Rámcová smlouva a její použití v podmínkách územních samosprávných celků

Téma je pro nás zajímavé mj. proto, že z vlastní praxe zaměstnanců kraje máme zkušenosti s úskalími spojenými s "lákáním" potenciálních investorů. Základním předpokladem pro příchod jakéhokoliv investora je bezesporu vhodná plocha, na níž by mohl uskutečnit svůj podnikatelský záměr. Má-li jakákoliv veřejnoprávní korporace, ať již obec nebo kraj, ambice investora přivést, první dotazy jeho zástupců směřují vždy ke vhodné a dostupné ploše.

ODLIŠNOSTI DEVELOPERŮ

Lze konstatovat, že v konkurenci územních samospráv, která v České republice, stejně jako v ostatních evropských státech, nepochybně funguje, vítězí ten, kdo je schopen nabídnout území, které je možné pro konkrétní investiční záměr připravit co nejrychleji. V těchto případech fungují územní samosprávy podobně jako "klasický" soukromý developer (podnikatel) a jejich úkolem je nejen zamýšlenou lokalitu majetkoprávně připravit (vypořádat), ale také ji prostřednictvím přeložek zbavit stávajících inženýrských sítí a zajistit, dle investorem požadovaných kapacit, přivedení sítí a nových komunikací.

Považujeme za nutné na tomto místě upozornit na dva zásadní rozdíly, které veřejné a soukromé developery odlišují. První rozdíl je logický a vyplývá z podstaty věci samé. Odměnou za kvalitně odvedenou práci je soukromému developerovi zisk, profit veřejného developera - veřejnoprávní korporace má pak podobu zvýšení prospěchu (blaha) jeho obyvatel.¹⁾

Druhým rozdílem je ochota připravovat průmyslové plochy pro konkrétní a blíže neurčené investory. Zatímco soukromoprávní subjekty jsou schopné připravovat své projekty jak pro konkrétního investora, tak jako volné spekulativní plochy, veřejnoprávní korporace se v naprosté většině případů ke svým projektům odhodlají až v okamžiku, kdy jsou osloveny konkrétním investorem,²⁾ kterému vybranou plochu připravují "na míru".³⁾

Vzhledem k tomu, že obce i kraje jako veřej-noprávní korporace jsou z pohledu zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o veřejných zakázkách"), tzv. veřejným zadavatelem, vztahují se povinnosti vyplývající z tohoto zákona také na ně. V kombinaci se skutečností, že se jak obce, tak kraje musejí řídit mnoha dalšími zákony, které jejich činnost formalizují a v souvislosti s tím nutně také prodlužují, je třeba, podle našeho názoru, pro činnosti vyžadující přijímání rychlých rozhodnutí a rychlé jednání využít všech zákonných možností, jak vliv těchto (z tohoto úhlu pohledu) negativních omezení eliminovat.⁴⁾ Jednu z těchto možností spatřujeme také ve využití institutu rámcové smlouvy.

Pro zjednodušení, a s ohledem na rozsah tohoto článku, budeme dále hovořit buď obecně o územních samosprávných celcích, anebo o krajích jako vyšších územních samosprávných celcích. Zdůrazňujeme však, že východiska řešené problematiky v praxi i v platné právní úpravě jsou v zásadě shodná jak pro kraje, tak pro obce.

K PRÁVNÍMU POSTAVENÍ KRAJE

ZÁKLADNÍ PRÁVNÍ CHARAKTERISTIKA

Kraje a obce mají v legislativním prostředí České republiky povahu územně samosprávných celků. Právní základ jejich existence lze nalézt v čl. 99 a násl. ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jenž území státu dělí na základní územní samo-správné celky (obce) a vyšší územně samosprávné celky (kraje). Skutečné naplnění ústavní ideje krajů jako vyšších územních samosprávných celků přinesl až v roce 1997 přijatý ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů, na jehož bázi bylo ustanoveno čtrnáct vyšších územně samosprávných celků, kterými je třináct krajů a hlavní město Praha.

