Příkaz k úhradě nákladů exekuce obsahuje reálně tři na sobě nezávislé verdikty.1) První samostatný výrok je rozhodnutím o nákladech té strany, která v exekuci se svým požadavkem uspěla.2)

Kromě toho příkaz určuje konkrétní odměnu exekutora, jež je závislá na exekutorem vymoženém plnění. Exekutor má zákonem garantovánu minimální částku odměny.3)

Poslední položkou, o níž exekutor v příkazu rozhoduje, je náhrada přímých nákladů, jež vznikly během exekuce. Tyto náklady se přiznávají exekutorovi, a to buď ve formě paušálu nebo jako skutečné a exekutorem doložené výdaje.4) Je tedy zřejmé, že příkaz k úhradě nákladů exekuce co do výroků netvoří nedílný celek.

VÝŠE NÁKLADŮ

Náklady exekuce a náklady protistrany jsou velmi často srovnatelné s finančním plněním, které bylo uloženo exekučním titulem, kvůli němuž se exekuce vede.

Advokát protistrany má právo minimálně na padesát procent odměny, kterou by obdržel v souvislosti se zastupováním v nalézacím řízení, jež by se týkalo téže jistiny, která je vymáhána.5) Exekutorovi na odměně náleží zpravidla patnáct procent z vymožené částky, minimálně však 3000,- Kč. Také má právo na náhradu nákladů v souvislosti s výkonem exekuce ve výši minimálně 3500,- Kč. Náklady exekuce (včetně nákladů oprávněného), tedy při výkonu exekučních titulů znějících na plnění do 10 000,- Kč jsou srovnatelné, nebo dokonce přesahují základní vymáhané plnění vyplývající z exekučního titulu.

Otázka, zda soud může příkaz k úhradě nákladů exekuce přezkoumat jako celek, i když se účastník, který jej napadl námitkami, takového přezkumu výslovně nedomáhá, jakož i problém, zda exekuční soud může exekutorův příkaz přezkoumat i nad rámec vznesených námitek, je tedy mimořádně palčivá. Před jejím zodpovězením si musíme ujasnit, jakým typem rozhodnutí je příkaz k úhradě nákladů exekuce a jaký charakter mají případné námitky, jimiž účastník vůči tomuto příkazu brojí.

ZVLÁŠTNOSTI PŘÍKAZU K ÚHRADĚ NÁKLADŮ EXEKUCE

Nejvyšší soud zastává názor, že příkaz k úhradě nákladů exekuce je exekučním titulem, který se vykonává přímo v exekučním řízení, v němž byl vydán. Není třeba, aby účastník nebo exekutor podával návrh na zahájení dalšího řízení, které by směřovalo k jeho realizaci. Exekutor povinnosti, které byly exekučním příkazem staveny, vykoná z úřední povinnosti, v rámci již probíhající exekuce. Je tomu tak proto, že je třeba minimalizovat efekt, že probíhající exekuce bude plodit další exekuci. Takové řetězení by totiž bylo v podstatě nekonečné.6)

Příkaz k úhradě nákladů exekuce je tedy vykonatelný ve zostřeném režimu, neboť ve srovnání s "běžnými" exekučními tituly dojde k jeho realizaci přímo z úřední povinnosti, a to během řízení, v němž byl tento exekuční titul vydán.7)

Dalším specifikem příkazu k úhradě nákladů exekuce je fakt, že jej vydává "soudní" exekutor, který exekuční činnost provozuje jako podnikatel za účelem dosažení zisku. V jeho rámci rozhoduje o své vlastní odměně. Tento fakt by měl vést ke zvýšené míře ochrany osob, kterým exekutor ukládá platební povinnost ve svůj vlastní prospěch.8) Ze zvláštní povahy příkazu k úhradě nákladů exekuce judikatura právě z tohoto důvodu dovodila, že účastníky námitkového řízení směřujícího proti příkazu jsou nejen oprávněný a povinný, ale i sám exekutor, tedy subjekt, který napadené rozhodnutí vydal.9) Exekutor není nestranným rozhodovacím subjektem, proto je třeba zabezpečit nad ním účinný, a pokud možno neoklestěný, soudní dohled.

Výše uvedená specifika příkazu k úhradě nákladů exekuce nasvědčují tomu, že režim projednávání a přezkumu opravných prostředků směřujících vůči příkazu by rozhodně neměl být vůči účastníkovi exekuce striktnější, než režim projednávání opravných prostředků, jež směřují vůči rozhodnutím o náhradě nákladů nalézacího nebo vykonávacího řízení, jež probíhají přímo před soudem a nikoli před exekutorem.

