Zákon o obchodních korporacích spolu s novým občanským zákoníkem zcela zruší dosavadní obchodní zákoník. Objevují se názory, že obchodní právo poměrně dobře fungovalo a nebylo třeba ho tak radikálně měnit...

Je otázka, co znamená poměrně dobře fungovalo. Pokud se podíváme na praktickou stránku věci, jediná pozitivní věc na obchodním právu byla, že bylo vyzkoušené. To je argument, který byl i publikován na vašich stránkách v nedávné době. Jako bychom měli jistotu, že víme, jak soud rozhodne. Na druhou stranu, pokud se podíváme na publikační činnost za posledních pět deset let, tak zjistíme, že sporných věcí bylo mnoho a mnoho z nich bylo natolik sporných, že se jim strany raději vyhnuly a zvolily jiný právní řád, utíkaly od českých soudů nebo hledaly jiná řešení, například akcionářskými dohodami apod.

Zkušenost podle mě neříká, že obchodní právo je dobré, ale že je nějakým způsobem zažité. To se samozřejmě týká každého předpisu, dobrého i špatného, který se používá 20, 30 let...

Varianta udělat zcela nový zákon a stávající obchodní zákoník jen nepřizpůsobit novému občanskému zákoníku tedy byla lepší?

Občanský zákoník koncepčně mění většinu instrumentů soukromého práva. Novelizovat obchodní zákoník by znamenalo možná více než půlku zákona vyškrtnout a druhou půlku přepsat. Nešlo jen o použití nových pojmů, ale i o změnu jejich obsahu. Mění se otázka platnosti či neplatnosti právního jednání, koncepce právnické osoby nebo zastoupení. Je tam strašně moc změn. Pokud bychom chtěli přepisovat stávající obchodní zákoník, bylo by to jako u zákona o přeměnách - napsali bychom nový, ale nalili bychom ho do původního zákona č. 513/1991 Sb. To myslím nedává smysl. V roce 2001 se rozhodlo, že se budou dělat nové zákony, a ta teze je tu od 90. let. Mimochodem, ve 30. letech, kdy se vytvářelo československé právo, byl vedle navrhovaného obecného občanského zákoníku také navrhován obchodní zákon. Tedy nic nového, v zásadě držíme jen kontinuitu.

Nakolik pro vás byla právě právní historie inspiračním zdrojem?

Odlišil bych dvě roviny, občanský zákoník a zákon o obchodních korporacích. Pokud se podíváte na základní kodifikované občanské zákoníky v Evropě a srovnáte je, vyvěrají z tezí 18. a 19. století a v mnoha ohledech principiální otázky regulují podobně. Náš návrat je leckdy návratem do první republiky, do ABGB či třeba do švýcarského práva počátku 20. století. Partie o smlouvách nebo o věcech se vrací i do římského práva. Myslím si, že tam jsou komparace s historií a hledání v minulosti obrovsky důležité.

U obchodních společností je to složitější. Základní principy, jako koncepce smlouvy nebo koncepce deliktu, které v mnohém reagují na staré vzory, samozřejmě platí i v nich. Nicméně posledních 50 let a zejména v posledních 20, 30 letech se komunitární obchodní právo i národní regulace obchodního práva enormně mění a přicházejí do něj nové instrumenty, které jsme mnohdy neznali. Komparace s historií je tak složitější, protože to, co platilo v roce 1980, už dnes neplatí buď ekonomicky nebo je to věcně překonané.

Samozřejmě, naše obchodní právo z roku 1991 bylo částečně postaveno na právní úpravě z první republiky, a proto se formální pojetí obchodní společnosti v zásadě nemění - ve smyslu pravidel pro vznik, pravidel pro fungování a tak dále. Snažili jsme se ale vytvořit širší koncept fungování obchodní korporace a zohlednit nové ekonomické teorie. Zákon se více přiklonil k teorii firmy tak, jak je v současnosti formulována, což nutně vedlo k určitému odklonu od historických zkušeností. Ona se ostatně komparace nesmí přeceňovat.

Zákon dává podnikatelům mnoho volnosti, jsou na ní česká společnost a české podnikatelské prostředí opravdu připravené a k ní dospělé?

Máme rok 2012. Mnohá selhání, která nastala a která sledujeme v rámci práva soukromého, byla dána např. historickou absencí regulace kapitálového trhu nebo přeceněním kogentních pravidel. To, že společnost nebyla nebo není připravená, bylo dáno také něčím jiným než obchodním právem. A současně, že chceme-li být soutěžeschopní, musíme reagovat na to, co se děje jinde v Evropě, na nové trendy a nové regulace.

