1) Úvodem

Navrhované změny představují 25 novelizačních bodů a 5 odstavců přechodných ustanovení. Navrhované změny se vztahují k osmi tématům. Jsou to: (1) pracovněprávní způsobilost nezletilého, (2) zásahy do integrity člověka, (3) zastoupení, (4) společné jmění manželů, (5) ústavní výchova dětí, (6) předkupní právo spoluvlastníků, (7) svěřenské fondy a (8) náhrada škody. Záměrům lze vytknout mnohé - koncepční přístupy i jednotlivosti, vady obsahové i legislativně technické. Odborné kolegium pro občanské právo, které se skládá z civilistů působících na katedrách občanského práva všech českých právnických fakult a v Ústavu státu a práva, ustanovené v srpnu 2014 při Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, podrobně projednalo návrh zmíněných novelizačních bodů a po rozpravě přijalo usnesení, že ani jeden z nich "nemůže být vnímán jako návrh řešení akutních či koncepčně-technických otázek, kterým by předcházela nezbytná diskuse a analýza".1 Tento článek však prezentuje individuální názory svých autorů; ostatní členové kolegia, pokud to uznají za vhodné, projeví své názory případně na jiných fórech.

2) Cíle návrhu "malé" novely

Ministerstvo spravedlnosti prohlašuje v důvodové zprávě, že návrhem sleduje "odstranění nejpalčivějších konfliktních situací", jejichž řešení "nesnese odkladu" a zasluhuje "co možná nejrychlejší legislativní zásah". Za hlavní cíl novely se prohlašuje "poskytnout co možná nejrychlejší řešení pro nejpalčivější otázky, u nichž hrozí významný zásah do práv osob". Podívejme se tedy, jakým způsobem chce ministerstvo dosáhnout, "aby nový zákoník nepůsobil další zbytečné náklady a komplikace, nespravedlnosti, či dokonce nevratné škody", jak zdůrazňuje materiál pojmenovaný Plnění vládních priorit Ministerstva spravedlnosti v roce 2014 (stav ke dni 16. 1. 2015).

3) K jednotlivým novelizačním bodům

1. Změna § 35 OZ: usnadnění dětské práce

Navrhuje se obnovit stav zavedený u nás zákonem č. 141/1950 Sb. (§ 12 odst. 2) a udržovaný do 31. 12. 2013 starým i novým zákoníkem práce. Cílem je umožnit nezletilým, aby mohli již dovršením 15 let věku a v průběhu neukončené základní školní docházky uzavřít pracovní smlouvu, a zbavit rodiče dítěte práva zasáhnout v případě, že ještě nedovršilo 16 let věku a že výkon závislé práce ohrožuje vzdělávání, vývoj nebo zdraví nezletilého. Novelizační záměr chce potlačit význam rodičovské odpovědnosti a výchovné role rodičů, jakož i ochranu dětí na trhu dětské práce ve prospěch snazšího využití jejich pracovní síly. To je mimořádně vážná otázka civilizačního významu. Důraz na rodičovskou odpovědnost a ochranu dětí na trhu práce se ve světě akcentuje stále víc. U nás se má standard právní ochrany snížit.

Návrh se zdůvodňuje zájmem patnáctiletého dítěte založit pracovní poměr ještě před ukončením základní školní docházky.2 Zapomíná se, že sociálněekonomický kontext doby, kdy se obnovované legislativní řešení zavádělo, byl zcela jiný než v současnosti. Mezinárodněprávní ochrana dětí byla minimální. Zdejší ekonomiku plně řídil a kontroloval stát, existovala pracovní povinnost a stát usiloval o co nejdůslednější využití pracovní síly.3 Proto byli rodiče zbaveni právního vlivu na pracovní uplatnění svých dětí. Rozhodování se přeneslo na referáty práce na národních výborech,4 které postupovaly podle plánu náboru dorostu.5 Do devátých tříd přicházeli náboráři z podniků; zdržovalo by je, pokud by museli vyčkat souhlasu rodičů při uzavírání pracovních smluv s dětmi.6

