JUDr. Adéla Matějková

Notářská činnost, jakož i postavení notáře a podmínky pro výkon jeho funkce jsou upraveny zákonem č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "notářský řád"). Notářskou činností se podle § 2 notářského řádu "rozumí sepisování veřejných listin o právních úkonech, osvědčování právně významných skutečností a prohlášení, přijímání listin do úschovy a dále přijímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám". Notář může v souvislosti s notářskou činností v rámci své další činnosti poskytovat rovněž vymezené druhy právní pomoci, případně vykonávat správu majetku a v souvislosti s tím též klienta zastupovat. Vykonává i jinou činnost, stanoví-li tak notářský řád nebo zvláštní zákon, kterým se rozumí např. zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), který upravuje zejména činnost notáře jako soudního komisaře v řízení o dědictví.

Většina lidí se s činností notáře setká při té nejméně radostné příležitosti, při vyřizování dědictví. Nicméně jde zároveň o jedinou činnost, při níž si není možné zvolit "svého notáře", neboť notář zde vykonává funkci soudního komisaře pověřeného soudem příslušným k řízení o dědictví. Vzhledem k tomu se na notáře jako na soudního komisaře vztahují všechny zásady občanského soudního řízení, které se vztahují na soudce. Jedná se zejména o princip nezávislosti a nestrannosti, jakož i o zásadu vyplývající z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon." Notáři se sídlem v obvodu okresního soudu jsou tudíž rovnoměrně pověřováni úkony v řízení o dědictví podle rozvrhu, který na návrh příslušné notářské komory vydává každoročně předseda krajského soudu. Bohužel se v praxi občas stává, že tato skutečnost účastníkům dědického řízení není známa, a proto žádají o přikázání věci k jinému notáři "z důvodu vhodnosti", když tu odůvodňují např. tím, že jiný notář jejich rodinné poměry zná, mají svého notáře apod. (Pokládala jsem za nutné na tuto skutečnost upozornit, avšak činnost soudního komisaře, jako činnost veřejná, při níž notář vykonává pravomoc státu, přenesenou na něho obligatorně prostřednictvím soudu, není předmětem této praktické příručky, proto působení soudního komisaře v řízení o dědictví nebudu podrobněji rozebírat.)


1. SEPISOVÁNÍ veřejných listin o právních úkonech

Stěžejní činností notáře, jež naplňuje hlavní principy notářství, je sepisování veřejných listin (tj. notářských zápisů) o právních úkonech. V tomto ohledu je notář nezastupitelný, neboť na rozdíl od advokátů, realitních kanceláří či jiných zástupců je povinen poskytnout objektivní radu a poučení všem účastníkům právního úkonu, protože při sepisování právních úkonů musí postupovat nestranně a nezávisle.

Notář tedy právním úkonům účastníků nedodává pouze formu veřejné listiny, ale též se aktivně podílí na vytváření jejich obsahu, a tím působí v oblasti procesní prevence - právní úkony mající formu notářského zápisu jsou totiž jen obtížně zpochybnitelné, a to nejen z důvodu neurčitosti, nesrozumitelnosti či nedodržení jejich podstatných náležitostí, což je dáno předpokladem kvalifikovanosti notáře, ale též z důvodu nevážnosti, nesvobody, omylu či nezpůsobilosti účastníka k právním úkonům.1)

Právní úkony osob, které nemohou číst a psát

Podle § 40 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník"), je k písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, zapotřebí úředního (tj. notářského) zápisu, a to i v těch případech, kdy za normálních okolností není forma notářského zápisu předepsána.

Úřední (notářský) zápis "se nevyžaduje, má-li ten, kdo nemůže číst nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je schopný vlastnoručně listinu podepsat". Pokud je i v tomto případě zvolen notářský zápis (což lze též vzhledem k možným budoucím sporům doporučit), je třeba respektovat příslušná ustanovení notářského řádu, zejména § 65 a násl. týkající se svědků úkonu a důvěrníka.

ZÁVĚŤ A LISTINA O VYDĚDĚNÍ

S již zmíněným řízením o dědictví souvisí asi nejtypičtější listina, kterou notáři sepisují, a tou je závěť, případně listina o vydědění či listina o odvolání těchto úkonů (dále jen "závěť").

Závěť náleží k právním úkonům, pro něž zásadně není předepsána povinná forma notářského zápisu. Pořizuje-li závěť osoba neslyšící, která nemůže číst nebo psát, má na výběr projevit poslední vůli formou notářského zápisu nebo před třemi současně přítomnými svědky ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být tlumočena do znakové řeči.

Notářský zápis je obligatorní formou závěti pouze ve dvou případech, a to pořizuje-li závěť nezletilý starší patnácti let nebo má-li podle ní dojít ke zřízení nadace či nadačního fondu (viz dále). V ostatních případech má dle § 476 odst. 1 občanského zákoníku zůstavitel na výběr, zda pořídí závěť soukromou (vlastnoruční či v jiné písemné formě za účasti svědků), nebo veřejnou ve formě notářského zápisu. Avšak i v těchto případech je vhodné pořídit závěť ve formě notářského zápisu, neboť, jak již bylo výše uvedeno, právní úkony mající formu notářského zápisu jsou jen obtížně zpochybnitelné, což je v situaci, kdy zůstavitel již nežije a nemůže se k platnosti, výkladu či zamýšleným důsledkům svého projevu vůle vyjádřit, naprosto zásadní pro uvážení, jakou formu závěti zvolit.

Při pořízení závěti formou notářského zápisu odpadá možnost ovlivňování zůstavitele (notář by zásadně neměl při sepisování tohoto úkonu připustit účast jiných osob), je zaručeno, že existence závěti vyjde v řízení o dědictví najevo, tj. nebude po zůstavitelově úmrtí např. některým z dědiců zničena či zatajena, nemůže dojít k její ztrátě. Zůstavitel je poučen o významu a důsledcích pořízení závěti, jakož i o zákonné dědické posloupnosti, čímž je vytvořen prostor pro rozumnou úvahu, a pořizovatel je chráněn před neuváženým rozhodnutím. V závěti jsou použity vhodné formulace zajišťující určitost a srozumitelnost tohoto zásadního právního úkonu a v případě listiny o vydědění jsou rozepsány důvody vydědění v souladu s požadavky občanského zákoníku. Oproti jiným způsobům sepsání závěti, které zákon připouští, je tak na nejvyšší možnou míru zaručeno, že dědictví bude skutečně podle vůle pořizovatele projednáno.

Bohužel se lze v praxi často setkat s případy, kdy soukromá závěť sice splňuje všechny formální náležitosti (uvedení data podpisu, podpis atd.), avšak obsahově je natolik neurčitá, že i při nejextenzivnějším výkladu zůstavitelovy vůle není možné ji pokládat za platnou a v dědickém řízení podle ní postupovat.

Jedním z důvodů, proč pořizovatel nepožádá o sepsání závěti notáře, může být (bohužel) často negativní propagace cen notářských služeb, resp. odměn notáře za notářskou činnost. Odměna notáře se řídí vyhláškou č. 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví, ve znění pozdějších předpisů, respektive její přílohou (dále jen "notářský tarif"). Podle notářského tarifu je odměna notáře za sepsání závěti, listiny o vydědění či listiny o odvolání těchto úkonů formou notářského zápisu devět set korun bez daně z přidané hodnoty. Pokud je notářem sepsána závěť obsahující současně ustanovení o vydědění, jeho odměna činí tisíc pět set korun bez daně z přidané hodnoty.

Další nespornou výhodou sepsání závěti notářským zápisem je okamžité zaevidování závěti v Centrální evidenci závětí, jež je neveřejným seznamem v elektronické podobě, který vede, provozuje a spravuje Notářská komora České republiky. Jde o evidenci s celorepublikovou působností, takže zůstavitel nemusí v případě změny bydliště hlásit změnu notáři či soudu, jako tomu bylo dříve. Notář má povinnost zapsat závěť bez zbytečného odkladu po jejím sepsání pomocí elektronického přenosu dat (internetu) do Centrální evidence závětí a tím zaručit, že v případě úmrtí pořizovatele vyjde najevo, že zůstavitel zanechal závěť, s níž bude počítáno v řízení o dědictví.

