Otázka znaleckého oboru právní vztahy k cizině¹⁾

Dodnes se potýkáme se správní praxí podle zákona (č. 36/1967 Sb.) a podle prováděcí vyhlášky (č. 37/1967 Sb.), obojí z jiné doby roku 1967, a zejména pak se správní praxí podle neveřejné ministerské směrnice z roku 1973; (viz též dále).

VŠEOBECNĚ K REFORMĚ ZNALECTVÍ A TLUMOČNICTVÍ

Potíže vznikají například v oblasti správního trestání znalců a tlumočníků, protože zákon z roku 1967 plně neodpovídá dnešnímu pojetí správního trestání.

Nejde ale jen o zákonodárně politickou otázku.

Značný význam má exekutivní používání znaleckého a tlumočnického veřejného práva orgány veřejné moci v konkrétních případech. Obzvláště pak výkon práva ministrem spravedlnosti a z jeho pověření předsedy krajských soudů při jejich rozhodovací správní činnosti.³⁾ Na tuto činnost můžeme použit princip dobré správy veřejných věcí, kterým ji zároveň můžeme poměřovat či právně hodnotit.

NUTNOST REVIZE ZATŘÍDĚNÍ ZNALECKÝCH OBORŮ A JEJICH ODVĚTVÍ

Mezi reformní otázky na podzákonné úrovni patří též rozsahové vymezení a zatřídění znaleckých oborů a v jejich rámci též odvětví. Znalecké obory a jejich odvětví upravuje Ministerstvo spravedlnosti svou neveřejnou směrnicí ze dne 15. února 1973, čj. 10/73-kontr., o organizaci, řízení a kontrole znalecké a tlumočnické činnosti, č. 3 Sbírky instrukcí a sdělení.⁴⁾

Administrativní třídění oborů, resp. odvětví je dnes založeno na zcela překonaném členění státní správy, jaké panovalo v Československu v roce 1973, resp. přesně vzato již v roce 1967. Netřeba říkat, že takové dělení již dávno nemá oporu ve stavu české veřejné správy.

Mám na mysli například znalecký obor "školství a kultura", který v sobě zahrnuje věcně zcela odlišné oblasti jako je třeba psychologie a literární umění. Byl tak nazván patrně z formálních důvodů, neboť v 60. letech, ještě v roce 1967, v Československu existovalo ministerstvo školství a kultury.⁵⁾

Podobně znalecký obor "patenty a vynálezy", nesoucí právně nepříliš smysluplný název, protože má jít o patenty "na" vynálezy, odpovídal dobovému názvu někdejšího Úřadu pro patenty a vynálezy z československých unitárních časů ještě před zřízením Federálního úřadu pro vynálezy.⁶⁾ A to je již hodně dávno. Mohli bychom pokračovat v kritickém výčtu znaleckýc h oborů a jejich odvětví včetně různých dobových zvláštností, jež odpovídaly někdejší jazykové dikci a tehdejšímu názvosloví. Zakonzervování tohoto stavu na dalších čtyřicet let může, podle všeho, svědčit o poměrně nízké odborné laťce některých úředníků. Anebo nemusí jít o nízkou odbornou laťku, nýbrž o lhostejnost a nezájem o veřejné věci. Tak či onak, nelze říct, že by se v tomto ohledu jednalo o dobrou správu veřejných věcí.

Dobré je, že Ministerstvo spravedlnosti, po nejméně dvaceti letech nečinnosti, počalo na podzim 2010 s revizí oborového a odvětvového třídění.⁷⁾ Nakonec nezapomínejme, že jde jen o administrativní členění, které má být vyhledávací pomůckou při úředním přibírání znalců. Sloužit má též jako pomůcka pro veřejnost. Některé obory mohou být ovšem hraniční anebo se mohou i dílem prolínat. Proto by uvažované nové administrativní třídění mělo být, pokud možno, co nejobecnější. Důraz asi bude nutno klást na specializaci.

