Oblast trestního práva prochází již několik let změnami. Nový trestní zákoník nastartoval v roce 2010 proces přijímání dalších trestních předpisů. Byl přijat například zákon o obětech trestných činů, zákon o mezinárodní justiční spolupráci či zákon o trestní odpovědnosti právnických osob (zákon o TOPO), který je účinný od roku 2012. Přestože se zdá, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob bude potřeba časem zdokonalit, pozornost se v současné době nejvíce ubírá směrem k novému procesnímu kodexu.

Opravdu potřebujeme nový trestní řád?

Po novém procesním kodexu volali odborníci již dříve, nicméně až nyní to vypadá, že jsou změny na spadnutí. Nový trestní řád se stal jednou z priorit ministerstva spravedlnosti. Komise pro nový trestní řád v čele s profesorem Šámalem tak zahájila v dubnu svoji činnost. Nový kodex, který má nahradit ten starý z roku 1961, si klade za cíl zkvalitnit a zjednodušit soudní řízení. Podle Tomáše Sokola, partnera advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák, by k základní změně mělo dojít v důkazním řízení. "Potřeba rekodifikace je vnímána dlouhodobě a v zásadě unisono. Osvědčuje to i již dřívější zadání, které bylo zatím realizováno formou legislativního záměru, schváleného vládou. Podle mne, ale i podle legislativního záměru, by dost zásadní změnou mělo být značné omezení důkazního řízení v předsoudní fázi tak, aby se těžiště řízení přesunulo před soud," říká Sokol. Podle předsedy Městského soudu v Praze Libora Vávry je ovšem třeba se změnami začít především u základních kamenů trestního procesu. "Nový trestní řád může mít význam jedině tehdy, pokud je vůle změnit základní kameny našeho procesu. Zejména opustit zásady legality a oficiality, byť sebemenší stopu inkvizičního řízení před soudem (tedy i zásadu materiální pravdy), a umožnit tak rozsáhlé dohadovací řízení v závažné hospodářské trestné činnosti, a také zrušit zásadu zákazu reformace in peius (což prudce sníží zatížení odvolacích a zejména Nejvyššího soudu). Nebude-li vůle měnit alespoň dva ze zmíněných pilířů, nechť je trestní řád pouze citlivě novelizován a nehrajme si na nový proces," komentuje Vávra.

Současný trestní řád, který zde máme už přes 50 let, byl nespočetněkrát novelizován. Přestože trestní zákoník, který upravuje hmotnou část trestního práva, byl přijat už před pěti lety, procesní právní úpravy, která by té hmotné odpovídala, jsme se dočkali až nyní. "Poloviční rekodifikace trestního práva, tj. přijetí nového trestního zákoníku a ponechání staré procesní úpravy, mnohokrát novelizovaného trestního řádu z roku 1961, je jedním z vážných dluhů české trestní legislativy. Trestní právo procesní je těsně spjato s hmotným právem, a proto měla být již dříve provedena celková rekodifikace trestního práva. O vzájemné souvislosti hmotného a procesního práva se učí již posluchači na právnických fakultách. Je chyba, že si této souvislosti nevšimla česká legislativa a že k pracím na novém trestním řádu dochází až nyní," poukazuje na nedostatky profesor Jiří Jelínek, vedoucí kateder trestního práva Právnické fakulty UK v Praze a Právnické fakulty UP v Olomouci.

Otázkou tedy je, jaká bude nová podoba trestního řádu a jak moc velké změny nás čekají. Podle ministerstva spravedlnosti by hlavní líčení mělo probíhat zásadně veřejně a mělo by mít výchovný efekt; nový zákon má dále výrazně zvýšit aktivitu procesních stran, posílit postavení státního zástupce při výkonu dozoru v přípravném řízení, zavést procesní odpovědnost státního zástupce za neprovedení důkazů v potřebném rozsahu prokazujících vinu obžalovaného v řízení před soudem či lépe chránit práva poškozených.

Je trestní zákoník dokonalý?