Úschova závěti u notáře

Podobné (rozhodně ne však všechny) výhody jaké má sepsání závěti ve formě notářského zápisu, má uschování soukromé závěti u notáře. Při přijímání takové závěti je notář povinen poučit pořizovatele o formách a obsahových náležitostech závěti,2) tudíž je zde vytvořen prostor pro nápravu případných formálních či obsahových vad. Případné nedostatky závěti však nemohou být důvodem k odmítnutí přijetí této listiny do úschovy, pokud předkladatel trvá na své žádosti i přes podaná poučení. Své výhrady by měl notář uvést v protokolu o přijetí závěti do úschovy a tím se chránit před případnými nároky z odpovědnosti za škodu.

Také soukromé závěti uložené u notáře je notář povinen zaevidovat v Centrální evidenci závětí, nicméně vzhledem k právní jistotě a téměř stejné sazbě odměny notáře (za přijetí závěti do úschovy činí odměna notáře osm set korun bez daně z přidané hodnoty) bych pro pořízení závěti spíše doporučila zvolit formu notářského zápisu.

LISTINA O USTANOVENÍ SPRÁVCE DĚDICTVÍ

S účinností od 1. 1. 2005 byla zákonem č. 554/2004 Sb. zakotvena v občanském zákoníku zůstaviteli možnost ustanovit správce dědictví, což mu dává právo rozhodnout o hospodaření s majetkem náležejícím do dědictví během dědického řízení.

Ustanovit správce dědictví je vhodné tehdy, má-li zůstavitel podnik, je-li jediným společníkem i jediným jednatelem ve společnosti s ručením omezeným, pronajímá-li nemovitosti či byty anebo vlastní-li jiný rozsáhlejší majetek, který by v případě prodlení s jeho správou v průběhu dědického řízení mohl ztratit na ceně. Správce dědictví může být ustanoven též k veškerému majetku náležejícímu do dědictví.

Na rozdíl od závěti či listiny o vydědění však není možné listinu o ustanovení správce dědictví, listinu o odvolání listiny o ustanovení správce dědictví a listinu o odvolání souhlasu s ustanovením do funkce správce dědictví (dále jen "listina o ustanovení správce dědictví") pod sankcí absolutní neplatnosti pořídit v jiné formě než ve formě notářského zápisu. Ustanovený správce dědictví musí navíc se svojí funkcí vyslovit souhlas, který musí být obsažen v listině o ustanovení správce dědictví; je tudíž nutné, aby se budoucí správce dědictví dostavil na jednání k notáři spolu s pořizovatelem.

SMLOUVA O ZMĚNĚ ROZSAHU A SPRÁVĚ SPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽELŮ

Dalšími právními úkony, u nichž zákon obligatorně stanoví formu notářského zápisu, jsou smlouvy o změně zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, případně smlouvy o změně zákonné úpravy správy společného jmění manželů. Všechny tyto smlouvy mohou uzavřít též muž a žena, kteří teprve hodlají uzavřít manželství.

Smlouva o zúžení/rozšíření zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů

Podle § 143a občanského zákoníku mohou manželé smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu rozšířit nebo zúžit rozsah společného jmění manželů stanovený v § 143 občanského zákoníku. Společné jmění manželů lze takto zúžit či rozšířit jak o majetek, tak o závazky společného jmění nabyté či vzniklé v budoucnosti, jakož i o majetek a závazky, které již tvoří společné jmění manželů (s právními účinky ex nunc). Předmětem smlouvy mohou být jednotlivé majetkové hodnoty a závazky nebo může být společné jmění manželů zúženo až na obvyklé vybavení společné domácnosti.

Manželé mohou smlouvou také vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství, vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti (tzv. "koakvizice"). Tato smlouva se v praxi téměř nevyskytuje.

Často se však stává, že klienti žádají notáře o sepsání smlouvy o zúžení společného jmění manželů o již existující společné dluhy tak, že za tyto závazky bude odpovídat pouze jeden z manželů. Takové ustanovení ve smlouvě sice není neplatné, je však třeba si uvědomit, že manželé se mohou vůči jiné osobě (věřiteli) na předmětnou smlouvu odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah smlouvy znám, což v tomto případě znamená, že by tato smlouva musela existovat již v době vzniku pohledávky věřitele. Ustanovení smlouvy o odpovědnosti jednoho z manželů za již existující závazek tak bude mít účinky pouze mezi manžely a dle mého názoru je možné jej uplatnit při zániku a vypořádání společného jmění manželů.

Zúžení společného jmění manželů a ochrana věřitelů

Jiným požadavkem, se kterým se notáři velice často setkávají, je zúžení společného jmění manželů tak, že veškerý majetek již tvořící společné jmění manželů, jakož i v budoucnu nabytý, bude vlastnit pouze jeden z manželů. Účelem takové smlouvy může být snaha o vyvedení tohoto majetku ze společného jmění z důvodu ochrany před věřiteli.

Podle § 262a odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu se však pro účely nařízení výkonu rozhodnutí za majetek patřící do společného jmění manželů povinného a jeho manžela považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů. Podle odst. 2 se tudíž "při výkonu rozhodnutí nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky".

V rámci výkonu rozhodnutí je samozřejmě nutné rozlišovat jeho nařízení a provedení. Pokud byl ohledně určitého majetku nařízen výkon rozhodnutí, ještě to neznamená, že bude skutečně proveden. Druhý manžel má právo podat vylučovací (excindační) žalobu a požadovat vyloučení majetku, který se sice považuje za součást společného jmění manželů, avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nepatřil do společného jmění, a oprávněnému (věřiteli) byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy (viz § 267 odst. 2 občanského soudního řádu). Z důvodu ochrany věřitele však nebude žaloba na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí úspěšná, jestliže vymáhaná pohledávka vznikla před uzavřením smlouvy o zúžení společného jmění manželů.

Výše uvedené skutečnosti by si měl každý uvědomit a buď předem sám zvážit, zda požadovaná smlouva o změně zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů bude mít jím zamýšlené právní účinky, nebo požádat kteréhokoliv notáře o konzultaci daného problému.

Zúžení/rozšíření společného jmění manželů a družstevní byt

V souvislosti se smlouvami o změně zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů se vyskytují dva protichůdné názory na otázku, zda lze upravit společné jmění manželů také ohledně členských práv a povinností v bytovém družstvu.

Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí uvedl: "způsob vzniku a zániku společného členství manželů v bytovém družstvu je upraven specificky v kogentních ustanoveních občanského zákoníku", přičemž dále dovodil, že z § 143 občanského zákoníku nevyplývá, "že by společný členský podíl v bytovém družstvu podléhal režimu společného jmění manželů, jehož rozsah mohou manželé smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu rozšířit nebo zúžit podle § 143a odst. 1 občanského zákoníku".3) Stejný názor je zastáván též v převažující části odborné literatury.4)

Podle komentáře k občanskému zákoníku5) má mít však přednost výklad zákona, který účastníkům umožní větší dispozitivní volnost. Podle tohoto komentáře by tedy bylo možné společné jmění manželů zúžit i o případný členský podíl v bytovém družstvu jak do budoucna, tak o členský podíl již manžely nabytý. Vzhledem k tomu, že tento názor rozhodně není většinový, mohou mít manželé problém najít notáře, který by takovou smlouvu sepsal, neboť smlouva obsahující zúžení společného jmění manželů ohledně členského podílu v bytovém družstvu by se tak mohla dostat do rozporu s kogentním ustanovením zákona a tím se stát (částečně) neplatnou.

ZÁSTAVNÍ SMLOUVA

Obsahem zástavní smlouvy je závazek zástavce dát zástavnímu věřiteli určitou věc nebo jiný objekt do zástavy za účelem zajištění jeho pohledávky. Od 1. 1. 2002 musí být zástavní smlouva podle § 156 odst. 3 občanského zákoníku sepsána ve formě notářského zápisu tehdy, jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimž má zástavní právo vzniknout, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3 občanského zákoníku). Takové zástavní právo vzniká na základě zástavní smlouvy až zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky, přičemž zápis zástavního práva je povinen provést notář, který sepsal zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu, a to bezodkladně po uzavření smlouvy. O zápisu do Rejstříku zástav vyhotoví notář potvrzení, jehož originál založí do příslušného notářského spisu. Účastníkům smlouvy je notář povinen na jejich žádost vydat ověřenou kopii tohoto potvrzení.

