Při mezinárodním obchodování je nejdůležitější předem se dohodnout, kde se bude řešit případný spor. Myslí si to advokát Petr Bříza. "Podnikatelé jsou často ochotni souhlasit s jakýmikoli smluvními podmínkami. Na právní souvislosti by ale neměli kvůli zakázkám zapomínat," upozorňuje. "I jeden zahraniční spor vás totiž může zlikvidovat. Je to absurdní, ale je to tak," dodává.

Co by si měl ohlídat podnikatel, který obchoduje se zahraničním partnerem?

Vždy platí, že smlouva musí být dobře napsaná z pohledu potřeb klienta a typu podnikání. Tedy s ohledem na to, kde z jeho pozice mohou vzniknout problémy. Pro prodávajícího může být například důležité třeba limitovat výši náhrady škody či omezit odpovědnost za některé vady. Zvlášť ve vztahu s cizinou je důležité nastavit bezpečný způsob placení. Zcela klíčové nicméně je ve smlouvě určit, jaké soudy budou případný spor rozhodovat a podle jakého práva se bude spor posuzovat. I smlouva, která se plní v České republice, se totiž může dostat k zahraničnímu soudu. Znamená to pak další náklady, minimálně na cizí právníky. V rámci kontinentální Evropy je alespoň shodná soukromoprávní tradice a mnoho pravidel je unifikováno. Při obchodování s anglosaskými zeměmi už ale jde o úplně jiné úpravy i soudní systém.

Je vždy výhodné, aby čeští podnikatelé skončili u českých soudů?

Rozhodnutí sice může být třeba u anglických nebo švýcarských soudů kvalitnější, spory řešené na západě ale budou pro českého podnikatele daleko nákladnější. Odměna švýcarského advokáta je na trojnásobku toho, co bere ten český. Podobné je to v Německu nebo v Rakousku. Variantou je ale také arbitráž, ať už česká nebo mezinárodní. Náklady sice i tam budou vyšší než u českých soudů, ale obecně má tu výhodu, že si můžete vybrat alespoň jednoho rozhodce, který sice musí být nezávislý, ale postará se o to, aby vaše argumenty nezapadly. Arbitráž také bývá daleko rychlejší než soud. A to nejde jen o české soudy, třeba ty belgické jsou daleko pomalejší. Tam se čeká i šest let na nařízení soudního jednání.

Jaké soudy jsou na tom ještě takto špatně?

Podobné je to v Řecku nebo v Itálii. Tam trvalo soudu dvanáct let posoudit, zda je příslušný k rozhodnutí. Vzniklo tam takzvané italské torpédo, což byl nástroj používaný ve velkých obchodních vztazích. Ještě předtím, než protistrana uplatnila svůj nárok, zahájili advokáti druhé strany spor v Itálii. Například určovací žalobou na to, že jejich klient určitou povinnost nemá. V rámci EU totiž existovalo pravidlo, že i jiný soud, na kterém se obě strany dohodly, musí počkat, než rozhodne ten první. Když vám jde třeba o půl miliardy, nechcete, aby se soudy vlekly mnoho let a raději dostanete zaplaceno méně, zato hned. Může to pak být i vysloveně obchodní strategie. Za provaz totiž vždy tahá ten, kdo zahájí spor jako první.

Co může být právě u zahraničních soudů hlavním problémem?

Jde třeba o pravidla spojená s náhradou nákladů řízení. Například v USA to může být dost problematické, protože si tam musíte zaplatit amerického advokáta. Právnické osoby se nemohou zastupovat samy. A pokud jsem mluvil o vysokých nákladech ve Švýcarsku, v USA je to ještě výrazně více. Jen za právníky tam i u menších obchodních sporů vynaložíte miliony korun. Navíc tam velice složitě probíhá dokazování. Protistraně posíláte žádosti, jaké dokumenty vám má poskytnout, a navzájem si odkrýváte karty. Dokumenty jste povinen předložit pod hrozbou tvrdých sankcí. Kolem toho je navíc hodně procesních kliček a hodin vyjednávání a cestování. Nedostanete se ani k tomu, aby soud věc projednal a můžete být finančně zruinovaný. Navíc americké soudy mohou připustit rozšíření žaloby i na další společnosti v rámci koncernu, a to i v situacích, kdy by to v České republice nešlo.

Častým problémem bude i doručování?

To je v rámci Evropské unie unifikováno, v jiných státech ale bude mít různé účinky. Třeba americké soudy doručují klidně přes DHL a považují to za náležité doručení. Pojímají to tedy velice neformálně. To pak pro vás může mít negativní důsledky. Liší se i to, zda máte reagovat na žalobu. Někde totiž může vaše reakce znamenat, že souhlasíte s jurisdikcí soudu, který by jinak nebyl příslušný. Když ale odpovíte na žalobu, podrobíte se mu.

Na co si dát pozor při obchodování s krizovými oblastmi, jako je nyní Ukrajina?

Musíte sledovat unijní sankce a nařízení. Na ty musejí brát soudy v EU vždy ohled. Můžete mít smlouvu s ruským subjektem podle ruského práva, ale ve chvíli, kdy vám dodávky zakazuje evropské nařízení, zkrátka dodat nesmíte. Protistrana by neměla v EU uspět ani se žalobou, budete z obliga. Řešil jsem například dodávky pohonných hmot ze Sevastopolu. Nyní je s občanským zákoníkem hodně moderní vyloučit ve smlouvách všechna jeho ustanovení, která vyloučit lze. Vylučují se tak ale i ustanovení, která by se v daném konkrétním případě hodila. Jde například o klauzuli o podstatné změně okolností, která v současnosti platí obecně a která řeší právě takovéto mimořádné situace a problémy.

 

Petr Bříza

- Advokát a partner kanceláře Bříza & Trubač.
- Dříve pracoval v kanceláři Havel, Holásek & Partners či na ministerstvu spravedlnosti.
- Věnuje se například právu mezinárodního obchodu či evropskému právu.
- Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze, studoval také v USA.

 

Související