Nový vysokoškolský zákon č. 111/1998 Sb. umožnil počínaje 1. lednem 1999 opět udělovat titul JUDr (i když jen Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Masarykovy univerzity v Brně - zdá se, že v tomto směru se pomyslný historický kruh začíná uzavírat), což vyvolalo nemalé ovace a bujaré veselí. A to z toho důvodu, že vyznat se ve spletitém světě práva je a bylo pro právníky a advokáty vždy natolik vysilující a komplikované, že již jen po staletí zažité (a náležité) oslovení "pane doktore" mohlo rozveselit a zpestřit zdlouhavý "doktorův" ponor do útrob knih a změti paragrafů.

PRÁVNÍ RÁMEC VÝKONU ADVOKACIE

Zákon o advokacii jako takový tvoří bez pochyby základní právní rámec pro výkon advokacie jako povolání, zakotvuje práva a povinnosti advokátů, ale řeší i samosprávu a organizaci sdruženého stavu. Advokát, jak již bylo mnohokrát v předešlých číslech časopisu Právní rádce napsáno, je specifická nezastupitelná profese, jejíž obsahem je chránit a bránit zájmy svého klienta. A to především soustavným (úplatným) poskytováním právních služeb, které zahrnuje poskytování (právních) rad, vypracovávání rozborů, sepisování smluv, dohod, varovných dopisů, žalob, odvolání, zastupování při řízení před soudy a jinými správními orgány a někdy i ověřování podpisů.

NOVELA ZÁKONA O ADVOKACII

Důležitým datem z pohledu advokáta je 1.9.2009, kdy nabyl účinnosti zákon č. 219/2009 Sb., kterým se mění zákon o advokacii a některé související zákony. Novela zákona přinesla řadu změn, které v sobě odrážely nejnovější světové vývojové trendy v oblasti advokátních (právních) služeb. Základní změnou bylo zpřesnění podmínek pro zápis do seznamu advokátů. Novela zdůraznila, že podmínkou pro zápis je úspěšné absolvování relevantního vysokoškolského vzdělání v České republice a že tedy vysokoškolské právnické vzdělání získané jinak než studiem v rámci magisterského programu v oboru právo na vysoké škole v České republice (tedy například studiem v zahraničí) musí svým rozsahem a obsahem odpovídat vzdělání získanému studiem takového programu a oboru v České republice. To je pozitivní zpráva a opatření především pro klienty, tedy ty, kteří poptávají a potřebují advokátní (právní) služby. Působí sice nesmírně kultivovaně a světácky, že ten který advokát studoval v Austrálii či Americe a dokáže tedy naprosto s přehledem vézt jednání v pěti světových jazycích a oslnit tak nemalé procento manažerů a protistran (o soudcích ani nemluvě), důležitá je ovšem důkladná znalost platného práva České republiky. Ony praktiky, kdy potomek slavného advokáta (ať už z jakýchkoliv důvodů) odešel studovat do zámoří na soukromou školu a znalost českého právního řádu si osvojil až v rámci povinné koncipientské praxe a byl tedy bez problémů zapsán (po úspěšném absolvování advokátní zkoušky) do seznamu advokátů v ČR, vzaly za své. Zákon jasně stanovil, že účelem praxe advokátního koncipienta není a nemůže být nahrazení vysokoškolského vzdělání, ale osvojení si praktických znalostí a schopnost vhodné aplikace právních předpisů při poskytování právních služeb. Klient poptávající služby advokáta si tak může být jist, že na seznamu advokátů (veřejně přístupném na internetu) figurují advokáti se (v rámci možností) stejným vzděláním a naprostou orientovaností se v našem právním řádu.

INFORMUJTE SE O SPECIALIZACI ADVOKÁTA

Orientovanost v dílčích odvětvích práva se samozřejmě časem mění podle toho, na co se advokát či advokátní kancelář specializují. Stejně jako neexistuje univerzální lékař schopný úspěšně a definitivně vyléčit všechny neduhy, i advokáta je dobré volit podle toho, na co je zaměřen, což Vám jistě sdělí při osobní schůzce či to inzeruje (a vy to snadno naleznete) na internetu na svých webových stránkách. Jakýkoliv advokát či právník by Vám měl být schopen Vaši problematiku posoudit (případně na základě potřeby vypracovat písemný posudek) co do úspěšnosti možného sporu, výkladu z pohledu práva, odhadu ceny (nákladů na zastupování) a doporučení postupu. V případě zaneprázdněnosti či konfliktu zájmů (tedy již předchozího zastupování Vaší protistrany) by Vám měl být schopen doporučit některého svého kolegu. Kromě toho, že má advokát povinnost mlčenlivosti v mimořádném (nebývalém) rozsahu srovnatelném s mlčenlivostí kněze, má i povinnost řídit se stavovskými předpisy, dodržovat etický kodex a spolupracovat s ostatními advokáty, což se může projevit v případě substituce - tedy situace, kdy se Váš advokát nemůže v nařízeném termínu dostavit k soudu a pověří zastupováním sebe (a tedy i Vás) jiného advokáta se zaručením stejného výkonu a hájení Vašeho zájmu.

