To, že děti řeší často zcela jiné problémy, než jakou pastelku použít pro vybarvení Ferdy Mravence, a to věci vážné, mnohdy překračující jejich mentální možnosti, je bohužel smutnou pravdou. Otázka ochrany práv dětí je jistě jednou z priorit každého demokratického právního státu a nástroje, kterými jí lze docílit, by měly být co nejpestřejší. Dalším článkem, který by mohl v Česku tuto soustavu teoreticky doplnit, by mohl být jakýsi dětský ombudsman. Možnou potřebu takového kroku ukazuje praxe současné ombudsmanky Šabatové, která se čím dál častěji zabývá podněty od mládeže a dětí. V těchto dnech se touto otázkou zabývala i Rada vlády pro lidská práva pod vedením ministra Jiřího Dienstbiera.

Dvě varianty řešení

Rady vlády má k dispozici už i analýzu, která dotčené téma rozebírá. Uvažuje se o dvou možnostech, jak by institut jakéhosi dětského ombudsmana mohl být do našeho právního řádu zaveden. Buď by byl zřízen samostatný post, nebo by danou agendu mohl spravovat nový zástupce již existujícího ombudsmana. Dle tiskového oddělení ministra pro lidská práva Dienstbiera by o podobě, v jaké by měla pozice dětského ochránce práv vzniknout, měla vláda rozhodnout v druhé polovině tohoto roku.

Ombudsman funguje v Česku již 15 let

Obecně zaměřený veřejný ochránce práv funguje v našem právním řádu již přes patnáct let. Jde ostatně o nástroj, který využívají i některé velké firmy, které si pořídily ombudsmana vlastního. Je tedy celkem logickou možností tento koncept využít i pro specifickou oblast ochrany dětí v právním kontextu. Zavedení institutu dětského ombudsmana ostatně dlouhodobě doporučuje Výbor OSN pro práva dítěte.

Dětského ombdusmana tedy sice Česko posud nemá, ale veřejný ochránce práv tuto funkci částečně supluje, kdy již v roce 2012 zřídil speciální internetovou stránku s informacemi pro děti a začal přijímat podněty přímo od nich. Vzhledem k jejich naléhavosti je současná ombudsmanka vyřizuje přednostně a neformálně, aby dítě dostalo alespoň reakci s radou či vysvětlením během dvou nebo tří dnů.

Podněty od dětí řeší Šabatová a přibývá jich

V roce 2015 se dle aktuální zprávy z kanceláře ombudsmanky na Šabatovou obrátilo 55 dětí a od začátku letošního roku jich bylo už 31. Jde zejména o mládež ve věku od třinácti do osmnácti let, ale výjimkou nejsou ani děti sedmileté. Nicméně veřejná ochránkyně práv je i zde limitována svou kompetencí danou jí zákonem, a tak se omezuje na právně nezávazné a neformální rady, podněty a doporučení. Pokud se dostane k nějakým konkrétním podnětům, může prošetřit postup orgánů státní správy, zkoumat podmínky ústavní péče nebo se zabývat tím, jestli problém malého stěžovatele, nemůže spočívat například v nerovném zacházení.

Problémy, které děti řeší

Děti a mládež se na kancelář současné ombudsmanky obracejí často s otázkami, jež souvisí s rodinným právem s přesahy do dalších, někdy bohužel až trestněprávních rovin. Často se řeší úpravy poměrů rodičů k nezletilým dětem při rozvodu manželství, někdy ale může jít i o podezření z týrání svěřené osoby. Ombudsmanka se například setkala také s případem, kdy se malé děvče chtělo poradit, jak to zařídit, aby s ní a tatínkem, který ji dostal do péče, mohly žít i její mladší sestry, které se nacházejí toho času stále v dětském domově. Právě časté nedůvodné rozdělování sourozenců v systému náhradní péče je mimo jiné praxí českých úřadů, kterou ombudsmanka dlouhodobě kritizuje. Řešeny jsou i případy s mezinárodním prvkem, kdy placení výživného na dítě v Česku komplikuje fakt, že druhý rodič je zahraničním rezidentem a v ČR ani nepobývá.

Výše zmíněná analýza vlády uvádí, že nesporným přínosem samostatného dětského ombudsmana by bylo to, že by celý aparát byl rovnou nastaven jako přátelský k dětem. A to ať už co do personálního obsazení lidmi, kteří umějí jednat s dětmi, tak do možné kreativity a srozumitelnosti přístupu k řešeným otázkám a postupů v praxi.


Nový zákon, nebo novela


Pokud by post vznikl v rámci již stávajícího úřadu veřejného ochránce, mohl by se dětský ombudsman opřít o zázemí této zavedené instituce. Obě varianty, jak podotýká analýza, jsou ovšem personálně i finančně náročné. Pokud jde o formu úpravy, samostatný dětský ombudsman by pravděpodobně byl do našeho právního řádu vtělen samostatným zákonem, zatímco pokud by vznikl pouze nový zástupce veřejného ochránce práv se specifickou působnosti, postačila by novela zákona o veřejném ochránci práv.


Nový ochránce by pak zveřejňoval zprávy o životních podmínkách dětí v ČR, dozíral nad dodržováním mezinárodních úmluv v praxi, věnoval se osvětě a vydával doporučení pro legislativu i úřední aparát. V neposlední řadě by samozřejmě prověřoval stížnosti a podněty a sledoval nápravu zjištěných nedostatků.

Související