Pokud jde o tu liberálnost, ano, zákon je liberální, soukromé právo je liberální z povahy věci. Musíme si uvědomit, že významné změny jsou v občanském zákoníku v oblasti právního jednání. V zákoně o obchodních korporacích jsme se snažili liberálnost vyvážit zvýšenou ochranou minorit, věřitelů (v návaznosti na insolvenční právo) a také lépe formulovanými pravidla pro Corporate Governance. Aby se riziko, že někdo selže, protože má větší volnost, v následcích prodražilo. V obchodním právu totiž často nejde o to, která z variant je horší, ale která je dražší nebo levnější, tedy motivačně výhodnější.

Neuvažuji jen z pohledu velkých transakcí nebo velkého byznysu, ale soudím, že se společnost posunula jako celek a že si mnoho podnikatelů, i z řad "malých" s. r. o., uvědomuje, že lze mít daleko lepší regulaci a jsou ochotni i schopni se tomu podřizovat. Společnost je dnes někde jinde než před pěti lety a zcela jinde než před 20 lety. Nevnímám to tedy tak, že to společnost nebude schopna přijmout.

Kolik společností tedy podle vás zvolí možnost, kterou nabízí § 777 odst. 5, a podřídí se zákonu jako celku?

Představa je taková, že motivační schémata, postavená v zákoně, jsou natolik zajímavá, že společnosti budou mít tendenci se podřídit. Pro odpověď je ale nutné se podívat do přechodných ustanovení občanského zákoníku, ve kterých je standardní regulace ve stylu, že co bylo, bylo, a co je nové, je nové, ale také se nabízí možnost optovat do nového systému. Pokud se investor, úvěrující jakýkoliv podnikatelský projekt, bude chtít skutečně zajistit, tak bude dost možná v rámci budoucího vztahu nabízet, aby každý, kdo s ním kontrahuje, šel na nové podmínky. Druhá věc je samostatné rozhodnutí společností. Myslím si, že výhody, které jsou společnostem nabízeny, jsou natolik zajímavé, že to udělají. Pokud by to udělat nechtěly, což je zcela legitimní, myslím, že trh na ně bude tlačit, nikoliv násilně, a přesvědčovat je, aby to udělaly. Neumím to kvantifikovat, ale očekávám, že to bude většina.

Jednou z vašich počátečních tezí bylo také to, že do zákona nebudete psát zbytečné detaily a vysvětlovat nic, co není vysvětlovat potřeba. Nebude to ale přinášet problémy v praxi při neexistenci žádné relevantní judikatury?

Občanský zákoník je v tomto ohledu velmi didaktický. Často má učebnicové formulace. Základní věci pro chování stran jsou v něm vysvětleny. My na to navazujeme. Zákon o obchodních korporacích v mnohém sleduje to, co jsme měli v obchodním zákoníku, doplňuje to a modifikuje, ale sleduje, byť často z jiného teoretického zázemí. Pokud se jedná o jednotlivé novinky, pokusily jsme se je ozřejmit - např. druhy akcií, kumulativní hlasování nebo pravidlo podnikatelského úsudku se v zásadě regulují dost detailně. Na druhou stranu je pravda, že třeba pro pochopení kumulativního hlasování by si praxe měla srovnat, o co jde, podle vzorových angloamerických systémů. Nemůžeme napsat zákonnou učebnici, nemůžeme do zákona psát, co se tím myslí a jaká je jeho filozofie. To by mělo být součást úvahy každého, kdo zákon vykládá. Často tedy bude nutné podívat se do učebnic a do monografií, a jistě to bude i v komentářích. Dostupné by měly být relativně rychle, pokud vím, tak třeba komentáře vyjdou ještě před účinností zákona. S každým novým právem jsou spojeny sociální a transakční náklady tohoto typu.

Neobáváte se možné snahy některých soudců používat, pokud to jen trochu půjde, postupy staré právní úpravy a tam, kde to bude právně možné, jít třeba i proti úmyslu zákonodárce?

Tenhle moment, tedy path dependence, závislost na cestě, určitě nastane. Je součástí každé velké změny, kdy dochází i ke změně paradigmat. V řadě států se to stalo, třeba quebecký nejvyšší soud úplně odmítal nový občanský zákoník, neaplikoval ho a rozhodoval podle starého. U nás se to ale myslím nestane tak masivně, věřím v otevřenost soudců. Na druhou stranu, právě pro tohle riziko je občanský zákoník didaktický a pro aplikaci zákona o obchodních korporacích se musí každý naučit pravidla nového občanského zákoníku. Jakmile si je přečte, zjistí, že nemůže úplně roubovat. To, co říkáte, může podle mě daleko více nastat u občanského zákoníku. I když u zákona o korporacích budou soudy některé věci vykládat postaru, nebude to vždy takový problém. Nemění se totiž úplně koncepčně. Myslím si současně, a známe to z řady jurisdikcí, že strany budou mít větší tendenci více věcí upravovat samostatně, a ne spoléhat na zákon. Bude proto třeba klást vyšší důraz na vnitřní předpisy, stanovy, společenské smlouvy a na vůli stran kontraktu, které si budou některé věci samy hlídat.

