Zákon novelizuje další předpisy, jako např. zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele (zákon č. 118/2000 Sb.), zákon o státní sociální podpoře (zákon č. 117/1995 Sb.).

Zákonem se zřídil Úřad práce České republiky (dále jen "Úřad práce"), který je správním úřadem s celostátní působností. Sídlem Úřadu práce je Praha. Nadřízeným správním úřadem je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Úřad práce se skládá z generálního ředitelství (dřívější Správa služeb zaměstnanosti Ministerstva práce a sociálních věcí) a z krajských poboček a pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen "krajské pobočky"). Součástí krajských poboček jsou kontaktní pracoviště.

Důležitý je § 6 odst. 3 nového zákona, podle něhož se úřady práce zřízené podle zákona o zaměstnanosti považují za kontaktní pracoviště krajských poboček a jsou jejich součástí. Většinou jde o dřívější úřady práce na úrovni okresů. Obvody působení krajských poboček jsou shodné s územím krajů.

Úřad práce plní úkoly v oblastech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a státní sociální podpory.

ORGANIZAČNÍ USPOŘÁDÁNÍ

Organizační struktura Úřadu práce České republiky má zabezpečit úzkou provázanost na krajské územní uspořádání a dále má zachovat občanům prostřednictvím kontaktních pracovišť co nejlepší dostupnost. Kontaktní pracoviště budou postupně zřízena v pověřených obcích třetího stupně - tedy v 226 místech včetně dosavadních úřadů práce.

V čele soustavy úřadů práce je Úřad práce České republiky (dále jen "Úřad práce"), který je správním úřadem s celostátní působností. Sídlem Úřadu práce je Praha. Tento Úřad práce nahradí dosavadních 77 samostatných úřadů práce. Nadřízeným správním úřadem je Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "Ministerstvo práce a sociálních věcí").

Na úrovni místních orgánů veřejné správy bude generální ředitelství spolupracovat se správními úřady, územními samosprávnými celky, orgány sociálního zabezpečení, orgány pomoci v hmotné nouzi, orgány státní zdravotní správy, zaměstnavateli a dalšími subjekty při tvorbě a realizaci opatření souvisejících s rozvojem trhu práce a se zaměstnaností.

PŮSOBNOST KRAJSKÝCH POBOČEK

V systému úřadů práce mají největší význam krajské pobočky, které sídlí v krajích. Je to proto, že spolu s kontaktními místy jsou nejblíže veřejnosti a mají úzký styk s občany.

Těžiště činnosti krajských poboček je - jako tomu bylo v dřívější úpravě u úřadů práce v okresech - zprostředkování zaměstnání uchazečům o práci.

Uchazeč o zaměstnání může požádat příslušnou krajskou pobočku o zprostředkování zaměstnání, v jejímž územním obvodu se z vážných důvodů skutečně zdržuje. Dohodnou-li se krajské pobočky do deseti kalendářních dnů ode dne podání žádosti, zprostředkovává jeho zaměstnání a vykonává další práva a povinnosti vyplývající z tohoto zákona krajská pobočka, v jejímž územním obvodu se uchazeč o zaměstnání skutečně zdržuje. Jestliže se krajské pobočky nedohodnou, generální ředitelství Úřadu práce určí, která krajská pobočka bude zprostředkovávat zaměstnání a vykonávat další práva a povinnosti podle zákona.

ZMĚNA KONTAKTNÍHO PRACOVIŠTĚ

Uchazeč o zaměstnání je povinen plnit své zákonné povinnosti na kontaktním pracovišti krajské pobočky, kterou požádal o zprostředkování zaměstnání. Může rovněž požádat o změnu kontaktního pracoviště v územním obvodu krajské pobočky. Ta pak určí, u kterého kontaktního pracoviště bude plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání.

Případy, kdy má uchazeč o zaměstnání vážné osobní nebo rodinné důvody, které odůvodňují jeho zájem o zprostředkování zaměstnání jinou než místně příslušnou krajskou pobočkou, jsou v praxi poměrně časté. Bylo by neúčelné vyžadovat od takového uchazeče o zaměstnání plnění povinností vůči krajské pobočce místně příslušné podle jeho trvalého pobytu, když se v jejím územním obvodu z vážných důvodů skutečně nezdržuje.

Upravila se proto možnost uchazeče o zaměstnání požádat místně příslušnou krajsou pobočku o přenesení zprostředkování zaměstnání na pobočku v místě, kde se skutečně zdržuje.

