Ačkoliv tato dílčí novela sama o sobě nepřináší nějakou zásadní či převratnou změnu soutěžního práva, nelze přesto zcela souhlasit s jejími autory v tom směru, že by pouze upřesňovala a zpřehledňovala to, co je dnes již nějakým způsobem aplikováno.1) Některé změny, které novelizace zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže zavádí, jdou totiž v některých směrech výrazně za rámec pouhých legislativně technických upřesnění stávající úpravy soutěžního práva v České republice.

Novela zákona o ochraně hospodářské soutěže, provedená zákonem č. 155/2009 Sb., přináší bezmála celkem čtyřicet dílčích změn stávající úpravy soutěžního práva, a to jak hmotně právních ustanovení, tak i ustanovení procesního a sankčního charakteru. Z hlediska závažnosti a významu, resp. dopadu těchto jednotlivých změn lze přitom upozornit zejména na význam některých změn procesních ustanovení zákona o ochraně hospodářské soutěže, které sice lze spolu s důvodovou zprávou považovat za opatření směřující ke zrychlení a v jistém smyslu i zjednodušení správních řízení vedených před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže, ale v určitém směru bohužel bez dostatečného zohlednění ústavního požadavku na účinné zajištění práv účastníků řízení v citlivé sféře správního trestání.

ZMĚNA HMOTNĚ PRÁVNÍCH USTANOVENÍ

Bezesporu nejvýznamnější změnou hmotně právní úpravy soutěžního práva, kterou novela přináší, je nové znění zákonné definice, resp. vymezení zakázaných dohod narušujících hospodářskou soutěž ve výchozím § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. V tomto směru přitom není ani až tak podstatné samo jazykové přizpůsobení definice zakázaných dohod článku 81 Smlouvy o založení ES,2) nýbrž ta skutečnost, že přímo v zákonné definici zakázaných dohod soutěžitelů je jednoznačně deklarován komunitární princip (pravidlo) tzv. dohod de minimis, tj. princip založený na výchozím legislativním předpokladu, že zákaz dohod soutěžitelů se nevztahuje na případy dohod menšího významu. V nové úpravě § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže je tento princip formulován ve druhé větě dotčeného ustanovení tak, že dohody, jejichž dopad na hospodářskou soutěž je zanedbatelný, nejsou považovány za zakázané.

V souvislosti s tím pak byl logicky zcela zrušen dosavadní, poměrně rozsáhlý § 6 zákona o ochraně hospodářské soutěže, které výslovně a poměrně komplikovaně vyjímal některý méně závažné dohody z obecného zákazu dohod narušujících hospodářskou soutěž podle § 3 odst. 1 zákona.

V tomto směru je přitom na místě vyjádřit nesouhlas s těmi názory, které se domnívají, že by tato zásadní koncepční změna zákonné definice a zejména pak obecného pojímání zakázaných dohod neměla mít prakticky žádné dopady na hodnocení, jaké jednání má být do budoucna považováno za zakázané a jaké nikoliv, a to s odkazem na rozdílnou úpravu a vnímání dohod de minimis ze strany komunitárního a českého práva. Tato otázka totiž dle mého názoru bezprostředně souvisí se závažným neduhem české aplikační praxe, kdy je při posuzování a hodnocení konkrétních případů dohod bez komunitárního rozměru jednou dalekosáhle argumentováno související komunitární úpravou či judikaturou a nutností důsledně konformního výkladu, a na straně druhé je pak v jiných případech zase bez dostatečného racionálního odůvodnění naopak účelově zdůrazňována rozdílnost národní a komunitární úpravy, tedy potřeba specifického "národního" přístupu.

