Rozhodnutí americké státní instituce na ochranu zaměstnanců (National Labor Relations Board) vzbudilo velké emoce na straně franšízorů, neboť může změnit dosavadní pojetí rozsahu odpovědnosti franšízora. Znepokojující je toto rozhodnutí zejména pro řetězcové giganty, jako je například McDonald's. Vzhledem ke globálnímu charakteru franšízových projektů je třeba mít toto rozhodnutí a jeho budoucí dopady na zřeteli, neboť české právní prostředí, kde výslovná úprava franšízingu neexistuje, může snadněji podléhat zahraničním vlivům.

Joint employer

Rozhodnutí bylo vydáno dne 25. srpna 2015 a týká se známé americké společnosti Browning Ferris, která se dostala do sporu s odbory. Ty se soudně domáhaly určení, že právě Browning Ferris je tzv. společným zaměstnavatelem (joint employer) zaměstnanců svého subkontraktora - společnosti Leadpoint Business Services, jež ve vztahu k Browning Ferris fungovala jako agentura práce. Pokud by odbory tohoto určení dosáhly, mohly by sdružit nejen zaměstnance Browning Ferris, ale i Leadpoint Business Services či ostatních subkontraktorů a Browning Ferris by s takto silnými odbory byla povinna vyjednávat. V prvním stupni žalobní návrh neobstál, jelikož prvostupňové rozhodnutí se drželo dosavadních kritérií, která určovala, kdo může být společným zaměstnavatelem určen. Rozhodnutí druhého stupně však žalobě vyhovělo a tato kritéria zcela změnilo.

Doposud v rámci agenturního zaměstnávání platilo, že uživatelé nebyli příslušní k jednání o kolektivních smlouvách s odborovými organizacemi zaměstnanců agentur práce, pokud nevykonávali přímou a okamžitou kontrolu nad pracovněprávními podmínkami zaměstnanců. National Labor Relations Board uzavřela, že dosavadní judikatura zaostává za měnícími se podmínkami ekonomiky, kdy roste poptávka po outsourcingu lidských zdrojů a ekonomické subjekty se snaží vyhnout se pracovněprávním povinnostem. Proto nově stanovila, že subjekt může být posouzen jako společný zaměstnavatel i za situace, kdy vykonává pouze nepřímou kontrolu nad zaměstnancem.

V případě Browning Ferris tato kontrola měla spočívat mimo jiné v požadavku provedení drogového testu před započetím výkonu práce, omezení agentury ve výběru zaměstnanců tak, že nebude zaměstnávat nikoho, kdo nebude vhodný pro práci u Browning Ferris, stanovení výkonnostních standardů pro zaměstnance agentury práce či v zákazu, aby agentura práce stanovila svým zaměstnancům vyšší mzdu než Browning Ferris za práci téhož druhu.

Rozhodnutí bylo přijato většinou tří demokratů jmenovaných prezidentem Barackem Obamou. Odporovaly jim dva republikánské hlasy. Demokraté v tomto rozhodnutí vyjadřují názor, že mateřské společnosti by neměly být zproštěny svých povinností vůči zaměstnancům, kteří stojí na konci smluvního řetězce. Zároveň argumentují, že není cílem právní úpravy společného zaměstnavatele zajistit možnost zaměstnavatelů, aby se oprostili od právní odpovědnosti k zaměstnancům za současného udržení kontroly nad samotným pracovištěm. Browning Ferris však podala opravný prostředek k federálnímu odvolacímu soudu ve Washingtonu. Definitivní rozhodnutí ve věci tedy doposud nebylo vydáno.

Budou z rozhodnutí čerpat inspiraci české soudy?

Zdá se, že paralela mezi rozhodnutím National Labor Relations Board a českou právní úpravou je zatím v nedohlednu. Český zákoník práce obsahuje úpravu agenturního zaměstnávání, jejímž základním principem je existence pracovněprávního vztahu pouze mezi zaměstnancem a agenturou práce coby zaměstnavatelem. Zaměstnanec je následně na základě dohody o dočasném přidělení zaměstnance přidělen k výkonu práce k uživateli. Uživatel sice s agenturou práce některé povinnosti vůči zaměstnanci sdílí, např. povinnost zabezpečit rovnost pracovních a mzdových podmínek dočasně přidělených zaměstnanců se srovnatelnými zaměstnanci uživatele, faktickou odpovědnost za dodržování těchto povinností ale nese agentura práce, která je ve vztahu k zaměstnanci odpovědným subjektem.1

V současné době je v meziresortním připomínkovém řízení projednáván záměr ministerstva práce a sociálních věcí, který by měl podmínky pro agenturní zaměstnávání zpřísnit.2 Ani tento návrh však nepřináší posun ve vztahu uživatel - přidělený zaměstnanec, a odpovědnost uživatele vůči zaměstnanci tak i podle navrhované novely zákona zůstane pouze nepřímá. Nově by měl uživatel nést správněprávní odpovědnost v případě, že dohoda o dočasném přidělení nebude obsahovat (popř. bude obsahovat neúplné či nepravdivé) informace o pracovních a mzdových podmínkách jeho zaměstnanců v obdobném postavení, v jakém je přidělený zaměstnanec. Ve vztahu k přidělenému zaměstnanci je v případě porušení rovnosti pracovních a mzdových podmínek i nadále odpovědná agentura práce.