PRÁVNÍ ZNALECTVÍ "PRÁVNÍCH VZTAHŮ K CIZINĚ"

Zastavme se nyní u jediného znaleckého právního oboru. Tím jsou "právní vztahy k cizině". Právní znalecký obor se od ostatních odlišuje tím, že právního znalce jmenuje výhradně ministr spravedlnosti. Samotný název oboru "právní vztahy k cizině" právně pojmově odpovídá dobové státní doktríně a marxisticko-leninské ideologii, která byla pojmoslovně postavena na pojmu společenských, zvláště výrobních, vztahů. To se promítalo i do práva a do administrativy, kde dobové socialistické, resp. komunistické právní názvosloví "právních vztahů" bez většího zájmu právní a politické veřejnosti v ústraní přetrvalo i převrat v roce 1989 a všechny následné změny.

V současné době existuje oproti dřívějšku jen malý počet znalců právních vztahů k cizině. Zapsány jsou jen dva znalecké ústavy, z toho jedna vysoká škola (Univerzita Karlova), a pouze tři znalci coby fyzické osoby.⁸⁾

Právní znalectví bývá ovšem někdy skryto či doslova podsunuto do některých jiných, a to mimoprávních oborů. Tento stav, dlouhodobě trpěný, není dobrým výkonem veřejné správy. Ve svém důsledku může dokonce vyvolat pochyby o nekalosti hospodářské soutěže, například mezi advokátem poskytujícím právní služby a mezi znaleckým ústavem z mimoprávního oboru, ovšem s rozsahem oprávnění pro právní služby. Anebo mezi více znaleckými ústavy navzájem, které se potenciálně mohou střetnout v různých soutěžních situacích.⁹⁾

Možný nekalosoutěžní rozměr věci nelze v žádném případě podceňovat. Právní znalci z oboru právní vztahy k cizině se za určitých okolností, zvláště při podávání posudků mimo právní řízení, objektivně ocitají v soutěžních situacích na trhu společně s advokáty, notáři a soudními exekutory při jejich "ostatní" činnosti anebo s daňovými poradci, případně též s patentovými zástupci. Jestliže ministr spravedlnosti nestanovil rozsah právně znaleckého oprávnění řádně, jak je v některých konkrétních případech v tomto příspěvku zdokumentováno, pak se ministr coby správní úřad dopustil přinejmenším potenciálního ohrožení hospodářsko soutěžních poměrů na trhu právních služeb.¹⁰⁾ Nelze pak vyloučit, že sám právní znalec se stane nekalým soutěžitelem.

Při správní revizi znaleckých oborů a odvětví si musíme položit otázku, zda má právně znalecký obor vůbec být. Odpovídám na ni záporně.

Znalecký obor právní vztahy k cizině nemá co pohledávat mezi odbornostmi mimoprávní povahy technické, umělecké, zdravotnické, hospodářské apod. Jedním z principů právního státu, na nichž je nutno trvat, je obecně uznávaný právní princip iura novit curia. Soud zná právo, rozuměno veškeré právo, které tvoří český právní řád včetně jeho komunitární a mezinárodní větve platné na českém území.

Zmíněný právní princip bývá tedy vykládán a používán tak, že soud zná český právní řád. Co platí pro soud, platí podobně pro správní úřad, resp. pro jakékoli orgány veřejné moci včetně policejních orgánů v přípravném trestním řízení.¹¹⁾ O státních zastupitelstvích nemluvě.

Součástí českého právního řádu je přitom jak české (vnitrostátní) soukromé právo mezinárodní,¹²⁾ tak jí jsou i vyhlášené a se souhlasem Parlamentu prezidentem ratifikované mezinárodní smlouvy,¹³⁾ resp. též další mezinárodní smlouvy, jichž se český stát účastní i bez prezidentské ratifikace a kterých se český zákon dovolává.¹⁴⁾ Součástí českého právního řádu je samozřejmě i právo Evropské unie.¹⁵⁾ Nechci zde pojednávat o pramenech mezinárodního práva, které jsou samozřejmě širší, ani je jakkoli systematizovat. Jde mi jen o schematické zachycení základních otázek ve vazbě na právní znalectví.