Jak už bylo zmíněno výše, s procesními předpisy je neodmyslitelně spjata také hmotná část trestního práva. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník je účinný od roku 2010. Zákoník přinesl řadu změn, podle odborníků zásadním způsobem modernizuje české trestní právo. A jak už to u každého nového kodexu bývá, měl trestní zákoník také své zastánce a odpůrce. Po čtyřech letech by tedy mohlo být pro odborníky reálné objektivní zhodnocení, zda je zákon efektivní nebo ne a zda je potřeba z něj něco ubrat nebo do něj něco přidat.

Jiří Jelínek měl o některých nedostatcích zákona jasno hned po jeho přijetí. "Závěr o tom, že je třeba trestní zákoník v některých směrech upravit, jsem nabyl již po přijetí této normy, k tomu jsem nepotřeboval ani podněty z aplikační praxe. Obecně lze říci, že se ukazuje, že nejasné pojetí trestného činu v obecné části, dlouhá řada kazuistických skutkových podstat a velké množství tzv. předčasně dokonaných trestných činů nemusí být přínosem," uvádí Jelínek. Tomáš Sokol je na druhou stranu zdrženlivější a počkal by ještě pár let, aby bylo možné s větším odstupem zhodnotit, zda jsou nějaké změny vůbec nutné. "Nemám nutkavou a popravdě ani méně silnou potřebu úprav v trestním zákoníku. Na 20 let trvající snahy v jednom kuse vylepšovat právní předpisy se dívám s nechutí jako většina praktiků v této oblasti. Nechal bych klidně trestní zákoník tak, jak je, po dobu řekněme pěti let a pak teprve, s jistým odstupem, uvažoval o tom, zda například nechybí ještě nějaká skutková podstata anebo spíše zda nějaké nepřebývají. Je jasné, že v souvislosti s posledními událostmi bude uvažováno o možném postihu recidivy některých přestupků, ale i tady bych spíše doporučoval rezervovanost," tvrdí Sokol.

Lukáš Trojan, partner advokátní kanceláře KŠD Legal, a Libor Vávra se ve svých úvahách zaměřili na konkrétní instituty. "Diskusi nad trestním zákoníkem je nepochybně možné vést dlouhodobě. Dovolím si však upozornit na ustanovení § 138 trestního zákoníku, které upravuje výši škody. Citované ustanovení definuje výši škody, a to od škody nikoliv nepatrné ve výši 5000 korun až po škodu velkého rozsahu dosahující nejméně 5 000 000 korun. Uvedené ustanovení má zásadní vliv na výši hrozícího trestu u řady trestných činů. Uvedená výše škody je v trestním zákoníku upravena beze změny od 1. ledna 2002, tedy více než 12 let! Je zcela zřejmé, že škoda ve výši 5 000 000 korun v roce 2002 představovala zcela jinou hodnotu než v roce 2014. Každému je zřejmé, že změnu hodnoty peněz představuje minimálně inflační růst. Následek rigidního zákonného ukotvení výše škody je tedy podstatně tvrdší trestání v porovnání s rokem 2002. Výše škody, která je definována konkrétní částkou v § 138 trestního zákoníku, by měla být zcela nepochybně zvýšena alespoň na dvojnásobek, ještě vhodnější by pak bylo ukotvení výše škody na jinou částku, která se valorizuje v čase, např. na výši minimální mzdy," uvádí Trojan. "Význam třeba pro státní rozpočet by měla dekriminalizace části častých bagatelních deliktů, zejména zúžení krádeže dle § 205 odst. 2 TrZ, zúžení trestného činu zanedbání povinné výživy o pouhé dlužné výživné a podobně. To je ale evidentně v rozporu s většinovým názorem obyvatelstva, a tedy politicky 'neprůchodné'," tvrdí Libor Vávra.

