Nedodělané IT systémy komplikují Česku boj proti daňovým únikům

Česko se čile zapojuje do mezinárodních výměn informací o bankovních účtech. Cíl je jasný – dostat se k datům, která by mohla pomoci odhalit utajené účty českých občanů v zahraničí, a tak přivést úřady na stopu daňovým únikům. Jak funguje výměna informací se Spojenými státy a jak se česká finanční správa připravuje na globální výměnu, která poprvé proběhne příští rok, jsme se zeptali ředitele odboru strategie daňové politiky ministerstva financí Zdeňka Hrdličky a Martiny Matejové, vedoucí oddělení mezinárodní daňové a celní spolupráce ministerstva.

Nejprve se zeptám na to, co už funguje, a to je dohoda o výměně informací se Spojenými státy – FATCA. Jak výměna proběhla a už z ní vzešla konkrétní obvinění?

ZH: První výměna proběhla v září. Posílalo se to dvakrát kvůli technickým problémům. Nakonec ale poslali data i z USA nám i my do USA.

MM: U nás se ta data musí nejprve roztřídit, poté to jde na příslušný orgán finanční správy, který má daný subjekt ve své gesci. Tam došlo k určitému zdržení. Do konce roku jsme se potýkali s tím, aby ta data vůbec byla čitelná. Teď je to v té fázi, že data z USA dorazila na finanční úřady a ty to musí dát dohromady s celým spisem konkrétního daňového subjektu. Do konce září bude finanční správa vědět, jestli přišla k významnějším datům, nebo ne.

Česko v příštím roce čeká mnohem robustnější výměna informací podle standardů OECD a evropské směrnice DAC II někdy také přezdívaná jako GATCA. Do té se zapojí desítky zemí včetně Britských panenských ostrovů nebo Švýcarska. S jakou z nich by mohla být výměna informací pro Česko nejpřínosnější?

ZH: Díky Panama Papers nás teď nejvíc zajímá oblast Karibiku. Důležitá je i výměna v rámci Evropy, protože tam se mohou najít situace, kde jsou uloženy peníze.

MM: Z evropských států nás tradičně zajímají státy typu Malta, Kypr, Nizozemí. Ovšem například Švýcarsko má odložený začátek výměny až na rok 2018. Od některých zajímavých tedy dostaneme informace až o rok později.

Jak se bude se získanými daty české finanční správa pracovat?

ZH: Princip je stejně jako u FATCA založený na porovnání daňového přiznání a toho, co dostaneme za informace ze zahraničí. Půjde se podle velikosti přiznaných částek od největších po nejmenší, takže u těch velkých bude finanční správa fungovat rychleji. Je možné, že v prvních letech se nedostane na ty nejmenší, kteří mají drobný účet v zahraničí a mají na něm pár tisíc eur.

Jakým způsobem se to zpracovává? Musí přijít člověk, který se na ta data podívá, nebo probíhá nějaké automatické počítačové zpracování?

MM: Zatím tím je to ruční zpracování, ale jsou projekty na začlenění přímo do systému, který používá finanční správa. Ale všechno stojí peníze.

Kdy by mohlo začít fungovat automatické zpracování?

ZH: Je to státní zakázka na IT a tam ta zpoždění bývají poměrně dlouhá. Odhadoval bych, že bude trvat nejméně dva roky, než bude zpracování plně automatické.

Kolik to bude stát?

MM: Predikce v důvodové zprávě byla 25 milionů korun na zpracování. Až konkrétní zadání přinese případné úpravy této částky.

Kolik by Česko díky dohodě GATCA mohlo zachránit peněz z daňových úniků?

ZH: Odhadujeme větší stovky milionů korun. Ty státy, které se připojují o něco později, nejsou to fatální pro nás – až na Švýcarsko.

Na co se kvůli mezinárodní výměně informací musí připravit klienti českých bank?

MM: Když přijdou do finanční instituce, bude je čekat nový dotaz na daňové rezidentství a daňové identifikační číslo. Jde o to, aby znali účel tohoto dotazu, aby se neobávali, že to, co po nich banka chce, je nelegitimní požadavek.