Dle § 1 zákona o krajích je kraj územním společenstvím občanů, které má právo na samosprávu. Kraj je veřejnoprávní korporací vlastnící majetek a mající vlastní příjmy, jeho hospodaření kromě zmíněného zákona upravuje rovněž zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Nazíráno optikou soukromého práva kraj vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.⁵⁾

DOPAD ZÁKONA O VEŘEJNÝCH ZAKÁZKÁCH

Z hlediska vymezení své osobní působnosti rozlišuje zákon o veřejných zakázkách v § 2 celkem tři kategorie zadavatelů, kterými jsou veřejný, dotovaný a sektorový zadavatel.⁶⁾

Dle dikce odst. 2 citovaného zákonného ustanovení je kraj jako územní samosprávný celek veřejným zadavatelem a musí se zákonem o veřejných zakázkách řídit při zadávání všech druhů (z hlediska předmětu plnění) veřejných zakázek, tj. veřejných zakázek na dodávky, stavební práce a služby tak, jak je rozlišuje § 7 zákona o veřejných zakázkách.

K INSTITUTU RÁMCOVÉ SMLOUVY

OBECNĚ K RÁMCOVÝM SMLOUVÁM

Institut rámcové smlouvy je reálně nepříliš využívanou možností, jejíž použití je při zadávání veřejných zakázek dle aktuální právní úpravy umožněno všem typům zadavatelů. Oproti předcházející právní úpravě zadávání veřejných zakázek⁷⁾ se možnost využití tohoto nástroje rozšířila, neboť v minulosti náležela výhradně zadavatelům v odvětvích vodního hospodářství, energetiky, dopravy a telekomunikací.⁸⁾ Zákon o veřejných zakázkách v § 11 odst. 1 rámcovou smlouvu definuje⁹⁾ jako písemnou smlouvu mezi zadavatelem¹⁰⁾ a jedním či více uchazeči, uzavřenou na dobu určitou, která upravuje podmínky týkající se jednotlivých veřejných zakázek na dodávky, služby či stavební práce zadávaných po dobu platnosti rámcové smlouvy, zejména pokud jde o cenu a množství. Z této zákonné definice vyplývá, že rámcová smlouva je v mnoha ohledech shodná se smlouvou na plnění veřejné zakázky, avšak s tím rozdílem, že jejím předmětem není závazek ke konkrétnímu plnění, nýbrž pouze vymezení smluvních podmínek, které budou závazné pro veřejné zakázky zadávané na základě této rámcové smlouvy.

Za rámcovou smlouvu zákon považuje rovněž smlouvu, která byla uzavřena v souladu s evropskými zadávacími směrnicemi ve prospěch sektorového zadavatele se sídlem v České republice osobou, která je k sektorovému zadavateli přidružena, pokud je tato přidružená osoba dle národního právního řádu v jiném členském státě Evropských společenství, v němž se nachází její sídlo či místo podnikání, rovněž sektorovým zadavatelem.

Rámcová smlouva bývá nejčastěji uzavírána jako smlouva inominátní podle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nebo podle § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Samotná smlouva a její případné dodatky musejí mít pak písemnou formu, obsahovat pravidla a principy pro zadávání dílčích zakázek, údaje o ceně a množství (je-li to v době jejího uzavření objektivně možné). Mezi její charakteristické znaky náleží také časové omezení jejího trvání, v případě veřejného zadavatele maximální délkou čtyř let,¹¹⁾ v případě sektorového zadavatele je také stanoveno pravidlo určité doby, nicméně maximální doba trvání smluvního vztahu absentuje.

