Státem uložená povinnost mlčenlivosti byla (a je) dle autorů komentáře k trestnímu zákoníku1 obsažena v desítkách právních předpisů. V citovaném zdroji jich je zmíněno 149 a k tomu ještě navíc dvě mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu ČR. Podle § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "ZA") je advokát (stejně jako jeho zaměstnanec) povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech,2 o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Této povinnosti může být zbaven buď prohlášením klienta, anebo jen za velmi výjimečných okolností. Takže s těmito výjimkami a s výjimkou povinnosti překazit spáchání trestných činů uvedených v ustanovení § 367 tr. zák.3 advokát nesmí žádné informace získané při poskytování právní služby nikomu sdělovat, ani orgánům činným v trestním řízení. Má-li advokát informace uloženy ve své paměti, nepůsobí povinná mlčenlivost žádný výkladový problém. Jenže většinu informací advokát získává a uchovává na nosiči. V případě domovní prohlídky u advokáta nebo prohlídky jeho kanceláře je nutno brát na tuto mlčenlivost ohled, což v minulosti vedlo k řadě problémů. Již vzhledem k tomu, že v roce 2013 bylo takových prohlídek 27 a v roce 2015 došlo k 25, nejde o problém zanedbatelný.

Klikli jste na článek, který patří do předplatitelské sekce HN.cz
Chcete si přečíst celý článek?