Není především nijak předepsáno, zda musí existovat nejaká proporce mezi přijatou odměnou a způsobenou škodou, jako je tomu v případě odpovědnosti zaměstnance za škodu, kde se škoda způsobená třebas neúmyslně zaměstnancem hradí jen do určitého limitu, který představuje 4,5násobek průměrného měsíčního výdělku. Ponaučení je tedy jednoznačné: buď radit opravdu dobře (a tedy raději jen tam, kde tomu opravdu rozumím, kde mám pro zamýšlené rozhodnutí i dostatek spolehlivých informací a tak dále), nebo radit "zdarma" a raději si za to nebrat žádné (sebemenší) odměny. Nebo dávat výslovně jen rady "kamarádské" - netvářit se u toho jako "profík". Nevystupovat tedy tak, že náležím k nějakému stavu nebo profesi - aby měla druhá strana nějaký důvod předpokládat, že mám znalosti a dovednosti spojené s takovým povoláním nebo stavem. Pro úplnost zbývá na úvod dodat, že (krom uvedených případů) jsem povinen druhé straně nahradit škodu, kterou jsem špatnou informací nebo radou způsobil vědomě (úmyslně, zlovolně).
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený. Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte předplatné.