CHARAKTER NÁMITEK PROTI PŘÍKAZU K ÚHRADĚ NÁKLADŮ EXEKUCE

Námitky účastníka vůči příkazu k úhradě nákladů exekuce jsou opravným prostředkem. Jako každý opravný prostředek mají svoji kvalitativní a kvantitativní stránku. Kvalitou opravného prostředku rozumíme skutkovou a právní argumentaci, kterou dotčený účastník ve vztahu k napadenému rozhodnutí uplatnil (důvody pro podání opravného prostředku). Kvantita opravného prostředku je dána rozsahem, ve kterém účastník požaduje přezkoumání napadeného rozhodnutí.10) Jednotlivá opravná řízení se od sebe navzájem liší mj. i tím, zda soud, který o opravném prostředku rozhoduje, může svojí vlastní aktivitou přezkoumat napadené rozhodnutí nad rámec kvality či kvantity opravného prostředku.

U opravných prostředků, které jsou často využívány, lze zpravidla nepochybnou odpověď na tuto otázku najít přímo v zákoně. Kupříkladu při posuzování odvolání v civilním řízení soud druhé instance napadené rozhodnutí přezkoumává jen v těch jeho výrocích, které byly odvoláním napadeny.11) Jde-li o věcné, zejména o procesní důvody, pro které by mohlo být přezkoumávané rozhodnutí posouzeno jako nekorektní, není jimi odvolací soud v zásadě vázán.12)

Naopak při použití jiného korekčního prostředku - námitek vůči směnečnému či šekovému platebnímu rozkazu - je soud vázán jak kvalitou, tak kvantitou opravného prostředku. Jednání je totiž nařizováno výhradně za účelem posouzení podaných námitek, k pozdě vznesené argumentaci žalovaného soud nesmí přihlížet a samozřejmě nemůže liknavost žalovaného nahrazovat vlastní vyhledávací aktivitou.13) Podobně přísná koncepce vázanosti kvalitou a kvantitou opravného prostředku se uplatní v případě dovolání.14)

Zkoumejme, zda exekuční řád nabízí obdobně jednoznačnou odpověď.

Ustanovení § 88 odst. 3 a 4 exekučního řádu sděluje, že "účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do osmi dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu, který o námitkách rozhodne do patnácti dnů. Rozhodnutí soudu o námitkách se doručí oprávněnému, povinnému a exekutorovi. Proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek".

Konstrukce námitkového řízení vůči příkazu k úhradě nákladů exekuce se na první pohled podobá opravnému řízení, v němž soud projednává námitky žalovaného vznesené vůči směnečnému nebo šekovému platebnímu rozkazu. Hovoří totiž, že soud rozhoduje pouze o podaných námitkách, nikoli o napadeném rozhodnutí jako celku.

Text zákona tedy nasvědčuje tomu, že exekuční soud nemá přezkoumávat příkaz k úhradě nákladů řízení jako celek, pokud účastník napadá jen jednu z jeho složek (například exekutorem stanovenou odměnu exekutora, nikoli však náklady protistrany a náklady exekuce).

Zároveň by se měl soud omezit pouze na přezkum důvodnosti vznesených námitek a nevyhledávat další nedostatky, pro které by bylo na místě shledat příkaz k úhradě nákladů exekuce nekorektní.

Směnečné a šekové námitkové řízení však vázanost soudu kvalitou i kvantitou podaných námitek zdůrazňuje ještě více. V § 175 odst. 1 občanského soudního řádu se dočteme, že v rámci námitek musí žalovaný uvést vše, co proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu namítá. V § 175 odst. 2 občanský soudní řád sděluje, že pozdě podané námitky nebo námitky, které neobsahují odůvodnění, soud odmítne. Ustanovení § 175 odst. 4 občanského soudního řádu uvádí, že směnečné a šekové námitkové řízení je vskutku "jen" řízením o vznesených námitkách, nikoli řízením, při němž by se měl soud zabývat přímo přezkumem napadeného rozhodnutí se vším všudy (tedy aniž by byl námitkami vázán).

Exekuční řád nic neuvádí o tom, že by soud měl opožděně podané námitky do příkazu k úhradě nákladů exekuce odmítat či k nim nepřihlížet (jako je tomu u směnečného nebo šekového platebního rozkazu), ani výslovně netrvá na tom, že námitky musejí obsahovat veškerou argumentaci účastníka.