V praxi bude zástavou zejména drobná stavba, jež není podle zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "katastrální zákon")6) evidována v katastru nemovitostí, podnik jako věc hromadná, zásoby zboží a materiálu či motorové vozidlo, které zástavce užívá, a tudíž je neodevzdává zástavnímu věřiteli.

Bohaté zkušenosti notářů vzešlé ze sepisování výše uvedených smluv lze však též využít při sepisování zástavních smluv s jiným předmětem zástavy. Vhodné je to např. tehdy, je-li zástavou věc nemovitá, byt či nebytový prostor evidované v katastru nemovitostí. Zástavní právo pak vzniká až vkladem do katastru nemovitostí.

Vzhledem k tomu, že má zástavní právo pouze akcesorickou povahu, neboť jeho vznik a trvání jsou nerozlučně spjaty s existencí zajišťované pohledávky, bývá podkladem pro sepsání zástavní smlouvy další smlouva, např. smlouva o půjčce, smlouva o úvěru či kupní smlouva, z níž vyplývá pohledávka zástavního věřitele. Notáře lze požádat též o sepsání této smlouvy, přičemž ve většině případů bude praktické, aby obě smlouvy (např. kupní smlouva a zástavní smlouva k zajištění zaplacení kupní ceny) byly obsaženy v jednom notářském zápisu, i když pro tyto smlouvy není povinná forma notářského zápisu předepsána.

PRÁVNÍ ÚKONY PODLE OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"), na mnoha místech vyžaduje, aby měl právní úkon formu notářského zápisu.

Podle § 57 odst. 1 obchodního zákoníku musí mít společenská smlouva společnosti s ručením omezeným a zakladatelská smlouva akciové společnosti formu notářského zápisu. Připouští-li obchodní zákoník, aby společnost založil jediný zakladatel, nahrazuje podle § 57 odst. 3 společenskou smlouvu zakladatelská listina vyhotovená ve formě notářského zápisu. Jediný zakladatel-fyzická osoba může založit pouze společnost s ručením omezeným. Jediný zakladatel-právnická osoba může založit společnost s ručením omezeným nebo akciovou společnost.

Podle § 63 věta druhá obchodního zákoníku "pokud stanoví zákon formu notářského zápisu pro právní úkon, kterým se zakládá společnost, vyžaduje se forma notářského zápisu i pro změny jeho obsahu".

Formu notářského zápisu musejí mít též některá prohlášení společníků/akcionářů, která buď musejí být obsažena v notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady, nebo musejí mít samostatnou formu notářského zápisu či prostou písemnou formu s úředně ověřeným podpisem (z důvodu úspory nákladů samozřejmě doporučuji, pokud je to jen trochu možné, aby tato prohlášení byla obsažena v notářském zápisu o rozhodnutí valné hromady). Dále také souhlasy s usnesením valné hromady, rozhodování mimo valnou hromadu, dohody společníků o zrušení společnosti, rozhodnutí jediného společníka/akcionáře atd. In concreto jde o tato ustanovení, v nichž je vyžadován notářský zápis:

- § 127 odst. 7 - souhlas společníka, který nebyl přítomen na valné hromadě, s navrhovaným rozhodnutím, vyžaduje-li zákon, aby byl o rozhodnutí valné hromady pořízen notářský zápis;

- § 129 odst. 1 - vzdání se práva na včasné svolání valné hromady, případně na její svolání způsobem, který stanoví zákon nebo společenská smlouva;

- § 130 odst. 2 - přijetí rozhodnutí mimo valnou hromadu, respektive projev vůle společníka, jímž vysloví s návrhem usnesení souhlas, vyžaduje-li zákon, aby byl o rozhodnutí valné hromady pořízen notářský zápis;

- § 132 odst. 1 a § 190 odst. 1 - rozhodnutí jediného společníka/akcionáře musí mít formu notářského zápisu v případech, kdy se o rozhodnutí valné hromady pořizuje notářský zápis;

- § 132 odst. 3 a § 190 odst. 3 - smlouvy uzavřené mezi společností a jediným společníkem/akcionářem této společnosti, pokud tento společník/akcionář jedná rovněž jménem společnosti; zde má společník/akcionář na výběr mezi notářským zápisem nebo písemnou formou, avšak listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací (viz dále);

- § 152 odst. 1 - dohoda všech společníků o zrušení společnosti s ručením omezeným;

- § 205 odst. 2 - dohoda akcionářů na rozsahu jejich účasti na zvýšení základního kapitálu.

KUPNÍ SMLOUVA, DAROVACÍ SMLOUVA...

Pro ostatní smlouvy dle části osmé občanského zákoníku (závazkové právo) i dle části třetí obchodního zákoníku (obchodní závazkové vztahy) není povinná forma notářského zápisu předepsána.

Vzhledem k tomu, že mezi tradiční činnosti notáře náleží sepisování smluv týkajících se nemovitostí, doporučuji využít jeho služeb při sepisování darovacích a kupních smluv, jejichž předmětem je nemovitost, byt či nebytový prostor. Jde sice o finančně nákladnější záležitost,7) avšak účastníkům se dostane nestranného poradenství (na rozdíl od smluv připravovaných advokátem či realitní kanceláří, které si vybírá jen jedna strana), záruky formální správnosti i obsahové určitosti.

Zaplacení kupní ceny může být zajištěno též jejím uložením do notářské úschovy, a proto může být zároveň s kupní smlouvou při jediném jednání uzavřen protokol o notářské úschově (viz dále). Zde je důležité upozornit, že přijímá-li notář do úschovy peníze v souvislosti se smlouvou, kterou sepsal, činí jeho odměna za přijetí peněz do úschovy jednu desetinu z jinak účtované odměny.

V případě ostatních smluv (smlouva o dílo, nájemní smlouva, smlouva o přepravě apod.) není vesměs forma notářského zápisu využívána.

PRÁVNÍ ÚKONY PODLE ZVLÁŠTNÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

Některé další právní předpisy stanoví povinnou formu notářského zápisu pro právní úkony, jimž je zapotřebí, z důvodu jejich právní závažnosti, vtisknout formu veřejné listiny a zajistit tak odbornost jejich sepsání.

Zákon o vlastnictví bytů

Formu notářského zápisu vyžaduje zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o vlastnictví bytů"), podle § 5 odst. 6 pro dohodu vlastníků všech bytových jednotek v domě o tom, že vlastnictví jednotek změní na podílové spoluvlastnictví budovy, a podle § 5 odst. 7 pro prohlášení jediného vlastníka všech jednotek v domě o zrušení vymezení jednotek v domě a změně vlastnictví jednotek na vlastnictví budovy.

Zákon o obecně prospěných společnostech

Notáře musí dále navštívit jediný zakladatel, zakládá-li obecně prospěšnou společnost podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů, neboť zakládací listina obecně prospěšné společnosti musí mít formu notářského zápisu.

Pokud obecně prospěšnou společnost zakládá více zakladatelů, postačí pro zakládací smlouvu písemná forma s úředně ověřenými podpisy všech zakladatelů.

Zákon o nadacích a nadačních fondech

Obdobné platí u založení nadace či nadačního fondu podle zákona č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o nadacích a nadačních fondech"). Formu notářského zápisu musí mít pouze zakládací listina, zřizuje-li nadaci či nadační fond jediný zřizovatel.

V souladu s § 477 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví, že zůstavitel může závětí zřídit nadaci nebo nadační fond, zákon o nadacích a nadačních fondech připouští, aby nadace či nadační fond byly kromě zakládací smlouvy či listiny zřízeny též závětí. Vzhledem k podstatným náležitostem, které závěť musí obsahovat (viz § 3 odst. 3 zákona o nadacích a nadačních fondech) pod sankcí (částečné) neplatnosti, byla pro formu závěti, kterou zůstavitel zřizuje nadaci nebo nadační fond, zvolena též povinná forma notářského zápisu.

Zákon o církvích a náboženských společnostech

Podle § 12 odst. 1 zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se k návrhu na registraci svazu církví a náboženských společností přikládá zakladatelská smlouva, která se podle odst. 2 předkládá ve formě notářského zápisu.

