitu a věc bez příslušného poučení žalobce rozhodl. Podle Nejvyššího soudu ČR "je v pravomoci soudu v občanském soudním řízení rozhodnout o sporu o průběh jen takové hranice mezi pozemky, která je objektivně zjistitelná. Žalobní petit je třeba formulovat tak, že půjde o spor o určení vlastnictví, příp. o vyklizení přesně určené části pozemku. Pokud se žalobce domáhá určení průběhu hranice mezi pozemky, ale z žalobních tvrzení se podává, že mu jde o určení toho, kdo je vlastníkem sporné části pozemku, přičemž spor vznikl proto, že mezi účastníky není shoda o průběhu objektivně zjistitelné hranice, musí soud žalobce poučit o nutnosti upravit žalobní návrh (petit) tak, aby odpovídal § 126 občanského zákoníku, případně § 80 písm. c) o. s. ř. Pokud žalobce formuluje v tomto případě žalobní petit tak, že se domáhá určení průběhu hranice mezi pozemky, příp. parcelami, a soud ho o nutnosti žalobu upravit nepoučí a o návrhu věcně rozhodne, jde o vadu řízení, která však nemá za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť určením průběhu hranice mezi pozemky se totiž nepřímo vymezuje i vlastnictví účastníků k sousedícím pozemkům." Ke stejným závěrům jako obou předchozích rozhodnutích dospěl Nejvyšší soud ČR i v usnesení ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, ve kterém mimo jiné uvádí, že zjištění průběhu hranic mezi pozemky v těchto případech je zjištěním skutkovým, nikoliv právním, neboť se jedná o otázku odbornou, jejíž řešení soudům nepřísluší.4)

STANOVENÍ NOVÉ HRANICE

Z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 2409/2002 vyplývá, že je-li podána žaloba na určení hranice mezi pozemky, která se stala z jakýchkoliv důvodů neurčitou a dostupnými prostředky se ji nepodařilo zjistit, mělo by vydané soudní rozhodnutí, i když by "určovalo" hranici, konstitutivní charakter. Nejednalo by se tedy o rozhodnutí podle § 80 písm. c) občanského soudního řádu. V § 80 občanského soudního řádu jsou dle názoru Nejvyššího soudu ČR uvedeny nároky, o nichž lze v občanském soudním řízení rozhodnout, jen příkladmo, a tak není vyloučeno ani rozhodnutí o jiném než tam uvedeném nároku, pokud ovšem zákon takové rozhodnutí připouští. U rozhodnutí, jímž by byla určena nová hranice mezi pozemky, však nejde o žádný z případů uvedených v § 80 občanského soudního řádu a možnost vydat takové rozhodnutí nevyplývá ani z konkrétního zákonného ustanovení, soud proto není k rozhodování v této věci příslušný. K tomuto závěru vedla soud i úvaha, že každé konstitutivní rozhodnutí je zásahem do soukromých práv a možnost je vydat tedy musí vycházet přímo ze zákona. Nejvyšší soud ČR vycházel dále z toho, že i když hranici sousedních pozemků nelze zjistit, tato hranice objektivně existuje, vlastnictví sousedů je tím dané a vytyčení nové hranice bude s největší pravděpodobností vždy spojeno se zásahem do práv alespoň jednoho ze sousedů. Proto i s ohledem na ochranu vlastnictví zakotvenou v článku 11 Listiny základních práv a svobod se takový zásah nemůže obejít bez zákonného podkladu. Co tedy může být podle Nejvyššího soudu ČR důsledkem skutečnosti, že se účastník domáhá nároku, který není podložen hmotným právem? Pouze v některých případech vyplývajících z katastrálního zákona by bylo možné uvažovat o zastavení řízení a postoupení věci příslušnému katastrálnímu úřadu podle § 104 odst. 1 občanského soudního řádu (např. je-li návrh na určení hranice podle svého obsahu návrhem na opravu chyby v katastrálním operátu podle § 8 katastrálního zákona). V ostatních případech však bude nutné vycházet z toho, že kdyby uplatněné právo mělo hmotněprávní podklad, šlo by o vztah občanskoprávního charakteru a rozhodnutí o něm by náleželo do pravomoci soudu. Proto je jediným možným řešením zamítnutí žaloby s tím, že uplatněný nárok nemá oporu v platném právu. Ke stejným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR i v usnesení ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 30 Cdo 801/2003. Řešit nejasnosti týkající se hranic pozemků lze prostřednictvím předpisů na úseku správy katastru nemovitostí, a to zjištěním průběhu hranic nebo vytyčením hranice pozemku, případně zaměřením dosavadní hranice. Nesouhlasí-li ale s takovým řešením vlastníci pozemků, nezbývá než řešit spor o hranice pozemku cestou občanskoprávní. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR, žalovat úspěšně na určení hranice mezi pozemky je možné pouze tehdy, jedná-li se o subjektivní spor sousedů, v němž každý z nich tvrdí, že hranice vede jinudy, ovšem soud má objektivně možnost, zpravidla za pomoci znalce, průběh hranice zjistit. Žalovat by se v tomto případě správně mělo na určení vlastnického práva ke sporné části pozemku. Neúspěšně bude ovšem žalováno na určení hranice mezi pozemky v případě, kdy jde o spor o hranice pozemků, které objektivně nelze zjistit a žalobci se tak domáhají nikoliv určení průběhu hranice, ale stanovení nové hranice mezi pozemky.

