Jedním z témat boje proti korupci je zajištění transparentnosti a kontrolovatelnosti financování našich politických stran. Toto téma je ve skutečnosti o něco širší, neboť ve skutečnosti jde o otázku financování politických stran vůbec.

Pro úplný nástin rozsahu je dobré vědět, že v České republice je aktivních registrovaných politických stran 217, k tomu dalších 13 s pozastavenou činností. Jejich působení je s výjimkou parlamentních stran výrazně mimo pozornost sdělovacích prostředků. Poslední roky přitom barvitě ukázaly, jaké subjekty se také mohou dostat k moci v situaci, kdy mnoho tradičních stran ztrácí důvěru a společnost je přívětivě nastavená vůči novým politických projektům. Mnohdy postaveným pouze na jedno použití. Proto má smysl uvažovat o kontrolovatelnosti financování všech politických stran a hnutí.

Stávající hospodářský systém je postaven na majetkové nerovnosti. Politický systém však na rovnosti. Má-li zůstat zachována demokracie, která stojí na občanské rovnosti, je třeba tuto rovnost promítnout také do financování politických stran. V opačném případě hrozí oligarchizace naší politiky. Proto je namístě zavedení limitů výše darů ve prospěch politické strany.

Limity, co do celkové výše darů, potom musí být nastaveny tak, aby se jednalo o sumu, kterou si může dovolit zaplatit osoba s průměrným příjmem. Jenom tak bude výše limitů a darů věrohodná. Samozřejmostí je omezení pouze na fyzické osoby. Ve chvíli, kdy může každý založit neomezeně právnických osob, jako by limit ani nebyl.

V této souvislosti je namístě zamyslet se nad výší státní podpory. Od roku 2001 nedošlo k její valorizaci, ale naopak ke snížení. Tato forma financování je přitom plně transparentní a plní vhodně svůj účel. Protože i dary mají své místo, nemá smysl je zatracovat, ale je nutné je limitovat. To, že pocházejí z čistých peněz, nestačí. To musí být samozřejmost. V neomezené výši ale deformují demokracii. -


Autor je odborným asistentem katedry ústavního práva Právnické fakulty UK v Praze a poradcem premiéra.

Související