V následujícím textu se na podkladě srovnání se slovenskou právní úpravou v této oblasti snažím poukázat na slabá místa české právní úpravy znalecké a tlumočnické činnosti, kde by se Česká republika mohla (a v některých případech dokonce měla) právní úpravou na Slovensku inspirovat.

NUTNOST ZMĚNY PRÁVNÍ ÚPRAVY V ČESKÉ REPUBLICE

V ČR upravuje znaleckou a tlumočnickou činnost více než čtyřicet let starý zákon o znalcích a tlumočnících a stejně tak stará vyhláška č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících").

Stáří právní úpravy by samo o sobě problém nepředstavovalo, pokud by uvedené právní předpisy vyhovovaly současným podmínkám a potřebám. Tak tomu však bohužel není.

Za dobu jejich platnosti a účinnosti v nich bylo učiněno jen několik změn. Zákon o znalcích a tlumočnících byl novelizován pouze dvakrát a v obou případech se jednalo o drobné úpravy, které s výkonem znalecké a tlumočnické činnosti přímo nesouvisely.1) Vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících byla novelizována čtyřikrát. Každá z novel však přinášela změny výlučně nebo převážně se týkající pouze odměňování, které byly vynuceny měnícími se ekonomickými podmínkami.

Snahy o změny v jiných aspektech znalecké a tlumočnické činnosti se v minulosti samozřejmě objevily,2) doposud však nebyly úspěšné. Pozornost je znalecké a tlumočnické činnosti věnována i v současné době.

Dne 1. ledna 2011 nabyl účinnosti organizační pokyn Ministerstva spravedlnosti ČR č. j. 41/2010-OD-ZN,3) jímž se upravuje postup při vyřizování žádostí o zápis do seznamu ústavů kvalifikovaných pro znaleckou činnost podle § 21 odst. 3 zákona o znalcích a tlumočnících (dále jen "organizační pokyn"). Tento interní předpis nahrazuje chybějící právní úpravu podmínek pro zápis do seznamu znaleckých ústavů v zákoně o znalcích a tlumočnících a vyhlášce k provedení zákona o znalcích a tlumočnících.4)

Jak již bylo uvedeno výše, v Parlamentu ČR je nyní projednáván návrh novely zákona o znalcích a tlumočnících5) (dále jen "novela zákona"), která např. částečně mění podmínky pro jmenování znalcem a tlumočníkem, upravuje pozastavení práva vykonávat činnost znalce nebo tlumočníka, zánik práva vykonávat znaleckou nebo tlumočnickou činnost, zavádí přestupky znalců a tlumočníků a správní delikty znaleckých ústavů a částečně přebírá úpravu obsaženou v organizačním pokynu.

Třebaže bude novela zákona představovat nejzásadnější změnu v úpravě znalecké a tlumočnické činnosti od roku 1967, stále zbudou k dořešení důležité otázky.

Z tohoto důvodu je třeba pozitivně hodnotit úmysl Vlády ČR zcela nově upravit znaleckou činnost v zákoně o znalcích a tlumočnickou a překladatelskou činnost v zákoně o tlumočnících a překladatelích. Věcné záměry obou zákonů byly předloženy v srpnu tohoto roku,5) jejich návrhy (paragrafové znění) by měly být vypracovány do konce druhého čtvrtletí roku 2012 a s nabytím jejich účinnosti se počítá v březnu 2013.6)

Právě příprava nové právní úpravy znalecké, tlumočnické a překladatelské činnosti představuje vhodnou příležitost podrobně se seznámit se slovenskou právní úpravou a případně se nechat inspirovat,7) nebo se naopak poučit, kterými cestami se nevydávat. Existují k tomu dva základní důvody:

- Slovensko je oproti České republice o několik let napřed - nové právní předpisy k úpravě znalecké, tlumočnické a překladatelské činnosti byly přijaty již v roce 2004.

- Slovensko mělo shodné výchozí podmínky jako Česká republika - od roku 1967 byla dlouhá desetiletí znalecká a tlumočnická činnost na Slovensku upravena stejným způsobem jako v České republice.

Vzhledem k omezenému rozsahu tohoto článku je však možné zaměřit se pouze na některé aspekty znalecké, tlumočnické a překladatelské činnosti na Slovensku a jejich srovnání s českou právní úpravou.

ZÁKLADNÍ VYMEZENÍ SLOVENSKÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY

Po rozpadu České a Slovenské Federativní Republiky platily dosavadní právní předpisy k úpravě znalecké a tlumočnické činnosti na území Slovenska i nadále.

Zákon č. 36/1967 Zb., o znalcoch a tlumočníkoch, ve znění pozdějších předpisů,8) platil až do roku 2004. Stejně jako v případě českého zákona o znalcích a tlumočnících byl pouze dvakrát drobně novelizován.

Vyhláška č. 37/1967 Zb., na vykonanie zákona o znalcoch a tlumočníkoch, ve znění pozdějších předpisů, po roce 1992 již novelizována nebyla. Slovenská republika (dále jen "SR") v roce 1996 přistoupila přímo k jejímu nahrazení novým právním předpisem, a to vyhláškou č. 263/1996 Z.z., kterou sa vykonáva zákon č. 36/1967 Zb., o znalcoch a tlumočníkoch, ve znění pozdějších předpisů. Právě v této vyhlášce, která se však dosavadní vyhláškou inspirovala, byly obsaženy podstatnější změny.

Taková právní úprava znalecké a tlumočnické činnosti však stále nebyla dostatečná a plně nereagovala na novou společensko-politickou situaci po roce 1989, neboť nepokrývala všechny právní vztahy, které v tržní ekonomice v souvislosti s výkonem znalecké a tlumočnické činnosti vznikají. Navíc bylo třeba právní předpisy upravující znaleckou a tlumočnickou činnost harmonizovat s právem Evropské unie.9) Stejnou měrou se to týká i ČR.

Z těchto důvodů bylo v roce 2004 přijato několik nových právních předpisů, které nahradily dosavadní právní úpravu;

Jsou jimi zákon č. 382/2004 Z.z., o znalcoch, tlumočníkoch a překladatel'och a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích"), a vyhláška č. 490/2004 Z.z., kterou sa vykonáva zákon č. 382/2004 Z.z., o znalcoch, tlumočníkoch a překladatel'och a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "prováděcí vyhláška").

Jak vidíme, slovenský zákonodárce nevyužil možnosti upravit znaleckou činnost na jedné straně a tlumočnickou a překladatelskou činnost na straně druhé samostatnými zákony. Mezi oběma skupinami činností existují společné rysy, avšak i řada odlišností, které mohou být v některých ohledech podstatné. Z tohoto důvodu se zdá samostatná právní úprava pro obě skupiny činností vhodnější.10)

Otázka odměňování a náhrad je upravena vedle zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích také samostatnou vyhláškou č. 491/2004 Z.z., o odmenách, náhradách výdavkov a náhradách za stratu času pre znalcoch, tlumočníkov a prekladatel'och, ve znění pozdějších předpisů. Určité dílčí otázky znalecké, tlumočnické a překladatelské činnosti řeší dále stejně jako v ČR i právní předpisy, které upravují jednotlivá právní řízení (např. trestní řízení soudní).

Znalecká, tlumočnická a překladatelská činnost je dále upravena také instrukcí Ministerstva spravedlnosti SR (dále jen "ministerstvo") č. 12/2005, o organizácii a riadení znaleckej, tlumočníckej a prekladatel'skej činnosti a o súčinnosti při jej kontrole,11) která např. stanoví jednotlivé znalecké obory a odvětví a obsahově je vymezuje.

ZNALECKÁ, TLUMOČNICKÁ A PŘEKLADATELSKÁ ČINNOST

Jak již napovídá titulek článku i této kapitoly, není v současné době v SR vykonávána vedle znalecké činnosti pouze činnost tlumočnická, ale nově se rozlišuje mezi činností tlumočnickou a překladatelskou.12) Nejde pouze o terminologické zpřesnění. Vzhledem k tomu, že každá z těchto činností vyžaduje ovládnutí rozdílných dovedností a technik převodu projevu z jazyka výchozího do jazyka cílového,13) promítá se toto rozlišování např. i do odlišného průběhu odborné zkoušky.

Zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích se v § 16 odst. 1, § 20 odst. 1 a 2 a § 21 odst. 1 pokouší tyto činnosti definovat. Ve všech případech jde o specializovanou odbornou činnost vykonávanou za podmínek stanovených zákonem o znalcích, tlumočnících a překladatelích znalci, tlumočníky nebo překladateli pro zadavatele. Tato obecná definice je dále konkretizována demonstrativním vymezením nejběžnějších úkonů těchto činností.

Úkonem znalecké činnosti je tak zejména znalecký posudek a jeho doplnění, odborné stanovisko nebo potvrzení a odborné vyjádření a vysvětlení. Úkonem tlumočnické činnosti, který je určen zejména k jednorázovému vnímání konkrétní situace z hlediska používání různých jazyků a umožňuje přímou komunikaci mezi osobami používajícími odlišné jazyky, je zejména tlumočení. Úkonem překladatelské činnosti je pak zejména překlad.

Zadavatelem - tj. subjektem, pro který jsou tyto činnosti vykonávány, mohou být soudy a jiné orgány veřejné moci (subjekty veřejnoprávního charakteru) nebo fyzické osoby a právnické osoby (subjekty soukromoprávního charakteru). Toto rozlišování má význam především pro určení okruhu znalců, tlumočníků a překladatelů, jejichž činnosti mohou zadavatelé využít.

Znaleckou, tlumočnickou a překladatelskou činnost vykonávají primárně znalci, tlumočníci a překladatelé, kteří jsou zapsaní do seznamu znalců, tlumočníků a překladatelů (dále jen "seznam"). Při splnění určitých podmínek vymezených v § 15 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích ji však mohou vykonávat i znalci, tlumočníci a překladatelé nezapsaní do seznamu - tzv. znalci, tlumočníci a překladatelé ad hoc.14)

Činnosti znalců, tlumočníků a překladatelů zapsaných do seznamu může využít kterýkoliv z výše uvedených zadavatelů. Znalci, tlumočníci a překladatelé ad hoc mohou naproti tomu svou činnost vykonávat pouze pro soudy a jiné orgány veřejné moci.

Slovenské právní předpisy rozlišují tři kategorie znalců zapsaných do seznamu: fyzické osoby (znalci v užším smyslu), znalecké organizace a znalecké ústavy, které jsou právnickými osobami. Znalecké ústavy vedle vlastní znalecké činnosti, kterou vykonávají zejména ve zvlášť obtížných případech vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, plní navíc funkci rezortního a metodického centra v oblasti znalecké činnosti zapsané v seznamu.15) Tlumočníci a překladatelé zapsaní do seznamu se dále již vnitřně nediferencují a mohou jimi být pouze fyzické osoby.

 

Znalcem, tlumočníkem a překladatelem ad hoc může být také pouze fyzická osoba. Znění § 2 odst. 1 a § 15 odst. 1 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích sice naznačuje, že by jím mohla být i právnická osoba. Tato možnost je však vyloučena, neboť znalec, tlumočník a překladatel ad hoc může podle § 15 odst. 2 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích činnost vykonávat pouze tehdy, složí-li na svou čest a svědomí slib, což je v případě právnické osoby pojmově vyloučeno.

Vedle toho upravuje zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích v § 25 také tlumočnické ústavy, které však nevykonávají tlumočnickou a překladatelskou činnost a nezapisují se do seznamu. Jde o specializované a vědecké organizace, které plní výlučně funkci rezortního a metodického centra ve vymezené oblasti tlumočnické a překladatelské činnosti.16)

Oprávnění k výkonu činnosti vzniká znalcům, tlumočníkům a překladatelům zapsaným do seznamu splněním dvou podmínek: První podmínkou je zápis do seznamu a druhou je uzavření pojištění odpovědnosti za škodu, která může vzniknout v souvislosti s výkonem jejich činnosti. Pořadí splnění těchto podmínek však stanoveno není. Pojištění odpovědnosti za škodu tak může znalec, tlumočník nebo překladatel uzavřít ještě před zápisem do seznamu (což pravděpodobně nebude příliš častá situace), nebo až po zápisu do seznamu.17) S následným zánikem pojištění odpovědnosti za škodu sice není spojeno automatické vyškrtnutí ze seznamu, avšak znalec, tlumočník nebo překladatel přichází o oprávnění činnost vykonávat.

ZÁPIS DO SEZNAMU

Seznam vedený ministerstvem v elektronické podobě18) obsahuje samostatný oddíl pro zápis znalců, tlumočníků a překladatelů. Oddíl pro zápis znalců se člení dvojím způsobem: (1) na obory znalecké činnosti, které se dále člení na odvětví, a (2) na části pro zápis fyzických osob, znaleckých organizací a znaleckých ústavů. Oddíl pro zápis tlumočníků a oddíl pro zápis překladatelů se člení pouze na obory tlumočnické a překladatelské činnosti podle jednotlivých jazyků.

Aby mohla být fyzická nebo právnická osoba zapsána do seznamu, vyžaduje se splnění určitých podmínek (předpokladů). Při jejich splnění však fyzické nebo právnické osobě vzniká na zápis do seznamu právní nárok. V tomto ohledu se jedná o zásadní a velmi významnou změnu, neboť podle předchozí právní úpravy se při jmenování znalců a tlumočníků uplatňoval tzv. numerus clausus - tj. uzavřený počet znalců a tlumočníků, který se odvozoval od jejich "potřebnosti". I přes splnění všech podmínek tak fyzická osoba na jmenování znalcem nebo tlumočníkem právní nárok neměla.19)

Základní vymezení podmínek pro zápis do seznamu je obsaženo v § 5 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 19 odst. 3 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích. Prováděcí vyhláška pak stanoví další podmínky pro zápis právnických osob jako znaleckých organizací v jedné konkrétní oblasti znalecké činnosti.

PODMÍNKY PRO ZÁPIS FYZICKÝCH OSOB

Pro všechny fyzické osoby jsou podmínky pro zápis do seznamu stanoveny téměř shodně, ať už jde o zápis do oddílu pro znalce, tlumočníky nebo překladatele. Rozdíl spočívá pouze v odlišně stanovené délce praxe pro znalce na jedné straně a tlumočníky a překladatele na straně druhé a povinnosti absolvovat specializované vzdělávání, které je stanoveno pouze pro některé obory znalecké činnosti.

Do seznamu lze zapsat pouze fyzickou osobu, která (1) je způsobilá k právním úkonům v plném rozsahu, (2) je bezúhonná, (3) získala vzdělání v příslušném oboru, (4) získala tzv. odborné minimum, (5) vykonává praxi v příslušném oboru po dobu nejméně pěti let a v případě znalců nejméně sedmi let, (6) složila odbornou zkoušku, (7) úspěšně skončila specializované vzdělávání, které je stanoveno pro některé obory znalecké činnosti, (8) má materiální vybavení postačující k výkonu činnosti v příslušném oboru anebo odvětví, (9) nebyla v posledních třech letech pravomocně vyškrtnuta ze seznamu za spáchání správního deliktu anebo které nebyl uložen zákaz výkonu činnosti a (10) složila slib do rukou ministra spravedlnosti.20) Podrobnosti o rozsahu a obsahu výše uvedeného odborného minima a odborné zkoušky upravuje prováděcí vyhláška v § 5 a násl. Účelem odborného minima je osvojení si základních znalostí nezbytných k výkonu znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti (např. právních předpisů upravujících výkon činnosti). Odborná zkouška slouží ke zjištění, zda má žadatel potřebné vědomosti a je dostatečně prakticky připravený k řádnému výkonu činnosti (tj. k prokázání odborné způsobilosti). Její součástí je u znalců např. vypracování znaleckého posudku, u tlumočníků např. tlumočení z jednoho jazyka do druhého a u překladatelů např. zhotovení překladu.