Hlavní rozdíl mezi rámcovou smlouvou a ostatními smlouvami uzavíranými na veřejné zakázky spočívá tedy v tom, že konkrétní veřejná zakázka se zadává až na základě rámcové smlouvy, avšak k jejímu zadání postačí použít pouze určitý druh jednacího řízení. Předmětem rámcové smlouvy je tak úprava více či méně konkretizovaných podmínek týkajících se následného zadávání budoucích jednotlivých veřejných zakázek za dobu trvání rámcové smlouvy.

Aktuální právní úprava rovněž rozšířila počet ustanovení, které problematiku rámcových smluv upravují. Kromě již zmiňovaného § 11 zákona o veřejných zakázkách se jedná o § 89 až § 92, které z hlediska struktury zákona tvoří hlavu II. jeho části třetí. Kromě § 92 se zákonná ustanovení týkají jak veřejného, tak sektorového zadavatele, § 92 pak upravuje řízení konané na základě rámcové smlouvy pouze veřejným zadavatelem. Veškerá ustanovení hlavy II. třetí části zákona o veřejných zakázkách jsou zvláštními ustanoveními, což znamená, že na vztahy touto hlavou neupravené je nutné použít ostatní ustanovení tohoto zákona.

K MOŽNOSTEM ZADÁVÁNÍ DÍLČÍCH ZAKÁZEK

Dále se budeme věnovat jednotlivým možnostem (kombinacím) zadávání dílčích zakázek, a to pouze ve vztahu k veřejnému zadavateli. Výčet uvedených možností vyplývá z § 92 zákona o veřejných zakázkách a je závislý na dvou kritériích, jimiž je počet uchazečů a kompletnost vymezení podmínek plnění obsažených v rámcové smlouvě. Kombinací obou kritérií může dojít k následujícím typům rámcových smluv, u nichž se způsob zadávání konkrétních zakázek liší:

RÁMCOVÁ SMLOUVA UZAVŘENÁ S JEDNÍM UCHAZEČEM S VYMEZENÍM VŠECH NÁLEŽITOSTÍ PLNĚNÍ

V tomto případě obsahuje rámcová smlouva postup, na jehož základě dojde k uskutečnění veřejné zakázky takovým způsobem, že veřejný zadavatel vyzve uchazeče k plnění v souladu s rámcovou smlouvou. Jelikož je smlouva dvoustranným právním úkonem, je k jejímu uzavření nezbytná akceptace ze strany uchazeče. Nejčastěji se bude jednat o vystavení objednávky a jejího následného potvrzení druhou smluvní stranou. Účastníci rámcové smlouvy jsou poté vázáni podmínkami stanovenými v rámcové smlouvě s tím, že je předmět dohody upřesněn ve vystavené (a přijaté) objednávce.

RÁMCOVÁ SMLOUVA UZAVŘENÁ S JEDNÍM UCHAZEČEM BEZ VYMEZENÍ VŠECH NÁLEŽITOSTÍ PLNĚNÍ

Při uplatnění této zákonem dané možnosti je prvním krokem zaslání písemné výzvy k podání nabídky, kterou činí zadavatel ve vztahu k uchazeči. V učiněné nabídce jsou pak precizovány veškeré podstatné náležitosti (cena plnění, lhůta pro plnění - to vše dle úrovně podrobnosti rámcové smlouvy, kterou musí nabídka uchazeče "doplnit"). Uchazeč podává nabídku dle požadavků uvedených ve výzvě a ve lhůtě stanovené tamtéž. Po obdržení nabídky má zadavatel právo zvážit, nakolik odpovídá jeho potřebám, představám a možnostem. Proces hodnocení se redukuje na posouzení jejího souladu se zákonem, rámcovou smlouvou a písemnou výzvou a je završen zasláním rozhodnutí o výběru nabídky. V zájmu urychlení celého procesu dochází v praxi často k tomu, že se uchazeč vzdá svého práva na podání námitek a k uzavření smlouvy tak může dojít v kratším časovém horizontu.¹²⁾

