Případ, v němž byl soudcem zpravodajem Vojtěch Šimíček, se týkal sporu rozvedeného otce a syna, který soudní cestou požadoval zvýšení výživného. Syn se ve věku 23 let rozhodl pro studium na druhé střední škole, konkrétně na soukromé obchodní akademii, kde školné činí 15 tisíc korun ročně. Ostravský krajský soud, jenž rozhodoval o odvolání, potvrdil názor první instance, která navýšení výživného přiznala.

Otec se pak ústavní stížností bránil proti postupu soudů, které podle jeho názoru pošlapaly jeho právo na spravedlivý proces. Měly tak učinit nesprávným zhodnocením situace a špatného vyhodnocení okolností případu. Jeho stížnosti Ústavní soud (ÚS) vyhověl.

Ústavní soudci zopakovali, že pro posouzení vyživovací povinnosti a její výše, je vždy nutné vycházet ze všech specifických okolností případu a přistupovat k němu individuálně. V případě už zletilých dětí je tedy nutné posuzovat, do jaké míry je schopné obstarat si živobytí samo a v případě studia je nutné zhodnotit mimo jiné jeho časovou náročnost (a z ní plynoucí možnost případného přivýdělku) a zejména účelnost ve vztahu k budoucímu uplatnění v oboru, pro který má nadání a v němž má šanci na uplatnění.

"Je vždy důležité, aby se obecné soudy pečlivě zabývaly konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Nemělo by tedy jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze takzvaně 'prodlužovala mládí'. Ústavní soud má za to, že se na takovéto 'studium pro studium' zákonná a soudně vymahatelná vyživovací povinnost rodičů nevztahuje," uvedla mluvčí ÚS Miroslava Sedláčková na stránkách instituce.

V daném případě obecné soudy podle názoru Ústavního soudu vůbec neposuzovaly některé důležité aspekty konkrétní kauzy. "Bylo namístě se zabývat zejména tím, zda skutečně jde o racionální přípravu na budoucí povolání, jaké byly důvody, aby vedlejší účastník studoval soukromou  – a tedy školným zatíženou (15 000 korun ročně) – střední školu a nikoliv podobně zaměřenou střední školu veřejnou (bezplatnou), zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu (např. z hlediska uplatnění absolventů), zda zvyšuje jeho šance na uplatnění na trhu práce a v neposlední řadě i tím, zda se tomuto studiu věnuje s dostatečnou péčí, tedy zda nedosahuje nepřiměřeného množství absencí (rozumně vysvětlitelných a doložených) a zda dosažené studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor," odůvodňuje zamítavé stanovisko Sedláčková.

Související