NOTÁŘSKÝ ZÁPIS SE SVOLENÍM K VYKONATELNOSTI

Specifickým notářským zápisem o právním úkonu podle § 71a až § 71c notářského řádu je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, nebo-li procesní dohoda (tedy dvoustranný právní úkon), kterou se jeden účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka vyplývající ze závazkového právního vztahu a v níž zároveň svolí, aby podle této dohody (notářského zápisu) byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (exekuce), pokud svou povinnost řádně a včas nesplní. Takový notářský zápis se stává exekučním titulem,8) tj. přímým podkladem pro výkon rozhodnutí, a působí tak vůči dlužníkovi jako procesně-preventivní opatření.

Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti předpokládá, že mezi dlužníkem a věřitelem již dříve vznikl závazkový právní vztah např. z důvodu již uzavřené kupní smlouvy, smlouvy o půjčce či o úvěru. Notáře lze však požádat, aby do notářského zápisu zahrnul jednak vlastní úkon, kterým vznikne hmotněprávní závazek (např. kupní smlouvu), a jednak dohodu podle § 71a až § 71c notářského řádu. Takový notářský zápis pak bude zpravidla obsahovat dvě samostatné části.

Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je tak třeba mít na paměti nejlépe již při vzniku závazkového právního vztahu, např. ve smlouvě o úvěru je vhodné jako jednu z podmínek poskytnutí úvěru zakotvit povinnost dlužníka uzavřít dohodu o existenci závazku a jeho vykonatelnosti, neboť poté, co již dlužník obdržel prostředky úvěru, není pravděpodobné, že se dobrovolně dostaví k notáři a notářský zápis se svolením k vykonatelnosti podepíše. Navíc jednou z obligatorních náležitostí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti je uvedení doby ke splnění povinnosti a tento požadavek nebude splněn, pokud splatnost nastala již dříve či doba plnění uplynula již k okamžiku podpisu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti. Problém již splatných pohledávek lze řešit např. uzavřením dodatku k původní smlouvě se stanovením nové doby plnění, případně lze dohodou změnit dobu plnění přímo v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti.


2. osvědčování právně významných skutečností a prohlášení

Druhou základní činností notáře je osvědčování právně významných skutečností a prohlášení. Notář na žádost osvědčí skutečnosti a prohlášení, které by mohly být podkladem pro uplatňování nebo prokazování práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky (musí být tedy splněna základní podmínka, kterou je právní význam takové skutečnosti či prohlášení). Demonstrativní výčet osvědčení prováděných notářem obsahuje § 72 notářského řádu.

Při osvědčování notář zásadně pouze zaznamenává, co se před ním odehrálo, a proto při této činnosti nedozírá na to, zda je obsah osvědčované skutečnosti či prohlášení v souladu s právním řádem (což se občas u veřejnosti setkává s nepochopením).9) Nicméně vědomí, že bude sepsán záznam o tom, zda, kdy a jak určitá skutečnost nastala, vede účastníky k tomu, aby se co nejvíce o soulad s právními předpisy snažili; osvědčování právně významných skutečností a prohlášení tedy také napomáhá předcházení sporům.

VIDIMACE A LEGALIZACE

Mezi nejběžnější způsoby osvědčování prováděné v notářských kancelářích jistě patří ověřování shody opisu nebo kopie s listinou (vidimace) a ověřování pravosti podpisu (legalizace).

U některých právních úkonů, konkrétně u některých smluv či jednostranných právních úkonů, se s ohledem na požadavek právní jistoty či z důvodu ověření totožnosti podepisujícího vyžaduje provedení legalizace. Pro ilustraci dále uvádím některé nejvýznamnější zákony (vždy ve znění pozdějších předpisů), s uvedením příslušných ustanovení, v nichž se můžeme setkat s povinností legalizace či vidimace.

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině:

- § 9 odst. 1: "Z důležitých důvodů mohou krajský úřad nebo obecní úřad obce s rozšířenou působností, v hlavním městě Praze a ve městech Brno, Ostrava a Plzeň magistráty těchto měst povolit, aby prohlášení jednoho ze snoubenců, že vstupuje do manželství, učinil jeho zástupce. Plná moc musí být písemná a podpis na ní musí být úředně ověřen."

- § 24a odst. 1: "...Soud nezjišťuje příčiny rozvratu a manželství rozvede, jsou-li předloženy a) písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tomto rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost..."

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád:

- § 28 odst. 4: "Podpisy na písemné plné moci, na odvolání plné moci nebo na její výpovědi musí být úředně ověřeny jen, stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu."

- § 46 odst. 3 a § 47 odst. 3 - doručování fyzickým a právnickým osobám.

- § 89a: "Účastníci řízení v obchodní věci se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou. Taková smlouva nebo její ověřený opis musí být doloženy již v žalobě (návrhu na zahájení řízení)."

- § 256 odst. 2 - výkon rozhodnutí: "Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu."

- v části šesté (výkon rozhodnutí) dále § 262 odst. 2, 304a odst. 2, 336h odst. 3 apod.

Vyhláška č. 26/2007 Sb., katastrální vyhláška:

- § 37 odst. 6: "...Katastrální úřad považuje projev vůle osob za zjištěný, jestliže a) jejich vlastnoruční podpisy na prvopisu smlouvy byly úředně ověřeny podle zvláštního právního předpisu...."

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník:

- § 31 odst. 3: "Navrhovatel ... současně s návrhem doloží písemný souhlas osob, které se podle tohoto zákona nebo zvláštního právního předpisu zapisují v rámci zápisu podnikatele, ledaže takovýto souhlas plyne z jiných k návrhu dokládaných listin; u výmazu osoby zapsané v rámci zápisu podnikatele se souhlas nevyžaduje. Podpis na souhlasu podle předchozí věty musí být úředně ověřen, ledaže je obsažen v listině vyhotovené ve formě notářského zápisu."

- § 32 odst. 1: "Návrh na návrh na zápis lze podat pouze na formuláři; podpis musí být úředně ověřen."

- § 57 odst. 1: "Nevyplývá-li z jiných ustanovení tohoto zákona něco jiného, zakládá se společnost společenskou smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Pravost podpisů zakladatelů musí být úředně ověřena."

- § 57 odst. 2: "Uzavírá-li společenskou smlouvu zmocněnec na základě plné moci, musí být na ní podpis zmocnitele úředně ověřen."

- § 63 věta první: "Právní úkony týkající se založení, vzniku, změny, zrušení nebo zániku společnosti musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy."

- § 115 odst. 3: "Smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu a nabyvatel, který není společníkem, v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě stanovám. Podpisy musí být úředně ověřeny."

- § 117a odst. 1: "Obchodní podíl může být předmětem zástavního práva. Zástavní smlouva musí mít písemnou formu. Podpisy na zástavní smlouvě musí být úředně ověřeny."

- § 149a: "Účast společníka ve společnosti může skončit i dohodou všech společníků. Dohoda musí mít písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny."

- Dále zejména na jednostranných prohlášeních (správce vkladu, vzdání se přednostního práva ke zvýšení vkladu při zvyšování základního kapitálu, vzdání se práva na upsání akcií aj.), smlouvách o upsání akcií, plné moci k nakládání s účtem u peněžního ústavu apod.

Dva způsoby ověření pravosti podpisu

Pravost podpisu lze na předložené listině ověřit dvěma způsoby. Podepsala-li osoba listinu v přítomnosti notáře, notář osvědčí tuto skutečnost. Je-li již listina v době jejího předložení notáři podepsána, notář pouze osvědčí prohlášení osoby, kterým uznává podpis na listině za vlastní.