RÁMCOVÁ SMLOUVA UZAVŘENÁ S VÍCE UCHAZEČI

Je-li na straně uchazeče v rámcové smlouvě více subjektů, uplatní se pro zadávání veřejné zakázky hodnoticí kritéria stanovená v § 78 zákona o veřejných zakázkách. V odborné literatuře bývá výběrové řízení konané na základě tohoto typu rámcových smluv nazýváno "minitendrem".¹³⁾ Z pohledu úplnosti podmínek uvedených v rámcové smlouvě lze schematicky vymezit následující situace:

- všechna kritéria jsou stanovena v rámcové smlouvě: Tato situace je pravděpodobná zejména u pravidelně se opakujících plnění (např. dodávka hygienických potřeb) a rámcovou smlouvu není zapotřebí jakkoliv měnit či doplňovat.

- v rámcové smlouvě jsou uvedena hodnoticí kritéria obecným způsobem, k jejich upřesnění dochází ve výzvě k podání nabídek: Jako příklad lze použít situaci, kdy v rámcové smlouvě veřejný zadavatel uvede jako hodnoticí kritérium kreativitu návrhu, přičemž je toto kritérium, společně s přidělením jeho váhy, blíže popsáno v písemné výzvě k podání nabídek.

- hodnoticí kritéria nejsou v rámcové smlouvě vůbec uvedena: Za těchto okolností je nezbytné kritéria kompletně uvést ve výzvě k podání nabídek. K této variantě by se však veřejný zadavatel neměl uchylovat příliš často, neboť lze odůvodněně očekávat, že by měl mít o hodnoticích kritériích pro výběr uchazečů jednotlivých zakázek představu již v okamžiku formulování kritérií pro výběr uchazečů, s nimiž bude uzavřena rámcová smlouva.

- kombinace předcházejících způsobů

Poslední z možností, která má svůj právní základ v § 92 odst. 2 zákona o veřejných zakázkách, je oprávnění zadavatele uzavřít výjimečně i takovou rámcovou smlouvu s více uchazeči, mezi nimiž nebude před uzavřením smlouvy na realizaci předmětu veřejné zakázky docházet k soutěži. V tomto případě je výběr uchazeče plně v dispozici veřejného zadavatele a uchazeč není vybírán podle hodnotících kritérií uvedených v rámcové smlouvě,¹⁴⁾ ale pouze na základě písemné výzvy k plnění a jejím následným potvrzením ze strany vyzvaného uchazeče. Zmiňované ustanovení zákona tento způsob zadání konkrétní veřejné zakázky umožňuje, nicméně zdůrazňuje jeho výjimečnost odůvodněnou povahou předmětu rámcové smlouvy. Za takový důvod lze považovat existenci právního předpisu, který upravuje zcela nebo částečně předmět plnění. V těchto případech se vychází z předpokladu, že v důsledku regulace právním předpisem jsou podmínky nabízených služeb natolik podobné, že konání soutěže není nezbytné. Jako příklad lze uvést znalecké, právnické nebo tlumočnické práce.

K RÁMCOVÝM SMLOUVÁM PŘI REALIZACI PRŮMYSLOVÝCH ZÓN

Základem pro úspěšný proces realizace jakéhokoliv smluvního právního vztahu je dle našeho názoru vzájemná důvěra a vůle ke spolupráci mezi oběma (všemi) smluvními stranami po celou dobu trvání takového vztahu. Dvojnásob to platí na poli investiční výstavby, a to zejména v podmínkách přípravy a realizace průmyslových zón. V těchto případech totiž hraje hlavní roli čas, neboť privátní investor přichází o zisk každý den, o který se předpokládaná doba výstavby (a tím i uvedení závodu do provozu) prodlouží.