 

PODMÍNKY PRO ZÁPIS PRÁVNICKÝCH OSOB JAKO ZNALECKÝCH ORGANIZACÍ

Jako znaleckou organizaci lze do seznamu zapsat právnickou osobu, pokud (1) je specializovaná k výkonu znalecké činnosti v příslušném oboru nebo odvětví, (2) alespoň tři její společníci, členové, státní zaměstnanci21) nebo zaměstnanci v pracovním poměru na dobu neurčitou jsou znalci zapsanými v příslušném oboru a nejsou společníky, členy anebo zaměstnanci jiné právnické osoby zapsané v seznamu, (3) určila osobu odpovědnou za výkon znalecké činnosti, (4) má materiální vybavení postačující k výkonu znalecké činnosti a (5) nebyla v posledních třech letech vyškrtnuta ze seznamu za spáchání správního deliktu.22) Zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích v § 6 odst. 4 dále stanoví, že právnickou osobu lze zapsat pouze do toho odvětví, ve kterém jsou zapsaní její znalci. Bude-li tedy každý z výše uvedených tří nebo více znalců zapsán v jiném odvětví v rámci jednoho oboru, lze pro všechna tato odvětví zapsat také právnickou osobu.

 

PODMÍNKY PRO ZÁPIS PRÁVNICKÝCH OSOB JAKO ZNALECKÝCH ÚSTAVŮ

Jako znalecký ústav lze do seznamu zapsat právnickou osobu, pokud (1) splňuje podmínky pro zápis právnické osoby jako znalecké organizace (viz výše), (2) je akreditovaná k poskytování dalšího vzdělávání, (3) osoba odpovědná za výkon znalecké činnosti získala v příslušném oboru vědecko-pedagogický nebo umělecko-pedagogický titul, a (4) provádí výzkum a vývoj.23)

PODMÍNKY PRO ZÁPIS OSOB OPRÁVNĚNÝCH K VÝKONU ČINNOSTI V JINÉM STÁTĚ

V § 7 zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích na rozdíl od české právní úpravy umožňuje, aby byla do seznamu zapsána fyzická nebo právnická osoba oprávněná k výkonu znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti v jiném státě, aniž by musela splnit výše uvedené podmínky. Avšak i pro takový zápis jsou určité podmínky stanoveny. Odlišují se podle toho, zda jde o znaleckou činnost nebo tlumočnickou a překladatelskou činnost.

Do oddílu pro zápis znalců lze zapsat fyzickou osobu a právnickou osobu jako znaleckou organizaci, pokud (1) prokáže, že je oprávněna vykonávat činnost obdobnou znalecké činnosti podle zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích v některém členském státě Evropské unie anebo v jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru, a (2) složila vyrovnávací zkoušku.24) Pokud o zápis žádá právnická osoba, vyrovnávací zkoušku je povinna složit alespoň jedna osoba, která je jejím společníkem, členem nebo zaměstnancem v pracovním poměru na dobu neurčitou. Účelem vyrovnávací zkoušky je ověření odborných znalostí a schopností žadatele ve vztahu k příslušnému oboru nebo odvětví. Zaměřuje se však pouze na ty odborné znalosti a schopnosti, které právní předpisy státu, v němž žadatel vykonává činnost obdobnou znalecké činnosti, nevyžadují. Vyrovnávací zkouška probíhá podobným způsobem jako odborná zkouška znalce (viz výše).

 

Jako tlumočníka nebo překladatele lze do seznamu zapsat pouze fyzickou osobu, která prokáže, že je oprávněná vykonávat činnost obdobnou tlumočnické nebo překladatelské činnosti podle zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích v jiném státě.25) Podmínky pro zápis fyzických osob jako tlumočníků a překladatelů jsou tedy mírnější než podmínky pro zápis fyzických osob a právnických osob jako znalců - pro zápis fyzické osoby jako tlumočníka nebo překladatele postačí, je-li oprávněná k výkonu obdobné činnosti v kterémkoliv jiném státě (nikoliv pouze v členském státě Evropské unie nebo jiném smluvním státě Dohody o Evropském hospodářském prostoru), a nevyžaduje se složení vyrovnávací zkoušky.

 

PRÁVA A POVINNOSTI

Zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích samozřejmě dává znalcům, tlumočníkům a překladatelům určitá práva a povinnosti.

Znalci, tlumočníci a překladatelé mají zejména tato práva:

- Předně se jedná o právo znaleckou, tlumočnickou nebo překladatelskou činnost vůbec vykonávat. Zatímco znalci, tlumočníci a překladatelé zapsaní do seznamu mají právo vykonávat tuto činnost pro kteréhokoliv zadavatele, znalci, tlumočníci a překladatelé ad hod jsou oprávněni vykonávat činnost pouze pro soudy a jiné orgány veřejné moci. Znalcům, tlumočníkům a překladatelům zapsaným do seznamu vzniká toto právo za podmínek již výše uvedených. Znalcům, tlumočníkům a překladatelům ad hoc toto právo vznikne za předpokladu ustanovení soudem nebo jiným orgánem veřejné moci v soudním či jiném řízení a složení slibu před tímto orgánem.

- Právo na odměnu za výkon činnosti, náhradu hotových výdajů a náhradu za ztrátu času (tzv. znalečné a tlumočné) a právo žádat od zadavatele přiměřenou zálohu na znalečné a tlumočné [§ 2 odst. 4 a 5 a § 6 písm. a) zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích].

- Právo požadovat při výkonu činnosti od každého součinnost [§ 6 písm. b) zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích]. Toto právo však přísluší pouze znalci, tlumočníkovi a překladateli, který vykonává svou činnost pro soudy a jiné orgány veřejné moci. Povinnost tuto součinnost poskytnout vyplývá z příslušných procesních předpisů.

- Právo na odbornou pomoc při úkonu znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti. Znalec je při vykonávání úkonu znalecké činnosti oprávněný přibrat k posouzení dílčích otázek konzultanta z příslušného oboru (§ 16 odst. 3 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích). V úkonu znalecké činnosti musí opodstatněnost tohoto přibrání odůvodnit. Tlumočník nebo překladatel, aniž by to musel jakkoliv odůvodňovat, je oprávněn využít korektora nebo poradce, pokud to vyžaduje povaha úkonu tlumočnické nebo překladatelské činnosti (§ 22 odst. 2 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích). Avšak i při využití této odborné pomoci zůstává odpovědnost znalce, tlumočníka a překladatele za obsah úkonu zachována.26) Bez práva na znalečné a tlumočné a poskytnutí odborné pomoci by znalecká, tlumočnická a překladatelská činnost nemohla být vykonávána na vysoké odborné úrovni. Např. si lze těžko představit, že by znaleckou, tlumočnickou nebo překladatelskou činnost vykonávali ti největší odborníci, pokud by neměli právo na odměnu za výkon činnosti. Právo požadovat poskytnutí součinnosti má také své opodstatnění, neboť v některých případech by bez potřebné součinnosti úkon znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti nemohl být vůbec proveden.

 

Zatímco výše uvedená práva jsou dána všem znalcům, tlumočníkům a překladatelům, ať už jsou zapsáni do seznamu, nebo se jedná o znalce, tlumočníky a překladatele ad hoc, některé povinnosti mají pouze znalci, tlumočníci a překladatelé zapsaní do seznamu.

Všichni znalci, tlumočníci a překladatelé (tedy i ti nezapsaní do seznamu) mají zejména tyto povinnosti:

- Povinnost osobního výkonu činnosti [§ 16 odst. 2 písm. a) a § 22 odst. 1 písm. a) zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích]. Pokud jde o znalce, tuto povinnost mají pouze fyzické osoby.

- Povinnost vykonávat činnost řádně a ve stanovené lhůtě [§ 16 odst. 2 písm. b) a § 22 odst. 1 písm. b) zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích]. Řádný výkon činnosti má svou formální i obsahovou stránku. Obsahová stránka zahrnuje mimo jiné pravdivost, nezkreslenost a úplnost provedeného úkonu znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti.27) - S obsahovou stránkou řádného výkonu činnosti souvisí povinnost na požádání zadavatele potvrdit a doplnit nebo blíže vysvětlit obsah písemně provedeného úkonu znalecké činnosti nebo učiněného úkonu tlumočnické a překladatelské činnosti (§ 17 odst. 7, § 18 a § 23 odst. 6 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích).

 

- Povinnost účelného a hospodárného výkonu činnosti [§ 16 odst. 2 písm. c) a § 22 odst. 1 písm. c) zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích].

- Povinnost nestranného výkonu činnosti [§ 16 odst. 2 písm. d) a § 22 odst. 1 písm. d) zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích].

