V situacích, kdy soud na svéprávnosti omezí člověka, který není plně schopen se o sebe postarat a rozhodovat se v důležitých věcech, je potřeba, aby mu zároveň pro tyto účely ustanovil opatrovníka, který za něj bude jednat. Logickou a také vhodnou volbou bude samozřejmě rodinný příslušník nebo jiná opatrovanci blízká osoba. Někteří lidé však nemají v okolí nikoho blízkého, kdo by byl pro ně ochoten tyto úkoly zastat, nebo bohužel nemají už vůbec nikoho. Právě v těchto případech přichází na řadu veřejný opatrovník, kterým je nejčastěji obec. Opatrovnictví může být však časově a finančně náročnou činností, a obce jsou jím tak velmi zatěžovány. V těchto dnech se proto sešel ministr financí Andrej Babiš s předsedou Svazu měst a obcí ČR (SMO ČR) Františkem Luklem, aby danou problematiku financování této obecní agendy projednali.

Opatrovnictví jako součást přenesené působnosti

Veřejné opatrovnictví je totiž sice od 1. 1. 2014 zahrnuto do přenesené působnosti obcí, ale řešení otázek jejího financování doposud není dokončeno. V Česku přitom žije cca 36 tisíc osob omezených na svéprávnosti a pro 11 140 z nich jsou opatrovníkem právě obce. Aby se ujasnilo, jaké náklady a obtíže obce s opatrovnictvím mají, rozeslal před několika týdny SMO ČR zástupcům českých obcí i dotazník, který se těchto otázek týkal a poskytl svazu i ministerstvu lepší představu o jejich reálných potřebách a nákladech.

Obce dostanou až 350 milionů

Nyní po jednání s předsedou Svazu měst a obcí ČR Luklem ministr Babiš uvedl i v číslech, jak bude tedy finanční podpora obcím vypadat: „Pro rok 2017 ministerstvo financí do příspěvku na výkon státní správy, nad rámec 5% valorizace, zapracuje také posílení zdrojů na financování agendy veřejného opatrovnictví, a to ve výši až 350 milionů korun,“ uvedl Babiš s tím, že došlo k dohodě na částce 29 tisíc korun na jednoho opatrovance. Přitom bude platit, že uvolněné peníze půjdou jenom obcím, které opatrovnictví skutečně vykonávají. Veřejným opatrovníkem je podle předběžných dat MF ČR 1285 obcí z celkových 6252 obcí.

Svaz měst a obcí ČR intenzivně o otázce zajištění financování opatrovnické agendy komunikuje se současně obsazeným ministerstvem financí již od počátku tohoto roku. Pokud jde o právní formu, kterou by finanční prostředky měly do obcí proudit, byly ve hře od počátku buď navýšení příspěvku na výkon státní správy, nebo účelové dotace, které Svaz měst a obcí ČR preferuje, neboť příspěvky nemohou přesně odrážet odlišnost a specifika výkonu opatrovnictví u toho kterého člověka i stran velikosti obce.

SMO ČR je spíše pro dotace

„Finanční prostředky na financování výkonu veřejného opatrovnictví samozřejmě vítáme, neboť půjde oproti současnému stavu o výrazné zlepšení, nicméně s ohledem na náklady na výkon této agendy, které se diametrálně liší obec od obce, opatrovanec od opatrovance, což je dáno především rozsahem omezení svéprávnosti, duševními schopnostmi, zdravotním stavem, ale i např. tím, zda jde o opatrovance umístěného v pobytové sociální službě či nikoliv, Svaz považuje za jediné možné řešení do budoucna nastavit model financování veřejného opatrovnictví obdobným způsobem, jakým je financována sociálně-právní ochrana dětí, tzn. plná úhrada skutečných nákladů formou dotace,“ uvedl k tomu předseda SMO ČR Lukl.

Jak vypadá opatrovnictví v praxi?

Obcím ovšem chybí pro zajištění opatrovnictví nejen peníze, ale i personální substrát a v mnoha malých obcích tuto mnohdy nevděčnou úlohu potom v reálu obstarává dokonce starosta ve svém volném čase místo toho, aby si zašel třeba na tenis. Praktické zkušenosti s praxí veřejného opatrovnictví popisuje blíže tisková mluvčí plzeňského magistrátu Eva Barborková: „Opatrovancem je velmi často člověk psychicky narušený, který z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat běžné denní úkony a povinnosti. Opatrovník řeší společně s opatrovancem jeho základní potřeby jako jídlo, oblečení, bydlení, vyřizování sociálních dávek na úřadu práce, finanční záležitosti, dluhy u různých společností, které těmto lidem ochotně nabízí různé druhy půjček.  Většina opatrovanců má exekuce, o kterých často neví. Je zjišťován skutečný stav exekucí, je jednáno s jednotlivými věřiteli apod. Po zajištění finančních prostředků pro opatrovance je s těmito prostředky řádně hospodařeno a hospodaření je následně předáváno ke kontrole příslušnému soudu. Během výkonu opatrovnictví jsou za opatrovance prováděny veškeré platby (např. úhrada ubytování, energií, potravin, léků, ošacení), opatrovanci jsou vyřizovány osobní doklady, je zajišťována péče o jeho zdravotní stav jako návštěvy lékařů, dohlížení na dodržování léčebného režimu, vydávání souhlasů s hospitalizací, povolování dovolenky do rodin u opatrovanců, kteří jsou umístěni v zařízení apod.“

Problémy s bydlením i nedostatkem zaměstnanců

Plzeňská zkušenost také ukazuje, že problémem dále je, že někdy obce ani fakticky nemají kam osoby ve své péči umístit: „Jako velký problém vnímáme to, že u většiny opatrovanců, ještě před jejich omezením ve svéprávnosti, vznikají dluhy spojené s náklady na bydlení, které zapříčiňují ukončení nájemního vztahu, resp. odpojení bytu od energií. Následně vzniká problém pro opatrovníka se zajištěním vhodného bydlení pro opatrovance. Přes velké množství úkonů a úkolů, které opatrovník musí vykonávat, je snahou veřejného opatrovníka zajištění spokojenosti opatrovance,“ rozvedla mluvčí Barborková a podotkla, že i v Plzni se potýkají s nedostatkem osob, které veřejné opatrovnictví vykonávají, kdy počet pracovníků ve vztahu k počtu opatrovanců není dostatečný. „Také není v současné době stanoveno požadované vzdělání pro výkon činnosti veřejného opatrovníka, žádná odborná zkouška, žádný systém povinného vzdělávání či předepsaného školení,“ uzavírá Barborková.

Je tedy zjevné, že obce potřebují ze strany státu v tomto směru další podporu, a to nejen v oblasti tvorby legislativního rámce pro danou problematiku. Ten je nyní tvořen zejména občanským zákoníkem, zákonem o zvláštních řízeních soudních, občanským soudním řádem nebo na mezinárodněprávní úrovni pro ČR závaznou Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením. Ústavní soud již v minulosti judikoval, že výkon funkce veřejného opatrovníka spadá do tzv. přenesené působnosti obcí, což je nyní zakotveno přímo v § 149b odst. 3 zákona o obcích. Nicméně v minulosti zde byly i návrhy na vznik samostatného zákona o veřejném opatrovnictví a v současnosti náměty na změny platné právní úpravy připravuje například i Národní rada osob se zdravotním postižením, jejíž aktuální návrhy najdete zde.

Související