V dosavadní právní úpravě občanského zákoníku není institut culpa in contrahendo neboli předsmluvní odpovědnost, přímo upraven. Aktuálně se tak situace, kdy podnikatelé jednali s obchodními partnery o nové smlouvě a investovali do toho svůj čas, snahu, popř. i peníze a k uzavření smlouvy nakonec nedošlo, řešila zejména judikaturou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1166/2004 ze dne 11. října 2006, popř. sp. zn. 25 Cdo 127/2007 ze dne 2. září 2008), která dovozovala případnou odpovědnost a z toho vyplývající náhradu škody odkazem na ustanovení o generální prevenční povinnosti dle § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,ObčZ"), respektive § 420 ObčZ, a to v případech pokročilého jednání o smlouvě, kdy jedna ze smluvních stran byla v dobré víře, že předpokládaná smlouva bude uzavřena, a druhá strana takové jednání přerušila, a to bez legitimního důvodu.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.
Aktuální číslo časopisu Ekonom
Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.