ZÁPIS DO SEZNAMU ADVOKÁTŮ

Novela zákona z roku 2009 přinesla i novinku v oblasti provádění zápisů do seznamu advokátů, který je veden Českou advokátní komorou a přístupný na jejích stránkách každému zájemci o právní služby. Novinka spočívá v upřesnění podmínek, na základě kterých může být advokát, na jehož majetek byl prohlášen konkurz a který byl na základě toho vyškrtnut ze seznamu, opětovně zapsán do seznamu po uplynutí nejen původně zákonem stanovené lhůty pěti let ode dne vyškrtnutí, ale je potřeba doložit i skutečnost, že insolventní řízení bylo již zcela ukončeno. To je opatření, které chrání všechny klienty a jehož účelem je zaručit zájemcům o právní rady či zastupování transparentnost, jistotu a rovnocennost všech zapsaných advokátů.

SOUBĚH S PRACOVNÍM VZTAHEM

Spousta advokátů (tedy odborníků) se angažuje na poli vědeckém, pedagogickém, literárním, publicistickém (což ostatně vidíte i v časopise Právní rádce) či uměleckém. Původní zákon o advokacii zakazoval advokátovi být v jakémkoliv pracovním vztahu.Pracovněprávní , pracovní vztah nebo služební poměr byly (s malou výjimkou) nekompromisně překážkou výkonu advokacie. Novela zapracovala zkušenosti z praxe, že předchozí úprava je příliš a bezdůvodně restriktivní a umožnila tedy souběh výkonu advokacie a pracovního poměru - ovšem pouze ve vyjmenovaných oblastech. Nadále platí, že zastupuje-li vás advokát, máte jistotu, že není současně zaměstnán u BIS, noční taxislužby či prodejny obuvi.

IDENTIFIKAČNÍ PRŮKAZY

Přijdete-li do advokátní kanceláře advokáta, který je zapsán v seznamu advokátů, nemusíte si dělat starosti s jeho identitou, pravostí či od něj žádat jakýkoliv doklad. Samotný fakt zápisu je pro vás dostatečnou zárukou. Není se tedy třeba obávat falešných advokátů. Advokát má ovšem povinnost legitimovat se soudu, k čemuž mu slouží identifikační průkaz s fotkou a přiděleným číslem. Nikdo neříká, že ani klient by nemohl chtít takový průkaz vidět, zákonodárce však zamýšlel umožnit jednoznačnou identifikaci advokáta (advokátního koncipienta či usazeného evropského advokáta) zejména při vstupu do soudních budov a jiných zařízení a posléze by sloužil (v souladu s koncepcí elektronizace justice) i pro vstup jakýchkoliv elektronických schránek. Česká advokátní komora nyní vyměňuje celoplošně původní průkazy za nové, takže advokáti, kteří se ještě neobjednali na takovou výměnu, mají nejvyšší čas.

REPREZENTATIVNÍ ZÁSTUPCE

Advokáti jsou dnes již sdruženi v různých advokátních kancelářích a zaměstnávají i zahraniční advokáty, kteří participují na větších případech přesahujících hranice naší republiky. Výhodou takových velkých kanceláří bývá personální naddimenzovanost (tedy výskyt více odborníků na více právních odvětví), zvučné jméno, reprezentativní prostory (většinou na prestižních adresách) a možnost komunikace prostřednictvím datových schránek, i když i to se od 1.7.2012 změní v povinnost používat datovou schránku pro všechny advokáty. Nevýhodou je snad jen fakt, že všechny uvedené výhody se nutně musí promítnout do ceny za zastupování, se kterou (se systémem výpočtu) ale samozřejmě musíte souhlasit při podpisu smlouvy o zastupování.

PORADA PŘEDCHÁZÍ PÁD

Nicméně každý advokát je ale schopen buď poradit jednorázově a zastupovat v dílčích případech či převzít "generální" zastoupení, tedy zastupovat Vás v dané věci kompletně včetně komunikace s protistranou (to, aby onu korespondenci nejdříve posílal Vám, si můžete ve smlouvě vymínit) a sledování (nejen propadných) lhůt. Ze zákona je i pojištěn, takže v případě jeho pochybení se můžete směle hojit z takového pojištění. Ze zkušenosti advokátů a jejich případů vyplývá doporučení obrátit se na odborníka (advokáta) hned při prvních příznacích problému, tedy zavčasu, aby možnost úspěchu a dovolání se práva byla co největší.