Dnes je přece situace zcela jiná. I proto občanský zákoník obsahuje právní pravidlo, že nezletilý, který dovršil věk 15 let, může sám uzavřít smlouvu zavazující ho k výkonu závislé práce až poté, co dokončil základní školní docházku. Jistěže to nebrání založení pracovního poměru patnáctiletého dříve s ujednáním nástupu do práce po ukončení školní docházky; ovšem v tom případě ho musí při kontraktaci zastoupit rodiče jako jeho zákonní zástupci, stejně jako zastupují nezletilé při uzavírání smluv o umělecké, kulturní, reklamní nebo sportovní činnosti (§ 121 an. zákona o zaměstnanosti). Je však nutné pomyslet, že patnáctiletý člověk je často náchylný k neuváženým rozhodnutím a že odpovědnost za něho mají rodiče. Proto OZ založil právo zákonného zástupce rozvázat pracovní poměr dítěte před jeho 16. rokem, pokud výkon práce ohrožuje vzdělávání, vývoj nebo zdraví dítěte. V evropském kontextu jde o jedno z nejmírnějších řešení,7 vyjednané s odkazem na vzor finského zákona o nezletilých zaměstnancích složitým kompromisem. Jeho praktické uplatnění však podstatně ztížila novela zákoníku práce, jehož § 56a podmínil okamžité zrušení pracovního poměru v tomto případě soudním přivolením.8 To však neospravedlňuje zamýšlený novelizační zásah do OZ. Nehledě na to, že chybí přehled, kolik návrhů bylo podle § 56a zák. práce podáno a s jakým výsledkem, nelze pominout ani závazek plynoucí pro náš stát z Evropské úmluvy o výkonu práv dětí, jejíž čl. 7 vyžaduje, aby soudní orgán jednal v řízeních týkajících se dítěte rychle.

2. § 59, 113, 115 až 117 a § 3033: snížení standardů ochrany integrity člověka

V rámci "malé" novely se navrhují opatření zasahující významně do právní ochrany lidské integrity.

2.1. Přezkum zásahů do svéprávnosti

První opatření sleduje prodloužení doby, na niž lze omezit svéprávnost, ze tří na pět let. Avšak zamýšlí také prodloužit na stejnou dobu i nutnost přezkumu stavu lidí, již byli zbaveni způsobilosti k právním úkonům nebo již v ní byli omezeni podle práva platného před 1. 1. 2014. V těchto ohledech není navržená novela vstřícná k Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, kterou je náš stát vázán (č. 10/2010 Sb. m. s.).

V minulosti převládala tendence člověka s duševním postižením zcela zbavit způsobilosti k právním úkonům. Počet osob zbavených způsobilosti byl (patrně stále je) v ČR v přepočtu na počet obyvatel nejvyšší v Evropě.9 Poměr osob zbavených způsobilosti a omezených v ní byl k datu účinnosti nového OZ 4,5 : 1. Počet osob takto dotčených přesáhl 32 tis. Že má být jejich stav přezkoumán do tří let od účinnosti zákoníku, bylo známo od konce března 2012. Doba pro přezkum jejich stavu je vyměřena do 1. 1. 2017. Jde o přechodné období, nepochybně pro soudy náročné, nicméně v jejich dočasném rozhodovacím zatížení není relevantní důvod pro snížení standardu lidských práv.

Stávající podoba § 59 OZ, ukládající pravidelný přezkum stavu osob, jejichž svéprávnost omezí soud, motivuje, aby při rozhodování o lidech, jejichž schopnost rozhodnout se je pro duševní postižení snížena, soudy volily v daleko větší míře instituty postavené na modelu podpory10 a k invazivním zásahům do svéprávnosti přistupovaly jen v případech, kdy vzhledem k zájmům postiženého nestačí mírnější a méně omezující opatření.

Skutečný praktický problém v dané oblasti spočívá v procesní úpravě, vyžadující výslech znalce (§ 38 odst. 1 ZSŘ), což vede soudy k nařizování znaleckých posudků, a to i v případech, které se u ireverzibilních stavů jeví jako nefunkční. Tuto obtíž má vyřešit dílčí novela procesních předpisů; zásah do OZ proto nutný není.

