Do jaké výše je smluvní pokuta ještě přiměřená? Řiďte se hlavně dobrými mravy

Sjednání nepřiměřené smluvní pokuty má přitom v občanském právu, kde na rozdíl od obchodního zákoníku či vládního návrhu nového občanského zákoníku chybí úprava možnosti soudního moderačního práva nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty, zpravidla za následek absolutní neplatnost takového ujednání.

Poslední snahu o přesné vymezení maximální výše smluvní pokuty na našem území představoval § 1336 obecného zákoníku občanského ve znění platném do roku 1868. Limit tak v současnosti představují zejména dobré mravy.

DOBRÉ MRAVY JAKO VÝCHOZÍ BOD

Dobré mravy jsou v českém právu považovány za jednu ze stěžejních zásad soukromého práva. Představují základní hodnoty lidské společnosti a slouží k nalézání spravedlivého řešení tam, kde by jinak striktní aplikace právních norem vedla k nespravedlivým výsledkům.¹⁾ V souvislosti se smluvní pokutou v občanském právu se zásada dobrých mravů vyskytuje ve dvou základních otázkách. V praxi je možné se setkat s tím, že nejsou od sebe příliš rozlišovány.²⁾

Prvním případem je ujednání o smluvní pokutě, které je zcela či částečně neplatné, jestliže se příčí dobrým mravům podle § 39 občanského zákoníku.³⁾ V tom druhém pak jde o vymáhání smluvní pokuty jakožto výkon práva v rozporu s dobrými mravy dle § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Takové právo, které je vykonáváno v rozporu se zásadou dobrých mravů jako základním požadavkem na chování subjektů občanskoprávních vztahů, nebude požívat ochrany poskytované soudy či jinými orgány oprávněnými rozhodovat o právu na zaplacení smluvní pokuty. Zaměřím se především na otázku souladnosti ujednání výše smluvní pokuty s dobrými mravy dle § 39 občanského zákoníku.

Soudní judikatura spíše odmítá pokusy k zobecnění kritérií, podle kterých by bylo možné předvídat, zda smluvní pokuta v konkrétní podobě bude platná či neplatná pro rozpor s dobrými mravy.⁴⁾ Na druhou stranu v odůvodněních soudních rozhodnutí Nejvyšší soud deklaruje, že jeho judikatura je v těchto otázkách jasná, mnohokrát opakovaná a ustálená.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu i navzdory podmíněnosti konkrétním skutkovým stavem nastiňují určitá kritéria, která rozčlením do dvou kategorií.⁵⁾ Pracovně pro ně budu používat označení kritéria obecná a zvláštní. Důležité je podotknout, že neplatnost smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy může být dána i z jiných příčin než pro sjednání smluvní pokuty v nepřiměřené výši, ale jelikož tento důvod se v praxi vyskytuje nejčastěji, omezím se pouze na něj.

Obecnými kritérii jsou taková, která řeší pojmově přiměřenost výše zajištění povinnosti smluvní pokutou ve vztahu k dané konkrétní povinnosti. Druhá oblast kritérií potom zkoumá přiměřenost vzhledem k dalším okolnostem, za nichž byla smluvní pokuta ujednána. Někdy tak může být smluvní pokuta, která je obecně hodnocena jako nemravná, pro daný konkrétní případ přiměřená a někdy zase naopak je její výše sice obecně přijatelná, ale v konkrétním případě se bude příčit dobrým mravům.

POBÍDNOUT A UHRADIT ŠKODU

Za první kritérium, řazené mezi obecná, pokládám naplnění preventivně-sankční funkce smluvní pokuty. V obecném zákoníku občanském i občanském zákoníku z roku 1950 byla akcentována především funkce smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody. Smluvní pokuta není ve své podstatě zajištěním, a aby měla význam, musí představovat jinou výhodu pro věřitele.⁶⁾ Jiný hospodářský efekt pro věřitele nebude nepřiměřený, bude-li převyšovat zákonné úroky či v určitém segmentu i výši poplatku z prodlení. I Nejvyšší soud opakovaně uvádí, že smluvní pokuta musí mít "dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou funkci".⁷⁾ Co přesněji chápat jako přemrštěnou pobídkovou funkci, může napovědět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, který dovozuje, že nepřiměřenou je smluvní pokuta taková, která, i kdyby byla sjednána ve výši několikanásobně nižší, stále by svoji preventivní i sankční roli zcela dostatečně plnila.⁸⁾

Funkci smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody pak zjišťuje druhé hledisko, zabývající se poměřováním s velikostí všech objektivně myslitelných škod způsobených porušením zajištěné povinnosti. Vztah smluvní pokuty k náhradě škody je zásadní a bývá zmiňován v celé řadě soudních rozhodnutí. Soudní judikatura postupně dovodila, že je třeba "aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat".⁹⁾ Pokud se ujednání o smluvní pokutě od tohoto výrazněji odchýlí, pak je třeba je posoudit jako příčící se dobrým mravům, a tedy absolutně neplatné. Zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2003 také uvádí, že "převyšuje-li však výrazně výši skutečně vzniklé škody, je výše smluvní pokuty nepřiměřená a ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné".¹⁰⁾

