Manželé uzavřeli jako (spolu)dlužníci smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které se mimo jiné zavázali uhradit věřiteli smluvní pokutu za každý den prodlení a dále jednorázovou smluvní pokutu a paušální náhradu nákladů v určité výši v případě, že prodlení dlužníků s placením přesáhne jeden měsíc. Úvěr dlužníci mimo jiných prostředků zajistili i zřízením zástavního práva k nemovitosti v jejich vlastnictví. Později věřitel oznámil dlužníkům, že mu zamlčeli nařízení exekuce na jejich majetek. Z toho důvodu jim (v souladu s úvěrovou smlouvou) zesplatnil úvěr v celé výši. Insolvenční soud následně zjistil úpadek dlužníků, ustanovil insolvenčního správce a vyzval věřitele k přihlášení pohledávek. Poskytovatel úvěru proto přihlásil do insolvenčního řízení dvě pohledávky; zajištěnou a nezajištěnou, kterou tvoří právě smluvní pokuta za prodlení. Dlužníci obě pohledávky co do výše popřeli s odůvodněním, že úvěrová smlouva je v rozporu s dobrými mravy, a podali incidenční žalobu, v níž se domáhali určení, že obě pohledávky jsou z tohoto důvodu protizákonné.
Chcete číst dál?
Ještě na vás čeká 90 % článku.
S předplatným získáte
- Web Ekonom.cz bez reklam
- Možnost sdílet prémiový obsah zdarma (5 článků měsíčně)
- Možnost ukládat si články na později