Na jednom místě plnění (výstavby) se často vyskytuje více zhotovitelů a ani generální plán organizace výstavby přirozeně nemůže předejít všem komplikacím. Zahraniční investor má mnohdy tendence na změnu požadovaných (a leckdy i vícekrát již odsouhlasených) podmínek. Riziko prodlení představuje také neznalost českého právního řádu na straně zástupců zahraničního investora.¹⁵⁾

Za nejdůležitější oblasti, které mají pro průběh přípravy a realizace průmyslových zón klíčový význam, považujeme (kromě majetkoprávní přípravy a vlastní výstavby) projektovou přípravu, inženýrskou činnost a technický dozor investora. Zejména projektová příprava je často opomíjenou činností, avšak z hlediska efektivity vynakládaných prostředků stavebníka představuje, podle našeho názoru, klíčovou fázi. Pokud je jakékoliv řešení projektantem navrženo neekonomicky a existuje (výrazně) levnější varianta, která po technické, kvalitativní a estetické stránce vyhoví potřebám zadavatele (stavebníka), takto v projekční fázi "promarněné" prostředky již nelze získat zpět tlakem na zhotovitele, ať již ze strany stavebníka nebo jeho technického dozoru.

Z výše popsaných důvodů jsme se v Moravskoslezském kraji rozhodli realizovat projekční práce komplexně prostřednictvím jednoho generálního projektanta, s nímž byla uzavřena rámcová smlouva. Předmět plnění této smlouvy je tvořen výkonem projektových činností zahrnujících vypracování návrhu koncepce řešení, vypracování dokumentace pro územní rozhodnutí, zabezpečení územního rozhodnutí, vypracování dokumentace pro stavební povolení, zabezpečení stavebního povolení, vypracování dokumentace pro zadání stavby, součinnost při zadávání stavby a autorský dozor. Všechny tyto činnosti jsou vztaženy k výčtu staveb specifikovanému v rámcové smlouvě. Součástí plnění je také "výkon funkce generálního projektanta", jenž je stanoven hodinovou sazbou a v souladu s textem smlouvy lze z této položky financovat činnosti, které v době uzavření smlouvy nebylo možné objektivně předvídat. Tato posledně zmiňovaná položka, tj. výkon funkce generálního projektanta, je omezena smluvně stanoveným maximálním počtem hodin, které lze takto vyčerpat.¹⁶⁾

Jelikož, především z podnětů zahraničního investora, docházelo v projekční fázi staveb realizovaných krajem ke změnám, nemohl v době uzavření smlouvy s generálním projektantem odpovídat její předmět parametrům skutečně dodaného a poptávaného díla. Tato situace byla zadavatelem předpokládána, a proto rámcová smlouva stanovuje detailní popis kalkulace ceny díla, a to za použití "Sazebníku pro navrhování cen projektových prací a inženýrské činnosti UNIKA".

Zvolení této varianty, tzn. uzavření rámcové smlouvy na projekční práce s jedním uchazečem a následně zadávání jednotlivých veřejných zakázek na základě písemné výzvy k poskytnutí plnění a její akceptace ze strany uchazeče,¹⁷⁾ osobně hodnotíme jako krok, který významně přispěl ke stabilitě a kontinuitě akce realizace průmyslové zóny jako celku. Třebaže je za jistých okolností možné považovat uzavření rámcové smlouvy pouze s jedním uchazečem za omezování konkurence a na první pohled se může jevit jako ekonomicky výhodnější její uzavření s více uchazeči s následným konáním minitendrů na jednotlivé veřejné zakázky, domníváme se, že v tomto případě by byla varianta rámcové smlouvy uzavřené s více uchazeči kontraproduktivní.

Jednou z náplní práce generálního projektanta je také koordinace jednotlivých projekčních prací (prací investora). Jsme přesvědčeni o tom, že rozmělnění projekčních prací poptávaných veřejným zadavatelem (v případě zvolení varianty rámcové smlouvy uzavřené s více uchazeči) by zákonitě vedlo ke snížení zmíněné koordinační schopnosti. Zjednodušeně řečeno jde o to, že projektant by v takovém případě neměl přístup ke všem informacím, nebo by se k nim dostal jen v omezené míře, nedisponoval by "pamětí celého projektu" a především by, v případě jakékoliv výtky směrem ke kvalitě jeho práce, mohl uplatnit ze svého hlediska logický argument, že příčinou problému je práce ostatních projektantů (uchazečů).

