Už brzy by se měl parlament znovu zabývat otázkou snížení trestní odpovědnosti mládeže na 14 a možná i 13 let. Příslušný návrh zákona se chystá poslancům předložit předseda Ústavně právního výboru sněmovny Jeroným Tejc (ČSSD). A možnosti analyzuje i ministerstvo spravedlnost. Výsledky slibuje do léta.

Jak ale ukázal seminář, na němž se v Poslanecké sněmovně sešli psychiatři, soudní znalci z oblasti psychiatrie a sexuologie, soudci i právníci, snahy o dřívější trestání mladistvých pachatelů nejzávažnějších trestných činů se příliš do černého netrefily. "Pokud existují v našem právním systému díry, kdy rodiče vlčích dětí nemohli být odsouzeni za týrání, pouze za zanedbání péče, je snaha snížit trestní odpovědnost groteskní," upozornila na nevyváženost v tuzemském právním systému soudní znalkyně v oboru dětské psychiatrie Alena Gayová.

Inklinaci k násilí, která může vyústit až ve vraždu či znásilnění, děti podle expertů získávají právě v rodinném prostředí. Zhoubné pro další vývoj dítěte může být i to, když se některý z rodičů snaží při rozvodu vštípit dítěti myšlenku, že bylo druhým rodičem sexuálně zneužíváno. Právě v tu chvíli by měl stát zasáhnout.

Dětští psychiatři jsou v ČR nedostatkovým zbožím

Místo posouvání trestní odpovědnosti hlouběji do dětského věku, by se měli zákonodárci raději zaměřit na rozvoj systému vývojové psychologie a dětské psychiatrie. "Systém dětské psychiatrické péče se nám v posledních 20 letech rozpadá. V současné době má VZP registrováno asi 800 psychiatrických ambulantních pracovišť. Dětských psychiatrů je z toho 62," upozornila na jádro problému soudní znalkyně Růžena Hajnová. Zároveň podotkla, že dítě navštěvující psychiatra je v české společnosti automaticky stigmatizováno. "Rodiče než aby přiznali, že mají problémy s dítětem a šli k dětskému psychiatrovi, raději hledají nejrůznější úhybné manévry," varovala před nebezpečnou praxí.

Právě včasná léčba přitom dokáže do značné míry zabránit tomu, aby se psychické poruchy dětí později odrazily v jejich kriminálním životě. Příkladem může být syndrom ADHD, tedy tzv. hyperaktivní porucha a porucha pozornosti. "Pokud se včas neléčí psychoterapií a farmakoterapií, tak je zvýšené riziko, že se vyvine pacient, který bude agresivní, bude mít jednoduché myšlení. Takový pacient špatně vyhodnocuje situace a páchá pořád tu samou trestnou činnost," popsal přední český psychiatr Ivo Paclt. Úspěšnost léčby je podle něj v případě ADHD 70 až 80 %. Jde jen o to, aby se děti dostaly ke specialistovi včas.

Trestání desetiletých. Švýcaři na ně mají speciální optiku

Trend posílání dětí k psychiatrům místo do vězení se v posledních letech stále více prosazuje i v zemích, kde je hranice trestní odpovědnosti tradičně nižší, než je českých 15 let. "Když se podíváte na ty konkrétní systémy, na právní úpravu v zemích s nižší hranicí trestní odpovědnosti, tak zjistíte, že ve skutečnosti se tam s dětmi zachází úplně jiným způsobem. Často tam nelze uplatnit ani takové sankce, které umožňuje naše právní úprava," upozornila na semináři v Poslanecké sněmovně Jana Hulmánková, právní expertka na trestání mladistvých z Filozofické fakulty UK.

Srovnávat evropské systémy jen podle věku, kdy začínají děti podle práva nést odpovědnost za své činy, je podle ní zavádějící. Jeden příklad za všechny – Švýcarsko. Trestně odpovědné jsou tam už desetileté děti. To ale neznamená, že by je soudy mohly posílat do vězení. Trest odnětí svobody je tam možné uložit nejdříve v 15 letech. Až do dosažení tohoto věku nesmí nezletilí pachatelé dostat ani peněžitý trest. Mladistvé nad 15 je možné uvěznit maximálně na rok. Pachatele, kteří se dopustili nejzávažnějších trestných činů jako je vražda, znásilnění či těžké ublížení na zdraví, mohou soudy poslat za mříže maximálně na 4 roky.

