Exekutor je bezesporu nejméně vděčným právnickým povoláním. V žebříčcích nejen právnických profesí, ale povolání obecně obsazuje nejnižší příčky a v médiích je většinou vykreslován rovněž pouze v souvislosti s různými negativními dopady své činnosti na lidské životy. Logicky se tak vymezení jeho pravomocí stalo předmětem celospolečenské debaty. Musíme však pamatovat, že každá mince má dvě strany, a jinak tomu není ani v případě exekutorů. Názory na jejich činnost jsou silně polarizované mezi pohledy dlužníků a věřitelů. I vzhledem k tomu, že se v našem právním prostředí stále jedná o relativně nový institut, je pochopitelné, že neustále prochází určitým vývojem. Dosažení vyváženého a funkčního kompromisu, který by vyhovoval všem zúčastněným stranám, tedy oprávněným, povinným i samotným exekutorům, je jistě cílem, ke kterému by se snahy zákonodárce měly ubírat. Cesta k tomuto cíli je však velmi obtížná a často se stává, že jednotlivými dílčími kroky nedojde ke kompletnímu uspokojení ani v rámci jedné kompletní zainteresované skupiny.

Teritorialita na pomezí

O zásazích do pravomocí exekutorů se na zákonodárné půdě hovoří často. Ten týkající se zavedení principu místní příslušnosti má v současné době nejjasnější obrysy a nejspíše i největší šanci dojít naplnění. Nejprve se návrh na změnu exekučního řádu a souvisejících předpisů objevil na jaře loňského roku na půdě Poslanecké sněmovny, kde byl vrácen k dopracování, a následně pak s obdobným návrhem přišel Senát. Senátní návrh byl v prvním čtení odsouhlasen. V současné době je situace taková, že každý ze 159 exekutorů má celostátní působnost a volba konkrétního exekutora je zcela na oprávněném. Může se tak bez problému stát, že oprávněný z Chebu vymáhá pohledávku po dlužníkovi z Prahy za pomoci exekutora z Ostravy. Kritizované neúměrné zatěžování povinného takto "uměle" vzniklými případnými cestovními náklady již řešila novela předchozí, která tyto náklady zastropovala na částce 1500 Kč bez ohledu na sídlo exekutora.

Zavedením teritoriality v její nejčistší podobě by pak došlo k tomu, že každý exekutor by mohl působit pouze v obvodu soudu, pod nějž spadá a který jej provedením exekuce pověřuje. Nicméně s tímto systémem senátní návrh nepočítá a vydává se jakousi střední cestou, kdy by možný obvod nebyl dán obvodem soudů okresních, respektive obvodních, ale nadřazených soudů krajských. Věřitel by tak stále měl možnost výběru exekutora, nicméně omezenou právě krajskými soudními obvody. Tam, kde teď může zvolit z téměř sto šedesáti exekutorů, by měl na výběr zhruba z dvaceti. Jedním z hlavních argumentů pro zavedení teritoriality bylo omezení pojetí exekutora jako soukromého podnikatele. Nicméně po přečtení senátní argumentace, kde ke zvolení krajských obvodů namísto okresních došlo právě kvůli respektování podnikatelského charakteru exekutorů, se dostáváme k jakési legislativní alegorii přísloví o najedeném vlku a celé koze.

Ani sami exekutoři se neshodnou

Navenek se zdá, že sami exekutoři jsou pro zavedení principu teritoriality pro svou činnost. Exekutorská komora opakovaně většinou na svých zasedáních podporu této změny odsouhlasila. Avšak o jednohlasnou podporu rozhodně nejde. Někteří exekutoři se hlasování zdrželi a jiní, sdružení pod hlavičkou Exekutoři za spravedlivé exekuce, dokonce ostře vystupují proti zavedení místní příslušnosti.

Právě vzhledem k podnikatelskému charakteru činnosti exekutora jsou tyto postoje pochopitelné. Mezi počty případů řešených jednotlivými exekutorskými úřady jsou někdy až řádové rozdíly. Menší exekutorské úřady pak logicky příslib stabilního počtu exekucí, které jim v rámci kraje připadnou, uvítají, a naopak ty největší úřady s desetitisíci exekucí napříč republikou se přirozeně staly největšími odpůrci zavedení teritoriality, jelikož právě jim by se objem exekucí, a tedy i zisk, dramaticky snížil. Lze očekávat, že právě tito exekutoři budou ochotni své postavení všemi dostupnými prostředky bránit.

Za velkými exekutory stojí i velcí věřitelé

Z úst exekutorů - odpůrců teritoriality - se doslýcháme, že na změně budou nejvíce biti věřitelé. Nicméně je nutno si uvědomit, že - stejně jako exekutorské úřady - i věřitelé, tedy oprávnění v exekučním řízení, jsou co do velikosti značně nehomogenní skupina. A rozdíl mezi drobným věřitelem - fyzickou osobou a například bankou s desetitisíci pohledávek je markantní.