Z toho, co je výše naznačeno, vyplývá závěr, že do rozsahu právně znaleckého oboru "právní vztahy k cizině", bez ohledu na jeho zavádějící název, spadá výlučně cizozemské právo včetně cizozemského práva mezinárodního.

ZJIŠŤOVÁNÍ CIZÍHO PRÁVA

Soud nemusí znát cizozemské právo. Důkaz cizozemským, třeba německým nebo slovenským, právem musí soud učinit, pokud taková situace v řízení nastane. Doktrinálně přitom platí, že zjišťování cizího práva je sice předmětem dokazování, nicméně teorie důkazního břemene se zde neuplatňuje. Jde ale jen o výklad, nikoli o legální příkaz výslovně stanovený zákonem. Pod cizozemským právem lze rozumět i mezinárodní právo, které neplatí pro Českou republiku; například mezinárodní smlouvy v rámci Organizace amerických států, právo Andského společenství národů apod. Patří sem i smlouvy Rady Evropy, k nimž Česká republika nepřistoupila.

Pro zjišťování cizího práva platí legální procesní postup podle českého procesního práva mezinárodního (§ 53 zákona č. 97/1963 Sb.). Český justiční orgán má volnost při zjištění cizího práva; tzn. je jeho uvážením, jakým způsobem zjistí obsah cizího práva. Zákon ukládá justičnímu orgánu učinit pouze "všechna potřebná opatření", mezi něž nepochybně patří i přibrání znalce z oboru právní vztahy k cizině se specializací na příslušné cizozemské právo.¹⁶⁾ Nezapomínejme ale, že cizí právo lze mnohdy zjistit jednoduše i bez přibrání právního znalce. Třeba pouhým nahlédnutím na zahraniční portál veřejné správy nebo justice v síti elektronických komunikací. Úkol by to byl spíš pro asistenta soudce, než pro procesně přibraného znalce. V praxi se to po řadu let jeví jako nejrychlejší a nejjednodušší procesní cesta, která zásadně eliminovala potřebu úředního přibírání právních znalců se všemi s tím spojenými procesními požadavky. Platí to o současnosti, kdy "je svět globální vesnicí" v rámci "společnosti sítí". Od roku 1967, resp. 1973, skutečně nastaly ve světě i doma tak pronikavé společenské změny, že si jich mohlo a mělo povšimnout i české Ministerstvo spravedlnosti.

Českým zákonem je kromě toho výslovně zmíněno možné vyžádání si informace od Ministerstva spravedlnosti, resp. vyžádání si vyjádření tohoto správního úřadu, vzniknou-li při projednávání věci s cizím právem pochybnosti o cizím právu (§ 53 odst. 2 cit. zákona č. 97/1963 Sb.). Ministerstvo spravedlnosti přitom využívá informací o cizozemském právním řádu a o praxi zahraničních justičních orgánů při jeho používání, které získává od cizozemských justičních orgánů na základě plnění dvoustranných mezinárodních smluv o právní pomoci.¹⁷⁾ Tento procesní postup, výslovně předvídaný zákonem, je pro účastníky řízení úsporný, neboť je nezatěžuje zvýšenými náklady řízení spočívajícími v nákladech znalečného přibraného znalce z oboru "právní vztahy k cizině". Jde totiž o běžný výkon veřejné správy, k němuž nám slouží stát.

De lege ferenda je nezbytné i nadále ponechat volnost (nikoli zavést vázanost) justičních orgánů při zjišťování obsahu cizího práva včetně možného vyžádání si úřední informace či vyjádření od Ministerstva spravedlnosti. Stávající (i možný budoucí) procesní postup ale nijak nepředjímá nutnost existence právně znaleckého oboru ve veřejnoprávním režimu zákona o znalcích a tlumočnících.

