Nález pléna Ústavního soudu reaguje na návrh skupiny 45 poslanců zastupované poslancem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD). Poslanci žádali zrušení slov „náhrada mzdy nebo platu nepřísluší za první 3 takovéto dny dočasné pracovní neschopnosti, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn“ v zákoníku práce. Současně žádali zrušení obdobných ustanovení v dalších zákonech, které upravují odměňování za práci.

Poslanci tvrdili, že zmíněná ustanovení jsou v rozporu s právem občana na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vláda, která prosadila předmětnou změnu zákoníku práce, toto tvrzení odmítla s odkazem na čl. 41 odst. 1 Listiny, podle něhož se lze práv uvedených v č. 26 a 30 Listiny domáhat jen v mezích prováděcích zákonů.

Ústavní soud dospěl k závěru, že zákonné zakotvení třídenní karenční doby, která je spojena s osvobozením zaměstnanců od povinnosti platit pojistné na nemocenské pojištění a na státní politiku zaměstnanosti, není protiústavním omezením práva na hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci. „Ústavní úprava tohoto základního sociálního práva totiž ponechává zákonodárci poměrně (i když nikoliv bezmezně) široké pole působnosti, pokud jde o nastavení jeho zákonných parametrů,“ píše se v nálezu Ústavního soudu.

V částce 65 Sbírky dnes vyšla také dvě sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí, která jsou určující pro výpočet výše platu soudců a státních zástupců, a jedno sdělení Českého statistického úřadu o aktualizaci Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO).

Související