Uznání podpisu za vlastní nemusí vždy vyhovovat právním předpisům. Např. podle § 132 odst. 3 obchodního zákoníku "smlouvy uzavřené mezi společností a jediným společníkem této společnosti, pokud tento společník jedná rovněž jménem společnosti, musejí mít formu notářského zápisu nebo písemnou formu a listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací". Totéž viz § 190 odst. 3 obchodního zákoníku: "Smlouvy uzavřené mezi společností a jediným akcionářem této společnosti, pokud tento akcionář jedná rovněž jménem společnosti, musí mít formu notářského zápisu nebo písemnou formu a listina musí být podepsána před orgánem pověřeným legalizací." V případě takové smlouvy nezbývá jedinému společníkovi/akcionáři než si vybrat mezi formou notářského zápisu či písemnou formou smlouvy, avšak smlouvu musí bezpodmínečně podepsat před notářem či jiným orgánem pověřeným ověřováním podpisů.10)

Přestože není povinnost úředního ověření podpisu stanovena právními předpisy, může být v některých případech vhodné, aby se strany smlouvy na úředním ověření pravosti podpisů domluvily. Praktické to shledávám např. u dohod o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu, neboť je zde zpravidla převáděno právo o velké majetkové hodnotě. Zejména pokud se strany navzájem neznají, je úřední ověření pravosti jejich podpisů určitým důkazem o ověření jejich totožnosti.

VYDÁVÁNÍ OVĚŘENÝCH VÝSTUPŮ Z INFORMAČNÍHO SYSTÉMU VEŘEJNÉ SPRÁVY

Jednou z novějších činností notáře na poli osvědčování je ověřování a vydávání ověřených výstupů z informačního systému veřejné správy podle zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy, ve znění pozdějších předpisů. V současné době jsou vydávány ověřené výpisy z katastru nemovitostí, obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku a rejstříku trestů. O ověřený výpis z katastru nemovitostí je možné notáře požádat také v rámci řízení o dědictví.11)

Kontaktními místy veřejné správy (tj. institucemi, které jsou oprávněny vydat ověřený výstup z informačního systému veřejné správy) jsou kromě notářů též krajské úřady, matriční úřady, obecní úřady, úřady městských částí nebo městských obvodů územně členěných statutárních měst a úřady městských částí hlavního města Prahy, některé zastupitelské úřady, držitel poštovní licence a Hospodářská komora České republiky.

OSVĚDČENÍ JINÝCH SKUTKOVÝCH DĚJŮ

Formu notářského zápisu má též osvědčení jiných skutkových dějů (např. průběh slosování), předložení movitých věcí, splnění dluhu, stav nemovitostí, bytů a nebytových prostor, jestliže s nimi mohou být prokázány nároky v řízení před soudem a jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti notáře nebo jestliže se notář přesvědčil o stavu věci. Pro všechny tyto skutkové děje platí, že musejí být právně významné, jinak není možné je osvědčit.

Notářský zápis může sloužit např. jako jeden ze způsobů zajištění důkazu podle § 78a občanského soudního řádu, neboť důkaz může být zajištěn také notářským zápisem o skutkovém ději nebo o stavu věci, jestliže se skutkový děj udál v přítomnosti notáře nebo jestliže notář osvědčil stav věci. V souvislosti s rozmáhající se elektronizací klienti často žádají osvědčení o stavu internetových stránek, které může sloužit právě jako důkaz u soudu o tom, co se na webových stránkách v určitém čase nacházelo (např. z důvodu ochrany autorského práva apod.). Je zřejmé, že jakmile se protistrana dozví o podané žalobě, okamžitě obsah internetových stránek stáhne, proto osvědčení ve formě notářského zápisu sepsané před podáním žaloby zajistí důkaz pro budoucí spor.

V praxi je však nejčastějším skutkovým dějem osvědčovaným notářem slosování v loteriích, tombolách a jiných podobných hrách. Podle § 10 písm. a) zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, musí být slosování loterie nebo tomboly s herní jistinou přesahující padesát tisíc korun provedeno mimo jiné za účasti notáře, který osvědčuje průběh slosování.

Podle § 213b odst. 3 obchodního zákoníku musí být průběh a výsledky losování akcií za účelem jejich vzetí z oběhu při snižování základního kapitálu akciové společnosti osvědčen notářským zápisem. Zde je třeba zdůraznit, že akcie lze vzít z oběhu na základě losování pouze tehdy, jestliže stanovy společnosti v době, kdy byly tyto akcie upisovány, umožňovaly snížení základního kapitálu vzetím akcií z oběhu na základě losování. Nedostatek ve stanovách tak již nelze následně zhojit, proto je třeba na tuto možnost myslet nelépe již při zakládání akciové společnosti.

OSVĚDČENÍ PROHLÁŠENÍ

Notář též osvědčuje prohlášení osob, mají-li s ním být spojeny právní účinky. V praxi se osvědčení o prohlášení využívá převážně tehdy, jde-li o prohlášení o skutečnostech, které mají dokazovat vlastnictví k nemovitostem v případě jejich vydržení či zhotovení. Zákonný rámec je obsažen v § 5 odst. 4 katastrálního zákona, dle něhož "vznik, změna nebo zánik právního vztahu na základě právní skutečnosti nebo jednostranného právního úkonu, které nelze doložit a jsou-li nesporné, mohou být do katastru zapsány pouze na základě osvědčení ve formě notářského zápisu nebo na základě soudního smíru". Osvědčit lze takto nejen zhotovení věci či vydržení, ale též nabytí přírůstků nebo zpracování cizí věci. Z jednostranných právních úkonů bych uvedla zejména odstoupení od smlouvy či domáhání se vrácení daru.

DALŠÍ ZPŮSOBY OSVĚDČOVÁNÍ PODLE NOTÁŘSKÉHO ŘÁDU

Notář dále provádí osvědčení o tom, že mu byla předložena listina a kdy se tak stalo. Tuto formu osvědčení lze provést pouze vyhotovením osvědčovací doložky přímo na předloženou listinu, případně na listinu pevně s ní spojenou; není možné ji tedy provést např. formou notářského zápisu.

Dalším případem osvědčení, který se též téměř nevyskytuje, je osvědčení, že je někdo naživu; o tomto osvědčení se však již sepíše notářský zápis, pro který platí přiměřeně ustanovení notářského řádu o právních úkonech.

OSVĚDČENÍ PODLE ZVLÁŠTNÍCH PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ

Mezi osvědčení, která jsou obsažena v demonstrativním výčtu § 72 notářského řádu, avšak notář je provádí na základě speciálních právních předpisů, které stanoví náležitosti vydávané notářské listiny, případně další podmínky jejího vydání, náleží osvědčení o protestech směnek a jiných listin, které je třeba předložit k uplatnění práva, osvědčení o provedení úkonů a splnění formalit podle nařízení Rady o evropské společnosti a podle nařízení Rady o evropské družstevní společnosti a zákonů vydaných k jejich provedení, jakož i osvědčení o provedení úkonů a splnění formalit podle nařízení Rady o evropské společnosti a podle nařízení Rady o evropské družstevní společnosti a zákonů vydaných k jejich provedení.

Osvědčení o protestech směnek a jiných listin, které je třeba předložit k uplatnění práva

Osvědčení o protestech listin je notářskou činností podle § 2 notářského řádu, o protestu směnky nebo šeku je vyhotovena protestní listina, která však není notářskou listinou (zápisem), zákon č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů, ji prohlašuje za veřejnou listinu. Vyhotovováním protestních listin jsou vedle notáře pověřeny též soudy a obecní úřady.

Podle čl. I § 44 odst. 1 zákona směnečného a šekového musí být odepření přijetí směnky nebo placení směnky zjištěno veřejnou listinou - protestem pro nepřijetí nebo protestem pro neplacení.

Podle čl. II § 40 bod 1) může majitel šeku vykonat postih proti osobám šekově zavázaným, jestliže šek včas předložený není zaplacen a je-li odepření placení zjištěno veřejnou listinou (protestem). Protest pro nepřijetí nepřichází u šeku v úvahu, neboť šek nelze přijmout.12)

Osvědčení o provedení úkonů a splnění formalit podle nařízení Rady o evropské společnosti a nařízení Rady o evropské družstevní společnosti a zákonů vydaných k jejich provedení

Zákon č. 627/2004 Sb., o evropské společnosti, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 307/2006 Sb., o evropské družstevní společnosti, ve znění pozdějšího předpisu, stanoví náležitosti osvědčení vydávaného notářem podle nařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. 10. 2001, a to jednak osvědčení o provedení všech úkonů a splnění formalit, které musejí být provedeny před přemístěním zapsaného sídla evropské (družstevní) společnosti, dále osvědčení o provedení všech úkonů a splnění formalit, které musejí být provedeny před založením evropské (družstevní) společnosti fúzí, jakož i osvědčení o zákonnosti dokončení založení evropské (družstevní) společnosti fúzí.

