Pokud jsme v práci, Skype, chat na Facebooku anebo třeba e-maily nejsou ze strany zaměstnavatele nedotknutelné. Monitoring komunikace na síti totiž podle evropských soudů nutně neznamená zásah do soukromého života či korespondence. Přesto je podle právníků potřeba jasně vymezit pravidla a základní prostor pro vyřízení soukromých záležitostí.

Průlomový verdikt

O poprask v oblasti monitoringu zaměstnanců se postaralo nedávné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, které nahrálo do karet zaměstnavatelům napříč Evropou. Rumunská firma sledovala před necelými devíti lety komunikaci svého zaměstnance na Yahoo! messengeru. Vedle klientů tam podřízený komunikoval i se svým kamarádem a snoubenkou, což vnitřní předpisy společnosti striktně zakazovaly. Dostal proto vyhazov, proti kterému se bránil soudní cestou. Rumunské soudy zaměstnavatele podpořily - monitorováním zaměstnanců totiž podle nich kontroluje, zda plní pracovní úkoly. Soud také doplnil, že monitorování práce s počítačem je odůvodnitelné "z důvodů rizika možného poškození IT systémů firmy a zneužití obchodního tajemství". Závažným důvodem pro kontrolu zaměstnanců je třeba i situace, kdy disponují firemními penězi nebo mají přístup k obchodnímu tajemství.

Evropský soud pak názor rumunské justice potvrdil. "V reakci na toto rozhodnutí se objevila v tisku řada článků interpretujících toto rozhodnutí tak, že zaměstnavatele již nic neomezuje ve čtení soukromých zpráv zaměstnanců. Takový - zjednodušující - závěr však nelze z rozhodnutí v žádném případě dovodit," tvrdí ale advokát Jan Turek z Weinhold Legal.

Sledovat se nesmí, ale...

Český zákoník práce v otázce zásahů do komunikace zaměstnanců stanoví, že nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele, a to včetně počítače či telefonu. Dodržování takového zákazu je zaměstnavatel podle zákona oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat. Má přitom striktní limity - obecně totiž zaměstnavatel nemůže sledovat, monitorovat a zpracovávat obsah korespondence svých podřízených. "Pokud to odůvodňuje podezření ze zneužití pracovních prostředků, smí pouze sledovat počet došlých a odeslaných e-mailů, včetně jejich hlavičky," říká advokátka Barbora Kudrhalt Suchá z Weinhold Legal.

Právníci proto doporučují, aby byli zaměstnavatelé ve vztahu k monitorování pracovníků opatrní a dodržovali zásadu přiměřenosti a proporcionality. "Zaměstnanec očekává, že také v pracovním právu bude přiměřeně zachováno jeho právo na soukromí," píše se v materiálu Úřadu pro ochranu osobních údajů, který hodnotí monitoring podřízených v českém prostředí. "Od zaměstnavatele lze očekávat jistou míru tolerance vůči osobním potřebám zaměstnanců, jelikož internet je již nedílnou součástí našeho každodenního života. Proto by neměl být zaměstnanec nijak sankcionován například za nahlédnutí do vlastní freemailové schránky nebo stručnou a nezbytnou komunikaci s blízkými osobami," tvrdí advokát Lukáš Jansa z Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři. Podle jeho slov může zaměstnavatel takovéto činnosti ústně povolit. Doporučuje přesto, aby se taková možnost začlenila do pracovní smlouvy či řádu. "V pracovním řádu by měla být stanovena povinnost zaměstnance zdržet se jednání, které by způsob kontroly ztěžovalo či znemožnilo (například výmaz zachycení historie navštívených internetových stránek)," dodává Jansa. Zaměstnavatel je pak podle Úřadu pro ochranu osobních údajů oprávněn požadovat, aby si pracovník své soukromé záležitosti vyřizoval pouze v přiměřené a nezbytné míře. Když už zaměstnavatel podřízené monitoruje, měl by se snažit o co nejmenší počet shromažďovaných osobních údajů, jinak mu od úřadu hrozí pokuta. Zároveň se připravuje novelizace zákona o inspekci práce, která má zakotvit možnost pokutovat zaměstnavatele za narušování soukromí.

Bez ohlášení nic

Stěžejní v otázce sledování chování zaměstnanců na síti je také informační povinnost zaměstnavatele. Podřízení se o kontrolních mechanismech musí předem informovat. Jde o otevřené nebo skryté sledování, záznam telefonických hovorů, kontrolu elektronické pošty či internetové komunikace. "Pouze dostatečně konkrétní definice práv a povinností zaměstnavatele a zaměstnance v oblasti využívání počítačů i s upozorněním na případné sankce může přispět nejen k efektivitě práce, ale i předejít soudním sporům či důkazní nouzi před samotným soudem," radí Lukáš Jansa.

Prohlížeč bez omezení

"Zaměstnavatel může bez předchozího upozornění sledovat dobu strávenou na internetu či využití programů. Kontrola firemních e-mailových schránek či paměti počítačů a externích nosičů dat je možná jen po předchozím upozornění," říká Roman Rous, výkonný ředitel společnosti SodatSW. Nejvyšší soud proto před čtyřmi lety rozhodl v neprospěch zaměstnance, který dostal výpověď kvůli rozsáhlému navštěvování různých internetových stránek v pracovní době. "V praxi lze jen doporučit, aby zaměstnavatel informoval všechny zaměstnance i o běžném monitorování přístupu na internet, a to z toho důvodu, že zaměstnanci v obavě před touto kontrolou a následky nebudou trávit svou pracovní dobu soukromými aktivitami na internetu," dodává Jansa.

Otázka sledování pracovníků se v minulosti točila také kolem služebních automobilů s GPS čipem. Taková možnost je obecně povolena, protože se jedná o ochranu pracovních prostředků zaměstnavatele. Česká pošta přesto dostala od Úřadu pro ochranu soukromých údajů pokutu za to, že plošně sledovala své doručovatele. Podle úřadu takový rozsah sledování odporuje nejen zákonu na ochranu osobních údajů, ale také zákoníku práce.

Článek vyšel 11. února v časopise Ekonom.

 

Související