- S povinností nestranného výkonu činnosti souvisí povinnost bezodkladně oznámit zadavateli skutečnosti, pro které je znalec, tlumočník nebo překladatel vyloučený (§ 11 odst. 2 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích). Vyloučený je ten znalec, tlumočník nebo překladatel, u kterého lze mít pro jeho poměr k věci, k zadavateli nebo k jiné osobě, které se úkon týká, pochybnosti o jeho nezaujatosti.

- V neposlední řadě jde také o povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu nebo v souvislosti s výkonem činnosti, pokud není této povinnosti zbaven oprávněným subjektem (§ 13 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích). Tato povinnost nezaniká ani případným vyškrtnutím ze seznamu.28) Uvedené povinnosti se pojí přímo s výkonem (prováděním úkonů) znalecké, tlumočnické a překladatelské činnosti a sledují cíl, který bychom mohli nazvat kvalitou jejího výkonu v nejširším smyslu tohoto slova. Jde tedy o to, aby znalecká, tlumočnická a překladatelská činnost co nejlépe naplňovala svůj účel, kterým je napomáhání realizaci práva na spravedlivý proces, a aby se zároveň minimalizovaly jakékoliv negativní dopady (např. v podobě zbytečně vynaložených nákladů).

 

Znalci, tlumočníci a překladatelé zapsaní do seznamu mají dále např. tyto povinnosti:

- Uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu, která může vzniknout v souvislosti s výkonem činnosti (§ 9 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích). Limit pojistného plnění za jednu pojistnou událost musí být nejméně ve výši 33 193 eur, pokud jde o znalce, a 3319 eur, pokud jde o tlumočníka nebo překladatele. Zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích přitom nerozlišuje, zda se jedná o znalce, který je fyzickou osobou, nebo znaleckou organizaci či znalecký ústav.

- Vykonávat činnost pouze v oboru a odvětví, ve kterém je znalec, tlumočník a překladatel zapsán (§ 11 odst. 3 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích). V jiném oboru nebo odvětví by mohl úkon znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti vykonat, pokud by byl soudem nebo jiným orgánem veřejné moci v soudním či jiném řízení ustanoven jako znalec, tlumočník nebo překladatel ad hoc.

- Vykonat úkon znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti, nejde-li o případ, kdy je znalec, tlumočník, nebo překladatel oprávněn jeho vykonání odmítnout - např. pokud mu soud nebo jiný orgán veřejné moci nepřiznal nebo jiný zadavatel nesložil zálohu na znalečné nebo tlumočné, nebo pokud mu závažné zdravotní okolnosti, pracovní poměry, rodinné poměry nebo jiné vážné důvody neumožňují úkon vykonat řádně a včas (§ 12 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích).

- Vzdělávat se a zvyšovat si kvalifikaci a povinnost zúčastnit se ověření odborné způsobilosti ve všech oborech a odvětvích, v nichž je zapsán v seznamu (§ 30 odst. 1 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích). Ač to zákonem o znalcích, tlumočnících a překladatelích není výslovně stanoveno, tuto povinnost mohou mít pouze fyzické osoby.

- Vést o úkonech znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti deník (§ 14 odst. 1 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích).

- Oznámit a písemně prokázat všechny změny údajů zapsaných v seznamu a změnu v podmínkách stanovených pro zápis do seznamu ve lhůtě třiceti dní od této změny (§ 4 odst. 8 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích).29) Lze říci, že i tyto povinnosti zajišťují kvalitní výkon znalecké, tlumočnické a překladatelské činnosti, ačkoliv některé z nich se k vlastnímu provádění úkonů této činnosti přímo nevztahují.

 

Ze zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích vyplývá ještě další zvláštní povinnost, a to vykonávat znaleckou, tlumočnickou a překladatelskou činnost v souladu se slibem složeným na svou čest a svědomí - tj. povinnost dodržovat Ústavu SR, ústavní zákony, zákony a ostatní všeobecně závazné právní předpisy a morální a etické zásady výkonu činnosti, vykonávat činnost osobně, nestranně a nezaujatě podle svého nejlepšího svědomí a vědomí, plně využívat všechny své odborné znalosti a zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu činnosti (§ 5 odst. 7 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích).30) Jak vyplývá z výše uvedeného, některé z těchto dílčích povinností obsažených ve slibu zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích na jiném místě stanoví opětovně nebo je podrobně rozvádí. Povinnost vykonávat činnost v souladu se slibem mají pochopitelně pouze znalci, tlumočníci a překladatelé, kteří slib skládají (viz výše).

Porušením některé z uvedených povinností se může znalec, tlumočník nebo překladatel dopustit správního deliktu podle zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích (viz dále).

SPRÁVNÍ TRESTÁNÍ31)

Zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích obsahuje speciální ustanovení vymezující skutkové podstaty jednotlivých správních deliktů a sankce, které za ně mohou být uloženy. Tyto správní delikty lze rozlišit do tří kategorií: na přestupky, správní delikty právnických osob a správní delikty znalců, tlumočníků a překladatelů.

Druhovým objektem všech těchto správních deliktů je zájem na kvalitním výkonu znalecké, tlumočnické a překladatelské činnosti ve výše uvedeném smyslu.

PŘESTUPKY

Ustanovení § 26 odst. 1 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích určuje tři skutkové podstaty přestupků.

Jejich objektivní stránka spočívá v (1) neoprávněném vydávání se za znalce, tlumočníka nebo překladatele, (2) porušení povinnosti odevzdat po vyškrtnutí ze seznamu ve lhůtě patnácti dní ministerstvu průkaz a textovou část úřední pečeti a zadavateli na jeho žádost podklady a spisy, které k provedení úkonu poskytl, a (3) porušení povinnosti zachovávat mlčenlivost.

Objektem těchto přestupků je (1) zájem na tom, aby za znalce, tlumočníky a překladatele byly považovány a znaleckou, tlumočnickou a překladatelskou činnost vykonávaly pouze osoby k tomu oprávněné, (2) zájem na tom, aby po vyškrtnutí ze seznamu již nemohly fyzické osoby používat identifikační znaky (úřední pečeť a průkaz) a tak bylo sníženo riziko, že se budou vydávat za znalce, tlumočníky nebo překladatele zapsané do seznamu, a zájem na tom, aby si zadavatel mohl provedení úkonu znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti obstarat jinou fyzickou osobou zapsanou v seznamu, a (3) zájem na tom, aby skutečnosti, o kterých se fyzická osoba dozvěděla při výkonu nebo v souvislosti s výkonem znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti, byly uchovány v tajnosti.

Stejně jako v České republice, může být subjektem přestupku i na Slovensku pouze fyzická osoba. Z povahy skutkových podstat těchto přestupků však vyplývá, že jejich subjektem nemůže být jakákoliv fyzická osoba. V jednom případě je z okruhu možných subjektů vyloučena fyzická osoba, která je současně znalcem, tlumočníkem a překladatelem,32) neboť ta se za něj nemůže neoprávněně vydávat. V druhém případě je okruh možných subjektů omezen na fyzické osoby, které byly vyškrtnuty ze seznamu. Ve třetím případě pak může být subjektem pouze fyzická osoba, která provedla úkon znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti.

Odpovědnost za přestupky obecně (tedy i za přestupky podle zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích) je odpovědností subjektivní, tj. odpovědností za zaviněné protiprávní jednání. Subjektivní stránka se tak zásadně zakládá na zavinění. Přitom postačí zavinění z nedbalosti, neboť zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích výslovně nestanoví, že je potřebné úmyslné zavinění.33) Ke vzniku odpovědnosti je třeba vedle uvedených znaků skutkové podstaty naplnit další formální znaky a materiální znaky vymezené v zákoně o přestupcích.

 

SPRÁVNÍ DELIKTY PRÁVNICKÝCH OSOB

Skutkové podstaty správních deliktů právnických osob jsou stanoveny v § 27 odst. 2 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích. Na rozdíl od přestupků jsou však v tomto případě stanoveny pouze dvě skutkové podstaty.

Objektivní stránka, která je vymezena stejným způsobem jako u dvou výše uvedených přestupků, spočívá (1) v neoprávněném vydávání se za znalce, tlumočníka nebo překladatele a (2) v porušení povinnosti odevzdat po vyškrtnutí ze seznamu ve lhůtě patnácti dní ministerstvu průkaz a textovou část úřední pečeti a zadavateli na jeho žádost podklady a spisy, které k provedení úkonu poskytl.