Je lepší pro ten zákon, že na začátku k němu nebude žádná judikatura, nebo spíše naopak?

Nedá se říct, že judikatura nebude. Často se říká, že se opouští veškerá judikatura, ale neopouští. Popravdě, řada judikátů se samozřejmě použije. Myslím si, že tady si můžeme pomoci srovnáním konkurzního a insolvenčního zákona. To jsou dva systémy, které se také částečně překrývají a částečně jsou odlišné a u každého judikátu se řeší, zda se použije. A pak skutečně závisí na stranách, aby argumentovaly - my víme, že je tady judikát, ale ten se z určitých důvodů nepoužije. Bude pak záležet na hlubší úvaze a na tom, nakolik budou soudci a rozhodující činitelé schopni a ochotni se seznámit s novou koncepcí občanského práva. Obchodní korporace stojí na smlouvě, a pokud se mění podstata právního jednání, tak se mění i veškerá nástavba. V tomto ohledu bude "automatické" použití judikatury samozřejmě složité. Věřím ale, že v komentářích budou návody ve smyslu, že daný judikát není použitelný, což se už dělo i dříve. Pokud vím, tak se řada kolegů z vysokých škol chystá na granty, v rámci nichž by to chtěla zkoumat nebo již zkoumá.

Připravujete i vy vlastní komentář?

Jsem členem autorského týmu, který píše detailní komentář. Podle dohody by měl vyjít před účinností zákona. Tam se právě pokoušíme nikoliv rozhodovat problémy, ale nabízet interpretační zázemí, které známe. Aby čtenáři věděli, že i když to třeba není v zákoně úplně jasně napsané, je tím myšlena daná konkrétní věc. Pak už záleží, jak se s tím poperou.

Nakolik se podle vás povedla ve finální verzi zákona snaha o to, aby mu rozuměl průměrný příjemce normy?

Tady ocituji § 4 odstavec 1 nového občanského zákoníku: Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. To je vynikající pravidlo, které říká bazální rovinu: na jednu stranu mám rozumový intelekt, na druhou stranu ho musím používat. Zákon o obchodních korporacích je přece jen odbornějším zákonem, na který dopadá § 5, který už sleduje určitou vyšší vědomost a vyšší znalost. Asi nebude úplně pro každého pochopitelný, ani dnešní obchodní zákoník není pro každého pochopitelný. Nevím, zda se to, co jsem psal v důvodové zprávě, podaří. Snažili jsme se, aby ano, nicméně interpretační otázky budou vznikat vždy. Mám za to, že občanský zákoník má v sobě dost přesná interpretační pravidla, která pomohou.

Těžko vám ale na to odpovím, protože už jsem to četl tolikrát, že mi přijde srozumitelný. Ale samozřejmě chápu, že jiný člověk to může vidět jinak. Rozdíl je ale v přístupu, lze se dívat na zákon negativně, protože chci být negativní, a lze se dívat neutrálně. Pokud ho četli třeba moji kolegové, nejen u nás, ale třeba i na Slovensku, tak jim to dávalo smysl. Měli různé výhrady, ale textaci uměli pochopit. Vždy ale bude kritika kvůli tomu, že zákon psal někdo jiný, nebo kvůli tomu, že někdo potřebuje, aby to bylo špatně, nebo chce ukázat, že je to špatně. A je také samozřejmé, že takovýto zákon se nevyhne chybám, všichni jsme omylní.

V obecné rovině se mi nezdá, že by to bylo psáno nesrozumitelně, navíc jsou kratší odstavce, kratší paragrafy. Dnes máme třeba jeden paragraf na čtyřech stranách, my jsme se to snažili udělat kratší a přehlednější. Technicky jsme se pokusily navrhnout příjemnější řešení.

Nebylo by například lepší vysvětlovat více přímo v zákoně o obchodních korporacích a méně odkazovat? Právě odkazy a úprava ve více zákonech na různých úrovních bývají na zákoně o obchodních korporacích kritizovány...