2.2. Snížení standardů pietní ochrany

Každému není jedno, co se po jeho smrti stane s jeho tělesnou schránkou. Mohou k tomu vést různé důvody. Jde o otázku, na niž nelze odpovědět čistě z medicínského hlediska, protože odpověď na ni má také rozměr etický, pietní a náboženský.11 Proto při schvalování vládního návrhu občanského zákoníku rozhodla Poslanecká sněmovna 9. 11. 2011 o změnách § 115 až 117 OZ tak, že nadále nebude souhlas zemřelého s pitvou presumován. Toto zákonodárcovo rozhodnutí vzalo v úvahu, že profesionální zájem na "propitvanosti" nemá a ve smyslu mezinárodního práva ani nesmí mít přednost před zájmem jednotlivce. V důsledku toho nastal účinností OZ stav, že bez souhlasu člověka, jehož se to týká, nelze po jeho smrti otevřít a prozkoumat jeho tělo, pokud zvláštní zákon nenařídí povinné provedení pitvy.12 Vzhledem k tomu, že tělo zemřelého lze uchovat nebo použít pro potřeby vědy, výzkumu nebo výuky ve zdravotnictví, jen pokud s tím zemřelý vyslovil za svého života prokazatelný souhlas, již podle § 81 odst. 2 zákona o zdravotních službách (ZZS), účinného od 1. 4. 2014, nepřinesl ani OZ v tom směru zásadní změnu. Od účinnosti OZ však nelze bez souhlasu zemřelého provádět ty anatomicko-patologické a zdravotní pitvy, které nejsou podle § 88 odst. 2 a 3 ZZS obligatorní a jejichž provedení záviselo jen na úvaze lékaře nebo poskytovatele zdravotních služeb. To se setkalo s kritikou z různých míst.13 Reakce zainteresované lékařské veřejnosti argumentují "úbytkem práce"14 a nedostatkem mrtvol pro výuku studentů medicíny.15 Jim se rozhodlo vyhovět ministerstvo zdravotnictví návrhem novely ZZS, která má mj. rozšířit výčet obligatorních anatomicko-patologických a zdravotních pitev. Návrh novely byl předložen do připomínkového řízení, které bylo již ukončeno, obsahově navazuje na platné znění občanského zákoníku a vyrovnává se s ním. Za těchto okolností jsou zásahy do § 113 a 115-117 OZ zbytečné, ba kontraproduktivní, nehledě na legislativně technické nedostatky návrhů ministerstva spravedlnosti v daném směru.

3. § 441 odst. 2: plné moci

Patrně nejnepopulárnějším ustanovením OZ se stal jeho § 441 odst. 2 nařizující, že plná moc vyžaduje tutéž formu, v jaké má být právně jednáno podle zmocnění. Na konferenci Nové soukromé právo 25. 11. 2014 poukazoval jeden z řečníků s nadsázkou na znepokojení japonských investorů nad informací, že kvůli § 441 OZ musí dojet do Česka stvrdit své plné moci u zdejšího notáře. V té souvislosti se ovšem zapomíná na § 44 odst. 4 ZMPS, podle kterého při právních poměrech s mezinárodním prvkem postačí vyhovět např. i jen požadavkům právního řádu v místě sídla nebo obvyklého pobytu zmocnitele.16 Avšak také v tuzemských poměrech bylo nařízení OZ o plných mocech vnímáno jako obtěžující. Nelze však přehlédnout, že shodnou úpravu má zhruba polovina států EU a v dalších se stejnou cestou vydává praxe. Důvodem je samozřejmě zajištění transparentnosti právních jednání s využitím zmocněnce.

V rámci "malé" novely se navrhuje prolomit právní pravidlo § 441 odst. 3 OZ třemi výjimkami ve prospěch zmocnění ve "věcech" obchodních korporací, zmocnění podnikatelem při podnikatelské činnosti a zmocnění advokáta. Nehledě k nedomyšlenému výběru samotných výjimek17 se vzápětí ukázalo, že okamžitý zásah do zákonného textu není nutný a že justice dokáže problém řešit. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3919/2014 z 27. 11. 2014, které vyústilo v závěr, že následkem právního jednání na základě plné moci nesplňující formu podle § 441 odst. 2 OZ není automaticky absolutní neplatnost, vyvolalo místy rozporuplné reakce.18 To je pochopitelné vzhledem k cestě, jakou soud k výsledku dospěl, protože v právu je i cesta cíl. Nicméně hlavní poselství citovaného rozhodnutí, tj. že zmocněncovo právní jednání není absolutně neplatné jen proto, že forma plné moci je vadná, pochybnost vyvolat nemůže.