Objekt těchto správních deliktů je tedy také obdobný a je jím (1) zájem na tom, aby za znalce, tlumočníky a překladatele byly považovány a znaleckou, tlumočnickou a překladatelskou činnost vykonávaly pouze osoby k tomu oprávněné, a (2) zájem na tom, aby po vyškrtnutí ze seznamu právnické osoby již nemohly používat identifikační znaky (úřední pečeť a průkaz) a tak bylo sníženo riziko, že se budou vydávat za znalce (znaleckou organizaci nebo znalecký ústav) zapsané do seznamu, a zájem na tom, aby si zadavatel mohl provedení úkonu znalecké činnosti obstarat jinou právnickou osobou zapsanou v seznamu.

Jak vyplývá z výše uvedeného, subjektem těchto správních deliktů může být pouze právnická osoba. Pokud jde však o jeden z nich, nemůže být subjektem jakákoliv právnická osoba, ale pouze ta, která byla vyškrtnuta ze seznamu. V druhém případě naopak může být jakákoliv právnická osoba subjektem, neboť i právnická osoba, která je znalcem, se může neoprávněně vydávat za tlumočníka nebo překladatele.

Vzhledem k tomu, že zavinění je u právnické osoby pojmově vyloučeno, zásadně se na něm nezakládá ani subjektivní stránka těchto správních deliktů. Jde tedy o objektivní odpovědnost.34)

SPRÁVNÍ DELIKTY ZNALCŮ, TLUMOČNÍKŮ A PŘEKLADATELŮ

Poslední kategorií správních deliktů jsou správní delikty znalců, tlumočníků a překladatelů, jejichž skutkové podstaty jsou upraveny v § 27 odst. 1 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích.

Jde o správní disciplinární delikty, kterých se může dopustit pouze znalec, tlumočník nebo překladatel (zapsaný do seznamu nebo ad hoc) - tj. osoba, která je ze své vůle ve zvláštním postavení a má tak zvláštní práva a povinnosti podle zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích (viz výše).

Správní disciplinární delikty znalců, tlumočníků a překladatelů mají však oproti obecnému chápání správních disciplinárních deliktů určitá specifika, a to pokud jde o jejich subjekt a subjektivní stránku. Podle vědy o správním právu se může správního disciplinárního deliktu dopustit pouze fyzická osoba a odpovídá za něj zásadně na základě zavinění.35) U správních disciplinárních deliktů znalců, tlumočníků a překladatelů tomu je však jinak (viz dále).

Objektivní stránka těchto správních deliktů spočívá (1) ve způsobení průtahů v soudním nebo jiném řízení, v němž byl znalec, tlumočník nebo překladatel ustanoven, bez vážných důvodů uznaných soudem nebo jiným orgánem veřejné moci, (2) v porušení jiné povinnosti stanovené zákonem o znalcích, tlumočnících a překladatelích a (3) v neoprávněném vydávání se za znalce, tlumočníka nebo překladatele v oboru nebo v odvětví, ve kterém není zapsaný v seznamu.

Zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích dále upřesňuje, že se za způsobení průtahů považuje překročení lhůty určené k vykonání úkonu soudem nebo jiným orgánem veřejné moci o více než třicet dní.

Objektem správních deliktů znalců, tlumočníků a překladatelů je (1) zájem na rychlém průběhu soudního nebo jiného řízení bez zbytečných průtahů, (2) zájem na plnění jiných povinností stanovených zákonem o znalcích, tlumočnících a překladatelích a (3) zájem na tom, aby za znalce, tlumočníky a překladatele zapsané v seznamu v určitém oboru a odvětví byly považovány a znaleckou, tlumočnickou a překladatelskou činnost v tomto oboru a odvětví vykonávaly pouze osoby k tomu oprávněné.

Subjektem těchto správních deliktů může být pouze fyzická osoba, která je znalcem, tlumočníkem nebo překladatelem zapsaným do seznamu nebo ustanoveným ad hoc, nebo právnická osoba zapsaná do seznamu jako znalecká organizace nebo znalecký ústav (tzv. speciální subjekt).

Skutečnost, že subjektem správních disciplinárních deliktů znalců, tlumočníků a překladatelů může být i právnická osoba, se odráží i v subjektivní stránce těchto správních deliktů. Zatímco u fyzických osob se subjektivní stránka zakládá zásadně na zavinění (tzv. subjektivní odpovědnost),36) u právnických osob je zavinění pojmově vyloučeno a může se tak jednat pouze o objektivní odpovědnost (viz výše).

Zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích tak stanoví odlišné podmínky vzniku odpovědnosti za tyto správní delikty pro fyzické osoby a pro osoby právnické.37)

UKLÁDÁNÍ SANKCÍ

V případě spáchání přestupku podle zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích je možné uložit fyzické osobě pouze jeden druh sankce, a to pokutu až do výše 660 eur. V případě, že se fyzická osoba dopustí přestupku opakovaně ve lhůtě do jednoho roku od právní moci rozhodnutí o uložení pokuty, zvýší se horní hranice pokuty na dvojnásobek.

Při určování výše pokuty za přestupek se postupuje podle § 12 odst. 1 zákona o přestupcích a přihlédne se k závažnosti přestupku, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za kterých byl spáchán, k míře zavinění, k pohnutkám a osobě pachatele a k tomu, zda a jakým způsobem byl pachatel za stejný skutek postižen v kárném nebo disciplinárním řízení.

Pouze pokutu lze uložit také právnické osobě za spáchání správního deliktu podle zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích. Její horní hranice je oproti pokutě za přestupek vyšší - 3310 eur. V tomto případě se však ani při opakovaném spáchání správního deliktu právnickou osobou horní hranice pokuty nezvyšuje.

Při ukládání pokuty právnické osobě se vychází z povahy, závažnosti, způsobu, délky a následků protiprávního konání nebo opomenutí.

Znalci, tlumočníkovi nebo překladateli lze při spáchání správního disciplinárního deliktu uložit vedle pokuty i další druhy sankcí, a to písemné napomenutí, zákaz výkonu činnosti a vyškrtnutí ze seznamu.

Pokutu lze v tomto případě uložit fyzické osobě až do výše 1650 eur a právnické osobě až do výše 33 190 eur. Horní hranice pokuty ukládané právnickým osobám je tak podstatně vyšší.

Zákaz výkonu znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti lze uložit nejvýše na dobu jednoho roku. U fyzických osob představuje uložení této sankce překážku zápisu do seznamu (viz výše). Fyzická osoba, která byla např. na základě žádosti vyškrtnuta ze seznamu, by tak nemohla být po dobu výkonu zákazu činnosti opětovně zapsána. Stejně by tomu bylo i u znalců, tlumočníků a překladatelů ad hoc, kteří požádali o zápis do seznamu.

Vyškrtnutí ze seznamu, které lze z povahy věci uložit pouze znalcům, tlumočníkům a překladatelům zapsaným v seznamu, představuje nejpřísnější druh sankce. Stejně jako zákaz činnosti je i vyškrtnutí ze seznamu překážkou opětovného zápisu do seznamu, a to po dobu tří let od právní moci rozhodnutí, kterým byla tato sankce uložena (viz výše). V tomto případě se však jedná o překážku bránící zápisu fyzických i právnických osob.38) Uvedené sankce za správní disciplinární delikt lze uložit jednotlivě nebo vedle sebe. Vyškrtnutí ze seznamu lze však uložit souběžně pouze s pokutou.

 

Při ukládání těchto sankcí se vychází z povahy, míry zavinění (pouze u fyzických osob), závažnosti, způsobu, délky a následků protiprávního konání nebo opomenutí.39)

DOČASNÉ POZASTAVENÍ VÝKONU ČINNOSTI

Tento institut upravený v § 28 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích řeší případy, kdy se znalcem, tlumočníkem nebo překladatelem probíhá řízení, jehož výsledkem může být odpadnutí podmínky pro zápis do seznamu, nebo kdy nelze garantovat dostatečnou odbornou úroveň výkonu znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti.