Dokumenty, které je třeba notáři předložit za účelem sepsání osvědčení, vypočítává vyhláška č. 293/2005 Sb., o dokumentech, které je třeba předložit notáři k vydání osvědčení při přemístění zapsaného sídla evropské společnosti a při založení evropské společnosti fúzí, vyhláška č. 204/2008 Sb., o listinách, které je česká zúčastněná společnost povinna předložit notáři k vydání osvědčení o zákonnosti dokončení založení evropské společnosti fúzí, a vyhláška č. 205/2008 Sb., o listinách, které je české zúčastněné družstvo povinno předložit notáři k vydání osvědčení o zákonnosti dokončení založení evropské družstevní společnosti fúzí.

Osvědčení o splnění podmínek přeshraniční fúze pro účely zápisu přeshraniční fúze do obchodního rejstříku nebo zahraničního obchodního rejstříku

Zatím nejnovějším druhem notářské činnosti v oblasti osvědčování právně významných skutečností je osvědčení o splnění podmínek přeshraniční fúze pro účely zápisu přeshraniční fúze do obchodního rejstříku nebo zahraničního obchodního rejstříku podle zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. Podle § 208 odst. 1 notář osvědčuje splnění zákonem stanovených požadavků českou zúčastněnou korporací při přeshraniční fúzi vydáním osvědčení přeshraniční fúze, které je veřejnou listinou.

Dle § 210 odst. 1 notář osvědčuje též splnění zákonem stanovených požadavků pro zápis přeshraniční fúze do obchodního rejstříku, jestliže se nástupnická korporace zapisuje do obchodního rejstříku. Také toto osvědčení je veřejnou listinou.

Dokumenty, které je třeba notáři předložit za účelem sepsání těchto osvědčení, stanoví vyhláška č. 206/2008 Sb., o písemnostech, které je česká zúčastněná korporace povinna předložit notáři k vydání osvědčení při přeshraniční fúzi, a vyhláška č. 207/2008 Sb., o písemnostech, které je česká zúčastněná korporace povinna předložit notáři k vydání osvědčení o zákonnosti dokončení přeshraniční fúze.

OSVĚDČENÍ PRŮBĚHU VALNÝCH HROMAD A SCHŮZÍ PRÁVNICKÝCH OSOB

Podle § 77 notářského řádu notář osvědčí průběh valné hromady (či jiné schůze právnické osoby) v notářském zápisu, v němž mimo jiné zaznamená vše, co je důležité pro posouzení řádného postupu jednání, zejména všechna přijatá usnesení, jakož i podmínky, za nichž byla přijata (údaj o počtu přítomných z hlediska schopnosti usnášení, o způsobu a výsledcích hlasování, učiněných protestech apod.). Notář tedy nezaznamenává vše z průběhu valné hromady a zároveň při sepisování notářského zápisu podle § 77 notářského řádu neposuzuje přijatá usnesení z hlediska dodržení právních předpisů či zakladatelských dokumentů.

V současné době je notářský zápis osvědčující průběh schůze právnické osoby vyžadován obchodním zákoníkem a zákonem o vlastnictví bytů. Účastníci mohou nicméně po notáři žádat sepsání tohoto typu notářského zápisu též případech, kdy zákon povinnost notářského zápisu nestanoví. Půjde např. o osvědčení průběhu valné hromady (členské schůze družstva), na níž byla přijímána rozhodnutí o schválení účetní závěrky, nakládání s majetkem společnosti (družstva), rozhodnutí o převodu majetku na společníka či jednatele podle § 196a obchodního zákoníku či rozhodnutí členské schůze družstva o prodeji nemovitostí s byty či o prodeji bytů dle § 239 odst. 4 písm. i) obchodního zákoníku. V těchto případech není nutné, aby byl o průběhu takové valné hromady (členské schůze družstva) pořízen notářský zápis, ale vzhledem k závažnosti navrhovaných rozhodnutí bude vhodné notáře požádat o sepsání notářského zápisu osvědčujícího i průběh takové schůze.

V případech, kdy zákon sice pořízení notářského zápisu nevyžaduje, avšak je rozhodováno o skutečnostech zapisovaných do veřejných seznamů (např. do obchodního rejstříku), notář sepíše notářský zápis podle § 80a a násl. notářského řádu (viz dále).

Osvědčení podle obchodního zákoníku

Obchodní zákoník požaduje pořízení notářského zápisu podle § 77 notářského řádu o průběhu ustavující valné hromady při zakládání akciové společnosti s výzvou k upsání akcií podle § 171 odst. 5 obchodního zákoníku a o průběhu ustavující schůze družstva podle § 224 odst. 6 obchodního zákoníku.

V ostatních případech, kdy obchodní zákoník vyžaduje pořízení osvědčujícího notářského zápisu, je sepisován tzv. kvalifikovaný notářský zápis podle § 80a a násl. notářského řádu (viz dále).

Osvědčení průběhu první schůze shromáždění společenství vlastníků jednotek

Zákon o vlastnictví bytů vyžaduje v § 9 odst. 8 sepsání notářského zápisu pouze při osvědčení průběhu první schůze shromáždění vlastníků jednotek, na níž jsou schvalovány stanovy společenství a voleny jeho orgány. Zákon o vlastnictví bytů nevyžaduje, aby byl o průběhu schůze společenství, na níž jsou voleny orgány, schvalovány či měněny stanovy, pořízen notářský zápis. Pokud však shromáždění neschválí stanovy společenství, řídí se právní poměry společenství vzorovými stanovami, vydanými nařízením vlády č. 371/2004 Sb. Ani tyto vzorové stanovy, účinné od 1. 7. 2004, nevyžadují, aby byl o průběhu schůze, na které jsou voleny orgány, schvalovány či měněny stanovy, pořízen notářský zápis.

Nebylo tomu tak ale vždy. Dříve účinné vzorové stanovy vydané nařízením vlády č. 322/2000 Sb. vyžadovaly pořízení notářského zápisu o průběhu schůze, na které byly voleny orgány, schvalovány či měněny stanovy. Mnoho společenství vlastníků jednotek tak buď tuto dikci do svých stanov přejalo, případně se z důvodu neschválení navržených stanov uplatnilo ustanovení, dle něhož se právní poměry společenství řídí vzorovými stanovami platnými v době vzniku společenství. Těmto společenstvím bych doporučila, aby z důvodu úspory nákladů při příležitosti jiné změny stanov, změnili též ustanovení stanov o povinnosti pořídit výše uvedený notářský zápis.


3. Notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby

Klasická osvědčující činnost notáře byla prolomena s účinností od 1. 1. 2001 zákonem č. 370/2000 Sb., který zavedl do notářského řádu oddíl čtvrtý, nazvaný "Notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby". V § 80a až § 80f notářského řádu tak můžeme najít speciální typ osvědčení určitých rozhodnutí orgánů právnických osob.

Na rozdíl od pouhého osvědčení průběhu valných hromad a jiných schůzí právnických osob je zde notář povinen osvědčit, zda formality a právní jednání, k nimž byla společnost či její orgány povinny před přijetím rozhodnutí, byly učiněny a zda jsou v souladu se zákonem a zakladatelskými dokumenty společnosti. Dále je povinen osvědčit, zda obsah přijatých rozhodnutí je v souladu s právními předpisy a zakladatelskými dokumenty společnosti. Za účelem takového posouzení musí mít notář k dispozici dokumenty uvedené v § 80c notářského řádu, např. zakladatelské dokumenty v úplném znění, minimálně pět pracovních dnů přede dnem jednání orgánu právnické osoby.

Podle § 80a a násl. notářského řádu notář sepíše notářský zápis, nejen vyžadují-li právní předpisy pořízení takového notářského zápisu, ale též tehdy, pokud účastník žádá o sepsání notářského zápisu a zároveň bude rozhodováno o skutečnostech zapisovaných do veřejných seznamů. Typicky např. v situaci, kdy se bude na valné hromadě rozhodovat o změně společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným (což je případ, kdy zákon ukládá pořízení notářského zápisu o rozhodnutí právnické osoby) a zároveň bude odvoláván a jmenován jednatel společnosti (k takovému rozhodnutí není zapotřebí notářský zápis, avšak odvolání a jmenování jednatele je skutečností, která podléhá zápisu do obchodního rejstříku).