Statistiky navíc ukazují, že švýcarské úřady a soudy navzdory možnostem, které jim tamní právní systém dává, od umisťování mladistvých pachatelů do vězení či jiných detenčních zařízení stále ve větší míře upouštějí. Přednost raději dávají ambulantní péči o mladistvé delikventy. Počet rozsudků, v nichž švýcarské soudy poslaly nezletilé za mříže, mezi lety 2010 a 2014 klesl o 70 procent.

Vězení selhává i v nápravě dospělých

Tomu, že by se s mladistvými pachateli nejzávažnějších trestných činů pracovalo lépe, kdyby končili ve vězení, nic nenasvědčuje. Signály z tuzemských věznic hovoří dokonce o opaku. Na špatné podmínky pro převýchovu vězňů panující v českých věznicích minulý týden upozornila ombudsmanka Anna Šabatová. Vychovatelé, kteří se zatím starají pouze o nápravu dospělých vězňů, mají podle jejích zjištění kvůli přeplněnosti věznic často na starost až 40 lidí, tedy více než dvojnásobek hranice, která se považuje za udržitelnou z pohledu individualizace přístupu k vězňům.

Spíše než o to, aby ve vězení skončilo více lidí včetně dětí, by se tak měl stát postarat spíš o opak. "Je vhodné a žádoucí přehodnotit stávající trestní politiku a více využívat alternativní tresty. Je třeba usilovat o napravení pachatele cestou převzetí odpovědnosti a dobrovolného odčinění protiprávního činu," doporučuje Šabatová.

S kulometem na myš

Nové kolo debat o snížení trestní odpovědnosti mládeže je zarážející i ve světle statistik. Ty totiž ukazují, že dětské kriminality v posledních letech výrazně ubylo. Zatímco ještě v roce 2005 spáchali děti přes tři tisíce trestných činů, v roce 2015 to už nebyla ani polovina. Nejzávažnější trestné činy, na něž míří Tejcův návrh, jsou pak v Česku extrémně vzácné. Jde maximálně o jednotky případů ročně. V letech 2014 a 2015 například děti do 15 let nespáchaly jedinou vraždu.

Proč se tedy politici chtějí stůj co stůj pustit do úprav trestního systému? Odpověď je třeba hledat v médiích. Rozbuškou aktuálních debat o snížení trestní odpovědnosti se stal silně medializovaný případ vraždy 15leté dívky v Teplicích jejím o rok mladším přítelem, který se navíc agresivně choval už v minulosti. "Událost z Teplic vyburcovala pozornost nejenom odborníků, ale i nás politiků, protože ukázala, že se ten poslední případ, jak se čím dál více ukazuje, stát vůbec nemusel, kdyby systém fungoval, jak měl nebo jak mohl," prohlásila exministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO). Ačkoliv i ona je přesvědčená o tom, že teplický případ ukazuje na selhání systému, připouští, že není třeba hned měnit zákony. Uvažovat je možné také o změnách v aplikační praxi.

Předseda Ústavně právního výboru Tejc nicméně zůstává navzdory faktům mnohem radikálnější. "Nejde přijmout tu námitku, že hrozba trestu nedokáže odradit pachatele. Taková je praxe i u dospělých, že si nespojují čin s hrozbou trestu, a taky neřekneme, že nebudou odpovědní, že je trest neodradil," míní poslanec, který chce za mříže posílat už 13leté vrahy a násilníky.

Do jaké míry mají jeho plány šanci ve sněmovně uspět, je však velkou otázkou. Se snížením trestní odpovědnosti dětí na 14 let počítal už trestní kodex, který měl být účinný od roku 2010. Předpokládal i nižší hranici pro legální sex. Zákonodárci ale ještě před tím, než se úprava mohla začít využívat, vrátili hranici na 15 let.

Související