EVIDENCE UCHAZEČŮ O ZAMĚSTNÁNÍ

Mezi další pravomoci krajských poboček patří např. evidence uchazečů a zájemců o zaměstnání a zprostředkování jejich zaměstnání.

Skutečnosti rozhodné pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání musí uchazeč osvědčit při podání žádosti o zprostředkování zaměstnání. Krajní formou osvědčování je čestné prohlášení osoby o ukončení pracovního poměru, případně i o dalších skutečnostech, které fyzická osoba nemůže při první návštěvě na krajské pobočce doložit a jsou rozhodné pro její zařazení a vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání.

Uchazeči o zaměstnání je stanovena lhůta, ve které je povinen oznámit změny skutečností rozhodných pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, především změnu svého bydliště. Novelizovaný § 27 zákona o zaměstnanosti stanoví povinnost krajské pobočky převést evidenci uchazeče o zaměstnání na krajskou pobočku příslušnou podle jeho nového bydliště. Při zařazování do evidence uchazečů o zaměstnání se bude i nadále postupovat podle § 26 zákona o zaměstnanosti. Nebude se o tom rozhodovat ve správním řízení, neboť žádosti uchazeče se v plném rozsahu vyhovuje. Krajská pobočka však ve správním řízení rozhodne v případě nezařazení fyzické osoby do evidence uchazečů o zaměstnání. Praxe ukázala, že v případě sporů o oprávněnost vzetí do evidence bylo neformální nezařazení problémem. Proti tomuto rozhodnutí má uchazeč právo odvolání.

 

POVOLENÍ K PRACOVNÍ ČINNOSTI DĚTÍ

Podle nového § 8a zákona o zaměstnanosti jsou krajské pobočky příslušné k povolování umělecké, kulturní, sportovní nebo reklamní činnosti dětí.

Obsahem písemné žádosti, kterou podává na krajskou pobočku zákonný zástupce dítěte nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte, do jejíž péče bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu (návrh na povolení může podat např. ústav sociální péče), jsou všechny údaje potřebné pro rozhodnutí o vydání povolení včetně posudku lékaře o vhodnosti činnosti pro dítě. Rozhodující je konkrétní a objektivní lékařský posudek o tom, zda dítě může ze zdravotnického hlediska vykonávat zvolené úkony při konkrétní činnosti. Žádost se podává u krajské pobočky příslušné podle trvalého pobytu dítěte. Pokud dítě nemá trvalý pobyt, tak podle místa, kde se zdržuje.

Uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost může dítě vykonávat u právnické nebo fyzické osoby, která je v zákoně o zaměstnanosti uváděna jako "provozovatel činnosti". Ve většině případů jde o právnické nebo fyzické osoby, které tuto činnost provozují jako hlavní předmět své činnosti (např. reklamní agentura) nebo jako jeden z předmětů své činnosti (např. televize, rozhlas, tisk, film). Může však jít i o fyzické osoby, které tuto činnost vykonávají na základě živnostenského oprávnění. Povolení se nevyžaduje k zájmové činnosti v uvedených oblastech, pokud nepůjde o výkon činnosti za odměnu.

Vzhledem k tomu, že právní úprava se dotýká dětí nejnižšího věku, je třeba věnovat náležitou pozornost zajištění jejich bezpečnosti. Činnost dětí nesmí rovněž ohrozit jejich zdraví i psychický a fyzický vývoj. Tato činnost nesmí negativně ovlivnit rovněž docházku dětí do školy, jejich účast v teoretické i praktické přípravě na povolání a ve výcvikových programech. Všechny tyto okolnosti musí posoudit lékař, který ve svém vyjádření k možné činnosti dítěte musí uvést, zda budou v konkrétním případě splněny všechny podmínky týkající se bezpečnosti a zdraví dítěte a zda bude tato činnost přiměřená ze zdravotního hlediska.

Vzhledem k tomu, že právní úprava činnosti dětí do patnácti let věku je obsažena zejména v zákoně o zaměstnanosti, jsou ke kontrolní činnosti oprávněny krajské pobočky včetně kontaktních míst. Mohou kontrolovat nejen dodržování podmínek ve vydaném povolení, ale i skutečnost, zda dítě pracuje na základě povolení a zda vůbec bylo povolení vydáno. Mají oprávnění v případech porušování předpisu ukládat provozovateli činnosti nebo i tomu, kdo "nezákonnou" činnost dítěte umožní, vysoké finanční sankce.

PLATEBNÍ NESCHOPNOST A OCHRANA ZAMĚSTNANCŮ

Krajské pobočky plní další povinnosti podle zvláštních zákonů. Jedním z nich je i zákon č. 118/2000 Sb., na ochranu zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele.

