Rizika spojená s výkonem funkce manažera se liší podle toho, v jakém vztahu je ke společnosti. Pokud manažer vykonává svou funkci v pracovním poměru, odpovídá za případnou škodu jen do určité výše. Častější je ale případ, kdy je přímo v pozici člena orgánu společnosti, tedy že působí například jako jednatel nebo člen představenstva či dozorčí rady. A tehdy čelí manažer daleko větší odpovědnosti, protože podle zákona nese rizika neomezeně.

Jednat s péčí řádného hospodáře

Pokud je manažer v postavení orgánu společnosti, je jeho základní povinností ze zákona chovat se ve firmě s péčí řádného hospodáře, tedy s nezbytnou loajalitou a s potřebnými znalostmi a pečlivostí. "Ve zkratce to lze chápat jako odpovědné a svědomité jednání manažera a takovou péči o majetek společnosti, kterou by věnoval svému vlastnímu majetku," vysvětluje David Ilczyszyn, counsel advokátní kanceláře White & Case. Kromě toho musí manažeři dodržovat zákaz konkurence, tedy to, že nesmí bez souhlasu společníků či akcionářů podnikat ve stejném odvětví.

Povinnost jednat s péčí řádného hospodáře ale neznamená, že manažer musí mít odborné znalosti pro veškeré kroky, které musí ve firmě činit. Předpokládají se však alespoň základní znalosti správy majetku, a pokud již na rozhodnutí manažer sám nestačí, musí si zajistit odbornou pomoc člověka s příslušnou kvalifikací, ať už jde o finančního či daňového poradce, účetního, právníka nebo znalce. "Pokud však některé z těchto odborných znalostí manažer má, je v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře povinen je při výkonu své funkce použít," dodává Ilczyszyn.

Manažer odpovídá za škodu neomezeně

Pokud manažer, který je členem orgánu společnosti, nejedná s péčí řádného hospodáře a způsobí tím firmě škodu, odpovídá za ni neomezeně. To stanoví zákon a není možné to nijak změnit. Jestliže by bylo například ve společenské smlouvě nebo stanovách firmy napsáno, že manažeři odpovídají za škodu pouze do určité částky, nebo dokonce vůbec, je taková formulace neplatná. Stejně tak si nemohou podmínky odpovědnosti manažeři se společností zúžit například ve smlouvě o výkonu funkce.

Naopak manažeři, kteří jsou zaměstnanci společnosti, mohou podle zákona za škodu odpovídat maximálně do výše 4,5násobku průměrného měsíčního výdělku. To ale neplatí, pokud by škodu způsobili úmyslně − tehdy by také odpovídali neomezeně.

Zákon ale současně pamatuje na to, že v podnikatelském rozhodování existuje vždy určité riziko neúspěchu, takže manažera nikdy netrestá za výsledek. Pokud učiní rozhodnutí, které se na konci ukáže jako pro společnost nevýhodné, nemusí to automaticky znamenat, že bude muset zaplatit škodu. Pokud prokáže, že opravdu jednal kvalifikovaně s péčí řádného hospodáře, měl k rozhodnutí dostatek informací a jednal pečlivě, odpovědnost nenese vůbec.

Nejčastější prohřešky manažerů

Klasickým příkladem porušení povinností manažera je uzavření pro společnost nevýhodného obchodu, na kterém má nějaký vlastní zájem. Časté je také nedodržení zákazu konkurence, kdy manažer svým vlastním podnikáním konkuruje společnosti. Představit si ale lze i další pochybení, jako například špatný odhad výrobních nákladů, nepřesné nabídky do výběrových řízení, platbu faktur na přemrštěné částky nebo vědomé používání reklamních materiálů porušujících autorská práva.

K prohřeškům ale dochází i bez zlého úmyslu manažerů, a to typicky v nadnárodních koncernech. Stává se, že od členů statutárního orgánu české společnosti je vyžadováno rozhodnutí, které pro ni není výhodné, ale ze kterého může těžit koncern jako celek. "I v takovém případě se manažer vystavuje riziku odpovědnosti za škodu, pokud se neujistil, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro to, aby takové rozhodnutí ve prospěch koncernu mohl přijmout," vysvětluje advokát Ondřej Kramoliš z advokátní kanceláře Allen & Overy.

Za chyby se platí. Doslova

Nejčastěji se selhání manažera řeší jeho odvoláním z funkce společníky či akcionáři a k soudu se dostane jen zlomek případů. Pokud se ale prokáže, že manažer nejednal s péčí řádného hospodáře, musí společnosti vydat vše, co svým jednáním získal, nebo prospěch nahradit v penězích. A také musí uhradit způsobenou škodu. "Hradí se nejen škoda skutečná, tedy snížení hodnoty majetku společnosti, ale rovněž ušlý zisk," říká Ondřej Kramoliš. Ještě přísnější jsou sankce v případě, že společnost skončila v úpadku. "Tehdy mohou být současní, a dokonce i bývalí manažeři společnosti povinni vrátit firmě odměnu obdrženou za výkon své funkce, a to za období dvou let zpětně," dodává David Ilczyszyn.

Další typem trestu, který může uložit soud, je zákaz vykonávat v budoucnu činnost člena orgánu společnosti, a to až na několik let. V případě závažného porušení hrozí také trestní stíhání, nejčastěji pro trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku nebo zneužití informací a postavení v obchodním styku.

Pomůže pojištění

Odpovědnost manažerů začíná při přijetí funkce a podle odborníků by si každý měl dobře rozmyslet, zda je vůbec schopen ji svědomitě vykonávat. Pokud ne, je lepší post odmítnout.

Jediným nástrojem, jak se může manažer alespoň částečně chránit, je pojištění odpovědnosti, běžně známé jako D&O pojištění (Directors & Officers Liability). To si mohla dříve sjednat pouze sama společnost a jednotliví členové orgánů pak vystupovali jako pojištěné osoby. Dnes už ale existuje i individuální pojištění, kde manažer figuruje jako pojistník a pojištěný současně. Pojištění obvykle kryje způsobené finanční škody a náklady na právní zastoupení při případném soudním řízení. Je možné ho sjednat i tak, že bude krýt nároky, které vzniknou až za několik let − tedy v době, kdy manažer již třeba nebude členem orgánu společnosti.

I když je ale manažer pojištěn, neznamená to, že si se svou funkcí nemusí dělat těžkou hlavu a může k ní přistupovat lhostejně.

"Pojistné podmínky obsahují řadu výluk a v zásadě nemusí manažera ochránit před odpovědností za škodu, kterou způsobí z hrubé nedbalosti," upozorňuje Ondřej Kramoliš.

Související