Znalci, tlumočníkovi nebo překladateli zapsanému do seznamu lze výkon činnosti dočasně pozastavit, pokud se proti němu vede trestní stíhání za úmyslný trestný čin nebo za trestný čin související se znaleckou, tlumočnickou nebo překladatelskou činností, nebo pokud probíhá řízení o zbavení nebo omezení jeho způsobilosti k právním úkonům. V těchto případech má ministerstvo možnost uvážení, zda výkon činnosti dočasně pozastaví, či nikoliv.

V případě, že znalec, tlumočník nebo překladatel více než jeden rok nevykonává praxi v příslušném oboru, není naopak možnost uvážení připuštěna a výkon činnosti musí být dočasně pozastaven. Předpokladem samozřejmě je, že se ministerstvo o nevykonávání praxe vůbec dozví.

Dočasné pozastavení výkonu činnosti v souvislosti s probíhajícím řízením potrvá až do pravomocného rozhodnutí ve věci. Pokud jde o dočasné pozastavení výkonu činnosti z důvodu nevykonávání praxe, zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích to sice výslovně nestanoví, ale z povahy věci plyne, že může trvat pouze do opětovného zahájení výkonu praxe. Nejvyšší možná doba trvání dočasného pozastavení výkonu činnosti je v tomto případě dána také tím, že nevykonávání praxe po dobu dvou let je důvodem k vyškrtnutí znalce, tlumočníka nebo překladatele ze seznamu (viz dále).

Po dobu trvání dočasného pozastavení výkonu činnosti zůstává znalec, tlumočník nebo překladatel zapsán v seznamu, avšak není oprávněn znaleckou, tlumočnickou nebo překladatelskou činnost vykonávat. Pokud by znalec, tlumočník nebo překladatel činnost vykonával i v době dočasného pozastavení, bylo by to možné kvalifikovat jako výše uvedený správní disciplinární delikt, jehož objektivní stránka spočívá v porušení povinnosti stanovené zákonem o znalcích, tlumočnících a překladatelích.

Otázku, jak má znalec, tlumočník nebo překladatel postupovat v případě, kdy byl před dočasným pozastavením výkonu činnosti ustanoven v soudním či jiném řízení k provedení úkonu znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti (např. zda je povinen oznámit dočasné pozastavení výkonu činnosti zadavateli a provedení úkonu odmítnout), zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích neřeší.

Vzhledem k tomu, že výše uvedené důvody mohou nastat pouze u fyzických osob, není možné dočasně pozastavit výkon činnosti znalecké organizace nebo znaleckého ústavu.40)

VYŠKRTNUTÍ ZE SEZNAMU

Vyškrtnutím ze seznamu zaniká fyzické nebo právnické osobě oprávnění vykonávat znaleckou, tlumočnickou nebo překladatelskou činnost. Opětovně by toto právo mohlo vzniknout pouze novým zápisem do seznamu. Fyzické osobě by oprávnění k výkonu činnosti mohlo navíc vzniknout jako znalci, tlumočníkovi nebo překladateli ad hoc.

Vyškrtnutím ze seznamu dochází zároveň k zániku povinností, které zákon o znalcích, tlumočnících a překladatelích ukládá znalcům, tlumočníkům a překladatelům zapsaným do seznamu (např. povinnost vzdělávat se a zvyšovat si kvalifikaci). Naopak povinnost zachovávat mlčenlivost nezaniká ani vyškrtnutím ze seznamu.

S vyškrtnutím ze seznamu je však spojen i vznik nové povinnosti, a to povinnosti odevzdat ve lhůtě patnácti dní ministerstvu průkaz a textovou část úřední pečeti a zadavateli na jeho žádost podklady a spisy, které poskytl k provedení úkonu znalecké, tlumočnické nebo překladatelské činnosti. Nesplněním této povinnosti se fyzická nebo právnická osoba dopustí správního deliktu (viz výše).

Stejně jako je zápis do seznamu podmíněn splněním určitých předpokladů, může k vyškrtnutí ze seznamu dojít pouze tehdy, nastane-li některý ze zákonem stanovených důvodů. Důvody pro vyškrtnutí jsou taxativně vymezeny v § 8 odst. 1 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích. Důvody pro vyškrtnutí jsou v tomto ustanovení určeny souhrnně pro fyzické i právnické osoby, avšak některé z těchto důvodů mohou nastat pouze u fyzických osob.

Fyzická a právnická osoba se vyškrtne ze seznamu, pokud (1) o to písemně požádá, (2) jí pojištění odpovědnosti za škodu nevzniklo do tří měsíců od zápisu do seznamu nebo zaniklo a nebylo do tří měsíců obnoveno, (3) vykonávala činnost bez pojištění odpovědnosti za škodu, (4) přestala splňovat podmínky pro zápis do seznamu nebo (5) jí byla uložena sankce vyškrtnutí ze seznamu (viz výše).

Fyzická osoba se vyškrtne ze seznamu také tehdy, pokud (6) přestala vykonávat praxi v příslušném oboru a do dvou let ji nezačala opětovně vykonávat, (7) nevyhoví ověření odborné způsobilosti nebo (8) více než půl roku nemůže pro zdravotní nebo jiné závažné důvody řádně vykonávat znaleckou, tlumočnickou nebo překladatelskou činnost.41)

Ve všech těchto případech nemá ministerstvo žádnou možnost uvážení, tj. nastane-li některý z těchto důvodů a ministerstvo se o něm dozví, má povinnost fyzickou nebo právnickou osobu ze seznamu vyškrtnout. V některých případech však bude nezbytné posoudit, zda důvod pro vyškrtnutí dán je, či nikoliv.

Takto vymezené důvody pro vyškrtnutí ze seznamu směřují k tomu, aby v něm byli zapsáni pouze ti znalci, tlumočníci a překladatelé, kteří jsou ochotni a schopni činnost vykonávat, řádně plní své povinnosti, u nichž nejsou pochybnosti o dostatečné odborné úrovni jimi vykonávané činnosti a při případném pochybení budou schopni nahradit vzniklou škodu.

Jak jsme mohli vidět, platná právní úprava znalecké a tlumočnické činnosti v ČR je nedostatečná a má oproti slovenské řadu rezerv. V literatuře lze nalézt i názory, že se pravděpodobně jedná "o nejzanedbanější justiční sféru v ČR".42)

Základní nedostatky platné právní úpravy v ČR, které vyplynuly z provedeného srovnání, se týkají zejména oblasti jmenování znalců a tlumočníků (zákon o znalcích a tlumočnících obsahuje pouze omezené a vágně formulované podmínky pro jmenování a stanoví netransparentní způsob výběru znalců a tlumočníků), zápisu znaleckých ústavů do seznamu znaleckých ústavů (podmínky pro zápis do seznamu znaleckých ústavů nejsou zákonem o znalcích a tlumočnících vůbec stanoveny),43) práv a povinností znalců, tlumočníků a znaleckých ústavů (znalci, tlumočníci a znalecké ústavy nemají např. povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu, která může vzniknout v souvislosti s výkonem jejich činnosti; znalci a tlumočníci pak dále nemají např. povinnost vzdělávat se a zvyšovat si kvalifikaci a povinnost zúčastnit se ověření odborné způsobilosti) a jejich správního trestání (jednoduchý systém správních deliktů neumožňuje efektivně postihovat porušování jejich povinností).

Mezi nedostatky platné právní úpravy v ČR patří také nerozlišování mezi tlumočnickou a překladatelskou činností nebo absence institutu dočasného pozastavení výkonu znalecké a tlumočnické činnosti.

Novela zákona uvedené nedostatky z velké části řeší, když např. rozšiřuje okruh podmínek pro jmenování znalců a tlumočníků, vymezuje podmínky pro zápis do seznamu znaleckých ústavů, zavádí přestupky znalců, tlumočníků a jiných fyzických osob a správní delikty znaleckých ústavů a jiných právnických osob a upravuje pozastavení práva vykonávat činnost znalce nebo tlumočníka.

S ohledem na podobnosti mezi těmito změnami a slovenskou právní úpravou lze soudit, že slovenská právní úprava pro ně byla zdrojem inspirace.

Avšak i po přijetí novely zákona budou i další otázky vyžadovat řešení a stále tak bude prostor pro případnou inspiraci slovenskou právní úpravou.