4. § 709 odst. 2: podíl v obchodní korporaci a společné jmění manželů

Další novelizační zásah míří do § 709 odst. 2 OZ s cílem odstranit údajný výkladový a aplikační problém výslovným stanovením, že nabytí podílu v obchodní společnosti nebo v družstvu do společného jmění manželů "však nezakládá účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu s výjimkou bytových družstev". Dlužno uvést, že tento výkladový problém zdůrazňoval od r. 2013 pozdější Pelikánův poradce Petr Čech.19 Textace § 709 OZ měla svou genezi a myšlenkové zázemí, včetně diskusí na toto téma.20 Text ustanovení respektuje mainstreamový postoj nauky rozlišující u podílu majetkovou a osobní složku (menšinové názory poukazující na jednotu podílu21 se neprosadily). Jednoznačný je komentářový výklad Michaely Zuklínové, poukazující na systematiku úpravy a na osobní a majetkovou stránku podílu a na skutečnost, že jednoduchým myšlenkovým postupem dospějeme k závěru, že se § 709 odst. 2 OZ vztahuje jen na majetkovou složku podílu.22 Jinak řečeno: za dikcí § 709 odst. 2 OZ je myšlenka oddělující právní postavení společníka, které zůstává vyhrazeno manželu, jenž se společníkem stal, od majetkové hodnoty podílu, která je i v takovém případě manželům společná.23 Že se při hledání smyslu a účelu ustanovení objevují i jiné názory, není nic zvláštního. Je to součást diskurzu při hledání praktického a sociálně optimálního řešení.

Novelou se tedy chce vyjasnit, k čemu se již dnes doktrína s odkazem na zákonný text přiklání. Nejde však jen o toto: změní-li se ustanovení podle novelizačního návrhu, nutně to povede k závěru, že před změnou byla právní úprava obsahově jiná. Na to by měla reagovat přinejmenším přechodná ustanovení.

5. § 971 odst. 2: obnovování pobytu dětí v ústavech zřízených pro poskytnutí okamžité pomoci dětem

Záměr doplnit do § 971 odst. 2 OZ větu, podle které může soud umístit dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i opakovaně, pokud to je v zájmu dítěte, je na první pohled podobný předchozímu návrhu. I podle důvodové zprávy se snaží vnést do zákonného textu myšlenku, k níž již dospěl výklad. Leč je to pouhé zdání. Zvažovaná změna sleduje ve skutečnosti nepřímou novelu zákona o sociálněprávní ochraně dětí č. 359/1999 Sb. (ZSPD) se zjevnou poplatností mediální agitaci24 stavějící "Klokánky" proti "ústavům". Ve skutečnosti jsou "Klokánky" také ústavy. Rozdíl je jen v tom, že "Klokánky" jsou určeny k přechodné pomoci dětem v momentální tísni jako zařízení akutní krizové péče. Taková zařízení nejsou podle § 42 ZSPD oprávněna poskytovat dětem dlouhodobou pobytovou péči. Toto ustanovení stanoví, ve kterých případech lze dítě svěřit zařízení poskytujícímu dětem okamžitou pomoc. Z toho je zřejmé, že "Klokánek" smí pomoci, pokud se dítě ocitne v prostředí nebo situaci ohrožující jeho základní práva. Skutečnost, že dítě je v zařízení akutní krizové péče již zvyklé, jak se zdůvodňuje návrh novelizačního bodu, mezi tyto případy nepatří. Navrhovaná změna je v rozporu s funkcí takových zařízení a může vést k prodlužování stavu z definice přechodného. To odporuje především nejlepšímu zájmu dítěte, který spočívá v rychlé úpravě jeho poměrů co nejrychlejším umístěním dítěte do individuální péče.

6. § 1124 a 1125: předkupní právo spoluvlastníků

Náleží k dobovým paradoxům, že se ve státní exekutivě vedené sociálnědemokratickým předsedou připravuje obnova plošného zákonného předkupního práva spoluvlastníků, ačkoli o jeho zrušení rozhodla při schvalování věcného záměru občanského zákoníku v r. 2001 právě vláda sociálních demokratů. Z novelizačního návrhu vyplývá, že záměrem je (1) obnovit zákonné předkupní právo ke spoluvlastnickým podílům vzniklým před 1. 1. 2014 a (2) založit totéž právo v případě spoluvlastnictví vzniklého od účinnosti novely.