Další, byť samozřejmě nikoliv tak výraznou změnou stávající hmotně právní úpravy soutěžního práva je vypuštění, resp. zrušení dosavadního § 1 odst. 8 zákona o ochraně hospodářské soutěže, který z věcné působnosti zákona o ochraně hospodářské soutěže dosud výslovně vyjímal jednání soutěžitelů v oblasti výroby zemědělských produktů a obchodu s nimi, pokud jednali v souladu s právem ES. Důvodová zpráva za důvod této změny označila nadbytečnost výše citovaného ustanovení, a to v konfrontaci se stávající úpravou komunitárního práva3) i s judikaturou Evropského soudního dvora. V této souvislosti pak došlo i k dílčí novelizaci stávajícího § 4 odst. 1 zákona, jejímž hlavním cílem bylo sladit pravidla aplikovatelnosti soutěžního práva i v oblasti zemědělství (blokové výjimky).

Je třeba upozornit i na změnu, resp. na zpřesnění § 7 odst. 2 zákona o ochraně hospodářské soutěže, který poskytuje právní rámec pro možnost nahrazení rozhodnutí Úřadu přijetím závazků účastníků řízení, a jež je nyní dáván do plného souladu s Nařízením Rady č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy. Podle nového znění tohoto ustanovení Úřad pro ochranu hospodářské soutěže namísto vydání rozhodnutí podle § 7 odst. 1 (kterým se deklaruje uzavření zakázané dohody a současně se zakazuje její plnění do budoucna) rozhodne o zastavení řízení za podmínky, že účastníci řízení Úřadu společně navrhnou závazky ve prospěch obnovení účinné hospodářské soutěže, které jsou dostatečné pro ochranu hospodářské soutěže a jejichž splněním se odstraní závadný stav, a současně, že zakázaná dohoda neměla za následek podstatné narušení hospodářské soutěže.

Významnou změnu přináší novela konečně v souladu s trendy komunitárního práva i v zákonné úpravě spojování soutěžitelů, resp. posuzování a povolování koncentrací (§ 12 až § 20), a to zejména zavedením možnosti zjednodušeného řízení o povolení spojení podle zcela nového § 16a zákona o ochraně hospodářské soutěže, který je možné vést obecně v případech, kdy oznámené spojení nevyvolává vážné obavy z narušení hospodářské soutěže.4)

Zjednodušený návrh na povolení spojení může být přitom podán za stavu, kdy buď společný podíl zúčastěných soutěžitelů nepřesahuje na relevantním trhu 15 procent a zároveň, kdy žádný ze zúčastněných soutěžitelů nepůsobí na trhu vertikálně navazujícím na relevantní trh, na kterém působí jiný z těchto soutěžitelů, případně kdy je jejich podíl na každém takovém trhu menší než 25 procent. Vedle toho lze zjednodušené řízení o povolení spojení vést i v případě, kdy soutěžitel nabývá výlučnou kontrolu nad společným podnikem, ve kterém se dosud podílel na společné kontrole. Význam zjednodušeného řízení by měl přitom spočívat jednak ve výrazném zkrácení řízení a dále pak i v podstatném snížení množství podkladů a informací, které jsou účastníci řízení povinni v řízení předložit. Podrobnosti zjednodušeného řízení stanoví vyhláška Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

ZMĚNY PROCESNÍCH A SANKČNÍCH USTANOVENÍ

Z hlediska celkového rozsahu novelou provedených změn zákona o ochraně hospodářské soutěže se jejich největší část týká procesních ustanovení, odchylných od obecné úpravy správního řádu, a dále pak ustanovení sankční povahy. Pokud jde o novelizaci, resp. další doplnění procesních ustanovení zákona o ochraně hospodářské soutěže, je třeba na tomto místě konstatovat, že tyto změny dále rozšiřují již tak značný rozsah jeho procesní úpravy odlišné od obecné úpravy správního řádu, která přitom není vždy náležitě odůvodněna deklarovanými specifickými aspekty správního řízení vedeného před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže.