Jedná se např. o otázku vymezení jednotlivých činností (po vzoru slovenské právní úpravy by měla být rozlišována tlumočnická a překladatelská činnost), odborných podmínek pro jmenování znalců, tlumočníků a překladatelů (je třeba stanovit konkrétní odborné podmínky, které zajistí minimální odborný standard znalecké, tlumočnické a překladatelské činnosti, tj. např. minimální vzdělání,44) praxi v příslušném oboru či složení odborné zkoušky), způsobu výběru znalců, tlumočníků a překladatelů (je nezbytné zvážit zavedení právního nároku na jmenování při splnění všech podmínek nebo alespoň stanovit transparentní způsob výběru z osob, které podmínky splňují) a stanovení práv a povinností (po vzoru slovenské právní úpravy by měla být zavedena povinnosti uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu a pro fyzické osoby povinnost vzdělávat se a zvyšovat si kvalifikaci a povinnost zúčastnit se ověření odborné způsobilosti k výkonu činnosti).

Naopak jako nevhodná se jeví úprava znalecké, tlumočnické a překladatelské činnosti jedním právním předpisem, neboť mezi znaleckou činností na jedné straně a tlumočnickou a překladatelskou činností na straně druhé jsou odlišnosti. Stejně tak se nezdá vhodné užívat označení "znalec" souhrnně pro fyzické i právnické osoby, neboť by to následně mohlo vést k obtížím při interpretaci některých ustanovení daného právního předpisu.

Omezený rozsah tohoto článku neumožňoval popsat a rozebrat další aspekty slovenské právní úpravy, např. obory a odvětví znalecké činnosti, řízení ve věcech znalců, tlumočníků a překladatelů či odměňování znalecké, tlumočnické a překladatelské činnosti. To však neznamená, že nejsou tyto otázky důležité nebo že není možné se jejich právní úpravou inspirovat.

 

Poznámky:

1) Zákonem č. 322/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, byl do § 17 vložen nový odst. 3 týkající se daně z přidané hodnoty, a zákonem č. 227/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o základních registrech, byla do § 7 odst. 2 doplněna věta týkající se přidělování identifikačních čísel osoby znalcům a tlumočníkům.

2) Viz např. vládní návrh zákona o soudních znalcích a tlumočnících, sněmovní tisk č. 346/0, 2. volební období 1996-1998, www.psp.cz.

3) Organizační pokyn je dostupný na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR www.justice.cz.

4) Ke kritice organizačního pokynu viz Hanák, J.: Organizační pokyn ministerstva spravedlnosti jako bič na znalecké ústavy. In Právní rádce - č. 4/2011, Economia, a. s., Praha, 2011, str. 10-11.

5) Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR byl dne 27. 9. 2011 na její 23. schůzi návrh zákona spolu s některými pozměňovacími návrhy schválen. V dalším textu nebude rozlišováno, zda se jedná o vlastní vládní návrh zákona či pozměňovací návrhy k němu. Viz novela zákona o znalcích a tlumočnících, sněmovní tisk č. 322, 6. volební období - od roku 2010, www.psp.cz.

6) Viz Plán legislativních prací vlády na rok 2011, www.vlada.cz.

7) Viz Výhled legislativních prací vlády na roky 2012 až 2014, www.vlada.cz. 8) Jak uvidíme dále, ČR se v určitých ohledech slovenskou právní úpravou již inspirovala.

 

9) Tento a dále uvedené právní předpisy jsou dostupné na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti SR http:// jaspi.justice.gov.sk. 10) Viz Szilágyi, M., Bartošová, V.: Znalecká činnost v Slovenskej republike. In Právní rádce - č. 1/2005, Economia, a. s., Praha, 2005, str. 42-44.

 

11) V ČR se s přijetím dvou samostatných zákonů do budoucna počítá (viz výše).

12) Také tento vnitřní předpis je dostupný na internetových stránkách ministerstva http://jaspi.justice.gov.sk.

13) V ČR by měla nová právní úprava rozeznávat vedle činnosti znalecké a tlumočnické i činnost překladatelskou (viz výše).

14) Viz Šprcová, I., Gorgolová, E.: Vývoj právní úpravy týkající se soudních tlumočníků, resp. překladatelů. In Soudní tlumočník - č. 2/2010, Komora soudních tlumočníků ČR, Praha, 2010, str. 7-12.

15) Institut znalce a tlumočníka ad hoc je upraven i zákonem o znalcích a tlumočnících (§ 24 a § 25).

16) Česká právní úprava rozlišuje pouze znalce (fyzické osoby) a znalecké ústavy. Nezná tedy kategorii znaleckých organizací.

17) Tlumočnické ústavy česká právní úprava také nezná.

18) Podle zákona o znalcích a tlumočnících má vznik oprávnění k výkonu znalecké a tlumočnické činnosti znalcům a tlumočníkům tři po sobě následující fáze: (1) jmenování znalcem nebo tlumočníkem, (2) složení slibu a (3) zápis do seznamu znalců a tlumočníků. Znaleckým ústavům vzniká oprávnění k výkonu znalecké činnosti pouhým zápisem do seznamu. Stejně tomu bylo i podle předchozí slovenské právní úpravy.

19) Seznam je dostupný na již výše uvedených internetových stránkách ministerstva http://jaspi.justice.gov.sk. Bohužel z něj není možné zjistit celkový počet znalců, tlumočníků a překladatelů zapsaných do seznamu.

20) V ČR se numerus clausus při jmenování znalců a tlumočníků uplatňuje doposud. Podle § 5 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících dojde ke jmenování znalcem (tlumočníkem) na základě výběru mezi osobami, které splňují podmínky pro jmenování. Vyhláška k provedení zákona o znalcích a tlumočnících v § 2 odst. 4 dále stanoví, že pro každý obor (jazyk) je třeba jmenovat tolik znalců (tlumočníků), aby jejich počet stačil krýt potřebu posudků (tlumočnických úkonů), aniž by jednotliví znalci (tlumočníci) museli být neúměrně zatěžováni výkonem znalecké (tlumočnické) činnosti. Způsob, kterým se zjišťuje potřeba posudků a tlumočnických úkonů však stanoven není. Stejně tak není stanoveno, jakým způsobem se zjišťuje, zda znalci a tlumočníci jsou již neúměrně zatěžováni výkonem své činnosti. Dle mého názoru navíc není ani v jednom případě možné stanovit jednoduchý, objektivní a transparentní postup.

21) Zákonem o znalcích a tlumočnících jsou naproti tomu v § 4 odst. 1 podmínky pro jmenování znalcem a tlumočníkem vymezeny velmi stručně a, pokud jde o podmínku potřebných znalostí a zkušeností z příslušného oboru nebo jazyka a podmínku osobnostních vlastností dávajících záruku řádného výkonu činnosti, také neurčitě. Novelou zákona by měl být okruh podmínek pro jmenování rozšířen - např. o podmínku způsobilosti k právním úkonům v plném rozsahu či podmínku bezúhonnosti.

22) Znaleckou organizací je např. také slovenský Národní bezpečnostní úřad, který je právnickou osobou a jehož úkoly podle § 70 odst. 5 zákona č. 215/2004 Z.z., o ochrane utajovaných skutočností a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ve znění pozdějších předpisů, plní příslušníci, kteří jsou ve služebním poměru. Na plnění jeho úkolů se však mohou podílet i zaměstnanci v pracovním poměru.

23) Nelze si nevšimnout podobnosti mezi takto vymezenými podmínkami pro zápis znaleckých organizací a podmínkami stanovenými organizačním pokynem pro zápis znaleckých ústavů do I. oddílu seznamu znaleckých ústavů (§ 2 a násl. organizačního pokynu).

24) Zákon o znalcích a tlumočnících v současné době žádné podmínky pro zápis do seznamu znaleckých ústavů nestanoví. Jediným předpisem (nikoli však obecně závazným), který určité podmínky stanoví, je tak pouze organizační pokyn. Pokud jde o zápis do I. oddílu seznamu znaleckých ústavů, odkazuji na předchozí poznámku. Pro zápis do II. oddílu seznamu znaleckých ústavů je stanovena jediná podmínka, a to pouze ve vztahu k vysokým školám (příp. jejich součástem), které musejí mít v příslušném nebo příbuzném oboru znalecké činnosti akreditován doktorský studijní program. Novelou zákona by však tyto podmínky (s určitými změnami) měly být včleněny přímo do zákona o znalcích a tlumočnících.