Velké exekuční úřady tak často žijí z trvalé spolupráce s velkými věřiteli, tedy bankami, pojišťovnami, energetickými společnostmi či inkasními agenturami vymáhajícími pokuty dopravních podniků. Spolupráce je to oboustranně výhodná a zavedení teritoriality by oběma stranám zasadilo poměrně citelnou ránu. Exekutor by přišel o velkou část z daného objemu exekucí a věřitel by pak byl nucen své pohledávky řešit na více frontách, dle jednotlivých krajů a tamních exekutorů, kdežto za současné situace může mít veškeré exekvované pohledávky takříkajíc pod jednou střechou.

Zaštiťovat se drobným věřitelem jako tím, který bude nejvíce bit, je pak od velkých exekutorů poněkud nešťastné, jelikož tento nejenže netvoří jejich páteřní portfolio a i administrativně pro něj případná změna neznamená tak výrazný dopad jako pro největší a nejčastější oprávněné, a s vymáháním individuální pohledávky se jeho situace příliš nezmění. Stejně tak proklamovaná záštita matkami samoživitelkami, které řeší vymáhání dlužného výživného na dítě, je spíše hrou na city a v tomto konkrétním případě se zdá být přiblížení exekutora dlužníkovi spíše pozitivní změnou.

Pyrrhovo vítězství pro dlužníky

Zavedení teritoriality bylo zákonodárcem prezentováno jako příznivé pro dlužníky. Je pravda, že i v současně zamýšlené podobě ve velké míře omezí pohledávkový byznys a nastaví alespoň určitá pravidla pro to, kdo bude pohledávky konkrétního dlužníka vlastně vymáhat. Argument přiblížení exekutora dlužníkovi za účelem umožnit dlužníkovi lepší komunikaci s exekutorem je sice naplněn, nicméně očekávat, že by se dlužník dočkal větší vstřícnosti při řešení exekuce s lokálním exekutorem, je poněkud bláhové. Dlužníkům, kteří nežijí v kraji s velmi přísnými exekutory, se může částečně ulevit. Pro ty dlužníky, kteří v těchto krajích mají trvalý pobyt, se však pravděpodobnost, že jejich dluh bude vymáhán právě oním obávaným exekutorem, spíše zvýší vzhledem k tomu, že věřitel by měl i nadále vybírat z exekutorů v rámci kraje. Sjednocení všech exekucí daného dlužníka u jednoho jemu příslušného exekutora se nejspíše konat nebude, neboť v rámci kraje bude i nadále moci každý věřitel přihlásit svou pohledávku k jinému exekutorovi. Nehledě na oprávněné obavy z toho, že nárůst administrativní zátěže pro velké věřitele se projeví na zvýšení bankovních úroků nebo zdražení pojistného, což opět pocítí převážně koncový zákazník, tedy exekuční optikou potenciální dlužník.

---

Sami exekutoři, kteří jsou pro zavedení teritoriality, toto zdůvodňují tak, že by chtěli své postavení přiblížit postavení soudce a garantovat tak svou nestrannost a nezávislost. Zavedení teritoriality ve smyslu, že dlužník by měl garantovaného místně příslušného exekutora, který by k vymáhání jeho dluhu byl soudem přidělen, by se kýženému modelu jistě mělo velkou šanci přiblížit. Zde je však nutno uplatnit argument, který zastávají odpůrci teritoriality i sám autor článku. Právě neomezená územní působnost a konkurenční boj je často hnacím motorem výkonnosti exekutorského úřadu. Objektivně je dnes úspěšnost vymožení dluhu exekutorem kolem 40 %, v dobách vymáhání soudními vykonavateli, což je de facto model obdobný exekutorské teritorialitě, byla až desetkrát nižší, a není tak moc logické vracet se k něčemu, co se již v podobné formě v minulosti příliš neosvědčilo. Nicméně vzhledem k tomu, že český legislativní proces má ve zvyku být místy značně nepředvídatelný, těžko říct, jakým způsobem bude směrem k exekutorské teritorialitě pokračovat. -


Jiří Matzner
zakladatel advokátní kanceláře Matzner et al


Dlužníkům, kteří nežijí v kraji s velmi přísnými exekutory, se může částečně ulevit. Pro ty dlužníky, kteří v těchto krajích mají trvalý pobyt, se však pravděpodobnost, že jejich dluh bude vymáhán právě oním obávaným exekutorem, spíše zvýší vzhledem k tomu, že věřitel by měl i nadále vybírat z exekutorů v rámci kraje.

Související