Registr smluv by měl být jednou z hlavních zbraní v boji proti korupci, protože by každý viděl odpovědným osobám takzvaně "pod ruce" při nakládání s veřejnými penězi. Prostřednictvím platformy Rekonstrukce státu přislíbilo podporu takovému zákonu 175 poslanců ze současné Poslanecké sněmovny, tudíž se dá předpokládat, že zákon by mohl mít podporu napříč stranami a nyní by se měly "ladit" detaily, tak aby výsledný předpis byl co nejefektivnější. A právě téma nastavení registru smluv bylo hlavním předmětem semináře, který se 11. března konal v prostorách Poslanecké sněmovny. Jeho organizátorem byl poslanec Jan Farský (TOP 09) a nesl výmluvný název "Zákon o registru smluv". Spojení s Farským nebylo náhodné, protože právě on stojí za návrhem zákona, jenž určoval název semináře i jeho náplň.

Setkání proběhlo za vydatné účasti přibližně stovky pozvaných a zastoupení zde našla pestrá škála názorů. Jako důkaz může posloužit fakt, že na řečnických lavicích usedlo hned 12 mluvčích, z nichž tři byli ze Slovenska.

Právě slovenská úprava povinného internetového zveřejňování smluv orgánů veřejné správy se stala předlohou té české. Jeho hlavní smysl tkví v principu, že všechny státní i samosprávné orgány a subjekty s účastí státu by měly povinně zveřejňovat všechny uzavřené písemné smlouvy ve volně přístupném registru smluv, který funguje na internetovém Portálu veřejné správy. Ten už nyní běží, tudíž počáteční náklady zákona by podle Farského byly minimální.

Okruh povinných subjektů

Jedna fundamentální diskutovaná otázka se týkala okruhu recipientů zákona. Tedy kdo bude muset povinně uveřejňovat smlouvy. Návrh zákona počítá v § 2 s tím, že by se v registru musely objevit smlouvy, jejichž jednou stranou je:

a) Česká republika,

b) územní samosprávný celek,

c) právnická osoba zřízená zákonem,

d) právnická osoba, kterou stát nebo územní samosprávný celek sám nebo s jinými územními samosprávnými celky ovládá, a to i prostřednictvím jiné právnické osoby.

Výtky k současné verzi předpisu měl zpravodaj tisku Jan Chvojka (ČSSD): "Další problém, který vidím, je nedostatečný dopad tohoto návrhu. Nijak se nedotýká centrálních orgánů státní správy, příspěvkových organizací nebo společností, které ovládají samosprávy. (...) Dnes se týká také osob zřízených zákonem, takže třeba Všeobecné zdravotní pojišťovny, ale netýká se osob zřízených na základě zákona, což jsou další zdravotní pojišťovny. (...) Já si myslím, že v tom spravedlnost není. Pak tu jsou naopak subjekty, které jsou zřízeny zákonem, jako je Česká advokátní komora, neberou ani korunu z eráru a stejně by se na ně tato povinnost vztahovala."

"Paragraf dva musí být především přesný. Tady není možné okruh povinných subjektů konstruovat jako v zákoně č. 106/1999 Sb. (o svobodném přístupu k informacím - pozn. red), kde se řeklo 'jsou to veřejné instituce' a judikatura nám ještě 15 let říká, 'je to tohle a ještě tohle'," zamýšlel se bývalý náměstek ministerstva spravedlnosti František Korbel. A doplnil: "Je to důležité kvůli vázanosti platnosti smlouvy na zveřejnění. Nemůžeme žít v nejistotě, v neurčitém právním pojmu, kdo je, nebo není povinným subjektem, a riskovat, že nám judikatura řekne 'tenhle to není', ale mezitím pět nebo deset let bude uzavírat neplatné smlouvy."

Už dříve se objevily názory, že povinné zveřejňování smluv subjekty, které ovládá stát nebo územní samosprávný celek, je nekoncepční a může vést k jejich znevýhodnění v hospodářské soutěži. V tomto směru doporučujeme polemiku Petra Kolmana a Jiřího Kolmana ze strany 38 březnového Právního rádce.