Takový přístup příliš nekoresponduje se smyslem smluvní pokuty i textem zákona, který zakotvuje povinnost smluvní pokutu zaplatit, i když žádná škoda nevznikne. Stejně tak ohledně platnosti ujednání o smluvní pokutě není možné mít ujednání za od počátku absolutně neplatné pro rozpor s § 39 občanského zákoníku, když tato neplatnost bude vyplývat z toho, jaká škoda porušením zajištěné povinnosti následně vznikla či nevznikla. Je však třeba říci, že v novějších rozhodnutích se již taková konstrukce nevyskytuje.¹¹⁾ Relevantní může být pouze výše škody, kterou bylo možné předpokládat v době kontraktace. Rozsah eventuálně vzniklých škod je třeba posuzovat objektivně, judikatura mluví o škodách "rozumně předvídatelných".

Zde je potřeba se vyrovnat s otázkou kauzálního řetězce mezi porušením zajištěné povinnosti a eventuálním vznikem škody. Jistě je nutné zahrnout škody, které vzniknou v přímé souvislosti, otázkou je, zda však zahrnout všechny možné škody, které mohou vzniknout porušením zajišťované povinnosti jako condicio sine qua non nebo toto řetězení příčinných souvislostí určitým způsobem omezit. Zajišťovaná povinnost totiž může mít zcela odlišné podoby, od zaplacení kupní ceny včasné dodání zboží, povinnost uzavřít kupní smlouvu v dohodnutém termínu, vyklidit nemovitost a podobně.¹²⁾

VÝZNAM, HODNOTA ČI PLATBY SPOJENÉ S PRODLENÍM

Třetí obecné kritérium hojně deklarované v judikatuře Ústavního i Nejvyššího soudu je význam a hodnota zajišťované povinnosti. Hodnota bude jistě dobře určitelná, pokud půjde o zajištění povinnosti, která má charakter peněžitého plnění. Kritérium poměřování původní a zajišťované povinnosti navíc bude dobře možné jen u plnění, která jsou stanovena jednorázovou částkou.¹³⁾

Nejvyšší soud v reflexi své dřívější rozhodovací praxe zpřesnil určení přiměřené výše tak, že "zatímco smluvní pokutu sjednanou ve výši zhruba 0,5 % denně z dlužné částky posuzuje ještě jako odpovídající dobrým mravům, ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,67 %, resp. 0,71 % denně z dlužných částek je již nutno považovat s přihlédnutím k okolnostem daného případu za neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům".¹⁴⁾

Výše zákonných úroků z prodlení a také poplatků z prodlení jsou dalším kritériem, které slouží jako vodítko pro posouzení souladnosti ujednání o smluvní pokutě s dobrými mravy. Nejvyšší soud poznamenává, že je neadekvátní, aby smluvní pokuta již při nepříliš velkém prodlení dosahovala výše samotné splátky a také aby smluvní pokuta převyšovala úrok z prodlení "mnohonásobně".¹⁵⁾ Je ale nutné pamatovat na to, že při výrazné změně úrokových sazeb od doby sjednání do doby, kdy došlo k porušení zajištěné povinnosti, není přijatelné vykládat právní úkon v neprospěch jeho platnosti.

Posledním hlediskem, které řadím do kategorie obecných kritérií, je poměřování smluvní pokuty a obvyklé výše úroků požadované peněžními ústavy při poskytnutí finančních prostředků na základě úvěrové smlouvy. V rozhodnutí ze dne 27. února 2002 sp. zn. 33 Odo 235/2005 Nejvyšší soud poměřuje úroky požadované peněžními ústavy při poskytnutí finančních prostředků na základě úvěrové smlouvy.¹⁶⁾ Zde je patrně také možné dojít k závěru, že k těmto smluvním úrokům peněžních ústavů je nepřiměřené, aby je smluvní pokuta přesahovala "mnohonásobně", a ohledně výrazných změn úrokových sazeb je třeba pamatovat na výše uvedené.

SOUBĚHY A NEBO NESPOLEHLIVÝ DLUŽNÍK

Smluvní pokuta obecně hodnocena jako přiměřená, v konkrétní situaci mravná nemusí být a naopak. Mám za to, že takových kritérií se bude vyskytovat celá řada. Zmíním alespoň některá nejběžnější, označená jako kritéria zvláštní.

Takovým může být souběh s dalšími zajišťovacími prostředky, jako zajišťovací převod práva, zástavní právo, vystavení zajišťovací směnky či ručení.

Další kritérium představuje existence zvýšeného rizika. Uvedené vzal v úvahu Nejvyšší soud v dalším rozhodnutí.¹⁷⁾ Tím stanovil, že pokud u dlužníka nelze odhadnout míru spolehlivosti, je akceptovatelná smluvní pokuta ve větší výši. Pravidelným případem bude skutečnost, kdy dlužník již dříve určitou svoji povinnost porušil, například je v prodlení se zaplacením peněžité částky.