Buď vytvoříme nový kodex a budeme říkat, že k němu občanský zákoník nepoužijeme, nebo nevytvoříme. Nic mezi není. Pokud ho nevytvoříme, tak nemůžeme opakovat, pokud to nemá smysl. Tak je to i všude v Evropě - státy mají zvláštní zákony, které ale nekopírují občanské zákoníky. Je třeba si uvědomit, že výhoda, třeba proti francouzské regulaci, která má masivní obchodní i občanský zákoník, je, že u nás vznikají občanský zákoník i zákon o korporacích ve stejné době. Už při vzniku je tedy můžeme ladit. Vzhledem k subsidiaritě a principu, na kterém stojí vazba odvětvového režimu obchodního práva a občanského zákoníku, nebyla jiná varianta.

Pro čtenáře je to možná těžší, ale ne o tolik, segmentuje části, které si musí přečíst. Dědické ani rodinné právo většinou řešit nemusíte. Jestli to je, nebo není příjemné... To je spíše věcí komentářů a učebnic, ve kterých to lze spojit.

Jak vidíte další osud zákona? V tuhle chvíli není příliš rozsáhlý, nebude ale časem, během jeho praktického používání, nabývat?

Už se diskutuje o technické novele. Ta souvisí s tím, že není v silách jednotlivce ani týmu udělat zákon, který bude bezchybný. To je ale technika. Pokud se jedná o obsah, tak mám za to, že má v sobě všechno, co v sobě mít má. Jsou různé názory na to, jak to tam má, to samozřejmě. Pokud se jedná o rozšiřování, bude se diskutovat o zvýšení ingerence do správy akciových společností, zejména veřejného charakteru, nebo také to, co se v některých státech řeší separátně, tedy účast zaměstnanců na správě.

Myslím si a i jsem to tak koncipoval, že toto jsou spíše otázky, které se týkající veřejných akciových společností, tudíž kotovaných nebo těch, jejichž akcie jsou veřejně nabízeny. Proto by asi bylo správné, aby to bylo třeba v kotačních pravidlech nebo v Corporate Governance kodexu. Jednoduchost textu z hlediska mnohosti pravidel jsme zavedli proto, že se jedná většinou o regulaci soukromých subjektů. Jakmile bude nějaká tendence generovat pravidla pro veřejné akciové společnosti, bude to k diskusi, i když si myslím, že to sem nepatří. Stranou zůstávají přeměny, nabídky převzetí, takže tu není příliš toho, co by šlo ještě do zákona dát. Ledaže bychom chtěli zavést novou společnost, například zjednodušenou akciovou společnost. V obecné rovině se mi ale nezdá, že by nárůst pravidel mohl být nějak masivní. Nutná reakce by byla, kdyby se změnilo evropské právo. Pokud by se rozvolnila Druhá směrnice, patrně by se řešilo, zda i my nechceme rozvolnit. Ale oproti občanskému zákoníku, který má v sobě spotřebitelskou úpravu, my tady nemáme nic, co fatálně podléhá změnám. Masivní změna myslím není potřeba, ale dílčí změny, zejména formulační a obsahové, se mohou objevit.

Zákon o obchodních korporacích už vyšel ve Sbírce, ale vaše práce na něm ještě jistě neskončila. Čeho se nyní týká?

Pokud se jedná o zákon, vyhodnocujeme podklady pro technickou novelu, tedy například chybějící odkazy, opakování nebo odporování si. Vedle toho jsme samozřejmě aktivní v oblasti doprovodných předpisů, já mám třeba na starosti rejstříkový zákon, který bude upravovat obchodní rejstřík i další rejstříky, jež předpokládá občanský zákoník. To je moje agenda. Členové rekodifikační komise jsou aktivní v novele občanského soudního řádu, která na rekodifikaci také navazuje, a v různých komisích, které diskutují s dalšími resorty jednotlivé dílčí novely. Pro obchodní právo, když vynechám daně a účetnictví, což je diskusní bod, tak je to hlavní udělat kvalitní obchodní rejstřík, aby fungoval třeba lépe než dnes.

Jak to vypadá s rejstříkovým zákonem? V jaké jste fázi?

Tvoříme paragrafové znění, které se pak ještě bude interně diskutovat. Nejpozději na podzim by mělo běžet připomínkové řízení, aby byl účinný tak, jak jsou účinné zákony. Termín je daný a moc si nemůžeme vybírat. Shodli jsme se na tom, jak to uděláme. Teď jde o to naformulovat to tak, aby to bylo přijatelné pro připomínkové řízení.

doc. JUDr. Bohumil Havel, Ph.D.

- autor zákona o obchodních korporacích a připravovaného rejstříkového zákona

- vědecký pracovník Ústavu státu a práva Akademie věd ČR a of counsel advokátní kanceláře PRK Partners

- vystudoval Právnickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni, kde do roku 2011 pracoval

- od roku 2011 je docentem obchodního práva

FOTO: PRK Partners

Související