Přesto je možné, že dopad rozhodnutí National Labor Relations Board se časem projeví i v českém právním prostředí, a to v oblasti franšízingu, která tradičně podléhá americkým trendům a jejíž výslovná úprava v českém právním řádu chybí.

Dopady rozhodnutí na oblast franšízingu

Rozhodnutí National Labor Relations Board v USA vítají především odborové svazy, ale i skupiny advokátů zastupujících zaměstnance, kteří v jeho vydání už dlouho doufali. Rozhodnutí by mělo mít pozitivní vliv na obnovu korporátní odpovědnosti v ekonomice, která si nechává všechny problémové služby outsourcovat. Zvýšená míra outsourcingu se projevuje i v České republice, a to nejen u zahraničních subjektů. I zde proto může obdobný posun judikatury představovat cestu ke kultivaci pracovněprávních vztahů a možnost takového posunu, ať už legislativního či čistě judikatorního, není nereálná. V USA však franšízová lobby varuje, že rozhodnutí může zcela ochromit franšízový obchodní model, bude-li franšízory nutit k větší kontrole franšízantů. Lobby se zároveň soustředí na zdůraznění negativních vlivů na řadové franšízory oproti gigantům, kteří se pohybují například v oblasti rychlého občerstvení, a varuje před jeho drtivými ekonomickými dopady.

Právě společnost McDonald's, která čelila opakovaným žalobám ze strany zaměstnanců svých franšízantů, požádala National Labor Relations Board o podrobné vysvětlení, co se rozumí společným zaměstnavatelem v případech vedených proti McDonald's coby franšízorovi. Žádosti však nebylo vyhověno.

Je nutno uvést, že rozhodnutí National Labor Relations Board se netýkalo vztahu franšízor-franšízant. Svůj názor na vliv rozhodnutí na franšízing vyjádřil i generální rada instituce Richard F. Griffin prostřednictvím amicus curiae brief (institut angloamerického práva umožňující třetím osobám přednést soudu informaci vztahující se k řízení) a uvedl, že franšízoři by i nadále neměli být posuzováni za společné zaměstnavatele, neboť v případě jejich nepřímého vlivu na zaměstnance franšízantů se jedná o ochranu jejich legitimního zájmu na ochraně svého produktu a značky. Takový vztah je nedostatečný pro to, aby franšízor mohl být kladen na roveň společnému zaměstnavateli.

I přesto velí američtí advokáti k opatrnosti, neboť od tohoto rozhodnutí je již jen krůček k tomu, aby byl franšízor shledán odpovědným ve vztahu k zaměstnancům franšízanta. Doporučují proto franšízorům omezit stávající kontrolu nad zaměstnanci franšízantů, ať už je vykonávána prostřednictvím franšízových smluv či pracovních manuálů, zejména když není přímo nezbytná pro ochranu jejich franšízového konceptu. Lze proto očekávat, že dojde k revizi smluvní dokumentace u amerických či globálně působících franšízorů operujících v České republice. Rozhodnutí navíc může inspirovat i soudy členských států EU, které mohou přehodnotit dosavadní koncept odpovědnosti franšízora.

Založení přímého odpovědnostního vztahu mezi franšízorem a zaměstnanci franšízanta by přitom znamenalo otřes jednoho ze základních principů franšízingu, kterým je přesun pracovněprávní odpovědnosti na jiný subjekt. To by mohlo zejména pro franšízové giganty znamenat nepřijatelné riziko a naprosto by to změnilo celý dosavadní koncept franšízingu, jak ho doposud známe.


1) Viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.04.2011, č. j. 16 Co 246/2010-84, dle kterého je "dohoda o poskytnutí pracovního volna bez náhrady mzdy pracovněprávním úkonem, kterým dochází k podstatné změně obsahu základního pracovněprávního vztahu dočasně přiděleného zaměstnance, a proto tuto dohodu může se zaměstnancem uzavřít pouze zaměstnavatel, kterým je agentura práce, a nikoli uživatel".

2) Čechová, L.; Haisová, E.: Soumrak agenturního zaměstnávání. Zveřejněno na www.epravo.cz dne 05.06.2015. Dostupné z http://www.epravo.cz/top/clanky/soumrak-agenturniho-zamestnavani-98014.html.


Jiří Ctibor,
společník advokátní kanceláře Z/C/H Legal

Související