Kvalita návrhů zákonů je podle předsedy Legislativní rady vlády Jiřího Dienstbiera čím dál tím horší. Vládní kolegové podle něj sice vědí, kde mají slabá místa, přesto musí jejich návrhy rada projednávat na několik etap. Třeba zákon o státním zastupitelství vraceli ministrovi Pelikánovi hned dvakrát.

Proč jsou návrhy zákonů, které rada projednává, mnohdy nekvalitní?

Mám pocit, že předkladatelé někdy do jisté míry zneužívají benevolence Legislativní rady vlády. Počítají s tím, že jim to nakonec nějak projde. Někdy jsem v pokušení dávat rovnou nesouhlasná stanoviska. V zájmu lepší kvality projednávané legislativy by byl namístě i tvrdší postup.

Nedávno prošla vládou novela insolvenčního zákona, kterou rada také projednávala na etapy. Jste s výsledkem spokojen?

Je tam řada věcí, které jsou důležité a problém s nimi nemám. Zásadní výhradu jsem měl k jedné části, a to k povinnému zastoupení při podávání návrhu na oddlužení, tedy takzvaný osobní bankrot.

Proč?

Úprava je velmi nesystémová. Upravuje bezplatné zastoupení, zpravidla neziskovými organizacemi, které bude ministerstvo spravedlnosti nově registrovat. A to v situaci, kdy má tento resort v legislativním plánu na základě priorit vlády právní úpravu o bezplatné právní pomoci. Řešit v insolvenci bezplatnou právní pomoc ve vztahu k jednomu jedinému typu podání k soudu je doopravdy zvláštní. Z druhé strany se řeší zastoupení advokátem s limitem čtyř tisíc korun za pomoc se sepsáním podání. Ve vazbě na to se zakazuje poskytovat takovou právní službu kýmkoliv jiným. To je zcela zbytečné. Zákon o advokacii už dnes zakazuje komukoliv právní služby za úplatu poskytovat.

Ale obchází se to...

Druhá věc je efektivnost sankcí. Trestní oznámení komory zpravidla orgány činné v trestním řízení odkládají a chybí správní sankce. Nelegální poskytování právních služeb by se mělo řešit komplexně, a ne jen ve vztahu k jednomu typu úkonu právní pomoci.

Působnost vašeho úřadu je celkem různorodá.

To, co je velmi rozsáhlé, je lidskoprávní agenda. Od obecné gesce nad monitorováním základních lidskoprávních mezinárodních smluv je to pak oblast rovnosti žen a mužů, oblast rovnosti práv osob se zdravotním postižením, gesce nad politikou státu vůči nestátním neziskovým organizacím, národnostně menšinová problematika a také agenda sociálního začleňování.

Chystáte se někde přijít s vlastním návrhem?

Na agendu sociálního začleňování se váže politika sociálního podnikání, tedy jeden z nástrojů, jak aktivizovat i dlouhodobě nezaměstnané lidi a vytvořit jim návyky, které ztratili, tak aby byli schopni sehnat si normální zaměstnání. Je to jeden ze způsobů, jak vytvářet pracovní místa v nejpostiženějších regionech. Chystáme poměrně finálně věcný záměr zákona o sociálním podnikání. Měl by sjednotit definici toho, co vlastně sociální podnik je, stanovit získání jeho statusu a to, jaký je smysl existence sociálního podniku. Kombinují se v něm totiž zpravidla prvky ekonomické, sociální a environmentální. Ve vazbě na to bychom chtěli stanovit pro takové podniky benefity.

Který ze svých již projednávaných návrhů považujete za nejdůležitější?

Každý z těch návrhů má svou míru důležitosti. Přirozeně bych měl zmínit návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Ústava od svého přijetí počítá s tím, že je možno ústavním zákonem stanovit, kdy lid vykonává moc přímo. Doposud se, s výjimkou jednoho jednorázového referenda, k přijetí takového návrhu nenašla vůle na úrovni ústavní většiny v obou komorách parlamentu. Počítá-li s tím ústava, takový zákon bychom mít měli. Netvrdím zároveň, že máme odcházet od parlamentní formy vládnutí. V zásadních případech by ale občané České republiky měli mít možnost rozhodovat přímo.

Dle lednového průzkumu společnosti Sanep jste byl v hodnocení ministrů vlády na chvostu. Je to agendou?

Má to dva srozumitelné důvody. Lidskoprávní agenda je složitá. Ne každý si uvědomuje, že bavíme-li se o lidských právech, dotýká se to všech. Jejich naplnění je podmínkou naší svobody a lidské důstojnosti. Je to velmi široké spektrum práv, včetně ekonomických, kulturních a sociálních. Ve své pozici se přirozeně musím a chci zabývat i menšinovými právy, byť jsou lidská práva převážně většinová. Ne vždy je to populární záležitost, zvlášť pokud chci tuto agendu vykonávat svědomitě.

A ten druhý důvod?

To, že jsem odmítl zaujmout kritický postoj ve vztahu k migraci. Dopad tam byl naprosto jasný a předvídatelný. Myslím si ale, že šlo opravdu o charakter společnosti. Připustit, že opustíme koncept svobody, lidské důstojnosti a univerzality ochrany lidských práv, je pro mě naprosto nepřijatelné.

 

 

Jiří Dienstbier

- Ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
- V devadesátých letech byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění.
- V březnu 2011 se stal senátorem za Kladensko. Předloni svůj post obhájil.
- V roce 2013 se ucházel o prezidentský úřad coby kandidát ČSSD.


Rozhovor vyšel v časopise Ekonom 14. dubna 2016.

Související