Mám za to, že není možné toto kritérium aplikovat, jde-li pouze o subjektivní obavu, že dlužník svojí povinnosti nedostojí, a stejně tak na riziko není možné bez dalšího usuzovat z nesplnění jiných nesouvisejících povinností.

Posledním ze zvláštních hledisek, které zmíním, je průběh negociace ujednání o smluvní pokutě. Významná bude zejména situace, kdy povinný subjekt bude mít takový zájem na učinění právního úkonu, že zajištění splnění své povinnosti smluvní pokutou v konkrétní výši sám navrhne. Nejvyšší soud v takovém případě byl ochotný akceptovat i smluvní pokutu ve výši 2 % denně z dlužné částky.¹⁸⁾

IRELEVANTNÍ A OKRAJOVÁ KRITÉRIA

V souvislosti s pokusem o pozitivní vymezení lze vysledovat i několik, byť jinak významných okolností, které ale při posuzování souladnosti smluvní pokuty s dobrými mravy nebudou relevantní vůbec nebo pouze okrajově.

Mezi takové irelevantní okolnosti patří skutečnost, zda je či není příčení se dobrým mravům jednou ze stran případného sporu namítáno, otázka zapříčinění či zavinění, že je smluvní pokuta sjednána v nepřiměřené výši, skutečně vzniklá výše újmy způsobené porušením zajišťované povinnosti a dobrá víra některé ze stran.

Stejně tak není významné, že smluvní pokuta dosáhne značné výše v důsledku dlouhotrvajícího prodlení se splněním zajištěné povinnosti, pokud samo ujednání závislé na další okolnosti, kterým může být například plynutí času, samo o sobě v rozporu s dobrými mravy není. Dále není podstatným hlediskem, jestli byly ujednány i další majetkové sankce, kterých se věřitel nedomáhá, ačkoliv na ně má nárok.¹⁹⁾

Polský občanský zákoník používá pro smluvní pokutu výraz "hrubě nepřiměřená". Judikatura Nejvyššího soudu Polské republiky tento pojem vyložila tak, že hrubě nepřiměřenou je smluvní pokuta ve výši, která je rovna nebo se blíží hodnotě povinnosti, kterou měl dlužník splnit a je splněna dodatečně. Není však ani v této výši nepřiměřená, pokud dlužník za období, kdy byla v této výši smluvní pokuta vyúčtována, nesplnil svoji povinnost vůbec. V takovém případě by již výše smluvní pokuty byla neplatná jen v případě rozporu její výše se zákonem nebo pravidly společenského styku.²⁰⁾

 

ZMĚNY KRITÉRIÍ SE ZAVEDENÍM MODERACE?

V současnosti tak ohledně smluvní pokuty lze učinit jen závěr, zda je platná, nebo neplatná. Po právním zakotvení moderačního oprávnění nejen pro obchodněprávní, ale i občanskoprávní vztahy dojde velmi pravděpodobně k posunům při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty. Nově přibude také posoudit, zda v daném konkrétním případě bude či nebude prostor pro aplikaci soudní moderace. Přiměřenost smluvní pokuty bude hlediskem pro samotnou přípustnost soudní moderace výše smluvní pokuty.

V návrhu nového občanského zákoníku je k moderačnímu právu výslovně zakotveno, že soudní moderaci výše smluvní pokuty musí dlužník v řízení navrhnout. Nebude tak možné, na rozdíl od současné rozhodovací praxe týkající se moderace smluvní pokuty podle obchodního zákoníku, aby soudy iniciativně posuzovaly, zda ve věci existují předpoklady pro soudní moderaci, či nikoliv.

Jen na návrh dlužníka budou soudy oprávněny zkoumat přiměřenost výše smluvní pokuty. Sankce neplatnosti ujednání o smluvní pokutě bude moci přijít ke slovu podpůrně teprve tehdy, když by ani s užitím soudního moderačního práva nebylo možné učinit ujednanou smluvní pokutu přiměřenou.

- - -

Není možné vyčlenit zcela konkrétní kritéria, ale pouze nastínit základní tendence, které soudní judikatura zohledňuje nebo by zohledňovat měla, a stejně tak i skutečnosti současnou rozhodovací praxí pokládané za nerelevantní. Ústavní soud zdůrazňuje vždy posuzování souladu s dobrými mravy s ohledem na konkrétní případ a Nejvyšší soud judikoval, že posouzení souladu s dobrými mravy je věcí volné úvahy soudu v konkrétní věci, která může být dovolacím soudem zpochybněna jen, je-li úvaha soudu zjevně nepřiměřená.²¹⁾

Přesto není od věci se zabývat hledáním určitých pomocných hledisek pro konkrétní posouzení smluvní pokuty jako příčící se dobrým mravům. Pro subjekty občanskoprávních vztahů z praktického hlediska určité obavy a nejistoty ohledně platnosti celého ujednání o smluvní pokutě do značné míry odpadnou se zakotvením možnosti soudní moderace smluvní pokuty v návrhu nového občanského zákoníku.

/autor je odborným asistenten na Právnické fakultě UP Olomouc, advokátní koncipient/