Poznámky:

 1) Pozvánka obsahuje upozornění, že: - k účasti na projednání vytyčené hranice může vlastník pověřit svého zástupce na základě plné moci, - informace o vytyčené hranici lze získat u vytyčovatele, - v případě neúčasti na projednání vytyčené hranice se lze k průběhu hranice vyjádřit u vytyčovatele ve lhůtě uvedené v pozvánce, - má-li být do katastru zapsáno zpřesněné geometrické a polohové určení pozemku a jemu odpovídající zpřesněná výměra parcely podle výsledku vytyčení hranice pozemku, je nutné vyhotovit pro tento účel geometrický plán, - případná nepřítomnost pozvaného vlastníka pozemku nebo jeho zástupce na ústním jednání není na překážku dalším úkonům vytyčovatele. Dále pak pozvánka obsahuje oznámení o oprávnění ke vstupu na pozemek a poučení, že případný spor vlastníků o průběhu vlastnické hranice a o rozsahu vlastnického práva ke sporné části pozemku je možné řešit občanskoprávní cestou.

2) Na tomto místě je však nutné upozornit na rozdílné názory, které obecně panují ve věci uznání vlastnického práva. Uznání hranice pozemku je svým způsobem uznání vlastnického práva, když se tím jedna ze stran dobrovolně vzdává vlastnického práva k části pozemku. Český úřad zeměměřický a katastrální běžně odstraňuje tzv. duplicitní zápis vlastnictví k nemovitostem v katastru nemovitostí právě za pomoci dohody duplicitně zapsaných vlastníků. Činí tak zejména s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. 5. 1998, sp. zn. Pl. ÚS 34/97, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 152/1998 Sb. V jeho odůvodnění se mj. uvádí, že "zavedením nových metod při vedení katastru nemovitostí (např. digitalizace souboru písemných informací) lze odhalit duplicity, příp. také triplicity v listinách svědčících o vlastnickém právu různých subjektů ke stejným částem zemského povrchu. Katastrální úřady jsou vedeny snahou odstraňovat tyto nežádoucí jevy, nemají však dostatek právních prostředků k jejich řešení. Proto se mohou omezit na doporučení různým subjektům, aby sporné vlastnictví řešily buď mimosoudně (uznáním vlastnického práva) či žalobou na určení vlastnictví." Zejména se však názor Českého úřadu zeměměřického a katastrálního opírá o rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2002, sp. zn. 30 Cdo 1865/2002, ve kterém se uvádí, že "naléhavý právní zájem na určení vlastnictví žalobce k nemovitosti není dán, je-li žalovaný sice v katastru nemovitosti zapsán jako vlastník této nemovitosti, ale vlastnictví žalobce nepopírá". Nejvyšší soud ČR přímo odkazuje také na ustanovení katastrální vyhlášky, která hovoří o záznamu vlastnického práva na základě souhlasného prohlášení o vzniku, změně nebo zániku práva učiněného osobou, jejíž právo zapsané dosud v katastru zaniká nebo se omezuje, a osobou, jejíž právo vzniká nebo se rozšiřuje. Druhý názor zastává v praxi např. JUDr. Pavel Vrcha, který v řadě článků na toto téma (např. "Dvě poznámky k článkům P. Baudyše a J. Šubrtové v Ad notam č. 3/2000" uveřejněný v Ad notam č. 4/2000, "Řešení duplicitního zápisu vlastnictví - podruhé" uveřejněný v Právním rádci č. 4/2004 nebo "Do třetice k narovnání nebo uznání věcného práva k nemovitosti" uveřejněný v Ad notam č. 1/2001) uvádí, že nelze připustit mimosoudní řešení duplicitního zápisu vlastnictví. Podle autora v dané věci není možné uzavřít ani soudní smír. Jedním ze základních argumentů JUDr. Vrchy je skutečnost, že náš právní řád obecně institut uznání vlastnictví nezná.

3) Za všechny jmenujme alespoň následující. JUDr. Spáčil publikoval v Ad notam č. 2/2001 článek "O žalobě na určení průběhu hranice mezi pozemky" v čísle a článek "Ještě jednou k žalobě na určení průběhu hranice mezi pozemky". Mgr. Ing. Baudyš v reakci na první článek JUDr. Spáčila publikoval v časopisu Ad notam č. 5-6/2001 článek "K určení průběhu hranice pozemku".

4) K řešení této odborné otázky je příslušný znalec z oboru geodézie a kartografie a odvětví geodézie a kartografie.

Pavel Kotrady

justiční čekatel, Krajský soud, Ostrava

Související