V návaznosti na uvedené informace jsme se rozhodli připojit rozhovory (anketu) se známými osobnostmi a členy redakční rady. Jistě Vás bude zajímat, jak hodnotí úroveň a kvalitu poskytování právních služeb, jaké vlastnosti by měl mít dobrý advokát či právník nebo jaké vidí největší problémy českého právního systému a co jim vadí na fungování justice, legislativy či jiných orgánů.

1) Myslíte si, že jsou služby poskytované advokáty (notáři) dostatečně kvalitní?

2) Jaké vlastnosti by měl mít dobrý advokát - právník?

3) Jaký vidíte největší problém českého právního systému? Co Vám nejvíce vadí na legislativě, fungování justice či jiných orgánů, na lidech atd.

4) Jaký je Váš vztah k návrhu nového občanského zákoníku? Pro nebo proti?

5) Co si myslíte o současných sporech o rozhodčím řízení? Mají existovat rozhodci a rozhodčí soudy i mimo stálý Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR? Zamlouvá se vám, jak tento soud funguje, kdo jej vede a jaké rozhodce má ve svých řadách? Jaké máte vlastní zkušenosti? Co rozhodování sporů se spotřebiteli - rozhodci ano nebo ne?

6) Používáte datové schránky? Pokud ano, jaké máte zkušenosti. Pokud ne, proč a jak se vyrovnáte s povinným používáním od 1. 7. 2012?

 

JUDr. Tomáš Sokol
advokát, Praha
člen redakční rady Právního rádce

1) Asi nikdo nemá komplexní obraz. O službách notářů toho vím minimum, na konkrétní problémy jsem nenarazil. Advokátů je asi 10 000 a tomu odpovídá i úroveň právní služby. Pohybuje se ve spektru od naprosto bezvadné až k případu jasné zpronevěry svěřeného majetku.

2) To je věc úhlů pohledu. Z hlediska klienta jako jednorázového uživatele se jako nejvýhodnější může jevit kombinace superinteligentního predátora, zejména, pořídila-li si něco podobného protistrana. Ale ve skutečnosti by to měl prostě být profesionál, jehož ostatní (lidská) výbava nevybočuje z běžného normálu.

3) Čtyřicet let komunistů. Za tu dobu jsme oproti okolnímu světu a tamnímu vývoji nabrali takové zpoždění, že ho budeme dohánět ještě asi tak padesát let.

4) Jsem pro, což nevylučuje, že dílo má chyby jako většina toho, co kdy lidi zkonstruovali.

5) Mnoho povyku pro nic. Pokus omezovat rozhodce oproti stálému rozhodčímu soudu (obecně) by byl protiústavní diskriminací. V této oblasti jako kdekoliv jinde může podnikat každý, kdo splní zákonné podmínky. A ty nemohou být nastaveny selektivně ve prospěch někoho. Rozhodčí soud při HK a AK ČR je jeden ze soutěžitelů na trhu v ČR a já jako představitel jiného soutěžitele nemám právo se vyjadřovat k tomu, jestli se mi zamlouvá nebo ne. Prostě je. Pokud jsem se zde soudil jako advokát- zástupce účastníka, neměl jsem nikdy žádný problém s tím, jak je řízení vedeno. Není důvod, proč by spory plynoucí ze spotřebitelských smluv nemohli rozhodovat rozhodci. Není to v rozporu ani se zákony ČR ani se směrnicemi EU a ve skutečnosti to u nás vadí asi tak 5 lidem, z nichž polovička ani nejsou právníci ale cosi jako náboženští ztřeštěnci.

6) Nepoužívám, máme na to moc pošty. Připravujeme elektronickou podatelnu, takže by to po 1.7. neměl být problém.

 

Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc., LL.M.
univerzitní profesor, soudní znalec
člen Legislativní rady vlády,
člen redakční rady Právního rádce

1) Všech uvedených stavů si velice vážím a rád bych doufal, že ano. Znám mnoho špičkových notářů a ještě více advokátů, mám mezi nimi řadu osobních přátel a mnoho známých a vím, že se na ně mohu kdykoliv obrátit s nejzapeklitějšími problémy. Ale pak se občas setkávám se stížnostmi a historkami, kterým se mi nechce věřit, a když potom zalistuji například ve výstupech kárných orgánů příslušných samosprávných komor, vidím, že nejsou zcela vycucané z prstu.