NOTÁŘSKÝ ZÁPIS A ŘÍZENÍ VE VĚCECH OBCHODNÍHO REJSTŘÍKU

Pořízení notářského zápisu o rozhodnutích, která tuto formu mít nemusejí, je výhodné též z pohledu řízení ve věcech obchodního rejstříku, zejména jde-li o rozhodnutí konstitutivní povahy. Podle § 200da odst. 3 občanského soudního řádu, je-li navrhovatelem a jediným účastníkem podnikatel, kterého se zápis týká, soud provede zápis do obchodního rejstříku, aniž by o tom vydával rozhodnutí13) tehdy, pokud mají navrhované skutečnosti podklad v přiloženém notářském zápisu.

Notářský zápis je přitom způsobilým podkladem k zápisu, i když právní předpisy tuto formu právního úkonu nevyžadují. Domnívám se, že § 200da odst. 3 má na mysli nejen notářské zápisy o právních úkonech (tj. např. zakladatelské dokumenty veřejných obchodních společností či komanditních společností), ale též notářské zápisy o rozhodnutí orgánu právnické osoby.

ROZHODNUTÍ ORGÁNU PRÁVNICKÉ OSOBY A OBCHODNÍ ZÁKONÍK

Jediným právním předpisem, podle kterého bylo až do 30. června 2008 nutné pořídit notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby, byl obchodní zákoník (viz dále). Obligatorní forma notářského zápisu je v obchodním zákoníku stanovena pro některá rozhodnutí orgánů společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti a družstva.

Společnost s ručením omezeným

Notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby je dle § 127 odst. 4 obchodního zákoníku vyžadován při rozhodování valné hromady o schvalování stanov a jejich změn, o změně obsahu společenské smlouvy, nedochází-li k němu na základě jiných právních skutečností, o zvýšení či snížení základního kapitálu nebo o připuštění nepeněžitého vkladu či o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení vkladu, schvalování smluv uvedených v § 67a obchodního zákoníku (tj. smluv, na jejichž základě dochází k převodu podniku nebo jeho části, smluv o nájmu podniku nebo jeho části a smluv zřizujících zástavní právo k podniku nebo jeho části) a o zrušení společnosti s likvidací.

Podle § 141 odst. 1 obchodního zákoníku musí být pořízen notářský zápis též o rozhodnutích o vyloučení společníka, který je v prodlení se splácením svého vkladu, a o udělení souhlasu s převodem jeho obchodního podílu či o převzetí uvolněného obchodního podílu ostatními společníky (§ 113), o udělení souhlasu s převodem/rozdělením obchodního podílu (§ 115 a § 117), o uložení povinnosti společníků přispět na vytvoření vlastního kapitálu příplatkem mimo základní kapitál (§ 121).

Akciová společnost

U akciové společnosti je sporné, zda má být kvalifikovaný notářský zápis pořízen též podle § 171 odst. 5 obchodního zákoníku o rozhodnutí ustavující valné hromady o schválení stanov v rámci založení akciové společnosti s výzvou k upsání akcií.14)

V ostatních případech však žádné spory nejsou, tudíž bude kvalifikovaný notářský zápis pořízen podle § 186 odst. 6 o rozhodnutí o změně stanov, o zvýšení či snížení základního kapitálu nebo o pověření představenstva tímto zvýšením podle § 210 či o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení emisního kursu, o snížení základního kapitálu a o vydání dluhopisů podle § 160, schvalování smluv uvedených v § 67a, o zrušení společnosti s likvidací a návrhu rozdělení likvidačního zůstatku, o změně druhu nebo formy akcií, o změně práv spojených s určitým druhem akcií, o spojení akcií, o omezení převoditelnosti akcií na jméno a o vyřazení akcií z obchodování na českém nebo zahraničním regulovaném trhu, vyloučení nebo o omezení přednostního práva na získání vyměnitelných a prioritních dluhopisů, o vyloučení nebo o omezení přednostního práva na upisování nových akcií podle § 204a, o schválení ovládací smlouvy (§ 190b), o schválení smlouvy o převodu zisku (§ 190a) a jejich změny.

Notářský zápis je možné podle § 80a a násl. notářského řádu pořídit nejen o rozhodnutích nejvyššího orgánu právnické osoby (valné hromady, členské schůze), ale též o rozhodnutích jiných orgánů právnické osoby, např. představenstva. Podle § 206 odst. 2 obchodního zákoníku může být o rozhodnutí představenstva, kterým potvrzuje rozhodné skutečnosti týkající se zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií, pořízen notářský zápis, což má tu výhodu, že rejstříkový soud zásadně rozhodné skutečnosti dále nezkoumá a o zápisu zvýšení základního kapitálu rozhodne jen na základě předloženého notářského zápisu.

Podle § 210 obchodního zákoníku může být představenstvo usnesením valné hromady pověřeno, aby za určitých podmínek rozhodlo o zvýšení základního kapitálu. Taktéž o tomto rozhodnutí představenstva musí být pořízen kvalifikovaný notářský zápis.

Družstvo

Notářský zápis o rozhodnutí ustavující členské schůze o schválení stanov v rámci založení družstva provázejí stejné spory jako v případě akciové společnosti (viz výše).14)

Nesporným však je, že notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby musí být pořízen v případě, kdy členská schůze (již existujícího družstva) rozhoduje o změně stanov družstva a o zrušení družstva s likvidací.

Zákon o přeměnách obchodních společností a družstev

S účinností od 1. 7. 2008 byl přijat zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev (dále jen "zákon o přeměnách"), do něhož se přesunula úprava přeměn obsažená dříve v obchodním zákoníku.

Zákon o přeměnách však z obchodního zákoníku nepřevzal povinnou formu notářského zápisu pro smlouvu o fúzi, čímž zúčastněným společnostem ušetřil nemalé náklady spojené s pořízením takového notářského zápisu.

Formu notářského zápisu musí mít podle § 16 zákona o přeměnách souhlas společníků veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti s přeměnou. Půjde však o notářský zápis o právním úkonu.

Ve společnosti s ručením omezeným a v akciové společnosti rozhoduje o přeměně zásadně valná hromada; o rozhodnutí valné hromady o přeměně musí být pořízen notářský zápis podle § 80a a násl. notářského řádu.

Dále je připuštěno, aby společníci/akcionáři, kteří se nezúčastnili valné hromady, projevili za určitých podmínek formou notářského zápisu o právním úkonu souhlas s přeměnou dodatečně.

V družstvu rozhoduje o přeměně členská schůze, o jejímž rozhodnutí je nutné pořídit notářský zápis podle § 80a a násl. notářského řádu.

Za určitých podmínek může podle zákona o přeměnách rozhodovat o přeměnách či některých dalších otázkách představenstvo. O většině z těchto rozhodnutí musí být taktéž pořízen notářský zápis podle § 80a a násl. notářského řádu.


4. Notářské úschovy

Neméně zajímavou a jistě rozsáhlou agendu představují úschovy u notáře. Notáři podle § 81 notářského řádu přijímají do úschovy závěti (viz výše), cenné papíry a jiné listiny, jejichž účelem není vydání třetí osobě, případně peníze a listiny za účelem jejich vydání dalším osobám, přičemž účelem jejich přijetí může být též zajištění závazku. Notář tedy nemůže do notářské úschovy přijmout jiné věci než výše uvedené, např. klíče od vozidla, různé nosiče textových či obrazových záznamů (CD disky), šperky nebo peníze v hotovosti (to neplatí pro úschovy v souvislosti s řízením o dědictví podle § 175e občanského soudního řádu).

Přijímání listin do úschovy a přijímání peněz a listin do úschovy za účelem jejich vydání dalším osobám je notářskou činností podle § 2 notářského řádu, proto zde notář působí ve funkci zajistitele, již vykonává z moci úřední. Opět tedy platí, že při výkonu funkce je notář nestranný a nezávislý, stranám poskytuje stejná poučení, přičemž odpovídá za právní obsah údajů o stanovení lhůt a podmínek pro dispozici s penězi. Podmínky vydání úschovy jsou stanovené oběma smluvními stranami, a proto jsou zásadně jednostranně nezměnitelné.