Pokud jde o první z uvažovaných změn, navazuje se vlastně na vládní návrh občanského zákoníku, kde se do existujících zákonných předkupních práv spoluvlastníků nemínilo zasahovat. Parlament však rozhodl zařadit do OZ § 3062 stanovující, že dosavadní zákonná předkupní práva spoluvlastníků zaniknou k 1. 1. 2015. Zamýšlený plošný zásah do stavu, který již nastal (stará zákonná předkupní práva zanikla), nedomýšlí, že se jedná o zásah do vlastnického práva a omezení vlastnické svobody chráněných Listinou, pro které musí být ústavně konformní důvod. Tím se zpracovatelé návrhu nezabývají. Nezamysleli se však ani nad tím, že si spoluvlastníci mohli v průběhu roku 2014 ujednat smluvní předkupní právo, že stejně tak si mohli v minulosti ujednat, že se zákonného předkupního práva vzdávají, a koneckonců někteří mohli změnu, kterou OZ v § 3062 přinesl, také uvítat. Při snaze obnovit stará, mezitím ovšem zaniklá, zákonná předkupní práva by na tyto otázky měla reagovat skutečně promyšlená přechodná ustanovení.

Co se týká zřízení zákonného předkupního práva v případech spoluvlastnictví vzniklých od účinnosti navrhované novely, jde o koncepční změnu dovolávající se vágně nijak nedoložených "požadavků praxe". Je příznačné, že se věcné řešení v zákoníku, diskutované na odborné i politické úrovni opakovaně přes deset let, zamýšlí bez analýzy a diskurzu změnit škrtem pera s pochybným zdůvodněním na 18 řádcích důvodové zprávy.

7. § 1451, 1452, 1457 a 1474: umrtvení svěřenských fondů

Úprava svěřenských fondů byla do OZ zařazena podle québeckého vzoru na návrh přednesený Irenou Pelikánovou v Legislativní radě vlády 5. 4. 2001. Od tohoto institutu se očekávalo, že usnadní podmínky správy většího rodinného majetku a že také umožní strukturování složitých finančních transakcí, jako jsou např. syndikované úvěry. Svěřenské fondy měly poskytnout také další právní formu pro investiční fondy. V těchto oblastech české právo v soutěži evropských právních řádů dlouhodobě prohrává. To mj. vede k odlivu kapitálu do zahraničí. Po přijetí OZ však potenciální investory znejistila populistická kampaň označující tento institut za zdroj všeho zla a provázená návrhy na jeho zrušení.

Novelizační návrh se nakonec touto cestou nevydal. Snaha zvýšit veřejnoprávní dohled nad svěřenskými fondy, snad v určitém směru pochopitelná, ale vyústila v řešení směřující k umrtvení funkčnosti právní úpravy. Změnou OZ, zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a dalších zákonů se hodlá zavést veřejně přístupná evidence svěřenských fondů a ve veřejně dostupné sbírce listin mají být založeny informace o veškerém majetku ve fondu. Odvolává se na legislativu EU. Jde především o návrh tzv. čtvrté AML směrnice (směrnice o předcházení zneužití finančního systému k praní špinavých peněz a financování terorismu). Ten však nepočítá s evidencí majetku ve svěřenských fondech, nepředpokládá ani volný přístup veřejnosti do evidence těchto fondů, ale sleduje zajištění přehledu (přístupného orgánům veřejné moci a finančním institucím) konečných vlastníků nejen trustových struktur, ale i nadací a společností. Partikulární a ideově mimoběžná úprava evidence svěřenských fondů tak nemůže být vydávána za jakousi předčasnou implementaci této směrnice. V přímém rozporu s návrhem směrnice, ale i se základními principy fungování EU je nápad podrobit tuzemské evidenci rovněž zahraniční trustové struktury působící na území ČR. Považujeme také za nesprávné přirovnat svěřenské fondy k právnickým osobám změnou zákona o základních registrech. To nesvědčí o znalosti právní podstaty svěřenských fondů, pro niž je absence právní subjektivity typická.25 Právnickými osobami nejsou ani vzdáleně. Tím směrem jde chybná a ve světě ojedinělá snaha spojit vznik svěřenského fondu s konstitutivním zápisem do evidence. Uvážlivý zákonodárce by měl vyčkat schválení čtvrté AML směrnice, reagovat na její finální text a vyjasnit si, na které entity má právní úprava dopadat, i se zřetelem k diskusím probíhajícím na evropské úrovni. Státní moc navíc už veřejnoprávní evidenci svěřenských fondů k dispozici má: tyto fondy se povinně registrují jako plátci daně u Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (územní pracoviště pro Prahu 7).