Ještě jednou v této souvislosti zdůrazňujeme důležitost projekčních činností a hrozbu překročení předpokládaných realizačních nákladů v případě nedůkladné projekční přípravy. Navíc dominantní část celkových nákladů každé stavby nepředstavuje projekční část, nýbrž realizační (projekční náklady se v relaci s celkovými pohybují většinou v jednotkách procent).

Stejné výhody jako v případě projekčních prací by, dle našeho mínění, veřejnému zadavateli mohlo přinést uplatnění institutu rámcové smlouvy uzavřené s jedním uchazečem také ve vztahu k činnostem technického dozoru investora, inženýrské činnosti nebo činnostem koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi.¹⁸⁾ Také v tomto případě lze argumentovat podobně jako v případě projekčních prací, navíc jde také o činnosti, které mají jednotné místo plnění.

Z výše naznačených důvodů však nepovažujeme za účelné realizovat na základě rámcové smlouvy s jedním uchazečem vlastní stavební část akce. Zde by již nemožnost konkurence při zadávání jednotlivých veřejných zakázek mohla pro veřejného zadavatele představovat zvýšené náklady, které by nebyly kompenzovány výše uvedenými výhodami. Přestože samozřejmě ne-lze tento náš závěr paušalizovat.

Při tvorbě rámcové smlouvy je v praxi nutné věnovat hlavní pozornost zejména dostatečně přesnému vymezení předmětu zakázky. Přirozeně to nebude vždy možné, ale i v tomto případě je však nezbytné precizovat dodací, platební a záruční podmínky. Řadě problémů lze ve fázi plnění smlouvy předejít detailním vymezením obsahu písemné výzvy zadavatele k podání nabídky včetně věnování pozornosti vymezení obsahu nabídek ze strany uchazeče.

Územně samosprávné celky, mezi něž kraje patří, jsou v procesu tvorby vůle a v rychlosti tohoto procesu významně limitovány hned dvěma způsoby. Jeden druh omezení přináší zákon o krajích, druhý pak zákon o veřejných zakázkách. Domníváme se, že je zcela legitimní využít v některých případech všech legálních možností, díky nimž lze v dané věci omezit z našeho pohledu negativní bariéry. Jedním z nástrojů, díky nimž je možné tohoto cíle dosáhnout, je i využívání institutu rámcové smlouvy.

Tento institut je krajům a obcím k dispozici poměrně krátkou dobu, konkrétně od přijetí stávající právní úpravy zadávání veřejných zakázek. Nedostatek zkušeností s používáním této možnosti, společně s "nálepkou" vhodnosti pouze pro zajištění opakujících se plnění typu hygienických a kancelářských potřeb, však způsobuje jen jeho velice omezené využívání. Jako překážku uplatnění rámcových smluv nelze vnímat ani maximální, a pro většinu případů naprosto dostatečnou dobu čtyř let, na níž může být tento typ smluv uzavírán. Přitom je nepochybně prostor pro uplatnění institutu rámcové smlouvy také v jiných, daleko komplikovanějších oblastech, jak jsme pokusili demonstrovat v tomto článku.

Kromě větší pružnosti ve vztahu k zákonu o veřejných zakázkách (máme na mysli zejména možnost realizovat jednotlivá zadávací řízení za pomoci časově úspornějších procedur) může rámcová smlouva přinést územním samosprávným celkům snížení administrativní zátěže také v souvislosti s omezením nutnosti předkládat orgánům kraje materiály, na jejichž základě rozhodují o "méněpracech" - v případě rámcové smlouvy je totiž většinou stanoven maximální jednotkový nebo finanční limit plnění, který nemusí být z podstaty věci samé úplně naplněn.

