Evropská osmadvacítka se chystá na nová, jednotná pravidla pro pojišťovny. Poměrně rozsáhlé novinky jsou obsaženy ve třech pilířích takzvané směrnice Solvency II a zasahují jak do vnitřního uspořádání pojišťoven, tak do jejich komunikace s okolím. První pilíř se týká majetku a financí pojišťoven. Stanovuje mimo jiné minimální požadavky na jejich kapitál, kvalitu rezerv a postup při jejich stanovování i principy oceňování aktiv a pasiv. Druhý pilíř upravuje pravidla pro řízení a vnitřní kontrolu pojišťoven, řízení rizik a také dohled nad pojišťovnami. Třetí pilíř se pak týká reportingu, zveřejňování informací a jejich transparentnosti.
Spotřebitel změny pocítí
Zavádění směrnice se dotkne nejen vnitřního fungování pojišťoven, ale pocítí ho také spotřebitelé. Podle odborníků je potřeba počítat se zdražováním. "Teoreticky by se to mohlo projevit u pojištění, která jsou v současné chvíli velmi levná, to znamená třeba povinné ručení, havarijní pojištění, a u dalších pojištění, která jsou škodová," říká Libor Kyncl z katedry finančního práva a národního hospodářství Masarykovy univerzity. Naopak například u životních pojistek mohou podle něj pojišťovny ještě sáhnout do svých marží.
Změnit by se mohla i konstrukce samotných pojistných produktů a jejich smluvní podmínky. "Prakticky se to může odrazit například ve formulaci pojistných podmínek a parametrů jednotlivých pojistných krytí. Diskutují se například takové oblasti, jako zda si pojišťovna má, či nemá ponechat možnost jednostranné výpovědi pro určité typy připojištění," uvedl expert v oddělení poradenských služeb pro pojišťovnictví Deloittu Tomáš Petr.
Pojišťovny jsou na to samy
I když jsou nová pravidla hotová roky a původně se jimi měl evropský pojistný trh řídit už od ledna 2013, Evropská komise čas na přípravu členským zemím třikrát prodloužila. Česko přesto přijímá příslušný zákon na poslední chvíli a aktuálně stále probíhá debata ve sněmovních výborech. Dochází tak k situaci, že pojišťovny jsou s přípravou dál než stát.
Dobře připravené jsou pojišťovny zejména z pohledu kapitálové přiměřenosti. Jak ukázal průzkum společnosti EY, v tomto parametru míra jejich připravenosti už loni převyšovala středo- a východoevropský průměr. "Každá pojišťovna prošla takzvanými testy na solventnost. Pokud vím, tak jen jedna na první pokus neobstála, ale jinak se dá říct o českém trhu, že je zdravý," říká Jitka Chizzola, vedoucí pobočky DAS pro Českou republiku.
Největší problémy naopak tuzemským pojišťovnám dělá nastavení vnitřní kontroly a řízení rizik, tedy plnění požadavků druhého pilíře Solvency II. Ty si žádají změny v organizační struktuře pojišťoven a mnohem komplexnější přístup k analýze rizik, než jaký byl doposud běžný.
Zmatky s odměnami
Do příprav nového zákona zasáhla také debata o regulaci provizí pojišťovacích zprostředkovatelů. Ta je ale z pohledu zákona jako celku takřka malicherná. "Otázka provizí v rámci zákona o pojišťovnictví představuje jeden jediný paragraf. Sice má deset stran různých odůvodnění, ale z hlediska dopadu do právního systému nebo do fungování pojišťovnictví jako odvětví to není zásadní," říká Libor Kyncl.
Samotný zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích pak sice koaliční rada stáhla, letos v létě ho ale do sněmovny opět posílá s tím, že se návrh na rozložení výplaty provizí pojišťovacím zprostředkovatelům rozloží do období pěti let.
Článek vyšel 10. září v časopise Ekonom.
