Ombudsmanka: Některé kraje znevýhodňují zájemce o registrované partnerství

Otázky právní úpravy svazků osob stejného pohlaví se v posledních dnech dostávají do veřejného diskursu, a to zejména v souvislosti s nedávným nálezem Ústavního soudu ČR. Ten zrušil ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství, které registrované partnery jako jedinou skupinu osob vylučovalo z možnosti osvojit dítě jako jednotlivec, coby protiústavní pro rozpor s právem na lidskou důstojnost. Aktuální zpráva veřejné ochránkyně práv Anny Šabatové ukazuje, že ovšem ani pokud jde o samo uzavírání registrovaného partnerství, není situace zcela ideální. Jednak byly zjištěny nedůvodné rozdíly v podmínkách pro uzavírání stejnopohlavních svazků v jednotlivých krajích a v některých krajích pak zájemci o uzavření registrovaného partnerství mají ohledně zajištění obřadu horší postavení, nežli je tomu u heterosexuálních snoubenců.

Za 10 let se registrovalo přes 2 tisíce homosexuálních párů

Za desetiletou éru existence registrovaného partnerství v Česku do něj k prvnímu lednu 2016 vstoupilo 2174 dvojic. Cesta k uzavření tohoto svazku je ovšem trnitější, nežli je tomu u manželství. Předně heterosexuální vdavkůchtivé páry mohou do manželství vstoupit před kterýmkoli z 1 282 matričních úřadů, naproti tomu homosexuálové, kteří chtějí vstoupit do partnerství, tak mohou učinit pouze na 14 místech, tedy v krajských městech. Ombudsmanka při svých šetřeních ale zjistila, že dokonce ani v jednotlivých těchto místech nemají stejnopohlavní páry pro uzavření partnerství stejné podmínky, a to například co do volby místa a času obřadu nebo výše vybíraných poplatků. Přestože výzkum dle zprávy veřejné ochránkyně práv ukázal „převažující dobrou praxi“ úřadů, zjistila Šabatová v praxi jednotlivých krajských měst v této oblasti velké a nedůvodné rozdíly.

Volba místa pro uzavření partnerství

Celkem u 5 úřadů si zájemci o registrované partnerství nemají možnost individuálně zvolit místo obřadu, jako je tomu u „běžného“ svatebního obřadu. 4 úřady pak nabízí partnerům své obřadní síně nebo podobná místa. Jeden úřad přijímá prohlášení o vstupu do partnerství v méně slavnostních prostorách, než je tomu v případě vstupu do manželství mezi mužem a ženou, což přirozeně evokuje, že na tamním úřadě je partnerství vnímáno jako cosi méněcenného. Nicméně nejde o většinový model, protože 9 ze 14 dotčených matrik jedná s partnery vstřícně a poskytuje jim stejnou možnost volby místa jako snoubencům.

Nedůvodné rozdíly ohledně výběru poplatků

Poměrně zarážející a těžko spravedlivě odůvodnitelná je pak praxe dvou krajů, kde se výše místních poplatků liší podle toho, s kým chcete spojit svůj další život. Jeden úřad tak účtuje lidem, kteří hodlají vstoupit do partnerství poplatek 3000 korun, ti, kteří se chtějí sezdat s osobou opačného pohlaví, ušetří, jim totiž bude účtováno pouze 1000 korun. Ve druhém případě pak jiný úřad vybírá na partnerech příplatek za slavnostní obřad, a to ve výši 0 až 2000 korun podle bydliště partnerů. Ve zbývajících 12 krajích nejsou partneři z tohoto pohledu oproti snoubencům nijak znevýhodněni.

Ve dvou krajích omezují partnery ve volbě data obřadu

Pokud jde o volbu data, kdy osoby mohou registrované partnerství uzavřít, opět dva kraje tyto podmínky ztěžují homosexuálům oproti možnostem heterosexuálů. Ve dvou krajích musí partneři volit z předem stanovených dní, které není možné změnit.

Ombudsmanka volá po sjednocení výkonu státní správy

„Informovala jsem dotčené úřady o svých poznatcích a požádala je, aby sjednotily výkon státní správy s většinovou praxí tak, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly mezi postupy v jednotlivých krajích,“ zhodnotila své poznatky a výstupy ochránkyně Anna Šabatová.

Nicméně ne všechny rozdíly v podmínkách uzavírání manželství a partnerství padají na vrub matrikám. Některé rozdíly totiž existují ex lege. „Zákon například partnerům neumožňuje, na rozdíl od snoubenců, uzavřít partnerství na vybraném místě v zahraničí. Partnerství také nelze uzavřít před orgánem oprávněné církve. Partnerství nemůže uzavřít ani umírající člověk v nemocnici,“ vypočítává rozdílné možnosti stejnopohlavních párů oproti těm smíšeným vedoucí oddělení rovného zacházení při úřadu ombudsmanky Petr Polák.

Ani veřejné mínění ovšem rozdílům nefandí

Přitom průzkum veřejného mínění z roku 2015 agentury NMS Market Research ukázal, že takovéto rozdíly si nepřeje ani převažující hlas veřejnosti, neboť 71 % respondentů uvedlo, že by gayové a lesby měli mít stejná práva jako heterosexuálové a že by registrované partnerství mělo být postaveno na roveň manželství. V případě podmínek vstupu do partnerství by 89 % tázaných umožnilo uzavřít partnerství v zahraničí, 86 % lidí by partnerům poskytlo nárok na pracovní volno za stejných podmínek jako snoubencům a 51 % by povolilo uzavření partnerství před církevním orgánem.

Výzkum veřejné ochránkyně práv v této oblasti bude dále pokračovat. Nyní zaměří svou pozornost na postoj zaměstnavatelů k poskytování pracovního volna a náhrady mzdy při uzavírání partnerství.