Čili řekl bych, že to je jako v jakékoliv jiné profesi. Ale protože odpovědnost advokátů, notářů či jiných právnických profesí je pro náš život vezdejší stejně významná, jako lékařů nebo opravářů našich automobilů a její nedbalé vykonávání nás může ohrozit nejen na majetku, ale i na zdraví a životě, pak pléduji za neustálé monitorování kvality, poskytování dostatečné zpětné vazby spokojenými i nespokojenými klienty a opravdu důrazné fungování zmíněných samosprávných komor, jakož i odpovědných státních orgánů. Vždyť se říká - důvěřuj, ale prověřuj.

2) Vysoké odborné znalosti, dobré rétorické schopnosti, logické uvažování, být klidný a rozvážný, empatický a sociálně inteligentní, dodržující pravidla společenského chování, umějící vyjednávat. A samozřejmě být poctivý a čestný, hájit zájmy svého klienta a to s nasazením všech sil a všemi legálními prostředky.

3) Nepřehlednost českého právního řádu, který bez moderních informačních technologií nelze vůbec obsáhnout, natož pochopit. Bohužel, orgány státu nejsou schopny, jak konstatovaly i soudy, zpřístupnit stav platného práva fyzickým a právnickým osobám. O projektech eSbírka a eLegislativa se přestalo mluvit a každý nemá na pořizování kvalitních, leč drahých informačních systémů právních informací. Justice na ten neskutečně vysoký nápad, který má, funguje docela dobře. Zlepšila se vymahatelnost práva, alespoň co se týká doručování, díky novele občanského soudního řádu a zavedení datových schránek. Vadí mi ale nepředvídatelnost řady soudních rozhodnutí a to, že prakticky nedochází ke sjednocování rozhodovací praxe soudů.

4) Rozhodně pro. Jde o kvalitní dílo, které je výsledkem mnohaletého odborného procesu i diskusí s odbornou i další veřejností. Komunistický zákon z roku 1964, tedy více než 50 let starý, jakkoliv prošel mnoha novelami, je z dnešního pohledu zcela nevyhovující. Názory, že se měl opět "nějak zaflikovat", jaké se dnes objevují, jsou zcela pomýlené. Jak říká klasik: "Některé skvrny nelze vyčistit bez porušení podstaty látky". Kolektiv vedený prof. Eliášem odvedl úžasnou práci, a kdyby se zájemci, místo trefování se do několika mediálně zajímavých míst, věnovali jeho skutečnému prostudování, byli by překvapeni. Doufám, že nový zákoník přežije i "masáž" v zákonodárných orgánech a nebude narušena jeho koncepce nevhodnými pozměňovacími návrhy.

5) Zdálo by se, že v posledních letech si státní orgány a především soudy "vyšláply" na rozhodce. Nutno říci, že zde důvody jsou. Počínaje fungováním podivných samozvaných rozhodců, někdy se vydávajících i za osoby opačného pohlaví. Přes rozhodce, jejichž chování, zejména v mediálně sledovaných kauzách je přinejmenším podivné. Přinejmenším odborné veřejnosti jsou známy i honorářové požadavky rozhodců, které mnohdy dosahují absurdních výšek. A ani chování představitelů stálého Rozhodčí soudu netrpí přehnanou transparentností, zejména co se týká jmenování rozhodců. Osobně si myslím, že by se mělo umožnit fungování konkurenčních rozhodcovských institucí a jejich rovnost před lidmi i zákonem, protože jakýkoliv monopol není zdravý. Ovšem za přísného sledování a postihování jakýchkoliv excesů ze strany rozhodců - jak ad hoc, tak i těch stálých.

6) To je otázka jen pro advokáty a já se k tomu ani nechci vyjadřovat. Ještě by se provalilo, že jejich autor datové schránky nepoužívá a víme proč ?

 

Doc. JUDr. Martin Vlček, CSc.
advokát, Praha,
člen redakční rady Právního rádce

1) Tak jako v každém oboru lidské činnosti jejich kvalita závisí na kvalitě toho, kdo služby poskytuje, a na tom, jaké má k tomu předpoklady a jaké zákonné mantinely - obecně ale považuji současné služby advokacie a notářů za kvalitní.

2) Vedle základu právního vzdělání a profesních schopností by měl především plně využívat a znát souvislosti právního řádu a mít empatii k potřebám klientů: jinými slovy hledat pro klienta řešení, nikoliv důvody, proč to nejde.