Zaměstnanec může dostat nevyplacenou mzdu od úřadu práce, jestliže je zaměstnavatel v platební neschopnosti. To nastává podle zákona č. 182/ 2006 Sb., o úpadku, tehdy, když zaměstnavatel neuspokojil splatné mzdové nároky zaměstnanců. Je to následující den poté, kdy na něj byl podán insolvenční návrh u příslušného soudu v České republice. Podmínkou pro poskytnutí mzdy od úřadu práce je tedy podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení u příslušného Krajského soudu na zaměstnavatele, který mzdu nevyplatil.

KDE UPLATNIT MZDOVÉ NÁROKY

Mzdové nároky může uplatnit u krajské pobočky nebo na kontaktním pracovišti úřadu práce zaměstnanec, který má sjednán pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti na základě kterých mu vznikly mzdové nároky v rozhodném období. Existenci pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti musí prokázat zaměstnanec.

Rozhodným obdobím je kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i tři kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a tři kalendářní měsíce následující po tomto měsíci.

Mzdové nároky může zaměstnanec uplatnit u úřadu práce nejpozději do pěti měsíců a patnácti kalendářních dnů následujících po dni, kdy úřad práce zveřejnil informace o zahájení insolvenčního řízení proti zaměstnavateli, který nevyplatil mzdu. Jestliže v této lhůtě zaniklo moratorium vyhlášené před zahájením tohoto řízení, nebo soud rozhodl o insolvenčním návrhu jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, může zaměstnanec mzdové nároky uplatnit nejpozději v den zániku moratoria nebo v den právní moci soudního rozhodnutí.

Jelikož po vydání rozhodnutí soudu o úpadku nakládá s majetkovou podstatou určený správce, úřad práce si vyžádá od správce nové seznamy dlužných mzdových nároků zaměstnavatele - dlužníka. Tato povinnost může přejít na předběžného správce.

Celková výše mzdových nároků za jeden měsíc nesmí překročit jeden a půl násobek rozhodné částky, která je vyhlašovaná ve Sbírce zákonů.

KONTROLNÍ PRAVOMOC

Rozsah kontrolních oprávnění úřadů práce je vymezen zákonem o inspekci práce a zákonem o zaměstnanosti. Novelizovaný § 126 zákona o zaměstnanosti uvádí subjekty, které může kontrolovat úřad práce, zda dodržují pracovněprávní předpisy. Jde o subjekty, které vykonávají činnosti podle zákona o zaměstnanosti. Jsou to např. i agentury práce, při jejichž činnosti by mohlo docházet k diskriminaci osob při zprostředkování zaměstnání. Kontrolní oprávnění úřadů práce je proto významné.

Úřady práce mohou i nadále ukládat pokuty právnickým i fyzickým osobám, jestliže při kontrole zjistí porušování předpisů z oblasti zaměstnanosti.

Podle § 126 zákona o zaměstnanosti zůstává kontrolní pravomoc celním úřadům a to v oblastech vymezených tímto ustanovením. Jejich působnost je však "bez" sankční pravomoci, která i ve vymezených kontrolních oblastech přísluší úřadům práce. Ustanovení § 126 odst. 4 zákona o zaměstnanosti bylo upraveno tak, že celní úřad informuje o provedených kontrolách příslušnou krajskou pobočku, a v případě zjištěných nedostatků předává této pobočce podklady pro zahájení správního řízení o uložení pokuty.

KONTROLA PRÁCE NAČERNO

V souvislosti s nelegální prací jsou v zákoně o zaměstnanosti oprávnění kontrolních orgánů - úřadů práce a celních úřadů. Kontrolní oprávnění úřadů práce je oproti celním úřadům širší. Jsou oprávněni při kontrolní činnosti vyžadovat od fyzických osob, které se zdržují na pracovišti kontrolované osoby a vykonávají pro ni práci, osvědčení totožnosti a že pracovní činnost pro tohoto zaměstnavatele vykonávají podle pracovněprávního vztahu nebo na základě jiné smlouvy. Musí jít tedy o pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce či o smlouvu podle živnostenského nebo obchodního zákona. Celní orgány mohou kontrolovat zaměstnávání cizinců, zda vykonávají práci pro zaměstnavatele v pracovněprávním vztahu nebo jiné smlouvy a zda mají povolení úřadu práce. Celní orgány nemohou ukládat pokuty, ale výsledky kontrolní činnosti dávají k dispozici úřadům práce.

