Jeho soud byl první, který se postavil proti insolvenčním správcům, kteří si ve snaze získat co nejvíce případů masivně zřizovali pobočky. Výnosný byznys jim před časem oficiálně zarazila vyhláška ministerstva. Rostislav Krhut říká, že ačkoliv insolvence mají špatnou pověst, zákon je dobrý. "U nás je jednoznačně problém v praxi, a ne v textu zákona," říká.

Opravdu v Česku existuje insolvenční mafie?

Řadu let se o tom mluví, ale na druhé straně nikdo nebyl schopen nic odhalit a prokázat. Vždycky je jedna věc realita a druhá obraz té reality. Minimálně je to zčásti zesíleno mediální prezentací.

Dobře, ale existují tu firmy, které téměř zničily vymyšlené insolvenční návrhy...

Určitě existují návrhy vymyšlené, padělané, s falešnými podpisy a neexistujícími lidmi, nicméně to jsme u nás na soudu měli jen jednou. Jsou to jednotky případů.

Pokud není hlavní problém ve vymyšlených návrzích, v čem tedy?

Každý by měl dělat to, co má. Správci se mají soustředit na to, aby plnili své zákonné povinnosti, za které dostanou odměnu, a tím to má skončit. Věřitelé by zase měli vědět, že mají společný zájem na co nejlepším zpeněžení, a neměli by se přetlačovat o to, aby některý z nich měl výhodu.

Právě správci dlouhodobě čelí kritice, že svou práci neodvádí kvalitně. Co si o tom myslíte?

Když chce někdo dělat práci insolvenčního správce, tak nemůže mít jako primární cíl vydělat co nejvíce peněz. Musí vykonávat činnost, která směřuje ke splnění zákonných povinností, a někdy jde dokonce proti svým ekonomickým zájmům. Typicky je to u přezkumu přihlášek oddlužení. Pokud správce cokoliv popře, tak povede incidenční spory a odměnu mu to nezvýší. Takže přidělává práci sám sobě, ale přesto v sobě musí mít určitou odpovědnost ke stavovské profesi, že to udělá pořádně, a ne že si řekne: Toto mi nic nenese, tak nebudu nic popírat.

O morálních nárocích na povolání insolvenčního správce se přitom na rozdíl od jiných právnických profesí téměř nemluví.

Zákon říká jednoznačně, že správce musí upřednostnit společný zájem věřitelů nad svým osobním. Někdy tak bude jednat i proti sobě. Znám insolvenční správce, kteří to dělají hodně poctivě a slušně. Pak ale samozřejmě existuje část, která v tom vidí jen příležitost ke snadnému výdělku. Tu už ale podstatně zredukovala vyhláška.

Mluvíte o vyhlášce, která správcům zavedla povinnost být na každé provozovně osobně a po celou dobu úředních hodin?

Ano. Tento předpis je výrazným krokem správným směrem. Ono to zběsilé zřizování provozoven je krásnou ukázkou toho, jak někteří správci začali dělat to, co nemají. Místo aby byli vedeni snahou co nejlépe řešit oddlužení a být co nejblíže dlužníkům, někteří správci pochopili možnost mít provozovnu jako příležitost začít vydělávat více.

Čím víc provozoven, tím víc případů a peněz?

Přesně. Případy jsou správcům přidělovány v rámci takzvaného kolečka a v každém okrese se točí kolečko zvlášť. Takže kdo je ve více okresech, bude častěji určen. Ze statistik víme, že v roce 2014 správce, který měl nejvíce provozoven, měl osminásobek průměru insolvencí, tedy místo 50 jich měl 400. Tomu musí nevyhnutelně odpovídat to, že svoji práci nemůže dělat pořádně.

Správci si však stěžují, že podmínky vyhlášky jsou pro ně zbytečně omezující a že své povinnosti zvládali i předtím.

O tom silně pochybuji. Z praxe vím, že mnohdy se dlužníci se správcem ani nesetkali, někdy ho viděli jen u soudu, ale často ani to ne. Slyšel jsem dokonce, že někteří správci si najali na provozovny místního člověka, ale ani tento člověk nikdy tyto správce neviděl a zůstal odkázán na to, co zvládl sám. Takto to samozřejmě dělat nejde a systém se začal bránit.

Ministr také avizoval, že skoncuje s nesolidními oddlužovacími společnostmi. V novele proto počítá s povinnou akreditací. Je to dobře?

Ano, na takzvaný obchod s chudobou chystaná novela reaguje velmi správně. Nebankovní poskytovatelé předražených úvěrů na svou činnost mnohdy navazují právě sepisováním návrhů na oddlužení. Ovšem dělají to velmi draze, hovoří se o desítkách tisíc, které za to ti neznalí lidé platí. A navíc je to nezákonné poskytování právní pomoci.

Proč u firem nefunguje motivace jít do insolvence, zatímco u oddlužení fyzických osob ano?

Dílem asi proto, že jednotliví aktéři to neumí, nebo nechtějí umět, a dílem je to asi neznalost možností. Spousta firem udělá to, že když se dostane do problémů, zkouší je řešit sama, ale problémy si ještě zhorší a pak už je pozdě.

Kdy je tedy vhodná chvíle dluhy řešit?

V době, kdy se mají společnosti poskytovat nové peníze. Tehdy je prostor na reorganizaci. Staré dluhy by se měly zčásti pokrátit a zčásti přeměnit na vlastnické podíly. Nové peníze znamenají nový start. Úpadek nezřídka naznačuje, že společnost je špatně řízena. To ale znamená, že zakladatel nebo jednatel by si to měli přiznat a odejít, což opravdu není jednoduché. Tito lidé firmu často vidí jako své dílo, kterého se nechtějí vzdát.

Povědomí o insolvencích je u nás nízké a u řady podnikatelů úpadek vyvolává hrůznou představu.

Vnímání úpadku je kulturně podmíněno. Různé společnosti ho vnímají různě. Zejména Anglosasové jsou výrazně dál a vnímají jej velmi pragmaticky. Oni v tom nespatřují žádnou velkou ostudu a berou ho jako něco, co se prostě v životě děje. Samozřejmě s tím, že se musí nějak korektně dořešit a nesmí se u toho podvádět.

U nás se ale podnikatelé konkurzů bojí.

My máme určité zpoždění a musíme si projít vším, čím si procházely tyto vyspělé ekonomiky před námi. I v Anglii říkali, že tam insolvence měla pověst, že je to něco úplně na okraji, co přitahuje nepřesvědčivé osoby a děje se tam ledacos. Nicméně s tím začali pracovat a za těch dvacet nebo třicet let ušli velký kus cesty. Všichni pochopili ty obrovské výhody, jaké insolvenční řízení může přinést. Doufejme, že to bude podobně i tady.

 

Rostislav Krhut

- Působí jako soudce Krajského soudu v Ostravě, kde je současně místopředsedou soudu pro obchodní úsek.
- Celý život je insolvenčním soudcem. K jeho největším kauzám patří konkurz Union banky.
- Jako člen expertní skupiny S22 se podílel na přípravě novel insolvenčního zákona i prováděcích předpisů.
- V roce 2013 získal titul Právník roku v kategorii Insolvenční právo.


 Rozhovor vyšel 14. ledna v časopise Ekonom.

Související