Výjimky

Vedle exaktního vymezení dotčených subjektů by měli podle slovenské poslankyně a bývalé ministryně spravedlnosti Lucii Žitňanské čeští zákonodárci pečlivě promyslet okruh výjimek, na něž se zákon nevztáhne. Jako příklad uvedla opakující se smlouvy v pravidelném obchodním styku, které uzavírá bratislavská vodárenská společnost. "Bylo by nesmyslné zveřejňovat smlouvu na dodávku vody do každé domácnosti," vysvětlovala. Zároveň zdůraznila, že detailním, až kazuistickým vymezením se zmenší obcházení zákona na minimum.

Naopak František Korbel výjimky výslovně odmítá s tím, že vnáší do práva nejistotu a složitosti: "Proč by mělo být výjimkou z povinnosti zveřejňovat smlouvu něco tak kazuistického jako smlouva o pronájmu hrobového místa (jedna z výjimek, se kterou návrh počítá - pozn. red.). A co když budu uzavírat smlouvu o výkopu hrobového místa jako smlouvu o dílo?" Vše podstatné se dá podle něj dovodit ze stávajících předpisů.

Zveřejnění = účinnost

Aby zákon o registru smluv plnil svou roli, musí také mít sankční systém. Na tom, jak by měl vypadat, se ale střetávají různé postoje. Poslanecká iniciativa počítá s jednoduchým systémem, který by podmínil účinnost smlouvy jejím zveřejněním. Pokud by se smlouva v registru neobjevila do tří měsíců, byla by neplatná ex tunc. Povinnost zveřejnit smlouvu by přitom měly obě strany stejně, tudíž by se měly vzájemně hlídat, aby jejich smlouva doputovala na příslušný server. Dle vyjádření dalších slovenských účastníků (primátor Turčianských Teplic Michal Sygút a Matej Kurian z hnutí otvorenezmluvy.sk) jde o velmi efektivní a elegantní systém, který výrazné nedostatky nepřinesl. Zastánci tohoto řešení navíc argumentovali těžkopádností běžného, např. pokutového sankčního systému, který může v některých případech trvat i roky.

V opozici stojí názor (podle vyjádření řečníků menšinový), že by takové řešení přineslo právní nejistotu a zbytečně by podvazovalo trh. "V podnikatelském prostředí je taková podmínka velmi omezující z hlediska jejich flexibility na trhu. Zavedením registru smluv by mohlo dojít ke ztížení pozice povinných subjektů v jejich podnikatelských činnostech," pochybovali o účinnosti úpravy v již zmíněném článku Petr a Jiří Kolmanové.

Podle nejnovějších informací, které přinesly Hospodářské noviny se většina poslaneckých klubů na přelomu března a dubna předběžně shodla, že tento princip v zákoně zůstane zachován.

Limitace a administrativa

Semináře se zúčastnili také zástupci obcí a měst, na něž by zákon cílil především. Jan Sedláček ze Sdružení místních samospráv ČR vyjádřil obavy z nadbytečné administrativy, jež by dopadla především na starosty malých obcí, kteří vykonávají funkci při běžném povolání "po večerech". Sám je jedním z nich, protože stojí v čele obce Křižánky, která má 370 obyvatel. Sedláček se děsil také zamýšlené povinnosti zveřejňovat každou písemnou smlouvu bez ohledu na výši plnění a pochyboval i o počítačové gramotnosti některých, především starších starostů. Dle výše zmíněné dohody poslaneckých frakcí by se zákon na obce do pěti tisíc obyvatel vztahoval s dvouletým odstupem, aby se jejich starostové stačili připravit.

Proti Sedláčkovi se postavil například hejtman Libereckého kraje Martin Půta, jehož samosprávný celek zveřejňuje dobrovolně smlouvy v registru už nyní. Podle něho se administrativní zátěž pohybuje v marginální rovině, protože počítačový systém pro vkládání smluv je nenáročný a vklad jedné smlouvy zabere přibližně pět minut. Vkládání provádí příslušní úředníci zodpovědní za danou smlouvu v rámci pracovních povinností. Ročně pak celý Liberecký kraj takto uveřejní něco přes 1300 smluv.