Procesní otázku způsobu zjišťování cizího práva pro účely konkrétních řízení bych proto napříště zcela ponechal na volném uvážení justičního orgánu, a to zvláště s přihlédnutím k justiční spolupráci příslušných orgánů, a to i se zřetelem na možnosti nabízené v Evropském justičním prostoru. Je-li možné snadněji, rychleji a levněji zjistit cizí právo bez časově a finančně nákladnějšího přibírání právních znalců, o čemž jsem v zásadě přesvědčen, pro většinu praktických případů, nechť je používán postup bez přibírání právních znalců, a to přinejmenším z hlediska procesní hospodárnosti (úspornosti procesních nákladů včetně časových nákladů). Tam, kde není nutné justici "privatizovat", nechť se tak neděje. Sám stát zde disponuje dostatečnými nástroji.

Existují proto věcné i právní důvody, aby právně znalecký obor "právní vztahy k cizině" byl bez náhrady zrušen. Aniž by to snad mělo být jakkoli na újmu odborné pověsti dosavadních právních znalců či znaleckých ústavů.

Poznámky:

¹⁾ Základní teze příspěvku jsem přednesl na XX. Mezinárodní vědecké konferenci soudního inženýrství, pořádané Ústavem soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně ve dnech 21. až 22. ledna 2011; viz Bradáč, A., Novotný, M., Schejbal, J. (eds.): Sborník příspěvků z XX. Mezinárodní vědecké konference soudního inženýrství. Brno: Vysoké učení technické 2011, str. 27-35; (CD-ROM). V tomto časopisu je vydána zkrácená verze příspěvku.

²⁾ Prvním výsledkem justiční reformy znalectví je úředně nezveřejněný organizační pokyn ministra spravedlnosti čj. 41/2001-OD-ZN, jímž se upravuje postup při vyřizování žádostí o zápis do seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost podle § 21 odst. 3 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, účinný ode dne 1. ledna 2011.

Pokyn obsahuje nové zásady pro výkon správního uvážení ministra spravedlnosti při jmenování znaleckých ústavů. Zásady jsou založeny na již před lety připravené a dosud nepřijaté reformě znaleckého zákonodárství. Právě v tom je potíž, pokud jde o přechodné ustanovení (§ 13 cit. pokynu), podle nějž mají dosavadní znalecké ústavy uvést své poměry do souladu s touto novou rozhodovací praxí do jednoho roku, a to pod sankcí zahájení správního řízení o odvolání z funkce podle § 20 písm. a) zákona č. 37/1967 Sb., což ale neodpovídá danému ustanovení, neboť v době jmenování znalecký ústav splňoval tehdejší podmínky a předpokládám, že je splňuje i dnes. Změnu poměrů a povinnost přizpůsobit se jim (adaptační povinnost) může stanovit pouze zákon. Ten však nebyl přijat, ačkoli byl připraven. Pokyn ministra je proto v tomto obecném směru bez právního významu, neboť se týká pouze budoucí rozhodovací praxe při individuálním jmenování nových znaleckých ústavů od 1. ledna 2011, na něž se také vztahuje.

³⁾ Viz např. Telec, I.: Správní trestání znalců a tlumočníků. Právní rádce, 18, 2010, č. 12, str. 4-10. Podruhé, pro jiný čtenářský okruh, viz Soudní inženýrství, v tisku.

⁴⁾ Směrnice byla též otištěna v neveřejném Souboru vybraných resortních předpisů pro znalce a tlumočníky. Praha: Ministerstvo spravedlnosti ČSR 1982, str. 7-74. Jde o soubor určený pouze pro "vnitřní potřebu" justice.

⁵⁾ Jedním z politických výdobytků obrodného procesu roku 1968 bylo rozdělení ministerstva školství a kultury na ministerstvo školství a zvlášť na ministerstvo kultury, když kultura hrála ve spojení se školstvím roli Popelky. Ministerstvo spravedlnosti ale dodnes, ani po více než čtyřiceti letech, na toto rozdělení neumělo zareagovat.

⁶⁾ Ostatně, znalecký obor "patenty a vynálezy" by měl být bez náhrady zrušen. Buď jde o právní otázku, přičemž "soud právo zná", anebo o mimoprávní otázku technickou, přírodovědnou apod.; srov. např. biotechnologické vynálezy či chemické nebo strojírenské vynálezy spočívající v technických řešeních nebo výrobních postupech, atd.

