Kdykoliv volám svému zeťovi, je buď u soudu, nebo ve vězení. Nějak takhle vtipkuje v dokumentu Aleksandara Nikoliće Srbský právník tchán Marka Sladojeviće. Ten u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii donedávna obhajoval Radovana Karadžiće. A to i přesto, že ze Srbska svého času odešel právě kvůli němu a kvůli válce. Poté se ale u tribunálu postavil právě za Karadžiće. Jednak se chtěl dozvědět pravdu o válce, jednak chtěl svým umem přispět ke spravedlivému procesu. Tím, že onu pravdu najde a sestaví celistvý obrázek nejen o ostřelování Sarajeva, ale i o dalších hrůzách. Markova situace, jeho komentáře vysvětlující postavení obhájce a upřednostňování profesní etiky před tou osobní jsou možná o to paradoxnější, když si uvědomíme, že jeho žena je Slovinka. Rovněž právnička, která si taktéž uvědomuje nutnost popsat události ze všech pohledů a na základě všech faktů. A možná především kvůli tomu, je to jejich práce.

Jiný film, rovněž prezentovaný na festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět, který nyní pokračuje v regionech, vykresluje souboj o zimbabwskou ústavu. Demokraté od Camilly Nielssonové zachycují všechny intriky a především přetahování o vymezení charakteristiky prezidenta. Diktatura má bohužel pořád tak nějak navrch, i když demokracie bojuje, jak to jen jde. Konkrétně jde samozřejmě o Roberta Mugabeho a o to, zda bude moci vládnout dál. Film vyniká skvělou filmařinou a divák občas zapochybuje, zda je to skutečně "jen" dokument, nebo už hraná a dramatická rekonstrukce. U tak klíčových okamžiků totiž byla kamera. A divák si posteskne nad tím, že podobné záběry neukazují debaty o české ústavě.

Přidejme ještě jeden film. Bojovníky ze severu od Sorena Steena Jespersena a Nasiba Faraha. Ten vypráví o Somálcích v Dánsku a o tom, proč se někteří z nich přidávají k teroristické skupině aš-Šabáb, která útočí právě v Somálsku. Většinou se totiž nikde necítí jako doma a hledají své místo na zemi. Filmaři sledují otce jednoho z nich, který už odešel do Somálska. Otec se s ním snaží spojit, přesvědčit ho, aby se vrátil. Podle dánského práva by mu hrozilo jen půlroční vězení. A to je ono. Právo není na takovéto situace, kterých bude stále víc, vůbec připravené. Debata by měla začít.

Tento časopis často hořekuje nad úrovní českého práva. Když se ale podíváme do takto krizových oblastí a situací, vrátíme se do reality. To, co se děje v našem právním prostředí, je důležité, ale jsou důležitější věci. A tak na to mysleme i při hledání pravdy o novém občanském zákoníku a jeho novelách. Zprostředkováváme vám je na dalších stranách, ať už před připomínkami, nebo po nich.

Milí čtenáři, po tři roky jsem vás vítal v novém čísle Právního rádce. Činím tak i nyní, ale už naposledy. Osobně se nyní loučím, děkuji vám za přízeň a přeji vám vše dobré. Stejně jako Právnímu rádci.

 

JAN JANUŠ
šéfredaktor

Související