8. § 2938a: opuštěná zvířata a věci

Jako poslední z věcných změn v OZ se navrhuje zvláštním ustanovením stanovit, že "stejně jako vlastník nahradí škodu způsobenou opuštěným zvířetem nebo věcí ten, kdo je opustil". Jakkoli důvodová zpráva k tomuto návrhu zdůrazňuje důležitost navrhovaného právního pravidla a tvrdí nefunkčnost stávající úpravy, jde o kuriózní kazuistiku, ojedinělou ve standardních národních kodifikacích. Zpracovatelé novely si nevšimli, že už na podkladě platného znění obecných ustanovení § 2900 an. OZ dospějeme k témuž závěru. Již dnes zákoník ukládá prevenční povinnost sledující mj. ochranu života, zdraví nebo vlastnictví, ukládá také zakročovací povinnost každému, kdo vytvoří nebezpečnou situaci. Zpracovatelé však ani nedomysleli skutečné důsledky navrhovaného právního pravidla, pokud by se stalo součástí platného zákona, např. vzhledem k tomu, že derelinkvovaná zvířata nebo věci přestanou být opuštěnými až v okamžiku, kdy je nabude nový vlastník, mezitím však mohou být v detenci apod.

4) Závěr

Z ministerstva jsme se dozvídali, že se chystá "balíček první pomoci" odstraňující nejpalčivější chyby občanského zákoníku. Dozvěděli jsme se, že od analýzy praktického používání zákoníku bylo přes výzvy Poslanecké sněmovny, vlády a ústavněprávního výboru Poslanecké sněmovny upuštěno, protože zpracovatelé novely mají jasný názor a řídí se zkušenostmi a pocity.26 Tomu odpovídá výsledek: novelizační návrh představuje náhodný výběr témat, do nichž se chce zasáhnout, aniž byly analyzovány skutečné aplikační problémy spojené s novou úpravou. Ty dozajista nejsou spojeny s ustanoveními, jež se někomu jen nelíbí. Nebyl proveden ani důsledný rozbor ustanovení zákoníku, jejichž případné formulační nedostatky nelze zhojit ani interpretací. Návrh novely se tedy podle našeho názoru míjí s požadavkem formulovaným Poslaneckou sněmovnou v usnesení z 27. 11. 2013,27 neodstraňuje nejvážnější problémy, nedostatky a nejasnosti, ale vyčerpává se margináliemi. Přesto jde o dílčí zásahy rozrušující hodnotový systém zákoníku, který ve shodě s naším ústavním pořádkem staví na ochraně lidské integrity, rodiny, slabších, včetně dětí, svobody vůle a vlastnictví. Stranou zůstala i druhá část sněmovní výzvy, aby byly přijaty "změny jak v oblasti organizační, tak v oblasti legislativní s cílem odstranit překážky bránící uplatňování občanského zákoníku v praxi". Citelně např. stále chybí zákon o veřejných opatrovnících (§ 3033 odst. 2 OZ), ač to představuje jeden z nejvážnějších problémů zatěžujících obce, nebo organizačně-technické zvládnutí realizace přímých zápisů notářů do obchodního rejstříku. Vedení ministerstva místo toho ztratilo víc než rok přípravou "velké" novely zákoníku, po níž, jak posléze samo konstatovalo, není společenská poptávka.

Jistěže nemá smysl zavrhovat myšlenku uvážlivé novely občanského zákoníku. Stejně tak ale zastáváme myšlenku, že k novele, projeví-li se její potřeba, má být přistoupeno po důkladné přípravě, s rozvahou, dostatečnými znalostmi teorie civilního práva i jeho působení v praxi. Nikoliv aktivisticky, bez potřebné diskuse a snad jen s cílem dokazovat si změnou zákona, kdo má "pravdu". -


1) Dostupné na: http://www.ilaw.cas.cz/index.php?page=459 (17. 2. 2015).

