V rozhodčím řízení nastávají od 1. dubna změny. Jaké z nich budou mít podle vás největší praktický dopad?

Domnívám se, že změny žádný velký praktický dopad na stávající rozhodčí řízení nebudou mít. Jedinou výjimkou je rozhodování spotřebitelských sporů. V tomto případě je snaha o ochranu spotřebitelů pochopitelná. Je však diskutabilní, zda tato otázka neměla být řečena jinde, než na konci řetězce.

Dopadají nová pravidla výrazně i na uzavírání rozhodčích doložek?

Opět, jediný dopad má novelizace na spotřebitelské smlouvy. Rozhodčí řízení však původně vzniklo jako nástroj, který měl efektivně řešit spory mezi podnikajícími subjekty, tj. subjekty, které jsou si fakticky rovny. Skutečnost, že se rozhodčí řízení rozšířilo na spotřebitelské spory svědčí pouze o tom, že nefunguje soudní systém. Spory jsou řešeny našimi soudy patrně příliš pomalu a formalisticky a systém proto neodpovídá společenské poptávce.

Jak by se při jejich uzavírání mělo nyní postupovat?

Rozhodčí smlouvy by se měly uzavírat výlučně písemně, to však není žádná převratná novinka oproti původní úpravě. V případě spotřebitelských sporů se stát snaží chránit podle něj slabší stranu sporu, tj. spotřebitele, před nekalými praktikami domněle zlých a špatných poskytovatelů spotřebitelských služeb. Patrně mohl zvolit jinou cestu, tj. zefektivnit fungování soudní soustavy a pak zcela zakázat řešení spotřebitelských sporů mimo soudní systém. Navíc mohl nastavit právní rámec pro poskytování spotřebitelských služeb tak, aby ke zneužívání nedocházelo.

Jak by to měl udělat?

V některých západních zemích je to například nastaveno tak, že u zjednodušených řízení fungují magistrátní soudy. Ty postupují relativně neformálně a rozhodnutí vydávají velmi rychle. Není tam zakomponován několika instanční přezkum. Do jisté míry to funguje jako arbitráž, ale jde o státní záležitost.

U nás se ale spíše postupuje cestou rozhodčího řízení. Vrátíme-li se tedy k uzavírání rozhodčích doložek, co nově platí?

Poskytovatel služeb musí uzavřít se zákazníkem samostatnou smlouvu, nejde proto skrýt rozhodčí doložku do všeobecných podmínek, pod čarou nebo jakýmkoliv jiným způsobem, který by spotřebiteli znemožňoval zjistit jednoznačně, co se stane, přestane-li plnit své smluvní povinnosti. Spotřebitel musí být navíc informován o tom, jak bude probíhat řešení sporů, jaké jsou poplatky, kdo rozhoduje, kde se bude konat rozhodčí řízení, jací jsou rozhodci atd.

Obávám se však, že někteří lidé nejsou vůbec schopni při pořizování spotřebních předmětů přemýšlet a výše zmíněné ustanovení sklouzne do ryze formální roviny. Úprava je natolik komplikovaná, že se dá ze strany státu považovat do jisté míry za svým způsobem alibismus. Jak jsem uvedl výše, ochrana spotřebitelů by patrně měla mít zcela jiné parametry a asi by bylo lepší, kdyby se v dané oblasti minimálně vyloučila možnost řešit spory před rozhodci ad hoc a rozhodování se svěřilo institucionálním rozhodčím soudům, když už stát rezignoval na možnost přizpůsobit a zefektivnit vlastní soudní systém. Tím by odpadla celkem zbytečná administrativní agenda spočívající s vedením seznamu rozhodců pro spotřebitelské spory.

Osobnostní požadavky na rozhodce v § 4 zákona o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů jsou nově definovány... K jakým tam došlo posunům?

Hlavním posunem je to, že se vyžaduje ukončené právnické vzdělání a bezúhonnost. Rozhodce pro spotřebitelské spory bude muset být zapsán do seznamu rozhodců vedeným Ministerstvem spravedlnosti a uhradit správní poplatek ve výši 5000 korun. Automaticky budou do seznamu zapsáni rozhodci pro spotřebitelské spory u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, kteří splňují podmínky uvedené v § 4 zákona o rozhodčím řízení.

Novinky platí také například u mlčenlivosti nebo vyloučení rozhodců... Je tohle důležité pro praxi?