U cizinců jsou kontrolní orgány oprávněny vyžadovat předložení povolení k zaměstnání, pokud zákon jeho vydání požaduje, a povolení k pobytu. Fyzické osoby, které se zdržují na pracovištích zaměstnavatele, jsou povinny osvědčit svou totožnost.

Pokud kontrolní orgán zjistí, že fyzická osoba nevykonává práci na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy nebo bude cizinec vykonávat práci v rozporu s vydaným povolením k zaměstnání nebo bez tohoto souhlasu, bude se jednat o výkon práce v rozporu s právními předpisy (práce načerno).

Zjistí-li úřad práce porušení ustanovení o tzv. nelegální práci a dalších ustanovení nového zákona s tím souvisejících, vyřadí uchazeče o zaměstnání z evidence a přestane poskytovat podporu v nezaměstnanosti.

OBLAST STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY

Mezi nejčastěji využívané formy státní sociální podpory podle zákona č. 117/1995 Sb. patří příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, porodné, rodičovský přípspěvek. Orgány státní sociální podpory, které vykonávají státní správu na tomto úseku, jsou podle novelizovaného § 2a uvedeného zákona Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu a krajské úřady. Dosavadní kompetence úřadů práce v prvním stupni řízení o dávkách státní sociální podpory přecházejí tak na krajské pobočky Úřadu práce ČR. V místním měřítku budou tedy státní sociální podporu provádět krajské pobočky Úřadu práce v územních obvodech a krajské úřady.

Ve druhém stupni, zejména tedy jako odvolací orgány, vykonávají působnost ve státní sociální podpoře krajské úřady ve vztahu ke krajským pobočkám úřadů práce a v hlavním městě Praze Magistrát hlavního města Prahy.

PŘÍKLAD:

O příspěvek na bydlení bude žádat občan na příslušné krajské pobočce nebo kontaktním místě úřadu práce podle místa trvalého bydliště. Vedle obsahových náležitostí, které stanoví zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře v § 68, musí se k žádosti přiložit např. doklad o tom, že byt je užíván podle nájemní smlouvy nebo na základě vlastnictví k nemovitosti, doklad o výši nájemného, nákladů za plnění poskytovaná s užíváním bytu včetně dokladů za elektřinu, plyn, vodné, stočné apod. Rovněž se předkládá občanský průkaz, rodný list dětí do patnácti let, pokud žijí v bytě a doklad o výši čtvrtletního příjmu (do příjmu se započítává i přídavek na dítě a rodičovský příspěvek). V případě, že je žádosti o příspěvek vyhověno, úřad práce nevydává rozhodnutí. O přiznání dávky se žadatel dozví z písemného oznámení o příspěvku a jeho výši.

ŘÍZENÍ NA ÚŘADECH PRÁCE

Řízení zahájená správními úřady (úřady práce a Ministerstvem práce a sociálních věcí) do dne nabytí činnosti nového zákona (do 1. dubna 2011) a pravomocně neskončená nebo přerušená ve věci povolení ke zprostředkování zaměstnání, dokončí Úřad práce prostřednictvím generálního ředitelství. Obdobný postup je i v řízeních, která byla zahájená dřívějšími úřady práce o ostatních nárocích v oblasti zaměstnanosti a do dne nabytí úplné účinnosti nového zákona pravomocně neskončená nebo přerušená. Tato řízení dokončí Úřad práce prostřednictvím krajské pobočky, v jejímž správním obvodu působil úřad práce, který řízení zahájil.

ZMĚNY V DALŠÍCH OBLASTECH

Pravomoc úřadů práce je nově upravena v řadě dalších předpisů, zejména v sociální oblasti. Nový zákon nahrazuje slova "úřad práce" pojmem "Úřad práce České republiky - krajské pobočky". Tím se rozumí i kontaktní pracoviště tohoto úřadu. Jedná se např. o zákon o péči o zdraví lidu (č. 20/1966 Sb. - změna § 67), zákon o kolektivním vyjednávání (č. 2/1991 Sb. - § 7), živnostenský zákon (č. 455/1991 Sb. - § 45a), zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (č. 582/1991 Sb. - § 8, § 14, § 36, § 37), zákon o bankách (č. 21/1992 Sb. - § 38), o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb. - § 381), zákon o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (č. 589/1992 Sb. - § 5, § 22b), zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění (č. 592/1992 Sb. - § 3, § 25a), zákon o spořitelních a úvěrních družstev (č. 87/1995 Sb. - § 25b), zákon o důchodovém pojištění (č. 155/1995 Sb. - § 5, § 6, § 16).

 

Ladislav Jouza
právník, Praha

Související