Dva roky od účinnosti zákona o TOPO

Zákon o TOPO nabyl účinnosti 1. ledna 2012. Trestní odpovědnost právnických osob je kontroverzním tématem už několik let. První návrh zákona byl Poslanecké sněmovně předložen už v roce 2004. Na nový zákon jsme tak čekali osm let. Je to už přes dva roky, co lze právnické osoby trestně stíhat, zákon však zatím není obecnou veřejností vnímán jako velký přínos. Praxe se také dosud se zákonem o TOPO moc nesetkala, proto asi ještě není čas na nějaké objektivní závěry. "Na hodnocení přínosu zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je příliš brzo. Je řada jeho principiálních odpůrců a nelze ostatně popřít, že tento zákon vznikl jako údajně lacinější a jednodušší alternativa možného postihu právnických osob cestou správního trestání. Logicky se ani nelze vyjadřovat k tomu, zda je třeba jej nějakým způsobem pozměnit, protože ani není jasné, jak bude v praxi fungovat," uvádí k zákonu Tomáš Sokol. Podle Lukáše Trojana je úprava postihu právnických osob nešťastná. "Domnívám se, že postih formou správního trestání by měl v geopolitickém prostoru ČR větší logiku a byl by pro poměry ČR vhodnější. Trestní odpovědnost právnických osob ve stávajícím pojetí může být v hospodářské situaci a rozpoutané hysterii protikorupčního boje významnou brzdou podnikání a hospodářského růstu ČR. Ve společenské atmosféře, kdy k veřejnému 'odsouzení' dochází prakticky na počátku trestního stíhání, přináší právnickým osobám obrovské problémy již samotná skutečnost, že se trestní stíhání vede, a to bez ohledu na to, jak věc dopadne. Právnické osoby se potýkají s reputačními riziky, komplikuje se jim financování a vztahy s obchodními partnery. Samotné trestní stíhání je může vylučovat z účasti na některých obchodních případech. To vše má přímý dopad na hospodaření společností a zaměstnanost. Všechna uvedená rizika dopadají na trestně stíhané právnické osoby bez ohledu na samotný výsledek jejich trestního stíhání. Přínos zákona se nejenže neosvědčuje, ale zvolená forma postihu právnických osob a jeho aplikace orgány činnými v trestním řízení bude ve svém důsledku brzdícím elementem podnikání a hospodářského růstu," tvrdí Trojan. Pro Jiřího Jelínka je zákon přínosem v tom, že vůbec nějaká právní úprava existuje a česká legislativa tak odstranila svůj dluh vůči evropským závazkům a doporučením.

Je tak zřejmé, že k jednotnému názoru odborné veřejnosti na přínos zákona o TOPO se prozatím neschyluje.

(Ne)respektovaný princip subsidiarity trestněprávní represe

V České republice je viditelná snaha řešit problémy cestou trestního práva. Přitom tento způsob řešení měl být až tím nejzazším, ve chvíli, kdy selhává možnost rozhodnout o problému jinak. Podle Tomáše Sokola trpí společnost "utkvělou a racionálně nevysvětlitelnou představou, že v podstatě jakýkoliv společenským neduh, vnímaný subjektivně anebo skutečně objektivně existující, je léčitelný cestou trestního práva." Což je podle něj nesmysl, ovšem předávaný z generace na generaci jako rodinné stříbro. "Sotva tak jedna generace dospěje k trudnému zjištění, že trestní právo jakožto prvek korekce má ve společnosti limitované možnosti, už je tu další generace s vrozeně deformovanou představou o trestním právu a jeho účincích. Pročež je trestní právo permanentně nadužíváno, ale hlavně nesmyslně adorováno, co základní a hlavní klíč k lepším zítřkům," uvádí Sokol.

Jiří Jelínek zase jako názorný příklad nedostatečného uplatňování subsidiarity trestněprávní represe uvádí případ "tykadlového řidiče" odsouzeného za malůvky politiků v autobuse v Olomouci.

---

Přestože se názory odborníků na obsah trestních předpisů mohou někdy rozcházet, o nadměrném užívání trestního práva jako prostředku řešení všech společenských problémů je přesvědčena většina. -


Nový trestní řád se stal jednou z priorit ministerstva spravedlnosti. Komise pro nový trestní řád v čele s profesorem Šámalem tak zahájila v dubnu svoji činnost.

Je to už přes dva roky, co lze právnické osoby trestně stíhat, zákon však zatím není obecnou veřejností vnímán jako nějaký velký přínos. Praxe se také dosud se zákonem o TOPO moc nepotkala, proto asi ještě není čas na objektivní závěry.

Související