Problém je v nejednotnosti závěrů Nejvyššího správního soudu (NSS). Kárný senát v čele s Vojtěchem Šimíčkem se nyní přiklonil k názoru konstatovanému ve skutkově obdobné věci (rozhodnutí ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 11 Kseo 5/2009), že exekutor musí v případě postupu podle ustanovení § 325a a násl. o. s. ř. respektovat restriktivní výklad možných zásahů do nedotknutelnosti obydlí.

"Tento restriktivní přístup by se měl projevit zejména tím, že před provedením prohlídky by měl mít exekutor postaveno najisto, že se jedná skutečně o obydlí, případně místo podnikání povinného, resp. že lze s velkou mírou pravděpodobnosti očekávat, že se právě tam nalézá majetek povinného. Pokud tak on ani jeho zaměstnanci neučiní, nese za jejich jednání objektivní odpovědnost, jakkoliv se soupisu movitých věcí sám přímo neúčastní,“ citovala z odůvodnění závěru kárného senátu tisková mluvčí NSS.

Jindy přitom kárný senát v obdobné věci (rozhodnutí ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 14 Kse 6/2011 – 299) vyslovil názor, že z formulace žalovaného skutku musí vyplývat, které právní povinnosti porušil soudní exekutor osobně, jelikož se v případě kárné odpovědnosti musí jednat o zaviněné jednání exekutora.

„K výše popsanému rozporu v nyní projednávané věci soud zastává přesvědčení, že správnějším je názor založený na odpovědnosti exekutora za fungování celého jeho úřadu, tedy odpovědnosti objektivní. Celá koncepce činnosti soudních exekutorů je totiž založena na tom, že se jedná o „monokraticky“ koncipované orgány veřejné moci, kde je odpovědností exekutora, koho zaměstnává, jakým způsobem si tyto pracovníky vybírá, jak je školí a organizuje jejich práci (viz zejména § 13 exekučního řádu),“ uvádí se mimo jiné v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Související