V současnosti chce navrhovatel zákona prosadit nulové omezení s tím, že by se musela zveřejňovat každá písemná smlouva. Podle slov Farského má takový postup zamezit účelovému porcování smluv na kontrakty s podlimitním plněním, proti čemuž se někteří ohrazují s tím, že se bude muset do registru nahrávat každá hloupost.

"Je zbytečné děsit se toho, že při bagatelních věcech, když chodíme nakupovat kávu, papíry, školní jídelna objednává brambory, se na nás bude povinnost vztahovat. Rada zní, neuzavírejte písemnou kupní smlouvu, protože vás k tomu nový občanský zákoník nenutí," nabádal František Korbel s tím, že je snadnější uzavřít smlouvu ústně nebo konkludentně.

Půta k tomu dodal, že Liberecký kraj má takový limit stanovený na 30 000 korunách, přičemž smlouvy musí zveřejňovat všechny organizace financované krajem, jako jsou příspěvkové organizace.

Podle Hospodářských novin se situace aktuálně jeví tak, že kompromis, který projde sněmovnou bude limit ve výši 50 000 korun.

Slovenské a české postřehy

Všichni tři slovenští řečníci si registr smluv nemohli vynachválit. Těžko říct, zdali to bylo výběrem hostů pozvaných Janem Farským, ale fakta jsou taková, že zveřejňování na Slovensku funguje od roku 2011 a podle průzkumu se na aspoň jednu smlouvu podíval každý jedenáctý občan.

"Když někdo dřív prohrál tendr, hned na nás psal udání a posílal kontroly. Dnes místo toho hlídá smlouvy za nás, na internetu. Třeba firma, která nezvítězila v soutěži na opravu aut, teď hlídá tu druhou a hlásí nám, když jim nějaká faktura připadá předražená," chválil povinnou publikaci Michal Sygút.

Na druhou stranu i představitelé českých obcí, které smlouvy dobrovolně zveřejňují už nyní, se vyjádřili ve smyslu, že drobná časová zátěž navíc bohatě kompenzuje výsledný efekt. Martin Macháček, který vede obec Ondřejov, pak vyzdvihl fakt, že lidé v jeho obci se díky tomu skutečně zajímají o nakládání s veřejnými penězi, což je podle něj jedním ze základních smyslů demokracie. -

 

ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA NÁVRHU ZÁKONA O REGISTRU SMLUV:

- základním principem je vazba mezi zveřejněním smlouvy a její účinností. Pokud by nebyla zveřejněna do tří měsíců, byla by neplatná ex tunc. Povinnost zveřejnit by měly obě strany kontraktu

- platí na všechny písemné smlouvy bez rozdílu výše plnění

- povinnost platí na smlouvy, jejichž stranou je ČR, územní samosprávný celek, právnická osoba (PO) zřízená zákonem, PO, kterou stát či územně samosprávný celek ovládá podle ZOK

- výjimky mají tvořit např. pracovní smlouvy, smlouvy o pronájmu hrobového místa, smlouvy uzavírané s fyzickými osobami v rámci běžného obchodního styku, smlouvy tajných služeb a další

 

"Paragraf dva musí být především přesný. Tady není možné okruh povinných subjektů konstruovat jako v zákoně o svobodném přístupu k informacím, kde se řeklo 'jsou to veřejné instituce' a judikatura nám ještě 15 let říká, 'je to tohle a ještě tohle'," zamýšlel se bývalý náměstek ministerstva spravedlnosti František Korbel.

Pokud by se smlouva v registru neobjevila do tří měsíců, byla by neplatná ex tunc. Povinnost zveřejnit smlouvu by přitom měly obě strany stejnou, tudíž by se měly vzájemně hlídat, aby jejich smlouva doputovala na příslušný server.


Tři slovenští řečníci si registr smluv nemohli vynachválit.

FOTO Archiv TOP 09

Související