⁷⁾ Původní pracovní verze nového třídění, ale bez větší invence kopírovala některé podivnosti.

⁸⁾ Stav ke dni 20. 12. 2010.

⁹⁾ Tak např. Univerzita Karlova v Praze je znaleckým ústavem mj. pro "patenty a vynálezy" s rozsahem oprávnění "pro práva autorská a práva průmyslová (právo k průmyslovému vzoru, k ochranným známkám, k označení původu výrobků, k obchodnímu jménu a právo proti nekalé soutěži)". Stejný rozsah má tato vysoká škola ministrem stanoven též pro obor právní vztahy k cizině; stav k 20. 12. 2010. Ke jmenování znaleckého ústavu došlo ministrem spravedlnosti. Kdy se tak stalo, nelze z veřejného seznamu zjistit. Ministr spravedlnosti v tomto případě jednoznačně právně pochybil. "Patenty a vynálezy" nejsou právně znaleckým oborem již proto, že "soud právo zná", což platí i pro "právo patentové".

Oproti tomu má České vysoké učení technické v Praze rozsah oprávnění v oboru "patenty a vynálezy" ministrem vymezen správně; tzn. mimoprávně; stav k témuž dni.

¹⁰⁾ Nad rámec tématu si dovolím malý tržní exkurs. Některé soutěžněprávní pochyby se týkají též potenciálního střetu výzkumné služby v podobě základního výzkumu, poskytované na trhu služeb veřejnou výzkumnou institucí nebo veřejnou vysokou školou s veřejnou podporou, jedná-li se o základní výzkum právovědný, který spočívá v podávání právních posudků, a to střetu výzkumu s výkonem advokacie, který spočívá mj. rovněž v podávání právních posudků; třeba i na stejné nebo podobné zadání.

Pochyby spočívají v tom, zda podání právního posudku veřejné výzkumné instituce nebo veřejné vysoké školy, požívající veřejné podpory podle zákona o podpoře výzkumu a vývoje (zákon č. 130/2002 Sb.), vůbec splňuje legální hlediska "základního výzkumu" [§ 2 odst. 1 písm. a) cit. zák.]. A to i se zřetelem na obvyklé nezveřejňování takových (tj. klientsky orientovaných) výsledků základního výzkumu s veřejnou podporou, aniž by tomu bránila státem utajovaná informace ve výjimečně stanoveném veřejnoprávním ochranném režimu. O těchto výsledcích nic nelze zjistit ani z veřejnoprávního a veřejného rejstříku informací o výsledcích, jenž sleduje veřejnou kontrolovatelnost nakládání s veřejnými prostředky na výzkum, pokud jde o dosažené výsledky, a zároveň sleduje též veřejnou dostupnost dosažených výsledků, a to vše ve veřejném zájmu.

¹¹⁾ Jako advokát jsem se před časem setkal s případem, kdy byl v přípravném trestním řízení přibrán znalec z oboru právní vztahy k cizině, aby právně zjistil, zda určitá veřejně provozovaná hudební díla a další statky požívají na českém území právní ochrany podle mezinárodních smluv, jichž se dovolává český autorský zákon. Mám zato, že zrovna zde šlo o případ, kdy "soud právo zná". Jednalo se totiž o mezinárodní smlouvy, jimiž byla Česká republika vázána, a které u nás byly úředně vyhlášeny. Co u nás již nebylo, oproti dřívější době, úředně vyhlášeno, to se týkalo vázanosti těchto mezinárodních smluv, resp. jejich revizních znění, mezi Českou republikou a jednotlivými smluvními státy, a to v rozhodné době. Tuto skutečnost bylo ale možné zjistit i jinak než přibráním právního znalce, totiž informací od Ministerstva spravedlnosti. Dnes bychom to vesměs zjistili nahlédnutím na internetové stránky správce, depozitáře, příslušné mezinárodní smlouvy. Zcela jinou otázkou je znalost těchto mezinárodních smluv, resp. jejich vázanosti obviněným. Neznají-li právo ani orgány činné v trestním řízení, těžko by je znal sám obviněný. Naskýtá se proto i otázka jednání obviněného v právním omylu, o kterém nevěděl a ani vědět nemohl.