2) Člověk má status dítěte od narození do 18. roku věku.

3) KOSTEČKA, Jan. Zpráva o konferenci pracovního práva. Právník, 1957, s. 471 s odkazem na projev Vladimíra Procházky.

4) Důvodová zpráva k § 12 občanského zákoníku uvádí, že "o potřebnou opravu rozhodnutí dětí při volbě povolání se postarají (...) referáty práce a sociální péče".

5) Srov. např. vyhl. 174/1951 Ú. l., kterou se vydávají směrnice pro nábor a rozmísťování pracovníků, nebo zák. č. 70/1958 Sb., o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly, a prováděcí nař. vl. 92/1958 Sb. k němu (oba zrušené až k 1. 2. 1991).

6) K praxi na sklonku 70. let srov. záznam diskuse na 11. schůzi ČNR 3. 4. 1979 [dostupné na http://www.psp.cz/eknih/1976cnr/stenprot/011schuz/s11003.htm (20. 2. 2015)].

7) Např. v řadě západoevropských států, ale také v Maďarsku nebo Rusku není člověk mladší 16 let bez souhlasu rodičů způsobilý pracovní smlouvu ani uzavřít.

8) Důvodová zpráva k "malé" novele OZ uvádí, že zákonný zástupce přivolení soudu "sotva získá dříve než za několik měsíců".

9) DOUŠKOVÁ, Jana. Novinky v oblasti právního jednání fyzických osob [dostupné na: http://portal.pohoda.cz/zakon-a-pravo/novinky-v-oblasti-pravniho-jednani-fyzickych-osob (23. 2. 2015)].

10) Tj. nápomoc při rozhodování, zastoupení členem domácnosti nebo jmenování opatrovníka bez omezení svéprávnosti (§ 39 ZSŘ).

11) Při průzkumu provedeném nedávno na Slovensku se 70 % respondentů ztotožnilo s názorem, že po smrti má být zachována celistvost těla zesnulého. ŠUPÍNOVÁ, Mária - NOSÁL'OVÁ, Zlata. Náboženství vs. otázky transplantací a dárcovství [dostupné na http://zdravi-e15.cz/ clanek/sestra/nabozenstvi-vs- otazky-transplantaci- a-darcovstvi-473716 (24. 11. 2014)].

12) Případy obligatorních pitev stanoví § 88 odst. 2 a 3 zákona o zdravotních službách a § 115 trestního řádu.

13) Např. MACH, Jan. Nový občanský zákoník a zdravotnictví. In: SUCHÁ, Ludmila - MOKRÝ, Antonín. Sborník přednášek a článků k novému občanskému zákoníku. Praha: Pražské sdružení Jednoty českých právníků, 2014, s. 251 an.

14) K tomu kriticky KEISLER, Ivo. Dichotomie posmrtného osudu lidského těla. Rekodifikace a praxe, 2014, č. 5. s. 9 an.

15) Jak poznamenává DOLEŽAL, Tomáš. Zase ty pitvy... Počet pitev klesl až o 90 % - může za to OZ? [dostupné na http://zdravotnickepravo.info/ zase-ty-pitvy-pocet-pitev-klesl -az-o-90-muze-za-to-oz/ (23. 2. 2015)], poukazy na problémy vznikající při výuce mediků spíše indikují, že patologicko-anatomické a zdravotní pitvy byly využívány k jiným účelům, než jaký mají mít podle ZZS.

16) Na § 44 ZPMS zapomíná i důvodová zpráva "malé" novely a manipulativně tvrdí, že zahraniční zmocnitelé "v praxi nezřídka cestují do České republiky jen za tím účelem, aby zde u notáře sepsali plné moci za účelem správy svého majetku a investic (...)."

17) Není např. důvod poskytnout výjimku bytovým družstvům s odkazem na jejich údajnou profesionalitu odvozenou ze statusu obchodní korporace a podnikatele a neposkytnout ji společenstvím vlastníků bytových jednotek, která sice nejsou obchodními korporacemi, ale jejichž předmět činnosti je v základních rysech podobný jako u bytových družstev. Obdobně postrádá logiku, proč má výjimka dopadnout jen na advokáty a např. ne na jiné právnické profese organizované v profesních komorách.

