Podle § 26 odst. 1 zákona o rodině platilo, že "před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu". Podle § 50 odst. 1 zákona o rodině pak platilo, že "nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu". Ustanovení § 26 až § 28 zákona o rodině zde platila obdobně. Podle § 86 odst. 1 zákona o rodině platilo, že "nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, upraví soud rozsah jejich vyživovací povinnosti nebo schválí jejich dohodu o výši výživného (§ 50)". Tato ustanovení nevzbuzovala žádnou pochybnost, jejich znění byla srozumitelná, praxe ani teorie s nimi neměly výraznější problém, a nebylo-li dohody rodičů, postupoval soud v souladu s nimi. Byla-li mezi rodiči uzavřena dohoda, postupoval podle § 26 odst. 3 zákona o rodině, podle kterého "rozhodnutí o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti mohlo být nahrazeno dohodou rodičů, která ke své platnosti potřebovala schválení soudem". Na rozdíl od dohody o styku rodičů s dítětem, která ke své platnosti nepotřebovala schválení soudem.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později