O žádné převratné novinky nejde, pouze se potvrzuje západní standard. Domnívám se, že je to zcela správné. Podobné podmínky o tzv. disclosure platí obecně i podle IBA Guidelines on Conflicts of Interest in International Arbitration. Domnívám se, že by takováto podmínka měla být v České republice zavedena obecně, nikoliv pouze pro spotřebitelské spory. Ostatně, rozumný rozhodce by měl případný konflikt zájmů stranám sdělit ve vlastním zájmu sám. V mezinárodní obchodní arbitráži se "disclosure" používá automaticky, ve sporech vedených před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky se případný konfikt zájmů uvádí při přijímání jmenování. Shrnu-li to, jde o základní etický předpoklad pro rozhodčí řízení. Bez toho by rozhodčí řízení zcela ztratilo důvěryhodnost.

Jak na vás působí změny v Seznamu rozhodců vedených ministerstvem, tedy v páté části zákona?

Změny se týkají pouze spotřebitelských sporů, ale ani tady si nejsem jist proč by spor nemohl kvalifikovaně rozhodnout nebo spolurozhodnout někdo s jiným vzděláním, než je právnické. Například ekonom. Systém je však zbytečně komplikovaný a státu přibude další agenda, kterou budou muset platit daňoví poplatníci. Je otázkou, jestli se vůbec zaplatí ze správních poplatků. Když už stát rezignoval na to, že by takové spory měly rozhodovat výlučně řádné soudy, bylo jednodušší cestou patrně zakázat řešení spotřebitelských sporů ad hoc rozhodci a svěřit tuto agendu stálému rozhodčímu soudu např. Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

Změny dopadají také na stálé rozhodčí soudy...

Stálých rozhodčích soudů je v České republice pouze několik. Řada z těch, které se za ně vydávají, ve skutečnosti využívají nedůslednosti státu a zneužívají zákona o rozhodčím řízení.

Budou mít s novou definicí podle vás některé soudy problémy?

Přesně takové quasi-stálé rozhodčí soudy by se zákonem problémy mít měly a měly by ukončit svoji činnost, resp. měly by svým případným klientům nabízet své služby způsobem, který není zavádějící a z něhož je jasně patrno, že se v případě jejich rozhodování jedná o rozhodování ad hoc, ve kterém by měla mít každá strana možnost zvolit si rozhodce, kterého si svobodně vybere, nikoliv takového, které ji tyto mnohdy podvodné instituce nutí.

Pokud jde o rozhodnutí, došlo k novému definování § 23 a částečně třeba také § 25 zákona o rozhodčím řízení. Jak moc je tohle podstatné?

Podstatná je nová úprava pouze v případě spotřebitelských sporů v § 25. Dikce tohoto ustanovení by žádné problémy neměla vyvolávat, právě naopak, požadavky kladené na nález odpovídají přijatým změnám. Mám však pocit, že nová dikce § 23 nezohledňuje příliš ad hoc arbitráže.

Jak byste hodnotil český zákon o rozhodčím řízení v kontextu mezinárodního práva a zahraničních právních úprav?

Český zákon o rozhodčím řízení je relativně srovnatelný s většinou obdobných zákonů, které vycházejí z modelové úpravy UNCITRAL. Je však pravdou, že se ve světě v rozhodčím řízení rozhoduje mnohem širší okruh sporů, např. o pracovněprávní spory.

Odpovídá tendencím ve světě?

Co v našem prostředí chybí je spíše přehledná a jasná soudní judikatura, která by zpřehlednila a doplnila mezery v naší právní úpravě. Ve světě je např. zcela samozřejmé, že lze podat návrh na zrušení usnesení o zastavení rozhodčího řízení z důvodu nedostatku nebo údajného nedostatku pravomoci.

V České republice lze zrušit pouze meritorní rozhodnutí (nález). Určitě by se našly i jiné drobnější vady. Celkově však naše rozhodčí řízení ze základních trendů příliš nevybočuje. Spornou otázkou je i šíře důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu. Ve Švýcarsku je jich rozhodně méně než v České republice.

Působíte také u haagského Stálého rozhodčího soudu. Můžete nám popsat spory, které tento soud nejčastěji řeší?

Stálý rozhodčí soud v Haagu byl původně zřízen k řešení mezinárodněprávních sporů, tj. sporů mezi subjekty mezinárodního práva, zejména mezi státy případně státy a mezinárodními mezivládními organizacemi a mezi těmito organizacemi navzájem. I když je to i v současnosti hlavní náplní jeho činnosti, poskytuje stálý rozhodčí soud své služby při administraci řady investičních sporů, a dokonce mezinárodních obchodních sporů.