25) Právnická osoba oprávněná k výkonu znalecké činnosti v ČR (znalecký ústav) by tak mohla být v SR zapsána do seznamu pouze jako znalecká organizace (nikoliv jako znalecký ústav).

26) Vzhledem k tomu, že česká právní úprava nerozlišuje mezi tlumočnickou a překladatelskou činností a tlumočnická činnost v sobě zahrnuje tlumočení i provádění překladů, fyzická osoba oprávněná v ČR k výkonu této činnosti by tak mohla být v SR zapsána do seznamu jako tlumočník i jako překladatel.

27) Kromě práva požadovat při výkonu činnosti součinnost mají obdobná práva i znalci a tlumočníci v ČR (§ 2, § 10 odst. 2, § 17 odst. 1 a § 18 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících).

28) Viz Telec, I.: Správní trestání znalců a tlumočníků. In Soudní inženýrství - č. 5/2010, Ústav soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, Brno, 2010, str. 262-267.

29) Kromě výslovně stanovené povinnosti účelného a hospodárného výkonu činnosti, mají obdobné povinnosti i znalci a tlumočníci v ČR (§ 6 odst. 2, § 8, § 10 odst. 1, § 11 odst. 1 a 2 zákona o znalcích a tlumočnících, § 13 odst. 5 vyhlášky k provedení zákona o znalcích a tlumočnících).

30) V ČR je výslovně stanovena pouze povinnost provést úkon znalecké nebo tlumočnické činnosti, nejde-li o případ, kdy znalec nebo tlumočník úkon provést nesmí, jeho provedení může odepřít nebo mu jeho provedení nemůže být uloženo (§ 11 a § 12 odst. 1 zákona o znalcích a tlumočnících), povinnost vést deník (§ 15 zákona o znalcích a tlumočnících) a povinnost oznámit změnu bydliště (§ 4 odst. 5 vyhlášky k provedení zákona o znalcích a tlumočnících). Povinnost vykonávat znaleckou nebo tlumočnickou činnost pouze v oboru a odvětví nebo jazyce, ve kterém je znalec nebo tlumočník zapsán, se v současné době dovozuje pouze výkladem. Novela zákona však do § 8 vkládá povinnost vykonávat znaleckou nebo tlumočnickou činnost v oboru a odvětví nebo jazyce, pro který byl znalec nebo tlumočník jmenován. Ostatní povinnosti právními předpisy stanoveny nejsou a ani novela zákona s nimi nepočítá.

31) Slib, který skládají znalci a tlumočníci v ČR, je oproti tomuto poněkud formalistický (§ 6 odst. 2 zákona o znalcích a tlumočnících).

32) K obecným otázkám správního trestání viz Machajová, J. a kol.: Všeobecné správne právo, Poradca podnikatel'a, spol. s r. o., Žilina, Bratislavská vysoká škola práva, Bratislava, 2008, str. 187-234. Z českých učebnic viz Hendrych, D. a kol.: Správní právo - Obecná část, C. H. Beck, Praha, 2009, str. 437-488.

33) Tato situace bude spíše výjimkou.

34) Viz § 3 zákona č. 372/1990 Zb., o priestupkoch, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o přestupcích").

35) Viz Machajová, J. a kol.: Všeobecné správne právo, Poradca podnikatel'a, spol. s r. o., Žilina, Bratislavská vysoká škola práva, Bratislava, 2008, str. 231; nebo Hendrych, D. a kol.: Správní právo - Obecná část, C. H. Beck, Praha, 2009, str. 479.

36) Viz Machajová, Jozefína a kol.: Všeobecné správne právo, Poradca podnikatel'a, spol. s r. o., Žilina, Bratislavská vysoká škola práva, Bratislava, 2008, str. 221 a násl.; nebo Hendrych, D. a kol.: Správní právo - Obecná část, C. H. Beck, Praha, 2009, str. 481 a násl.

37) Podle § 27 odst. 8 zákona o znalcích, tlumočnících a překladatelích se při ukládání sankcí za správní delikty znalců, tlumočníků a překladatelů vychází mimo jiné z míry zavinění (viz dále).

38) Zákon o znalcích a tlumočnících obsahuje v současné době velmi jednoduchý systém správních deliktů (aniž by tento výraz použil), jenž vychází z jeho § 20 písm. c). Podle tohoto ustanovení se znalec nebo tlumočník dopustí správního deliktu tím, že neplní nebo porušuje své povinnosti. K otázce správního trestání znalců a tlumočníků podle aktuálního znění zákona o znalcích a tlumočnících viz Telec, I.: Správní trestání znalců a tlumočníků. In Soudní inženýrství - č. 5/2010, Ústav soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, Brno, 2010, str. 262-267. Novela zákona by měla zavést již propracovanější systém správního trestání, když upravuje skutkové podstaty přestupků znalců, tlumočníků a jiných fyzických osob a správních deliktů znaleckých ústavů a jiných právnických osob.

39) Tato sankce byla v minulosti uložena např. za způsobení průtahů v soudním řízení bez vážných důvodů uznaných soudem. Viz např. tiskové zprávy ministerstva ze dne 26. 2. 2009, 9. 3. 2009 a 23. 3. 2009 dostupné na internetových stránkách www.justice.gov.sk. 40) Podle zákona o znalcích a tlumočnících lze při prvním spáchání správního deliktu uložit znalci nebo tlumočníkovi pouze výstrahu. Pokud se však správního deliktu dopustí i po uložení výstrahy, uložená sankce již může spočívat v odvolání. S ohledem na § 22 odst. 3 zákona o znalcích a tlumočnících se obdobný postup uplatní též u znaleckých ústavů. Podle novely zákona bude možné při spáchání správního deliktu uložit pokutu nebo vyškrtnutí ze seznamu. Horní hranice pokuty je odstupňována podle závažnosti správního deliktu a v případě přestupků činí 50 000 Kč, 100 000 Kč nebo 200 000 Kč. U správních deliktů právnických osob je horní hranice pokuty dvojnásobná. Vyškrtnutí ze seznamu představuje alternativní sankci k pokutě za přestupek ve výši do 100 000 Kč a k pokutě za správní delikt právnické osoby ve výši do 200 000 Kč.

 

41) V ČR v současné době nelze výkon znalecké nebo tlumočnické činnosti dočasně pozastavit. Novela zákona však obdobný institut nově upravuje. Důvodem pro pozastavení práva vykonávat činnost znalce nebo tlumočníka tak bude zahájení trestního stíhání pro úmyslný trestný čin, zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům nebo povinnost nastoupit na základě pravomocného rozhodnutí výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody. Vedle toho bude možné pozastavit právo vykonávat činnost znalce nebo tlumočníka také na základě žádosti, avšak pouze z vážných důvodů a nejdéle na čtyři roky.

42) Podle § 20 zákona o znalcích a tlumočnících je možné znalce nebo tlumočníka odvolat např. z důvodu odpadnutí podmínek pro jmenování nebo z důvodu nemožnosti znaleckou nebo tlumočnickou činnost trvale vykonávat. Novelou zákona by měl být institut odvolání znalce nebo tlumočníka nahrazen institutem zániku práva vykonávat znaleckou nebo tlumočnickou činnost. K zániku práva vykonávat znaleckou nebo tlumočnickou činnost dojde přímo ze zákona, nastane-li některý z taxativně vymezených důvodů, nebo na základě rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR nebo předsedy krajského soudu.

43) Viz Telec, I.: Otázka znaleckého oboru právní vztahy k cizině. In Právní rádce - č. 2/2011, Economia, a. s., Praha, 2011, str. 4-7.

44) Úpravu organizačním pokynem (tj. formou vnitřního předpisu Ministerstva spravedlnosti ČR) nelze považovat za dostačující.

45) Na rozdíl od slovenské právní úpravy by se však mělo jednat o vysokoškolské vzdělání v magisterském nebo inženýrském studijním programu, lze-li jej pro příslušný obor či jazyk získat.

46) Autor je zaměstnancem Ministerstva spravedlnosti ČR. Názory vyjádřené v tomto článku jsou však pouze jeho vlastní.

 

Ladislav Ullrich46)
právník, Ministerstvo spravedlnosti ČR

Související