Další druhy úschov a svěřenecké smlouvy

Posledně uvedeným se notářská úschova liší od úschov advokátních či úschov nabízených realitními kancelářemi, jakož i od svěřeneckých smluv sepisovaných též notáři, avšak na základě § 3 odst. 2 notářského řádu, tj. v rámci tzv. správy majetku. Při správě majetku však neplatí pro notáře žádné omezení - není nutná souvislost s notářskou činností, je umožněno neomezené zastupování ve sporném řízení a zejména neplatí zásada nestrannosti, proto řada notářů odmítá svěřenecké smlouvy sepisovat.

Dalším podstatným rozdílem mezi notářskou úschovou a svěřeneckou smlouvou je, že peníze do notářské úschovy notář přijme až poté, co se od banky dozví, že byly na jeho zvláštní účet složeny nebo převedeny. Naopak svěřenecká smlouva může být uzavřena, i když peníze ještě nebyly na účet notáře složeny či převedeny, a proto může obsahovat ustanovení s odkládacími podmínkami. Riziko svěřenecké smlouvy je zjevné, přičemž, i když složitel do úschovy peníze nesloží a celá transakce tedy nebude realizována, musejí účastníci-žadatelé notáři stejně zaplatit odměnu za již sepsanou svěřeneckou smlouvu.

Obvyklé podmínky vydání notářské úschovy

Důvodem úschovy je nejčastěji zajištění závazku ze smlouvy kupní týkající se nemovitosti evidované v katastru nemovitostí či ze smlouvy o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu.

Je-li předmětem smlouvy nemovitost, lze podmínky vydání úschovy strukturovat do několika částí tak, že např. první část deponovaných peněz bude vydána poté, co bude notáři předložen návrh na vklad do katastru nemovitostí, jakož i příslušný list vlastnictví s tzv. plombou (zde je třeba řešit též část C listu vlastnictví, na němž jsou evidována omezení v nakládání s nemovitostmi, zástavní práva a věcná břemena), druhá část bude vydána poté, co bude notáři předložena kupní smlouva s doložkou o vkladu vlastnického práva a příslušný list vlastnictví, na němž již bude kupující veden jako výlučný vlastník nemovitosti, třetí část deponovaných peněz pak bude vydána poté, co bude notáři předložen protokol o předání a převzetí nemovitosti a čtvrtá část odpovídající tříprocentní dani z převodu nemovitosti bude notářem zaslána přímo na účet finančního úřadu poté, co bude notáři prokázáno, že bylo podáno daňové přiznání.

Variant podmínek vydání notářské úschovy je samozřejmě mnoho, měly by však korespondovat s podmínkami zaplacení kupní ceny, jež jsou obsaženy v předmětné kupní smlouvě. Je tedy vhodné, aby notář sepsal obě listiny - jak samotnou smlouvu, tak protokol o notářské úschově (viz výše).


5. Činnost notáře podle ZVLÁŠTNÍCH ZÁKONŮ

Kromě činnosti notáře jako soudního komisaře podle občanského soudního řádu, sepisuje notář také listiny o identifikaci podle § 10 zákona 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Obecně jde o činnost osvědčovací, avšak v notářském řádu neupravenou, proto pro formu listiny o identifikaci není možné použít formu notářského zápisu.

O notářských zápisech se zmiňuje řada dalších předpisů (exekuční řád, zákon o veřejných dražbách, občanský soudní řád v rámci výkonu rozhodnutí apod.). Zde však již nejde o specifickou činnost podle těchto zvláštních zákonů, nýbrž o činnost podřazenou pod některou z výše uvedených druhů notářské činnosti.


Jak z příspěvku vyplývá, činnost notáře je velice rozmanitá a variabilní, vyžaduje znalost široké škály právních předpisů, vysokou míru kvalifikovanosti při vydávání veřejných listin a morální způsobilost při zachování nestrannosti a nezávislosti. Proto doufám, že tato praktická příručka napomůže nejen v orientaci a prohloubení znalostí o tom, jakou činnost notář vykonává, ale též alespoň částečně k odstranění názorů laické veřejnosti na notáře, jako někoho, kdo "jen dává razítka".


Poznámky:

1) K této problematice blíže viz Bílek/Drápal/Jindřich/Wawerka: Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář. 3. vydání. C. H. BECK, Praha 2005, str. 174 a násl.

2) S výjimkou případů, kdy notář závěť obdrží poštou, což je však v praxi jev zcela ojedinělý.

3) Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 1 Cm 12/2005.

4) Např. Dvořák, T.: K některým dalším otázkám členství v bytovém družstvu. Ad Notam 2/2007; Dvořák, J., Spáčil, J.: Společné jmění manželů v teorii a v judikatuře. 2. vydání. Praha: ASPI, a. s., 2007, str. 169.

5) Viz Švestka/Jehlička, Škárová/Spáčil a kol.: Občanský zákoník. Komentář. 10. vydání. C. H. BECK, Praha 2006, str. 1226-1227.

6) Srov. zejména § 2 odst. 2 a § 27 písm. m) katastrálního zákona.

7) Odměna notáře za sepsání notářského zápisu o smlouvě kupní či darovací ohledně nemovitosti se podle notářského tarifu vypočítává z tarifní hodnoty, kterou je obvyklá cena převáděné nemovitosti, respektive kupní cena za ni v dohodnuté výši, není-li kupní cena podstatně nižší než cena obvyklá. V případě darovací smlouvy činí odměna notáře tři čtvrtiny z vypočtené částky.

Za sepsání notářského zápisu o právním úkonu, včetně vydání jednoho stejnopisu notářského zápisu, činí odměna notáře: z prvních sto tisíc korun tarifní hodnoty dvě procenta; z přebývající částky až do pěti set tisíc korun tarifní hodnoty 1,2 procenta; z přebývající částky až do jednoho milionu korun tarifní hodnoty 0,6 procenta; z přebývající částky až do tří milionů korun tarifní hodnoty 0,3 procenta; z přebývající částky až do dvaceti milionů korun tarifní hodnoty 0,2 procenta; z přebývající částky až do třiceti milionů korun tarifní hodnoty 0,1 procenta; z přebývající částky až do sto milionů korun tarifní hodnoty 0,05 procenta, nejméně 800 korun. Částka nad sto milionů korun se do základu tarifní hodnoty nezapočítává.

8) K tomu srovnej § 274 písm. e) občanského soudního řádu.

9) Jedinou výjimku zde představují notářské zápisy o rozhodnutí orgánu právnické osoby podle § 80a a násl. notářského řádu. O této problematice dále.

10) Vidimace a legalizace provádějí rovněž krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, obecní úřady stanovené vyhláškou č. 36/2006 Sb. či újezdní úřady. Legalizaci může provést též advokát, avšak pouze za podmínky, že předmětnou listinu sám sepsal a jednající osoba ji před ním vlastnoručně podepsala.

11) Blíže viz Matějková, A.: Způsob zjišťování nemovitostí v rámci řízení o dědictví. Právní rádce č. 11/2006.

12) K problematice notářských protestů blíže viz Kovařík, Z.: Notářské protesty. Ad Notam 1/2001.

13) O takovém zápisu soud vyrozumí účastníky tím, že jim zašle výpis z obchodního rejstříku obsahující předmětný zápis.

14) Podle Bílek/Drápal/Jindřich/Wawerka: Notářský řád a řízení o dědictví. Komentář. 3. vydání. C. H. BECK, Praha 2005, str. 241, je jednou z podmínek pro postup podle § 80a a násl. notářského řádu, že jde o rozhodnutí orgánu již existující (vzniklé) právnické osoby, proto v případě ustavujících valných hromad/schůzí musí být sepsán notářský zápis podle § 77 notářského řádu. Mám za to, že tímto názorem se řídí většina notářské praxe.

Naopak podle Štenglová/Plíva/Tomsa a kol.: Obchodní zákoník. Komentář. 11. vydání. C. H. BECK, Praha 2006, str. 580, se forma notářského zápisu podle § 80a a násl. notářského řádu vyžaduje k rozhodnutí o přijetí stanov.

Související