Poznámky:

¹⁾ Srov. § 14 odst. 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o krajích"): Do samostatné působnosti kraje patří záležitosti, které jsou v zájmu kraje a občanů kraje, pokud nejde o přenesenou působnost kraje.

²⁾ Často je iniciátorem jakékoliv přípravy nových průmyslových ploch státní Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest, jejíž hlavní náplní je právě zprostředkování investic (především) zahraničních investorů.

³⁾ Podle našeho názoru je však nutné, aby i obce a kraje začaly připravovat plochy pro blíže nespecifikované investory, neboť při současných cenách pozemků není možné započít majetkoprávní vypořádávání území zamýšlené zóny až poté, kdy se objeví konkrétní zájemce z řad investorů, a předpokládat, že ke scelení dojde v časovém horizontu požadovaném ze strany investora.

⁴⁾ Podstata zvýšených nároků na rozhodování v oblasti samosprávy vyplývá z faktu, že samospráva hospodaří s veřejnými prostředky. Formalizované procesy pak mají představovat garanci jejich efektivního a hospodárného využití. Tento zájem potom převažuje nad potřebou rychlosti rozhodování.

⁵⁾ Srov. Průcha, P.: Správní právo. Obecná část, Brno MU a Doplněk, 2004.

⁶⁾ V praxi často bývá sektorový zadavatel vzhledem ke své povaze označován též jako síťový nebo odvětvový.

⁷⁾ Srov. § 16 zákona č. 40/2004 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů.

⁸⁾ Nový zákon o veřejných zakázkách je v tomto směru plně v souladu s jedním z deklarovaných cílů nových evropských zadávacích směrnic, jímž bylo dosažení větší flexibility a snížení administrativních nákladů v zadávacích řízeních.

⁹⁾ Z důvodu zjednodušení zákonné úpravy je pod pojmem veřejná zakázka chápána i rámcová smlouva, pokud v konkrétním případě zákon nestanoví jinak. Rovněž pravidla pro zadávání veřejných zakázek jsou platná i pro uzavírání rámcových smluv, neobsahuje-li zákon odlišnou úpravu.

¹⁰⁾ Může se jednat o jednoho nebo více zadavatelů spojených ve sdružení.

¹¹⁾ Pravidlo je relativizováno v § 89 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách, které stanoví, že doba trvání rámcové smlouvy uzavřené veřejným zadavatelem může tuto dobu překročit v případech, které jsou odůvodněny objektivními příčinami vztahujícími se zejména k jejímu předmětu. Konkrétní důvody v zákoně upraveny nejsou a jejich prokázání bude v případě sporu vždy na zadavateli. Jedním z důvodů může být například nehospodárnost uzavírání dvou rámcových smluv v případě, kdy zadavatel potřebuje určité plnění zajistit na dobu mírně přesahující čtyři roky.

¹²⁾ V tomto případě nemusí zadavatel odesílat oznámení podle § 83 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách.

¹³⁾ Srovnej např. Šebesta, M. a kol.: Zákon o veřejných zakázkách s komentářem, Praha, ASPI, a. s., 2006, str. 354.

¹⁴⁾ Hodnotící kritéria však musejí být v rámcové smlouvě obsažena i v tomto případě.

¹⁵⁾ Z vlastní zkušenosti můžeme uvést, že v tomto případě způsobuje zpravidla největší "rozčarování" česká právní úprava stavebního práva.

¹⁶⁾ V rámci zadávacího řízení byl zadavatelem tento počet hodin stanoven s tím, že předmětem nabídky jednotlivých uchazečů byly jednotkové ceny tohoto výkonu.

¹⁷⁾ Tzn. za uplatnění procesu dle § 92 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách.

¹⁸⁾ Přítomnost této osoby na staveništi je (za podmínek v něm vymezených) uložena zákonem č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci), ve znění pozdějších předpisů.

Martin Radvan
Petr Pospíšil
Krajský úřad Moravskoslezského kraje