Náhledu o vázanosti soudu kvalitou i kvantitou námitek podaných vůči příkazu k úhradě nákladů exekuce lze oponovat i tím, že příkaz k úhradě nákladů exekuce má z procesního hlediska charakter rozhodnutí o nákladech řízení. Při rozhodování o nákladech řízení je pravidlem, že soud o nich rozhoduje z úřední povinnosti a přistupuje k nim jako k celku. A to bez ohledu na fakt, že postižený účastník nebrojí proti všem jeho složkám a neargumentuje všemi v úvahu připadajícími důvody, v nichž lze spatřovat nekorektnost rozhodnutí.15)

Fakt, že se při rozhodování o nákladech exekuce uplatní veškerá základní pravidla, jež jsou ustavena občanským soudním řádem, ostatně vyzdvihuje i Ústavní soud: "Ustanovení § 87 až § 89 exekučního řádu nelze interpretovat bez souvislostí vyplývajících z obecné úpravy nákladů řízení o výkon rozhodnutí (tj. z ustanovení § 270 a § 271 o. s. ř.), neboť vystihují očividně jen zvláštnosti exekučního řízení s tím, že jinak se uplatní důsledky obecné subsidiarity občanského soudního řádu (§ 52 odst. 1 exekučního řádu)."16)

Na druhé straně tentýž soud uzavírá, že soud ani exekutor nejsou povinni upozornit povinného na neúplnost jím vznesených námitek a poskytnout mu lhůtu k jejich doplnění.17) Takový závěr spíše naznačuje, že soud sám od sebe k neúplným nebo opožděně podaným námitkám nemá přihlížet a zřejmě nemusí sám od sebe hledat argumenty, jež odůvodňují zrušení nebo změnu příkazu k úhradě nákladů exekuce.

Ústavní soud nezaujal jednoznačné stanovisko ani k tomu, zda účastník může ke včas podaným námitkám připojit další dodatečnou argumentaci. Pouze se vyjádřil v tom smyslu, že námitky jsou opravným prostředkem vůči příkazu k úhradě nákladů exekuce, jenž zabezpečuje právo účastníka domáhat se přezkumu příkazu vyneseného exekutorem ze strany nezávislého soudu, je-li tento opravný prostředek podán včas.18) Jasný a širšími souvislostmi odůvodněný úsudek na téma vázanosti soudu kvalitou a kvantitou včasných námitek vůči příkazu k úhradě nákladů exekuce Ústavní soud prozatím nevyslovil. Jeho definitivní stanovisko lze jen obtížně předjímat.

- - -

Ministerstvo spravedlnosti plánuje odstranit dvojkolejnost vykonávacího řízení tím, že zavede prakticky výhradní "exekutorskou" exekuci, jíž budou provádět "soudní" exekutoři dle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu). Soudy se budou zabývat výkonem rozhodnutí jen výjimečně. Tato změna procesních předpisů sice přinese státnímu rozpočtu úsporu ve mzdových nákladech soudního aparátu, avšak účastníky vykonávacího řízení, zejména povinné, dále zatíží. O to více vyjdou najevo výkladové nejasnosti, týkající se velmi kusé úpravy nákladů exekuce.

Problematika stanovení mezí soudního přezkumu příkazu k úhradě nákladů exekuce je jedním z více takových sporných bodů připouštějících různý (a protichůdný) výklad.

Neshodu ohledně míry možného soudního přezkumu týkajícího se příkazu k úhradě nákladů exekuce lze řešit interpretací zákona. Situace je však komplikovaná tím, že do usnesení soudu o námitkách není odvolání a tím pádem ani dovolání přípustné.19) Nejvyšší soud tedy nemůže judikaturu ujednotit. Jeho roli do jisté míry přebírá Ústavní soud. K právě probírané otázce se však dosud systematicky nevyjádřil, jeho judikatura ve vztahu k námitkám proti příkazu k úhradě nákladů exekuce je do jisté míry nekonzistentní.

U námitek proti směnečnému (šekovému) platebnímu rozkazu, jejichž procesní úprava se blíží úpravě námitek do příkazu k úhradě nákladů exekuce, existují důvody pro legislativní přísnost ve vztahu k jejich původci, jež soudu zapovídá, aby překročil kvantitativní i kvalitativní meze námitek, jež byly podány včas.20) U příkazu k úhradě nákladů exekuce však není podle mého názoru na místě takto striktní přístup k námitkám.

Domnívám se, že soud by měl přezkoumávat příkaz k úhradě nákladů exekuce v tzv. plné jurisdikci. Tím mám na mysli, že by neměl být vázán kvalitou ani kvantitou podaných námitek, jež přezkumné řízení zahajují. Tento náhled zastávám proto, že přesun justiční pravomoci na orgán stojící mimo soudní soustavu (na "soudního" exekutora, který je svým původem osobou soukromého práva) nemá vést ke zhoršení postavení účastníků, kteří se řízení před exekutorem účastní, oproti situaci, kdy je jejich záležitost vyřizována přímo soudem.

