Pozvání na diskusi tentokrát přijali zejména renomovaní ústavní právníci. Mezi účastníky nechyběli Jan Kysela, Marek Antoš, Jan Kudrna nebo Helena Hoffmanová z pražské právnické fakulty ani soudce Nejvyššího správního soudu Zdeněk Kühn. Dále byli přítomni odborní asistenti z právnických fakult nebo novináři.

Havlův, Klausův, či Zemanův?

Sám předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský začal svůj příspěvek výrokem, že je již určitým evergreenem, že novináři, ale i lidé z oboru označují Ústavní soud podle prezidentů, tedy jako Havlův, Klausův či Zemanův. Přitom to podle něj není tak, že by patřil prezidentům. Naopak zdůraznil, že složení Ústavního soudu je v mnoha státech Evropy včetně Česka odvozeno od parlamentu.

Při té příležitosti se diskuse stočila i k mediálně propírané kauze, kdy předsedové Nejvyššího, Ústavního a Nejvyššího správního soudu otevřeně sdělili, že prezident republiky s nimi předem diskutoval o jménech možných kandidátů na ústavní soudce. Pavel Rychetský k tomu řekl: "Je pravda, že u řady z nich jsem předem věděl, kdo bude navržen. Současně ale prezident navrhl i kandidáty, o kterých jsme nevěděli, a dokonce i někoho, koho jsme odmítli."

Na tom, že prezident chce znát názor justičních špiček, nevidí Rychetský nic divného a naopak to považuje za nejtransparentnější způsob v historii soudu. Současně dodal, že na názor ohledně možných kandidátů na ústavní soudce se ho ptali všichni tři polistopadoví prezidenti. I další ústavní právníci souhlasili s tím, že prezident by měl jasně sdělit, jaký způsob výběru možných soudců má.

Současně Rychetský upozornil na to, že Ústavní soud je jedinou soudní institucí v zemi, u které její předseda nemá možnost zasáhnout do toho, kdo bude jejím členem. Ostatní předsedové přitom o obsazení soudů rozhodují přímo ze zákona. "Je dobře, že si předseda vybírá své soudce. Kdybych mohl, sestavím si ,hvězdný' soud," řekl s úsměvem Rychetský. Ostatní diskutující ale spíše ocenili současný model, kdy předseda Ústavního soudu do jeho složení nezasahuje, neboť by podle nich hrozilo, že si bude vybírat jen ty, s nimiž se názorově shodne.

Otázky také padaly ohledně ideového směřování aktuálního složení Ústavního soudu. Někteří zmiňovali, že je orientován spíše levicově, to ale Pavel Rychetský kategoricky odmítl: "Naopak. Poprvé se právě nedá hovořit o tom, kdo je více příznivcem pravice a kdo levice. Je to zcela rozmazané," řekl.

Systémové nedostatky Ústavního soudu

Část debaty se věnovala také nedostatkům českého modelu fungování Ústavního soudu. Sám Pavel Rychetský řekl, že ideálně by měl být soud ustavován z různých míst, nikoliv jen ze Senátu v součinnosti s prezidentem, a měnit by se periodicky měla jen jedna jeho část, a nikoliv všichni soudci najednou. Pokud by se současně přistoupilo k zákazu opakování mandátu, po kterém řada odborníků dlouhodobě volá, bylo by podle Rychetského vhodné, aby se funkce prodloužila, například na 12 let. "Potom by bylo možné uvažovat například o modelu, kdy by se jednou za čtyři roky obměnila třetina soudců," řekl.

Další věcí, která se předsedovi Ústavního soudu v minulosti nelíbila a podařila se mu změnit, je složení senátů. To bylo dříve téměř neměnné po celou dobu výkonu mandátů soudců, nyní ale Pavel Rychetský prosadil nový systém tak, aby soudci v senátech rotovali. "Ze senátů se stávaly vlastně takové rodinky. Někdy už se dalo odhadnout, jak asi bude kdo rozhodovat, a tak by to být nemělo," dodal Rychetský.

Zmínil ještě další úkol, který má před sebou. Chce prosadit, aby ostatní soudci měli nálezy senátů k dispozici ještě před jejich vydáním a případně je měli možnost atrahovat do pléna. Sám Rychetský přiznal, že o některých nálezech se dozvídá až z médií, takže po změně systému volá již několik let.

Debata se točila také kolem kompetencí Ústavního soudu. U první z nich, kontroly ústavnosti právních předpisů, Rychetský upozornil, že dochází k útlumu návrhů. Zatímco dříve jich Ústavní soud řešil až sto za rok, loni jich bylo jen něco málo přes dvacet. "V praxi podávají návrhy na zrušení předpisů téměř výhradně jen senátoři, a to ještě nejvíce v oblasti zdravotnického práva," řekl. Naopak co se týče ústavních stížností na porušení základních práv, je Ústavní soud zahlcen. Za minulý rok jich tato vrcholná soudní instance řešila přes čtyři tisíce.

Největší osobnost u Ústavního soudu? Nelze rozhodnout

Když se Pavel Rychetský stal v roce 2013 podruhé předsedou Ústavního soudu, avizoval, že ve funkci nezůstane celých deset let, ale jen do roku 2017. Nyní ale názor změnil a zdůraznil, že své hlavní poslání spatřuje v tom, zachovat u Ústavního soudu kontinuitu. "Odejdu, až budu mít pocit, že Ústavní soud funguje," řekl v diskusi. Současně si posteskl, že u soudců zatím nevidí takovou loajalitu k instituci, ve které nyní pracují, jakou by si představoval. Na plénu se proto někdy zbytečně dlouho diskutuje místo toho, aby se soudilo.

Rychetský také znovu připomněl, že jako svého nástupce ve vedení Ústavního soudu by nejraději viděl současného předsedu Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu. Otázku, kdo je aktuálně největší osobností u Ústavního soudu, nelze podle jeho předsedy v žádném případě rozhodnout, protože každý ze soudců je odlišný a přínosný něčím jiným.

Související