V těchto souvislostech je typickým příkladem změn zavedení institutu sdělení výhrad podle § 21b zákona, který s možností vyjádřit se k podkladům řízení ve formě sdělení výhrad (v nejméně čtrnáctidenní lhůtě) zavádí závažný procesní důsledek spočívající v tom, že ke skutečnostem uvedeným později a k důkazům Úřad nepřihlíží, vyjma těch skutečností nebo důkazů, které účastník nemohl uplatnit dříve. Jedná se tedy o přímé zavedení koncentrace řízení, přičemž důvodem měla být podle důvodové zprávy k návrhu zákona snaha zajistit, že nebude docházet k neodůvodněnému prodlužování řízení.5) Je přitom ale otázkou, jak dalece ústavně konformní je zavádění koncentračních prvků ve sféře správního trestání.

Samostatnou úpravu v novelizovaném zákoně o ochraně hospodářské soutěže mají nově instituty nahlížení do spisu (§ 21c), úpravy důkazního břemene (§ 21d), šetření na místě v obchodních prostorách (§ 21f) a šetření na místě v jiných než obchodních prostorách (§ 21g). V tomto směru přitom nedochází k nějakým podstatným změnám, pouze k upřesnění již stávající úpravy a změny systematiky dotčené právní úpravy.

Naproti tomu poměrně rozsáhlá a razantní je změna stávající hlavy VII zákona o ochraně hospodářské soutěže, která mj. mění i svůj název z dosavadního "Pokuty a opatření k nápravě" na nový, resp. na souhrnné označení "Správní delikty". Podstatná v tomto směru přitom není ani tak precizace a rozdělení přímých sankčních ustanovení týkající se přestupků fyzických osob jako soutěžitelů (§ 22) a správních deliktů právnických osob a podnikajících fyzických osob (§ 22a), jako především zcela nový § 22b, který obsahuje společná ustanovení ke správním deliktům. Tato společná ustanovení přitom vycházejí z usnesení vlády č. 162 ze dne 20. února 2002, kterým byla schválena koncepce reformy správního trestání a současně bylo uloženo všem ministrům a vedoucím ostatních ústředních orgánů státní správy, aby dále koordinovali všechny nové návrhy právních předpisů a nebo změny právní úpravy v souladu s touto koncepcí.

V rámci společných ustanovení ke správním deliktům podle § 22b zákona o ochraně hospodářské soutěže přitom nejde o principy, které by již nebyly v této oblasti správního trestání Úřadem a nebo Nejvyšším správním soudem deklarovány. To se samozřejmě týká i principu, podle kterého právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení této povinnosti zabránila (§ 22b odst. 1) a principu, že při určení výměry pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán (§ 22b odst. 2).

Podle § 22b odst. 3 odpovědnost za správní delikt zaniká, jestliže o něm zahájil správní orgán řízení do pěti let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy byl spáchán. Podle § 22b odst. 6 odpovědnost právnické osoby za správní delikt přechází na právního nástupce této osoby jen tehdy, pokud právní nástupce nejpozději v okamžiku vzniku právního nástupnictví věděl nebo vzhledem k okolnostem a ke svým poměrům mohl vědět, že se právnická osoba před vznikem právního nástupnictví dopustila jednání, které naplnilo znaky správního deliktu.

Závěrem tohoto příspěvku o dosud poslední novele zákona o ochraně hospodářské soutěže je třeba upozornit, že podle přechodných ustanovení se jednak výjimky udělené dosud Úřadem podle dosavadní právní úpravy považují za výjimky podle tohoto zákona a dále pak, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto (nového) zákona se dokončí podle dosavadních předpisů.


Poznámky:

1) Srov. Petr, M.: Připravované změny v soutěžním právu, In: Právní rozhledy, č. 4/2009, str. II.

2) Místo dosavadní formulace, že zakázané a neplatné jsou ty dohody, "které vedou nebo mohou vést k narušení hospodářské soutěže", je zákaz nyní definičně vztahován na ty dohody, "jejichž cílem nebo výsledkem je narušení hospodářské soutěže".

3) Nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi (kodifikované znění).

4) K tomu srov. Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona, II. Zvláštní část, str. 36.

5) Srov. Důvodová zpráva, II. Zvláštní část, str. 41.


Pavel Koukal
advokát, Praha

Související