V řízení před soudem platí, že v případě podání opravného prostředku do výroku o náhradě nákladů řízení dojde k plnému přezkumu takového rozhodnutí, a to z úřední povinnosti. Tentýž princip by měl být zachován i při přezkumu příkazu k úhradě nákladů exekuce. Navzdory skutečnosti, že pozitivní znění § 88 exekučního řádu spíše nasvědčuje opačnému závěru.

V mém postoji mne utvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, jež deklaruje rozhodnutí subjektu, který autoritativně rozhoduje o právech jiných osob, ačkoliv nesplňuje veškeré znaky nezávislosti a nestrannosti, musí podléhat soudnímu přezkumu v rámci tzv. plné jurisdikce.21) Takovým rozhodováním je i postup směřující k nucenému výkonu již existujícího pravomocného a vykonatelného exekučního titulu.22) Potřebu tzv. plné soudní jurisdikce (plného soudního dohledu) nad postupem "soudního", ve skutečnosti však soukromého exekutora, tedy nelze oddiskutovat.

Zákonodárce by měl v blízké budoucnosti upřesnit, zda a do jaké míry je exekuční soud vázán kvalitou a kvantitou včasných námitek, které směřují vůči příkazu k úhradě nákladů exekuce. Jde totiž o jeden z nejfrekventovanějších a nejdůležitějších opravných prostředků, jež slouží ke korekci nesprávného postupu exekutora.


Poznámky:

1) Viz § 87 a § 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.

2) Viz § 87 odst. 2 a 3 exekučního řádu. - Finanční zátěž exekuce nese většinou povinný, oprávněný jen zcela výjimečně. Náklady oprávněného zpravidla spočívají v odměně za zastoupení advokátem.

3) Viz § 5 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora. Nelze však pominout případy, kdy exekutor na odměnu ani náklady nemá právo, protože exekuce skončila neúspěchem z důvodu, který nelze přičíst k tíži oprávněného. Srovnej např. s nálezem Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. I. ÚS 1413/10, který upřesňuje výklad § 89 exekučního řádu.

4) Viz § 13 vyhlášky č. 330/2001 Sb.

5) Ustanovení § 12 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. advokátovi přiznává právo na další odměnu ve výši 4000,- Kč, uskuteční-li po návrhu na nařízení exekuce i další úkony, případně pokud během exekuce dojde k rozhodování o návrhu na zastavení exekuce.

6) Srovnej s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5223/2007.

7) Viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3039/2008 ze dne 28. 7. 2010.

8) Ke zvláštní situaci, kdy soudní moc vykonává subjekt soukromého práva, který je hmotně zainteresován na rozhodnutí, jež vydává, se Ústavní soud vyjadřoval například ve stanovisku pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 ze dne 12. 9. 2006.

9) Tento fakt vyplývá například z Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4810/2007.

10) Viz Winterová, A. a kol., Civilní právo procesní. 5. vydání, Praha: Linde Praha, a. s., 2008, str. 484-486.

11) Viz § 212 občanského soudního řádu, který rovněž ustavuje zákonné výjimky z této obecné zásady.

12) Viz § 212a odst. 1 občanského soudního řádu.

13) Viz § 175 odst. 3 a 4 občanského soudního řádu.

14) Viz § 236 a násl. občanského soudního řádu.

15) Viz § 151 odst. 1 občanského soudního řádu v návaznosti na § 52 odst. 1 exekučního řádu, podle něhož, nestanoví-li exekuční řád jinak, se použijí pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

16) Viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. II. ÚS 2740/08.

17) Viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 350/11.

18) Viz Nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 290/09.

19) Viz § 88 odst. 4 exekučního řádu.

20) Tato přísnost vyplývá z povahy směnky nebo šeku. Srovnej například s Kovařík, Z., Uplatňování práv v souvislosti se směnkami a šeky v soudním řízení. Bulletin advokacie č. 1/2001.

21) Viz čl. 6 Úmluvy. Potřebu plné jurisdikce při přezkumu rozhodnutí ve věci týkající se soukromého práva, jež nebylo vydáno nezávislým a nestranným orgánem, vyjádřil Evropský soud například v rozsudku Beaumartin versus Francie, 1994, Série A č. 296-B.

22) Viz například rozsudek Evropského soudu ze dne 19. 3. 1997 ve věci Hornsby versus Řecko.


Karel Svoboda
soudce Okresního soudu Plzeň-město, odborný asistent Fakulty právnické ZČU v Plzni

Související