Ministerstvo spravedlnosti vypracovalo na podzim po téměř roční zkušenosti s uplatňováním nového občanského zákoníku jeho první změnu. Materiál, který má aktuálně na stole Legislativní rada vlády, se označuje jako "malá" nebo také "technická" novela. Podle Karla Eliáše, vedoucího rekodifikační komise, která zákoník připravovala, však předpis neopravuje jen technické nedostatky, jak bylo původně zamýšleno, ale naopak přichází s podstatnými změnami, které jsou nežádoucí. Podle něj se ministerstvo vrací ke starým myšlenkám, které byly vědomě opuštěny.

V současné době probíhá finišování malé novely občanského zákoníku. Vy osobně jste byl velmi výrazně i proti návrhu velké novely. Proč by ale ministerstvo spravedlnosti nemohlo tento předpis měnit?

Ministerstvo má občanský zákoník v gesci. Jistěže může navrhnout novelu. Ale je vázáno principy řádné správy, ústavního pořádku a také rozhodnutími orgánů, které jsou mu nadřízeny. Vidím, že toho nedbá. K zákoníku se chová jako k dobytému území. Novela by měla opravit legislativně-technické nedostatky. Později rozkrýt případná temná místa. Na to je ale čas. S většinou problémů, o nichž se spekuluje, si praxe poradí. Mezi akademiky zpochybňujícími některá ustanovení jsou často ti, kteří chtějí prezentovat vlastní ego, jiní si vyřídit i osobní účty, další teskní po světě, jejž zákoník vědomě opustil.

A byl to dobrý krok, že zákoník možná příliš tvrdohlavě vystupoval ze starého myšlenkového světa?

Jiný nemohl být. O tom se přece v předstihu dlouho diskutovalo. Sám jsem byl členem rekodifikační komise od roku 1996. Věcný záměr zákoníku se začal připravovat za čtyři roky. Není to tak, že by se autoři zničehonic utrhli. Bez silné podpory odborné veřejnosti to nešlo. Ostatně i celá legislativní rada byla pro tuhle změnu. A hlavně jsme dostali v roce 2001 politické zadání od vlády, že to stát tak chce.

Kdy jste při prosazování nového směru narazili?

Typický příklad je spojen se zákoníkem práce. Tvrdili jsme, že v normálním světě nemohou soukromé právo kodifikovat dva nezávislé kodexy, že občanský zákoník musí být tím vlivnějším bratrem. Naproti tomu mainstream pracovněprávní fronty chtěl nezávislý zákoník práce. Když jsem napsal, že to je bolševický názor, pršela na mě jedna stížnost za druhou. Před deseti lety jsme prohráli. Nový zákoník práce vznikl podle zásad sovětské právní teorie. V roce 2008 však zasáhl Ústavní soud a potvrdil, že zákoník práce nezávislý na občanském kodexu nepatří do instrumentária demokratického právního státu.

A co to má společného s malou novelou občanského zákoníku?

Jedna z navrhovaných změn sleduje návrat k úpravě dětské práce z 50. let. Tehdejší režim sledoval vykořisťování pracovní síly, včetně nezletilých dětí. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku z roku 1950 i výstupy z konference v Liblicích z roku 1957 jsou výmluvné až až. Rodiče byli zbaveni rodičovských práv. O budoucnosti žáků 9. tříd rozhodovali úřady a náboráři. Po těžkých tahanicích jsme obhájili aspoň mírné posílení práv rodičů k dětem mladším 16 let. Přestože změna nepůsobí negativní důsledky, v malé novele se navrhuje návrat k modelu 50. let. Tahle změna oslabí ochranu rodiny a usnadní kořistění z dětské práce. Snad to sociální a křesťanští demokraté ve vládě a v parlamentu ještě zváží.

Máte i jiné příklady?

Návratem do 50. let je návrh obnovy plošného zákonného předkupního práva k nemovitostem. Dva roky poté, co bylo zrušeno a co tento stav investoři zohlednili ve svých byznysplánech.

Čeho konkrétně ministerstvo nedbá, v čem vidíte chybu?

Není tu prostor uvést všechno. Ale připomenu usnesení ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny z 5. září 2014. Ten požaduje, aby se změny zákoníku provedly "na základě důkladné analýzy a odůvodnění potřebnosti jednotlivých změn a za úzké spolupráce se zástupci soudní praxe, profesních komor, odborné veřejnosti i zástupců autorů". Ale souběžně vydal poslanec a člen ústavně-právního výboru sněmovny Marek Černoch tiskovou zprávu, kde tvrdí, že Eliáš absolutně nekomunikuje s ministerstvem spravedlnosti. To si jistě nevymyslel. Někdo mu musel lhát. Jako člen skupiny pro přípravu strategie ministerstva i při jiných příležitostech jsem byl tehdy a ještě dlouho poté ve Vyšehradské každou chvíli. Leč pokud jde o tuto novelu, kontaktován jsem nebyl. Ani analýza není; z ministerstva zaznělo, že se bude řídit zkušenostmi a pocity zpracovatelů.

No dobrá, a proč by se mělo ministerstvo s tvůrci občanského zákoníku vůbec bavit?

Jednak to odpovídá přirozenému řádu věcí. Při přípravě naší zákonné osnovy byli do komise kritici také zváni. Při těchto pracích nepotřebujete komplice, ale brzdu. A hlavně: na ministerstvu chybí historická paměť. Ze zasedání komisí a porad ministerstvo nepořizovalo zápisy. Jsou jen záznamy některých členů. Úředníci, kteří byli tehdy u těch prací, jsou už také pryč. Podívejte, z ministerstva se teď například tvrdě kritizuje koncepce jednání za právnické osoby v zákoníku. Myslím, že by to nebylo tak ostré, pokud by si kritici uvědomili, že ten koncept byl přijat poté, co jej v subkomisi pro obecnou část občanského práva navrhla 21. září 2000 profesorka obchodního práva a matka současného ministra Irena Pelikánová.

 Karel Eliáš

- Vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze, v roce 2002 byl jmenován profesorem obchodního práva.
- V letech 1995 až 2011 vedl katedru obchodního práva Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni, kde působil také jako proděkan.
- Byl vedoucím rekodifikační komise pro přípravu nového občanského zákoníku.
- Působí v Ústavu státu a práva, v Legislativní radě vlády a jako of counsel v advokátní kanceláři PRK Partners.


Rozhovor vyšel 6.8. v časopise Ekonom.

Související