¹²⁾ Zejména zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.

¹³⁾ Čl. 10 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

¹⁴⁾ Srov. např. § 2 cit. zákona č. 97/1963 Sb.

¹⁵⁾ Proto je právně nesprávné, jestliže ministr spravedlnosti jmenoval obchodní společnost BDO Appraisal services - Znalecký ústav s. r. o., zapsanou v odd. a vl. C 117995 obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, vzniklou 20. září 2006, znaleckým ústavem pro právní vztahy k cizině v rozsahu "mezinárodní právo soukromé (občanské a obchodní, rodinné a pracovní) a mezinárodní právo veřejné ekonomické, včetně práva Evropské unie", a to za právního stavu, kdy byla Česká republika v roce 2006 členem Evropské unie a její právo proto bylo součástí českého právního řádu. Platil zde tudíž právní princip, že soud právo zná, neboť se jednalo o právo platné na českém území. Rovněž pokud jde o rozsah veřejnoprávního oprávnění pro "mezinárodní právo soukromé (občanské a obchodní, rodinné a pracovní)", muselo by se výkladově jednat o toto právo cizozemské anebo o takové právo mezinárodní, jehož se Česká republika neúčastní, např. o oblastní právo americké nebo africké. Otázkou ovšem je, zda a nakolik je takové jmenování vůbec "potřebné". Zásada potřebnosti je totiž vůdčí právní (legální) zásadou znaleckého a tlumočnického práva z roku 1967 a jako taková bývá často uplatňována (ve smyslu "nepotřebnosti") jako důvod zamítnutí žádosti o jmenování znalcem v určitém oboru, resp. odvětví. Proto se nám naskýtá otázka, zda se v dané správní věci jednalo o výkon dobré správy ministrem spravedlnosti, anebo nikoli.

In margine, otázka znaleckých ústavů patří mezi závažné právní a odborné problémy současného znaleckého práva. Přesahuje však již vysvětlující účel této poznámky i celého příspěvku.

Podobně nelze použít u jednoho znalce-fyzické osoby rozsah oprávnění v oboru právní vztahy k cizině, který byl ministrem spravedlnosti stanoven jako "evropské průmyslové právo k vynálezům, průmyslovým vzorům a užitným vzorům", neboť toto právo je součástí českého právního řádu, ať již jím rozumíme toto právo komunitární (průmyslové vzory Společenství) anebo mezinárodní právo oblastní (Evropskou patentovou úmluvu); stav k 20. 12. 2010. Z ústředního seznamu znalců, vedeného Ministerstvem spravedlnosti, jenž je dálkově přístupný v síti elektronických komunikací, však nelze zjistit datum vzniku znaleckého oprávnění, zda se tak stalo před českým vstupem do Evropské unie (2004), anebo až po něm, resp. v době před naším přistoupením k Evropské patentové úmluvě (2002), anebo až potom.

Jiný znalec byl ministrem jmenován pro právní vztahy k cizině v rozsahu "mezinárodní právo soukromé, obchodní a rodinné"; stav k 20. 12. 2010. Ponecháme-li stranou, že obchodní a rodinné právo je "právem soukromým", a proto je dikce oprávnění vadná, lze rozsah tohoto oprávnění uplatnit pouze pro soukromé právo cizozemské včetně těch mezinárodních smluv, jichž se Česká republika neúčastní. Naskýtá se proto otázka "potřebnosti" zřízení takového znaleckého úřadu jako otázka řádného použití legální zásady znaleckého práva ministrem spravedlnosti.

¹⁶⁾ Např. jeden právní znalec má u právních vztahů k cizině zapsána "zahraniční pravidla silničního provozu"; stav k 20. 12. 2010.

¹⁷⁾ Viz např. čl. 16 ratifikované Smlouvy mezi Českou republikou a Republikou Uzbekistán o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech, sděl. č. 133/2003 Sb. m. s.

Ivo Telec
profesor, PF Univerzity Palackého v Olomouci Masarykova univerzita v Brně