Kromě toho slouží generální tajemník Stálého rozhodčího soudu jako tzv. "appointing authority" pro spory podle pravidel UNCITRAL. Abychom to vysvětlili, nejmenuje-li jedna ze stran sporu svého rozhodce nebo nemohou-li se stranami jmenovaní rozhodci shodnout na předsedajícím rozhodci, mohou se obrátit na generálního tajemníka PCA se žádostí o to, aby určil osobu, která takového rozhodce určí, případně se mohou strany dohodnout, že rozhodce generální tajemník určí sám. Plní proto stejnou roli, jakou mají příslušné soudy v České republice v ad hoc arbitráži podle zákona o rozhodčím řízení. Významným úkolem národních skupin rozhodců PCA je navrhování kandidátů na soudce Mezinárodního soudního dvora.

Liší se nějak od sporů, které třeba rozhodujete v rámci České republice?

Jak jsem uvedl výše, jak mezinárodní spory, tak investiční spory se od běžných obchodních nebo mezinárodních obchodních sporů liší. Nejdůležitějším rozdílem je, že rozhodným hmotným právem zde není právo některé ze strany sporu, ale mezinárodní právo veřejné, tj. právo, které jako právní rámec pro své mezinárodní soužití vytvářejí mezi sebou svrchované státy, ať už v podobě mezinárodních smluv nebo akceptací právní závaznosti opakovaného chování, tedy přijetím pravidel mezinárodního obyčejového práva.

A jinde ve světě?

Mezinárodní spory, ať už jde o spory obchodní nebo mezistátní či investiční se od sporů řešených našimi soudy a rozhodci liší zejména tím, že jsou mnohem více koncentrovány.

Samotnému ústnímu jednání předchází pečlivá příprava, strany si musí nejprve vyměnit řadu podání (žaloba, žalobní odpověď, repliky), připravit veškeré písemné důkazy, písemné výpovědi svědků a znalců a teprve poté probíhá v jednom termínu ústní jednání, které se koná mnohdy několik dnů a u větších sporů i několik týdnů. Jen výjimečně je ústní jednání odročeno. Po ústním jednání je zpravidla stranám dán prostor k vyjádření se k průběhu ústního jednání a pak už pouze k písemným závěrečným návrhům.

Jaké rozhodčí řízení, kterého jste se účastnil jako rozhodce, vás v poslední době nejvíce zaujalo?

Je to většinou poslední rozhodčí řízení. V mém případě šlo o poměrně velká rozhodčí řízení, ve kterých jsme se spolurozhodci začátkem roku připravovali přezkumné nálezy.

Z jakého důvodu?

Měli jsme zajímavou diskusi o tom, jaký je rozsah přezkumu rozhodčího nálezu jiným rozhodčím senátem podle českého zákona o rozhodčím řízení, a také o tom, zda lze takovýto přezkum považovat za znak víceinstančnosti rozhodčího řízení, domluví-li se strany na přezkumu rozhodčího nálezu před jinými rozhodci.

A pokud by šlo o další spory a celkové dění v rozhodčím právu?

Jinak pochopitelně sleduji rozhodování nejen ve sporech, které rozhoduji nebo zastupuji, ale i ve sporech, jež jsou publikovány. Velmi zajímavý trend se objevil v několika investičních sporech, v nichž byl z vyloučen nikoliv rozhodce, ale právní zástupce strany. Je vidět, že s objektivitou rozhodování a korektností rozhodčího řízení se vypořádávají rozhodčí tribunály na všech úrovních.

Kromě toho jsem velmi pozorně sledoval, jak si vedly studentské týmy českých a slovenských právnických fakult ve srovnání s mezinárodní konkurencí na Vis Moot Court Arbitration ve Vídni. Vesměs podaly velmi dobrý výkon, což je pro rozhodčí řízení u nás do budoucna pozitivní zpráva.

Jako člen české delegace na jednání pracovní skupiny UNCITRAL jsem se navíc zabýval docela zajímavou otázkou, jakou je míra transparentnosti v investičních sporech vedených podle pravidel UNCITRAL.

doc. JUDr. Vladimír Balaš, CSc.

- advokát, rozhodce a akademik

- v roce 1982 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1990 mu byl udělen titul CSc., docentem se stal v roce 2011

- od roku 1993 do roku 1999 stál v čele Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni,, od roku 1993 do roku 2000 zde byl i vedoucím katedry mezinárodního práva

- od roku 1994 do roku 2002 byl ředitelem Ústavu státu a práva Akademie věd České republiky, kde dodnes působí

- od roku 2002 pracuuje na katedře mezinárodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, přednáší i na jiných vysokých školách

- od roku 2000 je členem Stálého arbitrážního soudu v Haagu, působí například také jako rozhodce Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky

- Českou republiku a Slovensko zastupoval v řadě mezinárodních investičních sporů

Foto: Radovan Miča

Související