18) Např. KRAMER, Jaroslav. Nejvyšší soud "přepisuje" nový kodex. Lidové noviny, 29. 12. 2014, s. 15; KINDL, Jiří. Nejvyšší soud k výkladu § 441 odst. 2 NOZ v Jiném právu [dostupné na http://jinepravo.blogspot. cz/2014/12(nejvyssi-soud- k-vykladu-441-odst-2-noz.htlm (2. 2. 2015)] nebo KAVAN, Petr. § 441 odst. 2 OZ versus § 6 odst. 1 ZOK: Nejvyšší soud vykládá, ostatní pochybují. Lexfórum. [dostupné na http://www.lexforum.cz/521 (2. 2. 2015)].

19) ČECH, Petr. Činí rekodifikace z obou manželů společníky? Právní rádce. 24. 10. 2014 [dostupné na http://pravniradce.ihned.ccz/?p=F00000_d&&article[id]=61051270 (24. 2. 2015)].

20) Srov. zejm. DVOŘÁK, Jan. Obchodní podíl jako součást společného jmění manželů. POKORNÁ, Jarmila. Podíly na obchodních společnostech a společné jmění manželů. In: MALACKA, Michal (ed.). Sborník příspěvků z konference k připravované rekodifikaci občanského zákoníku z 30. 11. - 1. 12. 2005. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006, s. 21 an., 94 an., jimiž diskuse začala.

21) Např. Eliáš in ELIÁŠ, Karel - BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava - POKORNÁ, Jarmila et al. Právnické osoby jako podnikatelé. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003 se na s. 321 vyjádřil k dělení práv společníka na majetková a nemajetková kriticky.

22) ZUKLÍNOVÁ, Michaela in ŠVESTKA, Jiří et al. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 129, poukazující, že "V textu zdejšího kodexu původně (totiž v prvotním návrhu) byla uvedena »majetková hodnota podílu«. Slova »majetková hodnota« byla posléze vypuštěna pro nadbytečnost: vždyť to, že jde pouze o majetkové hodnoty (...), lze dobře zjistit již ze samotného označení v nadpise oddílu: »manželské majetkové právo«."

23) Srov. DVOŘÁK, Jan. Op. cit, s. 25-26.

24) Např. MAZANCOVÁ, Hana. Chci zůstat v Klokánku, prosí chlapec. Sociální pracovnice nařídila "diagnosťák". Lidové noviny, 12. 7. 2014. Jiný obraz "Klokánků" podává např. rozsudek ESLP ze 17. 7. 2014 (rozhodnutí o stížnosti 19315/11, T. proti České republice).

25) PELIKÁN, Robert. Právní subjektivita. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 32, ostatně volal po přiznání právní subjektivity svěřenským fondům už dřív.

26) ČECH, Petr. Chystáme balíček první pomoci. Ekonom, 2014, č. 8, s. 76; PELIKÁN, Robert. Technická novela zákoníku už nemá smysl. Právní rádce, 2014, č. 10, s. 9.

27) Dostupné na [http://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/001schuz/s001034.htm (27. 2. 2015)].


Náleží k dobovým paradoxům, že se ve státní exekutivě vedené sociálnědemokratickým předsedou připravuje obnova plošného zákonného předkupního práva spoluvlastníků, ačkoli o jeho zrušení rozhodla při schvalování věcného záměru občanského zákoníku v r. 2001 právě vláda sociálních demokratů.

Záměr doplnit do § 971 odst. 2 OZ větu, podle které může soud umístit dítě do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i opakovaně, pokud to je v zájmu dítěte, je na první pohled podobný předchozímu návrhu.

Úprava svěřenských fondů byla do OZ zařazena podle québeckého vzoru na návrh přednesený Irenou Pelikánovou v Legislativní radě vlády 5. 4. 2001.

Nemá smysl zavrhovat myšlenku uvážlivé novely občanského zákoníku. Stejně tak ale zastáváme myšlenku, že k novele, projeví-li se její potřeba, má být přistoupeno po důkladné přípravě, s rozvahou, dostatečnými znalostmi teorie civilního práva i jeho působení v praxi.

Související