3) Kromě nepřehlednosti a zahlcenosti právního řádu co do množství a podprůměrné kvality většiny norem považuji za největší problém fungování právního státu u nás vymahatelnost práva jak v čase, tak v důsledcích - vadí mi to, že se výsledku dosahuje lopotně a pomalu, a že se oprávnění často setkávají s neochotou jak na straně úřadů a soudů, tak s arogancí a neplněním na straně povinných, a to bez závažnějších následků a postihů.

4) Norma tak rozsáhlá a věcně a termínově těžko uchopitelná i pro právníky jen podpoří u laiků dojem, který má občan o státu a právu jako o těch, kteří mu nejsou moc ku pomoci, ani potřebě; o vlastní normě rozhodne poté samozřejmě praxe.

5) O tom, zda půjdou cestou obecných soudů, anebo cestou rozhodců, by se strany měly podle mého názoru dohadovat a dohodnout až v okamžiku, kdy řeší mezi sebou spor - a to podle povahy a obsahu sporné otázky; jinak rozhodčí soudy jak stálé, tak ad hoc neodmítám, pro spotřebitelské spory ale vidím jejich slabinu v neznalosti a neodbornosti spotřebitelů samotných.

6) Nepoužívám, ale budu ukázněný advokát s přirozeným sklonem ke skepsi (když například uvažuji i o tom, kolik nás je se stejným jménem a příjmením).

 

JUDr. Luboš Chalupa
advokát, Praha,
člen redakční rady Právního rádce

1) Úroveň právních služeb poskytovaných advokáty (notáři) se rostoucí konkurencí mezi advokáty i právně orientovanými občanských sdružení, jakož i veřejně přístupnými zdroji informací pro klienty stále zvyšuje, i když je další specializace nevyhnutelná. Určité snížení poptávky v době krize má paradoxně dopad na lepší služby v důsledku většího časového prostoru advokáta na jím řešenou kauzu.

2) Odbornost, pečlivost, předvídavost a kumunikační schopnosti. Odborné rozdíly mezi advokáty se rostoucí konkurencí i nadále zmenšují, když právních osobností, které jsou schopny přinést originální řešení složitých právních problémů bylo, je a bude vždy málo, takže jsou stále více důležitější pracovitost a přátelské vztahy s klienty.

3) Nástupem nové právnické generace lépe motivované a více studující nelze mít obavy o samotnou odbornost. Problém jsou vzájemné vztahy, kdy rostoucí konkurence a snahy materiálního úspěchu za každou cenu zvyšuje snahy o přímé či nepřímé ovlivnění rozhodování soudů, přípravky svědků na výpovědi u soudu, které soud nijak nezohledňuje pod heslem "nachlup stejné je pravdivé"; staromilci z řad advokátů jsou pak"biti" tím, že svědky předem nezpracovali.

4) Jsem jednoznačně pro nový občanský zákoník, který díky prof. Eliášovi od dob právních klasiků nemá srovnání. Snad jen mohu souhlasit s výhradou prof. Fialy vznesenou na půdě Právnické fakulty UK při "oponentuře" k novému občanskému zákoníku, kam jsem měl tu čest být také přizván, že je nyní nutné více přihlížet k převratným změnám v ekonomice a z ní vystupujícím novým právním institutům tvořící hlavní masu obchodu.

5) Rozhodci ad. Hoc jsou novým fenoménem, se kterým se v současné podobě nemohu ztotožnit. Rozhodci ad. Hoc by měli být jen renomovaní právníci převážně z řad akademické obce, která tím může svou erudicí kladně ovlivňovat soudní praxi. Přiznání pravomocnosti a vykonatelnosti doručenému rozhodčímu nálezu i osobě bez právního vzdělání na základě jakýchsi soukromých pravidel je návratem do hluboké minulosti lidstva, avšak bez přirozené autority šamana, náčelníka či rómského barona. Lze si představit, že rozhodci ad hoc mohou napomoci přetíženosti soudů tím, že budou řešit méně závažné peněžité spory mezi nepodnikateli do částky cca 50.000,-Kč s připočtením zákonných úroků z prodlení s možností soudů věnovat více sil nejtěžším právním otázkám. Zřejmě však převáží zájem na lukrativních ziscích nově vznikajícího soukromého soudnictví rozhodců ad. Hoc a tak by bylo vhodné alespoň doplnit zákon č. 216/1994 Sb. o zákonnou povinnost rozhodců respektovat aktuální judikaturu NS ČR i ÚS ČR ke dni vyhlášení rozhodčího nálezu.

6) Zatím je nepoužívám, ale termín 1. 7. 2012 nakonec přivítám, abych nebyl nadále vystaven riziku osobní poštovní přepravy.

Související